Airbus A320

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Airbus A320
Airbus A319, A320, A321 společnosti Lufthansa
Airbus A319, A320, A321 společnosti Lufthansa
Určení dopravní letoun
Výrobce Airbus
První let 22. února 1987
Zařazeno 28. března 1988
Uživatel US Airways (196)
EasyJet (202)
United Airlines (152)
Air France (147)
Northwest Airlines (139)
Vyrobeno kusů 5895 ks (k 31.12. 2013)[1]

Airbus A320 je civilní dopravní letoun pro krátké a střední tratě vyráběný firmou Airbus. Byl prvním civilním dopravním letadlem s digitálním řídícím systémem fly-by-wire (tj. z kokpitu se přenášejí pouze elektrické signály k servomotorům).

Historie[editovat | editovat zdroj]

Po úspěchu Airbusu A300 začal Airbus vyvíjet náhradu za tehdy nejpopulárnější dopravní letoun na světě - Boeing 727. Nový Airbus měl mít stejnou kapacitu, ale nižší provozní náklady a měl být k dispozici v několika verzích pro různý počet cestujících. Digitální technologie použité u A320 byly symbolem dvougeneračního technologického skoku oproti celoanalogovému Boeingu 727 a generačního vůči Boeingům 737 řad -300/400/500. A320 měl být celosvětovou náhradou za 727 a nejstarší varianty 737.

Po nárůstech cen ropy v 70. letech potřeboval Airbus minimalizovat náklady na palivo u A320. Aby toho dosáhl, použil u svého nového typu množství nejmodernějších technologií, např. systém kontroly řízení letu fly-by-wire, rozsáhlé použití kompozitních materiálů, kontrola těžiště letounu pomocí paliva, skleněný kokpit a dvoučlennou posádku. Díky těmto vylepšením dosáhl A320 o 50% nižší spotřeby než Boeing 727.

Airbus A320 společnosti V Bird

U A320 jsou používány motory dvou dodavatelů: CFM International CFM56 a International Aero Engines V2500.

A320 má počítačový palubní systém údržby. Systémy avioniky jsou navrženy tak, aby je bylo možné snadno modernizovat na novější verzi. S výjimkou úplně prvních A320 může být většina strojů modernizována na nejnovější standard avioniky a být tak moderní i po dvaceti letech ve službě.

Pilotní kabina je vybavena Elektronickým letovým informačním systémem EFIS a bočními „sidesticky“ (což jsou laicky řečeno joysticky-místo klasických řídících sloupků). Chování systému fly-by-wire (vybaveného ochranou proti překročení letové obálky) bylo tehdy (na konci 80. let) zcela novou zkušeností pro mnoho pilotů. To mohlo přispět k některým tehdejším nehodám, včetně nehody letu 296 Air France během letecké přehlídky v Habsheimu s 3 mrtvými. Nehoda se stala, když se pilot pokusil o nízký průlet. Vyšetřování nehody bylo ztěžováno zásahy zaměstnanců Airbusu, včetně manipulace s důkazy. Pečlivý pilotní výcvik a úpravy systému fly-by-wire velmi omezily podobné incidenty; A320 má dnes velmi dobré záznamy o bezpečnosti.

Video z nehody letu 296 Air France

Ve službě[editovat | editovat zdroj]

A320 společnosti Air Bishkek

26. února 1988 byl typu udělen certifikát od JAA a A320 mohl vstoupit do služby. Stalo se tak v březnu 1988 u Air France. Od té doby se rodina verzí A320 rychle rozrůstala: výroba 185místného A321 byla zahájena v roce 1989, 124místného A319 v roce 1993 a 107místného A318 v roce 1999.

Ve srovnání s jinými letouny ve stejné třídě má A320 širší kabinu, větší zavazadlový prostor v nadhlavní části a plně digitální fly-by-wire řídící systém. Navíc má letoun značný nákladový prostor s rozměrnými dveřmi, které usnadňují nakládku a vykládku. Díky těmto vlastnostem si A320 objednaly letecké společnosti jako Northwest Airlines (první zákazník v USA), United Airlines a British Airways. Nízké náklady na provoz a údržbu jsou magnetem pro nízkonákladové dopravce. Např. Jet Blue si objednal až 233 strojů z rodiny A320 pro svou flotilu. Mezi další nízkonákladové dopravce s významnými objednávkami patří easyJet a Air Asia.

Už skoro dvě desetiletí stroje rodiny A320 soupeří na trhu s konkurencí letounů Boeing 737 Classics (-300/-400/-500), Boeing 737 Next-Generation (-600/-700/-800/-900), Boeing 757, Boeing 717, McDonnell Douglas MD-80 a McDonnell Douglas MD-90.

Airbus A319 používá Escadron de transport, d'entraînement et de calibrage - letka, která má na starost přepravu oficiálních francouzských představitelů.

Technologie[editovat | editovat zdroj]

Některé moderní technologie použité v A320:

  • první plně digitální fly-by-wire řídící systém v civilním dopravním letadle a první s tzv. přirozenou nestabilitou
  • první civilní dopravní letadlo, které používá boční „sidesticky“ místo tradičních řídicích pák (sloupků/beranů)
  • dvoučlenná posádka (Boeing 727 má tříčlennou, 737 dvoučlennou)
  • plně skleněný kokpit, tedy ne hybridní verze jako u A310, Boeingu 757 a Boeingu 767
  • první dopravní letoun s významným podílem kompozitních materiálů v konstrukci
  • centrální diagnostický systém umožňující zjištění problému z pilotní kabiny

Varianty[editovat | editovat zdroj]

Irské národní aerolinie, Aer Lingus, mají několik letounů A320-200.

A320 se stal základem pro celou rodinu verzí se stejnou konstrukcí, ale rozdílnou kapacitou - o něco menší A319, ještě menší A318 a o trochu větší A321. Jejich kapacita se pohybuje od 100 do 220. Konkurují si s Boeingy 737, 757 a 717. Z hlediska pilota je ovládání všech verzí A320 stejné, pouze se musí vzít do úvahy o něco větší či menší délka a hmotnost.

Technicky se název „A320“ vztahuje pouze na původní „středně velkou“ verzi letounu, ale neformálně se používá k označení celé rodiny A318/A319/A320/A321. Všechny varianty splňují požadavky ETOPS.

A320[editovat | editovat zdroj]

A320 má dvě varianty A320-100 a A320-200. A320-200 je konečnou verzí, strojů A320-100 se vyrobilo jen několik kusů. A320-200 má na koncích křídel malé winglety a zvýšenou kapacitu palivových nádrží oproti A320-100 (pro větší dolet), další rozdíly jsou minimální.

Typický dolet se 150 pasažéry je u A320-200 asi 5 400 km. Pohon obstarávají dva dvouproudové motory CFMI CFM56-5 nebo IAE V2500 s tahem 113 kN až 120 kN.

A319[editovat | editovat zdroj]

Airbus A319 ve službách Aeroflotu

Zkrácená verze A320 s minimálními změnami. Se skoro shodnou kapacitou palivových nádrží jako A320-200 a méně pasažéry se dolet, se 124 cestujícími ve dvou třídách, prodloužil na 7 200 km, největší ve své třídě. A320 a A319 jsou nejpopulárnější varianty v rodině A320. V roce 2003 si easyJet objednal Airbusy A319 s menšími kuchyňkami (easyJet během letů nenabízí jídlo) a 156 sedadly v jediné třídě. Aby se vyhovělo bezpečnostním požadavkům na rychlost evakuace, musely být přidány další nouzové východy nad křídlo.

Obrovská objednávka easyJetu na 120 kusů A319 plus 120 opcí patří v současnosti mezi největší objednávky dopravních letadel od leteckých dopravců. Jedinou srovnatelnou objednávku učinil hlavní konkurent easyJetu Ryanair na stroje Boeing 737.

Pohon zajišťují stejné motory jako u A320. Certifikace u JAA a vstup do služby, u Swissairu, proběhly v dubnu 1996.

V současné době drží Northwest Airlines rekord v nejkratší pravidelné lince A319 z Bishop International Airport ve Flintu, Michigan do Detroitu (Detroit Metro Airport) - vzdálenost pouhých 92 km (57 mil).

A319CJ[editovat | editovat zdroj]

Airbus A319CJ doprovázen stíhačkou Saab Gripen při návratu z Olympijských her v Soči

A319CJ je firemní (manažerská) verze A319. Má instalované další palivové nádrže v nákladovém prostoru a prodloužený dolet na 12 000 km. Při případném dalším prodeji může být zpětně přestavěn na standardní A319 pouhým odstraněním přidaných palivových nádrží, a tak maximalizovat svou cenu. Je také znám jako ACJ neboli Airbus Corporate Jet.

Letoun může pojmout až 39 pasažérů, ale na přání zákazníka může být dodán v jakékoliv konfiguraci. Mezi jeho uživatele patří např. DaimlerChrysler a PrivatAir. A319CJ si konkuruje s dalšími firemními letouny jako Gulfstream V, na Boeingu 737 založeném BBJ1 a Bombardier Global Express. Je poháněn stejnými motory jako A320.

9. března 2006 podepsalo Ministerstvo obrany České republiky smlouvu o nákupu dvou letounů A319CJ, které postupně nahradily v dopravním letectvu Armády ČR zastaralé stroje Tupolev Tu-154. První letoun byl dodán v prosinci 2006, druhý pak v září 2007.[2] Od 26. října 2007 nesou oba stroje jména válečných veteránů z druhé světové války generála Karla Janouška a generála Josefa Ocelky.[3]

A319LR[editovat | editovat zdroj]

Tato verze má všech 48 sedadel v „Business třídě“ - byla speciálně navržena pro mezikontinentální lety pouze business třídou. A319LR, ve srovnání s A319CJ, má jen čtyři přidané palivové nádrže místo šesti. Typický dolet je 8 300 km, nejdelší v rodině A320 (s výjimkou A319CJ).

Lufthansa provozuje linku (jen s business třídou) mezi Německem a USA s flotilou strojů A319LR patřících švýcarskému PrivatAiru. Na druhou stranu např. Qatar Airways mají své A319LR vybaveny standardním počtem 110 sedadel.

A321[editovat | editovat zdroj]

A321 je prodloužená verze A320 s minimálními změnami. Plocha křídla byla mírně zvětšena, má oproti A320 dvouštěrbinové klapky a podvozek je zesílen. Pohon zajišťují silnější verze motorů CFM56 a V2500. Někteří dopravci upřednostňují A321 před Boeingem 757, kvůli jeho podobnosti s A318, A319 a A320. Certifikací úspěšně prošel v prosinci 1993 u JAA.

Typický dolet se 186 pasažéry je pro A321-100 asi 4 300 km. Poháněn je dvěma dvouproudovými motory CFM56-5 nebo IAE V2500 s tahem 138 kN.

A321-200 s větší kapacitou palivových nádrží má se 186 pasažéry dolet asi 5 500 km. A321-200 je poháněn dvěma motory CFM56-5 nebo IAE V2500 s tahem 147 kN.

A318[editovat | editovat zdroj]

Airbus A318 u Frontier Airlines

A318, také známý jako „Mini-Airbus“, je nejmenší člen rodiny A320. Během vývoje byl označován jako A319M3, což napovídá, že je přímo odvozen z A319. „M3“ znamená „mínus tři trupové díly“. Letoun je o šest metrů kratší a o 14 tun lehčí než A319.

V konfiguraci se dvěma třídami má A318 109 sedadel. Byl konstruován jako náhrada starších verzí Boeingu 737 a Douglasu DC-9, ale konkuruje také současným modelům Boeing 737-600 a Boeing 717.

A318 je k dispozici v několika verzích s různou maximální vzletovou hmotností (MTOW) od 59 tun (dolet 2750 km) po 68 tun (6000 km). Nižší MTOW umožňuje ekonomický provoz na regionálních linkách (při kratším doletu) a vyšší MTOW dovoluje A318 doplňovat další stroje rodiny A320 na okrajových tratích. Lehčí A318 má o 10% větší dolet než A320, což mu dovoluje obsluhovat některé linky, které A320 obsluhovat nemůže, např. Londýn-Jeruzalém a Singapur-Tokio. Největší využití ale nachází na krátkých, méně obsazených letech mezi městy střední velikosti.

Během svého vývoje narazil A318 na několik problémů. Prvním byl pokles poptávky po nových letadlech v období po 11. září 2001. Druhým byl fakt, že nové motory Pratt & Whitney spotřebovávaly více paliva než se očekávalo a v době, kdy měl CFMI připraveny nové, úspornější motory, mnoho zákazníků se od A318 už odvrátilo, např. Air China, Trans World Airlines (divize American Airlines) a British Airways. I když Airbus doufal, že se A318 na trhu prosadí jako alternativa k regionálním dopravním proudovým letounům (tzv. regional jet), zákony jak v USA, tak v Evropě jej řadí do stejné třídy jako větší letadla, a protože tomu odpovídají i přistávací a jiné poplatky, regionální operátoři jej nepoužívají.

Pohon zajišťují dva motory CFM56-5 nebo Pratt & Whitney PW6000 s tahem 96 až 106 kN. První A318 byly dodány v roce 2003 společnostem Frontier Airlines a Air France. Cena za jeden A318 se pohybuje od 39 do 45 miliony dolarů a provozní náklady jsou asi 3000 dolarů na 500 mil letu.

Objednávky A318 jsou nižší, než se plánovalo, k čemuž přispívá těžká konkurence firem Bombardier a Embraer.

Podíl na trhu[editovat | editovat zdroj]

Airbus A320-200 společnosti Finnair
A321-200 u Iberia Airlines

Od počátku roku 1988 dodal Airbus svým zákazníkům už 5895 kusů letounů rodiny A320 (k 31. prosinci 2013) a na dalších 4298 má závazné objednávky. Boeing dodal 7865 kusů typu 737 od konce roku 1967 a na dalších 3680 má závazné objednávky.[4]

Souhrn nehod[editovat | editovat zdroj]

(Údaje k dubnu 2012 souhrn pro všechny typy rodiny A320)

  • Totální ztráty: 23 (s celkem 782 mrtvými)
  • Ostatní nehody: 4 (0 mrtvých)
  • Únosy: 9 (1 mrtvý)[5]
  • Sedm incidentů s porouchaným příďovým podvozkem


Technická data a výkony (A318)
[editovat | editovat zdroj]

  • Posádka: 2 piloti
  • Kapacita: 132 (1-třída, maximální), 117 ( 1-třída, typická), 107 ( 2 třídy, typická)
  • Délka: 31,44 m
  • Rozpětí: 34,10 m 
  • Výška: 12,51
  • Nosná plocha: 122,6m
  • Šířka kabiny: 3,70 m 
  • Šířka trupu: 3,95 m
  • Výška trupu: 4,14 m 
  • Maximální vzletová hmotnost: 68 000 kg
  • Délka vzletu při maximální vzletové hmotnosti: 1828 ( u hladiny moře) m
  • Maximální přistávací hmotnost: 57 500 kg
  • Cestovní rychlost:0,78 M ( přibližně 828 km/h, 511 mil ve výšce 11 000 m
  • Maximální rychlost: 0,82 M ( přibližně 871 km/h, 537 mil ve výšce 11 000 m
  • Maximální rozsah, plně naložený: 3100 NMI ( 5700 km , 3600 km ), 3200 NMI ( 5900 km, 3700 km ) s sharklets
  • Maximální kapacita paliva: 24210 L
  • Dostup: 12000 m
  • Motory: 2 x dvouproudové motory CFM56-5 nebo Pratt & Whitney PW6000
  • Tah: 2 x 96 - 106 kN ( 22,000-24,000 lbf )

Technická data a výkony (A320)[editovat | editovat zdroj]

  • Posádka: 2 piloti, nejméně 3 členové palubního personálu
  • Kapacita: 150 až 180 cestujících (nezávisle na motorech)
  • Délka: 37,57 m
  • Rozpětí: 34,09 m
  • Výška: 11,76 m
  • Plocha křídla: 122,6 m²
  • Maximální vzletová hmotnost: 73 500 kg / 77 000 kg
  • Motory: 2 x dvouproudové motory CFM56-5 111 kN nebo IAE V2500 120 kN
  • Maximální přistávací hmotnost: 64 500 kg / 66 000 kg
  • Maximální šířka kabiny: 3,70 m
  • Maximální množství paliva: 23 860 litrů / 29 660 litrů
  • Typical operating weight, empty: 42 400 kg
  • Typický náklad: 16 300 kg
  • Objem nákladového prostoru: 37,43 m³
  • Maximální rychlost: 0,82 M (přibližně 870 km/h, 541 mil/h nebo 470 uzlů)

V případě, že jsou uvedeny dva údaje, první platí pro první uvedený typ motoru a druhý pro druhý typ.


Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Airbus A320 na anglické Wikipedii.

  1. Airbus - Corporate Information - Orders & deliveries []. [cit. 2007-10-25]. S. Airbus.com. Dostupné online. (anglicky) 
  2. Smlouva s firmou AIRBUS podepsána []. 2006-03-09, [cit. 2007-10-20]. S. army.cz. Dostupné online.  
  3. „Nebeský jezdec“ se vrátí do vzduchu s českými politiky []. 2007-10-20, [cit. 2007-10-20]. S. iDNES.cz. Dostupné online.  
  4. http://active.boeing.com/commercial/orders/displaystandardreport.cfm?cboCurrentModel=&optReportType=AllModels&cboAllModel=737&ViewReportS=View+Report
  5. (anglicky) Databáze Aviation Safety Network

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu