Boeing 737

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Boeing 737
Boeing 737-400 společnosti Enter Air
Boeing 737-400 společnosti Enter Air
Určení dopravní letoun
Výrobce Boeing
První let 9. dubna 1967
Zařazeno 10. února 1968 (Lufthansa)
Charakter Ve výrobě
Uživatel Southwest Airlines
Ryanair
United Airlines
American Airlines
Výroba 1966 - dosud
Vyrobeno kusů 8 000 (k 16. 4. 2014) [1]
Cena za kus od 47 milionů $
Varianty Boeing T-43
Další vývoj Boeing 737 Classic
Boeing 737 Next Generation
Boeing 737 MAX
P-8 Poseidon

Boeing 737 dvoumotorové úzkotrupé dopravní letadlo pro krátké a střední vzdálenosti. Jde o nejrozšířenější dopravní letoun na světě, vyrobený již ve více než 7 000 exemplářích.

Původně byl vyvíjen jako menší dvoumotorové letadlo s nižšími náklady na provoz odvozené od Boeingu 707 a Boeingu 727. Nakonec se letadla Boeing 737 vyvinuly do rodiny 9 modelů pro osobní přepravu s kapacitou od 85 až do 215 cestujících. Model 737 je jediné úzkotrupé dopravní letadlo od společnosti Boeing, které je dnes společností vyráběno ve variantách -600, -700, -800, -900. Modernizovaná verze s novými motory - Boeing 737 MAX má přijít na trh letecké dopravy v roce 2017.

Nejpve byl tento model představen v roce 1964 a první verze Boeing 737-100 vzlétla v roce 1967 a vstoupila do leteckého provozu jako komerční proudové letadlo v únoru v roce 1968. Další prodloužená verze 737-200 vstoupila do služby v dubnu v roce 1968. [2][3] V 80. letech začala společnost Boeing vyrábět verze -300, -400 a -500, které později byly označované i jako série Boeing 737 Classic. Modelem série 737 Classic bylo přidáno na kapacitě a proudových motorech CFM56 spolu s vylepšenými křídly. V 90. letech představila společnost model 737 Next Generation s různými změnami jako přestavěná křídla, obnovený kokpit a nový interiér. Modely 737 New Generation jsou obsaženy ve verzích -600, -700, -800, a-900ER s různou délkou od 31m do 42m. Byznys verze 737 Next Generation s označením BBJ jsou také vyráběny.

Série 737 je nejprodávanější tryskové dopravní letadlo v historii letectví. Verze 737 se firmou Boeing nepřetržitě vyrábí od roku 1967 s počtem 7 755 dosud dodaných letadel a 3 456 objednávek k výrobě platných pro listopad 2013.[4] Výroba 737 je soustředěna ve fabrice Boeing Renton Factory ve městě Renton. Mnoho 737ček nahradilo trh dříve provozovaný letadly 707, 727, 757, DC-9, a MD-80/MD-90 a v současnosti představuje pro letadlo největšího konkurenta rodina letadel Airbus A320. Průměrně v daném časovém okamžiku právě letí 1 250 Boeingů 737 a každých 5 sekund přistanou nebo vzlétnou 2 letadla tohoto typu.

Vývoj[editovat | editovat zdroj]

Prototyp 737-100 provozovaný úřadem NASA k testům

Společnost Boeing se věnovala studiu návrhu proudových letadel s kratším doletem a zaměřili se na vybudování doplňujícího letadla k Boeingu 727 na krátké tratě s menší obsazeností. [5] Přípravné projektové práce začaly 11. května 1964 a intenzivní průzkum trhu Boeingu přinesl plány pro vývoj 50 až 60 místního dopravního letadla pro tratě se vzdáleností od 80 až 1 600 km.[5] Lufthansa se 19. února 1965 stala prvním zákazníkem,[6] s objednávkou 21 letadel v celkové částce 67 milionů USD[7](v r. 1965 190,28 milionů USD v roce 2008) poté, co tato letecká společnost dostala záruku od Boeingu, že projekt 737 nebude zrušen. Konzultace a domluvení se se společností Lufthansa v předchozím zimním období měla u tohoto projektu za následek zvýšení sedadlové kapacity na 100 míst.

5. dubna 1965 oznámil Boeing objednávku společnosti United Airlines na 40 letadel 737. United však chtěl o něco větší letadlo než 737-100. Z toho důvodu Boeing protáhl trup o 91 centimetrů směrem dopředu a 102 centimetrů za křídlo. Delší verze byla označena jako 737-200, která vycházela s původní verze 737-100 s krátkým trupem.[8]

Starší modernizovaný Boeing 737-200 společnosti United Airlines s obraceči tahu

Podrobné návrhové práce pokračovaly na obou variantách ve stejnou dobu. Boeing zaostával za svými konkurenty v době kdy byl zahájen projekt 737 protože u konkurenčních letadel BAC 1-11, Douglas DC-9 a Fokker F28 již probíhalo letové ověřování a certifikace. [7] Pro urychlení vývoje použila společnost Boeing 60 % struktury a systémů z již existujícího typu 727, přičemž nejdůležitějším se stal průřez trupu. Tento trup umožňoval 6 sedadlové uspořádání vedle sebe ve srovnání s 5 sedadlovým uspořádáním u konkurenčních letadel BAC-111 a DC-9. Konstruktéři se rozhodli osadit gondoly motorů přímo na spodní stranu křídel ke zmenšení délky přistávacího podvozku a ponechání motorů níže pro snadnější obsluhu a prohlídky na zemi. [9] Bylo testováno mnoho variant tlouštěk pro podpěry uchycení motoru v aerodynamickém tunely a bylo zjištěno, že pro větší rychlosti nejvíce vyhovuje tvar, který je relativně silný a vyplňuje drážku mezi křídlem a horní stranou gondoly, zejména na vnější straně. Původně bylo plánováno použití velmi podobných částí aerodynamických profilů křídla jako u modelů 707 a 727 ač o málo tlustší. Nicméně podstatné zlepšení odporových charakteristik při vyšších Máchových číslech bylo dosaženo změnou těchto částí v blízkosti gondoly. [10] Byl vybrán proudový motor Pratt & Whitney JT8D-1 s nízkým obtokovým poměrem. [11] S motory nainstalovanými na křídlech letounu se Boeing rozhodl osadit na trup konvenční vodorovnou ocasní plochu před ocasním tvarem T, jaký byl použit v případě Boeingu 727.

Uživatelé v ČR[editovat | editovat zdroj]

V České republice letoun užívají Travel Service (Boeing 737-700/800). ČSA (Boeing 737-500) je z provozu vyřadili poměrně nedávno, 13. ledna 2013. Na linkách ČSA byla letadla Boeing 737 v provozu od 27. června 1992, kdy byl předán první stroj (N1790B). 3. července 1992 byla jeho imatrikulace změněna na OK-XGA. V červenci pak ČSA převzaly další dva letouny (OK-XGB a -XGC), v srpnu následované zbývajícími dvěma (OK-XGD a -XGE). Následně byla flotila Boeingů 737 ČSA rozšířena o dva letouny prodloužené verze -400 (OK-WGF, výr. č. 24903/1978 ex 9M-MJN Malaysia Airlines a OK-WGG, výr. č. 24693/1972 ex 9M-MJM). Dalším uživatelem Boeingů 737 v České republice byla dopravní společnost Fischer Air.

Varianty[editovat | editovat zdroj]

Původní generace[editovat | editovat zdroj]

B-737-100

B-737-100 byla nejmenší a první verze tohoto letadla. První společností používající Boeing 737-100 se stala německá Lufthansa, která odebrala 22 strojů. Dalších pět koupila Malaysia-Singapore Airlines a dva kusy kolumbijská Avianca. Původně mělo mít letadlo kapacitu 60-85 sedadel; po konzultacích s prvním objednatelem - Lufthansou - bylo vytvořeno letadlo pro 100 pasažérů. Celkem bylo zkonstruováno 30 strojů Boeing 737-100.

737-200 je upravená (prodloužená o 1,93 m) verze modelu Boeing 737-100. Zálet byl proveden 8. srpna 1967. První společností používající tuto verzi byla americká United Airlines (75 letounů). Druhým největším zákazníkem se staly Western Airlines (30 kusů), Piedmont Airlines (12), GATX-Boothe (15), All Nippon (10) a Pacific Southwest (10). Verze Boeing 737-200 měla kapacitu 115-130 sedadel. Verze 737-200C byla vybavena nákladovými vraty na levé straně trupu za předními dveřmi a umožňovala smíšenou dopravu osob a nákladů. Od 135. kusu, dodaného United, byly zaváděny změny v podobě výkonnějších motorů JT8D-15 s účinnějšími obraceči tahu a změněnou geometriií Kruegerových klapek a slotu na náběžné hraně. Tato postupně zaváděná zlepšení vyvrcholila ve verzi Advanced 737 se startovní hmotností 52 620 kg a novou nádrží v trupu osazená motory JT8D-17. V lednu 1980 byly první z 28 kusů verze Advanced dodány dopravci British Arways. Celkem bylo vyrobeno 1 114 strojů modelu -200. Z modelu 737-200 vzniklo také 19 strojů T-43A pro výcvik vojenských letovodů.

Classic[editovat | editovat zdroj]

Starší kokpit 737-200
Moderní kokpit 737-800

737-300 byl nový základní model druhé generace Boeingu 737 zalétaný v roce 1981, delší o 2,13 m a větší než jeho předchůdci Boeing 737-100/-200 což umožnilo zástavbu dalších dvou řad po šesti sedadlech a jedné řady po třech sedadlech. V kabině tohoto modelu se poprvé objevila kombinace klasických budíků a nového EFIS/Electronic Flight Instrumention System/. Druhá generace Boeingu 737 dostala i nové motory značky CFM (model 56). Toto byly nejradikálnější změny oproti verzím -100/-200. Boeing 737-300 má při standardním, dvoutřídním uspořádání kapacitu 128 pasažérů. Maximální kapacita je 148 pasažérů. Celkově bylo objednáno 1 104 strojů modelu -300.

737-400 bylo vyvinuto jako 150-místná náhrada letadel Boeing 727. Výroba varianty Boeing 737-400 byla zahájena v červnu 1986 na základě požadavku dopravní společnosti Piedmont Airlines, který se 15. září 1988 stal jejím prvním uživatelem. K úvodnímu vzletu "čtyřstovky" došlo 26. ledna 1988. Model -400 se ukázal být také mimořádně úspěšný. Největší flotilu této verze má Malaysia Airlines. Boeing 737-400 má standardně kapacitu 146 míst (u dvoutřídného uspořádání), maximální kapacita je 188 míst. Vyrobeno bylo kolem 500 strojů.

737-500 je menší verze Boeingu 737-300 a přímá náhrada modelů první generace. Standardní kapacita je 108 míst (u dvoutřídní konfiguraci), maximální 133 míst. Vyrobených bylo přibližně 400 strojů.

Nová generace[editovat | editovat zdroj]

Boeing 737-900

- je třetí série úspěšného letadla pro krátké a střední tratě. Je odpovědí na konkurenci konsorcia Airbus s modely Airbus A320. NG verze má novější digitální ("skleněnou") kabinu, nová křídla a nové motory.

737-600 je jednou ze tří NG verzí. Základem pro verzi -600 byl model Boeing 737-500. Boeing 737-600 má kapacitu 110 pasažérů ve dvou třídách, nebo 133 v uspořádání jednotřídka. Přímo mu konkuruje Airbus A318. Boeing 737-600 má dolet 2 480 km, verze-600HGW 5 648 km.

737-700 /-700ER je základní model nové generace, který ve výrobě nahradil předchozí verzi Boeing 737-300 az něhož i koncepčně vychází. Je nabízen ve verzích 737-700C,-700QC,-700HGW,-700ER a BBJ. Standardní verze -700 má u dvoutřídného uspořádání kapacitu 126 míst, maximální kapacita je 149 míst. Přímo mu konkuruje Airbus A319. Boeing 737-700 má dolet 2 852 km, verze-700HGW 6 037 km.

737-800 je prodloužená verze Boeingu 737-700. Vychází z modelu Boeing 737-400, který v produkci přímo nahrazuje. Při standardním uspořádání sedadel nabízí kapacitu 162 pasažérů. Maximální kapacita je 189 pasažérů. Boeing 737-800 má dolet 3 815 km, verze-800HGW 5 445 km.

737-900 /-900ER je nejdelší variantou v řadě 737. Protože Boeing 737-900 neměl dostatek únikových východů v souladu s předpisy FAA, kapacita tohoto modelu byla omezena na maximálně 189 míst, aby odpovídala standardům FAA. Po ukončení produkce letadla Boeing 757 byl tento typ nahrazen modelem Boeing 737-900ER s novými únikovými východy a motory. Je v nabídce i jako verze BBJ3.

Specifikace[editovat | editovat zdroj]

Různé varianty
737-100 737-400 737-500 737-600 737-700 737-800 737-900ER
Posádka 2
Počet cestujících 118 (1 třída) 168 (1 třída) 132 (1 třída) 149 (1 třída) 189 (1 třída) 215 (1 třída)
Délka 28.6 m 36.5 m 31.1 m 31.2 m 33.6 m 39.5 m 42.1 m
Rozpětí 28.3 m 28.9 m 35.7 m 35.7 m 35.7 m 35.7 m
Výška 11.3 m 11.1 m 12.6 m 12.5 m
Hmotnost (prázdný) 28,120 kg 33,200 kg 31,300 kg 36,378 kg 38,147 kg 41,413 kg 44,676 kg
Maximální vzletová hmotnost 49,190 kg 68,050 kg 60,550 kg 66,000 kg 70,080 kg 79,010 kg 85,130 kg
Cestovní rychlost (mach) 0.77 0.78 0.785 0.78
Maximální rychlost (mach) 0.82
Dolet 3,440 km 4,005 km 4,444 km 5,648 km 6,230 km 5,665 km 4,996 km
Výrobce pohonné jednotky Pratt & Whitney CFM International
Typ pohonné jednotky (x2) JT8D-7 56-3B-2 56-3B-1 56-7B20 56-7B26 56-7B27 56-7

Uživatelé[editovat | editovat zdroj]

Seznam dalších uživatelů B737 (anglicky)

Nehody[editovat | editovat zdroj]

Letadla Boeing 737 měla zatím 150 vážných nehod[13][14], v důsledku kterých zemřelo 3835 lidí

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://www.boeing.com/boeing/Features/2014/04/bca_8000th_737_04_16_14.page
  2. Kingsley-Jones, Max. "6,000 and counting for Boeing’s popular little twinjet." Flight International, Reed Business Information, April 22, 2009. Vydané: 22.apríla, 2009.
  3. "The Boeing 737-100/200." Airliners.net, Demand Media, Inc. Vydané: 22.apríla, 2009.
  4. "737 Model Orders and Deliveries data." Boeing, leden 2013. Vydané: 20. února, 2013.
  5. a b "Transport News: Boeing Plans Jet." The New York Times, 17. července, 1964. Dostupné: 26. února, 2008.
  6. Sharpe and Shaw 2001, s. 13.
  7. a b "German Airline Buys 21 Boeing Short-Range Jets." The Washington Post, February 20, 1965. Dostupné: 26. února, 2008.
  8. Redding 1997, s. 182.
  9. Sutter 2006, s. 76-78.
  10. Olason, ML a Norton, d.Ä. "Aerodynamická filozofie Boeingu 737", AIAA s. 65-739, prezentované na meetingu AIAA/Raes/JSASS Aircraft Design and Technology, Los Angeles California, Listopad 1965. Přetištěno v AIAA Journal of Aircraft, Vol.3 No.6, Listopad/Prosinec 1966, s.524 - 528.
  11. Shaw 1999, s. 6.
  12. Stránky Travel Service
  13. http://aviation-safety.net/database/dblist.php?field=typecode&var=103%&cat=%1&sorteer=datekey&page=1
  14. http://www.ch-aviation.ch/aircraft.php?&search=search&operator=AND&ac_ac=B737&start=0

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]