CASA CN-235
| CASA CN-235 | |
|---|---|
 CASA CN-235M-100 španělského letectva | |
| Určení | transportní letoun |
| Původ | Španělsko |
| Výrobce | EADS-CASA / IPTN |
| Šéfkonstruktér | José Lopez-Ruiz |
| První let | 11. listopad 1983 |
| Zařazeno | 1988 |
| Charakter | Ve službě |
| Uživatel | Španělsko Turecko Indonésie Jižní Korea |
| Výroba | 1983– |
| Vyrobeno kusů | 273[1] |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
CASA/IPTN CN-235 je dvoumotorový transportní letoun středního doletu, který společně vyvinuly společnosti CASA ze Španělska a IPTN z Indonésie, jako letoun pro regionální leteckou dopravu a vojenský transportní letoun. Mezi jeho hlavní vojenské úkoly patří námořní hlídkování, průzkum a letecká přeprava. Největším uživatelem letounu je turecké letectvo, které disponuje 50 stroji.[2]
Vývoj a export[editovat | editovat zdroj]
Projekt vznikl jako společná iniciativa firem Construcciones Aeronáuticas SA a Indonesian Aerospace (PT. Dirgantara Indonesia), dříve známé jako IPTN, které pro řízení programu založily společnost Airtech (Aviation Technology Industries). Partnerství bylo využito pouze při výrobě Série 10 a Série 100/110, přičemž pozdější verze byly vyvinuty nezávisle. Ve službě se nachází více než 230 letounů CN-235 všech verzí, které nalétaly přes 500 000 letových hodin.
Vývoj začal v lednu 1980 a k prvnímu letu došlo 11. listopadu 1983 v Getafe. Za řízení usedli piloti José Murga a Guillermo Delgado. Druhý prototyp (PK-XNC, „Tetuko“) byl zalétán v Bandungu 30. prosince 1983. Španělská a indonéská certifikace proběhla 20. června 1986; první let sériového letounu se uskutečnil 19. srpna 1986 a Federal Aviation Administration schválila typ CN-235 3. prosince 1986. Letoun vstoupil do služby 1. března 1988.
V lednu 1990 byla podepsána s TAI smlouva na montáž a následnou výrobu 50 kusů CN-235 v Turecku.
V roce 1995 zahájila CASA vývoj prodloužené verze CN-235, která dostala označení C-295. V prosinci 2002 objednalo kolumbijské námořnictvo dva letouny CN-235 pro hlídkování a protidrogové mise.
V dubnu 2005 objednala Venezuela dva stroje CN-235 pro námořní hlídkování a deset transportních letounů, ale obchod byl zastaven, protože vláda Spojených států odmítla povolit transfer technologií amerického původu v avionice.[3]
V lednu 2006 objednalo Thajsko u Indonesian Aerospace deset letounů, šest pro ministerstvo obrany a čtyři pro ministerstvo zemědělství.
V prosinci 2007 objednalo Španělsko dva námořní hlídkové letouny CN-235 pro španělskou civilní gardu, s termínem dodání 2008–2009.
Jeden stroj CN-235 MPA byl v červnu 2008 dodán prostřednictvím Indonesian Aerospace indonéskému ministerstvu obrany.
V srpnu 2006 zůstávaly celkem tři letouny CN-235-10 ve službách aerolinií v Africe, konkrétně u společnosti Safair (2) a Tiko Air (1).[4] Asian Spirit provozoval v roce 2007 jeden CN-235-220 na Filipínách.
Irské letectvo používá dva letouny pro úkoly námořního hlídkování.
Nejméně dva stroje CN-235 provozuje letectvo Spojených států amerických pro blíže neupřesněné úkoly v rámci 427. perutě speciálních operací, umístěné na bývalé letecké základně Pope, Severní Karolína.[5]
Na začátku července 2008 oznámilo mexické námořnictvo záměr pořídit šest letounů CN-235 ze Španělska.[6] V dubnu 2010 potvrdil francouzský ministr obrany Hervé Morin objednávku osmi CN-235-300.[7]
V roce 2011 vyráběla společnost Indonesian Aerospace 4 letouny CN-235-110 MPA pro jihokorejskou pobřežní stráž. Hodnota zakázky činila 96 milionů dolarů.[8]
Senegalské letectvo zakoupilo dva stroje CN-235 v roce 2010 a 2012 v rámci kontraktu v hodnotě 13 milionů dolarů. V plánu byl též nákup letounů pro přepravu VIP a dopravní úkoly, letectvo projevilo zájem i o námořní hlídkovou verzi.[9]
Verze[editovat | editovat zdroj]
- CN-235-10
- Úvodní sériová veze (každá společnost postavila 15 strojů), poháněná motory GE CT7-7A.
- CN-235-100/110
- Odpovídaly Sérii 10, ale motory GE CT7-9C měly nové kompozitové gondoly; nahradily Sérii 10 v roce 1988 počínaje 31. sériovým letounem. Série 100 je španělské výroby, Série 110 indonéské výroby, se zlepšenými elektronickými, výstražnými a ekologickými systémy.
- CN-235-200/220
- Vylepšená verze. Strukturální úpravy zajišťující vyšší operační zatížení, aerodynamické úpravy náběžné hrany křídla a směrovky, snížení požadované délky vzletové dráhy a zvýšený dolet s maximálním zatížením. Série 200 je španělské výroby, Série 220 indonéské výroby.
- CN-235-300
- Modifikace společnosti CASA Série 200/220, vybavená avionikou Honeywell International Corp. Mezi další úpravy patří vylepšené přetlakování a volitelná instalace dvojitého předního podvozkového kola.
- CN-235-330 Phoenix
- Modifikace Série 200/220, nabízená IPTN s novou avionikou Honeywell a systémem ARL-2002 EW a 16.800 kg/37.037 lb MTOW pro Royal Australian Air Force v rámci Projektu Air 5190 tactical airlift requirement, ale společnost odstoupila v roce 1988 ze soutěže v důsledku finančních problémů.[10]
- CN-235 MPA
- Námořní hlídková verze se šesti závěsníky pro střely AM-39 Exocet nebo torpéda Mk 46.[11]
- HC-144 Ocean Sentry
- Označení verze pro Pobřežní stráž Spojených států amerických, resp. plánovanou sérií 22 letounů,[12] která má nahradit menší proudové stroje HU-25 Guardian. V roce 2010 bylo dodáno 12 letounů.[13]
Uživatelé[editovat | editovat zdroj]
Vojenští uživatelé[editovat | editovat zdroj]
.JPG)
- Indonéské námořnictvo CN235MPA[20]
- Irský letecký sbor (2 x CN235MP)[21]
- Jihokorejské letectvo (20; 12 vyrobeno společností CASA ve Španělsku, 8 vyrobeno IPTN v Indonésii)[23]
- Jihokorejská pobřežní stráž (4)
- Jordánské královské letectvo (2 v pronájmu na několik let od tureckého letectva)
- Kamerunské letectvo objednalo jeden letoun CN-235 v červnu 2012.[24] Dodávka byla splněna v červenci 2013.[25]
- Mexické námořnictvo (Mexický Národní kongres schválil nákup šesti CN235-300MPA. První dva letouny byly dodány v září 2010.)[27][28]
- Mexická federální policie (2x CN235)[29]
- Pákistánské letectvo (4× CN235-220)[30]
- Španělské letectvo (18)[33]
- Španělská civilní stráž (2 pozorovací letouny)
Bývalí vojenští uživatelé[editovat | editovat zdroj]
- Bophuthatswanské letectvo (1, zařazen do South African Air Force)[23]
- South African Air Force (od Bophuthatswanského letectva – vyřazeno v červenci 2012)
- Panamská národní garda (do r. 1995)[23]
- Rakouské letectvo – bývalý uživatel.
Vládní a paramilitantní uživatelé[editovat | editovat zdroj]
- Ománská královská policie (2 x CN-235-M100)
- Sociedad de Salvamento y Seguridad Marítima (Španělská agentura pro námořní bezpečnost) (3 X CN-235 MPA)
- Thajská královská policie (1 x CN235-300)
Civilní uživatelé[editovat | editovat zdroj]
- Inter Austral, dceřiná společnost Austral Líneas Aéreas, později integrovaná do Aerolíneas Argentinas, 1 letoun.
- Tiko Air (1 C012)
- Air Namibia 1 letoun 2001–2006
- Binter Canarias a Binter Mediterraneo, nástupci Iberia Airlines, čtyři, resp. pět letounů od r. 1989 do 1997
- Safair 2 CN-235
- Flight International a Flight Turbo AC po jednom letounu
- L-3 Communication Systems (2)
- Presidential Airways (1)
- Air Venezuela 2 (1999–2001)
Specifikace (CN-235-100)[editovat | editovat zdroj]
Specifikace podle Jane's All The World's Aircraft 1993–94[37]
Technické údaje[editovat | editovat zdroj]
- Posádka: 2
- Kapacita: 44 cestujících
- Užitečné zatížení: 4 000 kg
- Délka: 21,4 m
- Rozpětí: 25,81 m
- Výška: 8,18 m
- Nosná plocha: 59,10 m²
- Hmotnost prázdného letounu: 8225 kg
- Maximální vzletová hmotnost: 15 100 kg
- Pohonná jednotka: 2× dvouhřídelový turbovrtulový motor General Electric CT7-9C3, každý o výkonu 1 305 kW (1 750 hp)
Výkony[editovat | editovat zdroj]
- Maximální ryxclost v hladině 6100 m: 509 km/h
- Cestovní rychlost v hladině 4570 m: 450 km/h
- Minimální rychlost: 135 km/h
- Dolet: 4 355 km
- Dostup: 7 620 m
- Délka vzletu do 10 m: 630 m
- Délka přistání přes 15 m překážku: 630 m
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku CASA/IPTN CN-235 na anglické Wikipedii.
- ↑ Airbus Orders. www.airbusmilitary.com [online]. [cit. 26-03-2014]. Dostupné v archivu pořízeném dne 25-05-2013.
- ↑ http://www.flightglobal.com/airspace/media/reports_pdf/world-air-forces-2013-101015.aspx
- ↑ [1]
- ↑ Flight International, 3–9 October 2006
- ↑ USAF Serial Number Search CN-235
- ↑ blog.elgrancapitan.org [online]. [cit. 26-03-2014]. Dostupné v archivu pořízeném dne 05-12-2008.
- ↑ Francia compra a EADS ocho aviones CN-135-300 por 250 millones de euros [online]. Libertad Digital, 2010-04-04 [cit. 2011-10-02]. Dostupné online.
- ↑ RI seeks to exchange planes with South Korea [online]. The Jakarta Post, 2011-05-20 [cit. 2011-10-02]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-08-27.
- ↑ Senegal: MoD plans to acquire two additional CN235s, including MPA versions Archivováno 27. 3. 2014 na Wayback Machine. - Dmilt.com, 30. 8. 2013
- ↑ Mengenang CN-235 Phoenix Project-Australia [online]. June 12, 2013. Dostupné online.
- ↑ CN-235 Persuader Maritime Patrol Aircraft – Airforce Technology
- ↑ USCG: Acquisition Programs & Projects [online]. US Coast Guard [cit. 2012-01-26]. Dostupné online.
- ↑ USCG: HC-144A "Ocean Sentry" Maritime Patrol Aircraft [online]. US Coast Guard Acquisitions Directorate, 2010-12-20 [cit. 2012-01-26]. Dostupné online.
- ↑ Hoyle Flight International 11–17 December 2012, p. 46.
- ↑ a b Hoyle Flight International 11–17 December 2012, p. 47.
- ↑ a b Hoyle Flight International 11–17 December 2012, p. 49.
- ↑ Hoyle Flight International 11–17 December 2012, p. 50.
- ↑ Hoyle Flight International 11–17 December 2012, p. 51.
- ↑ a b Hoyle Flight International 11–17 December 2012, p. 48.
- ↑ a b Hoyle Flight International 11–17 December 2012, p. 52.
- ↑ Hoyle Flight International 11–17 December 2012, p. 53.
- ↑ Hoyle Flight International 11–17 December 2012, p. 64.
- ↑ a b c Jackson 2003, p. 207.
- ↑ HOYLE, Craig. Cameroon signs deal for CN235 transport [online]. 6 June 2012 [cit. 2012-06-09]. Dostupné online.
- ↑ Airbus Military welcomes Cameroon as new operator.. www.airbusmilitary.com [online]. [cit. 26-03-2014]. Dostupné v archivu pořízeném dne 14-04-2014.
- ↑ a b Hoyle Flight International 11–17 December 2012, p. 55.
- ↑ Defence Security Report [online]. Janes.com, 2008-12-03 [cit. 2011-10-02]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-06-02.
- ↑ www.semar.gob.mx [online]. [cit. 26-03-2014]. Dostupné v archivu pořízeném dne 19-03-2009.
- ↑ Mexican Police Aviation. www.scramble.nl [online]. [cit. 26-03-2014]. Dostupné v archivu pořízeném dne 12-06-2011.
- ↑ John Pike. Pakistan Air Force Equipment [online]. Globalsecurity.org [cit. 2011-10-02]. Dostupné online.
- ↑ Hoyle Flight International 11–17 December 2012, p. 57.
- ↑ a b Hoyle Flight International 11–17 December 2012, p. 59.
- ↑ Hoyle Flight International 11–17 December 2012, p. 60.
- ↑ http://www.aeroflight.co.uk/waf/turk/army/turk-arm_current_orbat.htm
- ↑ a b Hoyle Flight International 11–17 December 2012, p. 61.
- ↑ Hoyle Flight International 11–17 December 2012, p. 63.
- ↑ Lambert 1993, pp. 127–128.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- DONALD, David. Kapesní encyklopedie Vojenská letadla. 1. vyd. Praha: Ottovo nakladatelství, 2002. ISBN 80-7181-701-5. S. 10.
- ČECH, Jan. CASA-Nurtanio CN-235. Letectví a kosmonautika. Březen 1984, roč. LX, čís. 7, s. 14 a 15.
- Hoyle, Craig. "World Air Forces Directory". Flight International, Vol. 182 No. 5370. 11–17 December 2012. pp. 40–64.
- Jackson, Paul. Jane's All The World's Aircraft 2003–2004. Coulsden, UK: Jane's Information Group, 2003. ISBN 0-7106-2537-5.
- Lambert, Mark. Jane's All The World's Aircraft 1993–94. Coulsden, UK:Jane's Data Division, 1993. ISBN 0-7106-1066-1.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu CASA CN-235 na Wikimedia Commons - Airbus Military CN235
- CN235[nedostupný zdroj]
- CN-235 Persuader Maritime Patrol Aircraft, Španělsko
- Kamufláže letounu CASA CN-235 Archivováno 4. 1. 2018 na Wayback Machine.
- Fotogalerie letounu CASA CN-235
