Nauru

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Republik Naoero
Republic of Nauru
Republika Nauru
Vlajka Nauru
vlajka
Hymna: Nauru Bwiema
Geografie

Poloha Nauru

Hlavní město: úředně žádné (de facto Yaren)
Rozloha: 21 km² (240. na světě)
z toho zanedbatelné % vodní plochy
Nejvyšší bod: Command Ridge (65 m n. m.)
Časové pásmo: +12
Poloha: 0° 32′ j. š., 166° 56′ v. d.
Obyvatelstvo
Počet obyvatel: 9378 (229. na světě, odhad 2011)
Hustota zalidnění: 447 ob. / km² (23. na světě)
Jazyk: nauruština, angličtina
Náboženství protestanté, římští katolíci a další
Státní útvar
Státní zřízení republika
Vznik 31. ledna 1968 (nezávislost na mandátu OSN)
Prezident a předseda vlády Baron Divavesi Waqa
Měna australský dolar (AUD)
Mezinárodní identifikace
ISO 3166-1 520 NRU NR
MPZ NAU
Telefonní předvolba +674
Národní TLD .nr

Nauru (Nauruská republika) je stát na stejnojmenném ostrově. Jedná se o nejmenší ostrovní stát a zároveň republiku na světě, ležící v jižním Tichém oceánu v ostrovní skupině Mikronésie. Nauru je členem britského Commonwealthu.

Nauru se stalo známé těžbou fosfátů, která po jistou dobu zajistila jeden z největších důchodů na hlavu obyvatelstva na světě. V důsledku nekontrolované těžby a pochybné finanční politiky je dnes většina ostrova neobyvatelná a stát stojí před finančním bankrotem a ztrátou nezávislosti.

Dějiny[editovat | editovat zdroj]

Nauru během náletu B-24 7. AF z Funafuti v dubnu 1943

Nauru objevil 8. listopadu 1798 John Fearn, který jej nazval Pleasant Island (Příjemný ostrov).

Roku 1888 byl ostrov obsazen Německem, po první světové válce byl jako mandátní území spravován společně Austrálií, Velkou Británií a Novým Zélandem. Nezávislost a státní suverenitu získalo Nauru roku 1968, kdy byla vyhlášena republika.

Po roce 1900, kdy byla na ostrově objevena velká ložiska fosfátu, ho začaly těžit zahraniční společnosti. Až roku 1970 byla těžba zestátněna a Nauru se v krátké době stalo jedním z nejbohatších států (v přepočtu na hlavu obyvatele); školství, zdravotnictví a další služby byly pro vlastní obyvatelstvo zadarmo. V důsledku těžby fosfátu, která vedla k ekologické devastaci velké části ostrova a extrémní zadluženosti, se v posledních letech dokonce uvažovalo o přesídlení obyvatel na jeden ostrůvek u severoaustralského pobřeží.

Politický systém[editovat | editovat zdroj]

Nauru je parlamentní republikou. Nezávislost získalo roku 1968. Do té doby bylo spravováno jako mandátní území Austrálií, Velkou Británií a Novým Zélandem. Nauru je jediný stát na světě, který nemá úřední hlavní město: vládní úřady se nacházejí v distriktu Yaren (4500 obyv.). Nauru nemá vlastní armádu, za obranu ostrova je dle zvláštní smlouvy zodpovědná Austrálie (i když obyvatelé Nauru mohou být do australské armády rekrutováni).

Nauru je administrativně děleno do 14 distriktů. V důsledku finančních problémů státu došlo v letech 19862004 k celkem 22 volbám, což znázorňuje současnou nestabilitu systému.

Parlamentní budova

Jistou nestálost lze pozorovat i v oblasti zahraniční politiky a mezinárodních vztahů. Dokumentovat je to možno na vztahu Nauru k Číně a Tchaj-wanu:

  • 21. července 2002 zrušilo Nauru své tradiční styky s Tchaj-wanem a uznalo Čínu. Nauru dostalo obratem příslib hospodářské pomoci ve výši více milionů dolarů (údajně se jednalo o dvojmístné číslo);
  • o rok později, v roce 2003, se Čína rozhodla zaplatit dluhy Nauru za koupi letadla Boeing 737 pro naurskou státní leteckou společnost ve výši 2,7 milionu dolarů
  • v březnu 2005 se náměstek ministra zahraničí Číny vyslovil pro prohloubení styků s Nauru a naurský prezident Scotty při této příležitosti prohlásil, že Nauru podporuje sjednocení Číny a Tchaj-wanu.
  • v květnu 2005 se naurský a tchaj-wanský prezident setkali a rozhodli se znovu navázat diplomatické styky s tím, že dřívější prezident se mýlil; je však nutno vzít v úvahu, že Čína svůj slib zaplatit letadlo naurské státní společnosti nesplnila, zatímco Tchaj-wan přislíbil hospodářskou pomoc v oblastech školství, zemědělství, rybolovu a turistiky.

Obdobně kolísavá byla i politika např. vůči Francii (1995 přerušení diplomatických styků, 1997 jejich obnovení).

Geografie a geologie[editovat | editovat zdroj]

Satelitní snímek
Mapa Nauru

Nauru leží jižně od rovníku a jižně od Marshallových ostrovů v tichomořské skupině ostrovů Mikronésie, která je částí Oceánie. Nauru je typickým korálovým atolem, nacházejícím se na špičce starého vulkánu. Korálová základna atolu sahá do hloubky asi 2 km, nejvyšším bodem atolu je Command Ridge (65 m n. m.). Mořské dno přitom klesá velice rychle, ve vzdálenosti jednoho kilometru od břehu dosahuje hloubka již přes 1000 metrů.

Ostrov sám se skládá z velice porézního vápence. Přes vcelku dostatečné srážky (1900 mm/m² ročně) se většina vody ihned vsakuje, což ztěžuje zemědělství. Pitná voda se musí částečně dovážet z Austrálie.

Velká část území byla dříve pokryta silnou vrstvou fosfátu, tedy původně ptačích exkrementů; tato masa, známa pod jménem guano, je dodnes považována za jedno z nejlepších hnojiv. Po odbourání této vrstvy zbyla opět holá vápencová krajina, kde ani pokusy zalesnění nepřinesly výrazné výsledky.

Flora a fauna[editovat | editovat zdroj]

Na ostrově bylo zaznamenáno 60 druhů cévnatých rostlin, žádný není endemický. Jako zalesněné je možno označit pouze asi 2 km² tedy kolem 10 procent celkové plochy. Porost se skládá zejména z kokosových palem, fíkusů, ibišku a mangrovníků. Dřívější porost třešní, datlových palem, mandloní a manga byl již vymýcen.

Původní fauna ostrova Nauru pozůstává především z různých druhů hmyzu (řada z nich je endemická), dále z několika druhů mořského ptactva (jako např. z fregatek) a z jediného zástupce zpěvného ptactva, rákosníka nauruského (Acrocephalus rehsei). Další živočichové, především krysa ostrovní (Rattus exulans), kočky, psi a prasata, byli na ostrov zavlečeni člověkem.

Mezi podmořské živočichy vyskytující se poblíže atolu – kromě mnoha druhů měkkýšů a korýšů – patří zejména koráli helioporaria.

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Obyvatelstvo Nauru se skládá jen z 62 % z původního obyvatelstva, velkou část tvoří přistěhovalci (dříve zejména zaměstnanci při těžbě fosfátu): přistěhovalci z Kiribati a Tuvalu (25 %), Číňané a Vietnamci (8 %), dále Evropané a obyvatelé Nového Zélandu (5 %).

Průměrný věk dožití je jen 62 let; jako důvod je uváděno velké rozšíření cukrovky a obezita v důsledku nekontrolované výživy obyvatel v období zbohatnutí od 70. let 20. století. Cukrovkou trpí 30,2 % obyvatel, což je v celosvětovém měřítku ojedinělé. Nauru také drží pochybné světové prvenství v míře obezity, 97% mužů a 93% žen má nadváhu nebo je obézní. Růst obyvatel je kolem 1,87 %, dětská úmrtnost činí 1,014 %.

Z náboženství je mezi obyvatelstvem nejvíce rozšířeno křesťanství, další hrají podřadnou roli:

protestantismus 57 %
římskokatolická církev 24 %
buddhismus a taoismus 5 %
bahá'í 2 %

Kolem 7% jsou stoupenci původního místního náboženství, jistého druhu monoteistické víry, kde velkou roli hraje bohyně Eijebong a ostrov duchů Buitani.

Hospodářství, ekologická devastace a státní bankrot[editovat | editovat zdroj]

Fosfátové pole

Stav a vývoj naurského hospodářství je těsně spojen s těžbou fosfátového hnojiva, které patří k nejlepším na světě (jeho čistota je kolem 90 %). O vzniku fosfátových ložisek existuje více teorií, většinou se vychází z toho,[zdroj?] že se jedná o guano, tedy ptačí exkrementy.

Těžba fosfátového hnojiva začala již kolem roku 1900, během dalších desetiletí pak stoupala, zůstala však v rukou zahraničních společností. Jejich zestátněním roku 1970 pak začal vývoj, který přímo katapultoval Nauru mezi nejbohatší země světa v přepočtu na obyvatele. Vývoz fosfátu se ještě roku 2000 podílel 75 % na tvorbě národního důchodu.

Bezohledná těžba fosfátového hnojiva však mimo bezpříkladného růstu životní úrovně měla i dalekosáhlé negativní důsledky. Zásoby fosfátu se začaly chýlit ke konci, zejména pak většina plochy ostrova byla změněna v jakousi vyschlou měsíční krajinu, zemědělství je dnes možné jen na úzkém pobřežním pásu, kde se nacházejí i obydlené obce ostrova.

K tomu se přidává i pochybná investiční politika různých vlád Nauru. Kromě založení vlastní univerzity byla zřízena i státní rejdařská společnost a státní letecká společnost (která občas v důsledku nedostatku peněz na letecký benzín či potřebné opravy a údržbu musí pozastavit svou činnost). Naurská vláda investovala i do různých nemovitostí, známým se stal zejména mrakodrap Nauru House v australském Melbourne (zde znám pod přízviskem Birdshit TowerPtačincová věž).

Když se ukázalo, že zásoby fosfátu docházejí a že investované zisky byly minusovým obchodem, snažilo se Nauru katastrofu odvrátit. Nauru se mělo stát daňovým rájem, ovšem poté, co v naurských bankách začala ruská mafie prát své peníze [zdroj?] a USA proti tomu důrazně protestovaly, z tohoto úmyslu sešlo; Nauru obdrželo též značnou částku od Austrálie za to, že na svém území zřídilo zajatecké tábory (Nauru Detention Centre), kde Austrálie internovala různé uprchlíky, zejména z Afghánistánu, kterým byl odmítnut vstup do Austrálie.

Australská vláda též navrhla přemístit obyvatele Nauru na jeden neobydlený ostrov před severním australským pobřežím, což by však znamenalo vzdát se státní suverenity; tento návrh byl odmítnut. Nauru tak dnes stojí před bankrotem.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • Secretariat of the Pacific Community – úřední stránka organizace Pacific Community
  • Nauru (2011) [online]. Freedom House, [cit. 2011-08-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  • Bureau of East Asian and Pacific Affairs. Background Note: Nauru [online]. U.S. Department of State, 2011-01-26, [cit. 2011-08-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  • CIA. The World Factbook - Nauru [online]. REV. 2011-05-25, [cit. 2011-08-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  • Zastupitelský úřad ČR v Manile. Souhrnná teritoriální informace: Nauru [online]. Businessinfo.cz, 2009-06-23, [cit. 2011-08-15]. Dostupné online. (česky) 
  • CROWL, Philip A.; LOVE, Edmund G.. US Army in WWII: Seizure of the Gilberts and Marshalls [online]. Washington DC: Department of the Army, 1955, rev. 2003-12-04, [cit. 2009-06-04]. Kapitola CHAPTER III: Preparing for the Attack. Dostupné online. (anglicky)  – americké operace proti Nauru během útoku na Gilbertovy a Marshallovy ostrovy
  • FOSTER, Sophie; KISTE, Robert C. Nauru [online]. Encyclopaedia Britannica, [cit. 2011-08-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  • HADEN, Jack D.. NAURU: A MIDDLE GROUND DURING WORLD WAR II [online]. REV. 2001-04-11, [cit. 2009-06-04]. Dostupné online. (anglicky)  – Nauru za druhé světové války