Airbus A400M

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
A400M
Určení transportní letoun
Výrobce Airbus Military
První let 11. prosince 2009[1]
Zařazeno 2013
Charakter Ve službě
Uživatel Francouzské letectvo
Turecké letectvo
Výroba 2007–dosud
Vyrobeno kusů 11 ks
Cena za kus 152,4 milionů € (2013)

Airbus A400M je čtyřmotorový turbovrtulový letoun vyvíjený společností Airbus Military, který má splňovat požadavky evropských států na vojenský transportní letoun. Mimo Evropu byl již objednán Jihoafrickou republikou, Chile a Malajsií.

Pozadí projektu[editovat | editovat zdroj]

Nákres A400M

Na počátku projektu byla skupina firem Future International Military Airlifter (FIMA) založená v roce 1982, kterou tvořily Aérospatiale, British Aerospace, Lockheed Corporation a MBB. FIMA měla vyvinout náhradu za stroje C-130 Hercules a C-160 Transall. Měnící se požadavky a komplikace mezinárodní politiky se podepsaly na pomalém pokroku. V roce 1989 Lockheed skupinu opustil a soustředil se na vývoj druhé generace C-130 Hercules (C-130J). Poté, co se přidaly Alenia a CASA, se ze skupiny Future International Military Airlifter stala Euroflag.

Na počátku požadovaly partnerské země, Francie, Německo, Itálie, Španělsko, Velká Británie, Turecko, Belgie a Lucembursko celkem 212 letadel. Poté, co od projektu odstoupila Itálie a ostatní státy přehodnotily své požadavky, bylo objednáno celkem 180 letadel. První let nového typu je naplánován na rok 2008 a první dodávky na rok 2009. 28. dubna 2005 se k projektu připojila Jihoafrická republika.

Airbus A400M nahradí v leteckých silách příslušných zemí stroje C-130 Hercules a C-160 Transall, které v nich po desítky let zastávaly funkci hlavních transportních letounů. A400M bude prvním letadlem od Airbusu od počátku projektovaným jako vojenské.

Airbus A400M zvýší přepravní kapacitu a dolet oproti letounům, které nahradí. Očekává se, že přepravní kapacita vzroste na dvojnásobek (jak v hmotnosti nákladu, tak i v objemu) a dolet se rovněž významně prodlouží. Stejně jako ostatní letouny od Airbusu bude mít A400M „skleněný kokpit“ a fly-by-wire systém a bude představovat velký technologický skok oproti srovnatelným starším letounům C-130 a C-160.

A400M bude možné provozovat v mnoha různých konfiguracích. Mezi ně bude patřit konfigurace pro přepravu nákladu, přepravu vojáků, MEDEVAC, vzdušný tanker a elektronický průzkum.

Problematickou otázkou byl výběr dodavatele motorů EuroProp. Až do poslední chvíle byl za jistého vítěze považován Pratt & Whitney Canada díky výhodnějším nákladům a technologiím. Ale tlak evropských vlád na poslední chvíli změnil postoj Airbusu.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Let Airbusu A400M nad Toulouse
Podvozek Airbusu A400M

Politické a finanční průtahy s A400M způsobily, že britské letectvo odstartovalo program Short Term Strategic Aircraft (STSA), v kterém si vybralo C-17 jako prozatímní řešení nedostatku strategické přepravní kapacity než A400M vstoupí do služby. Následující zkušenosti s letouny C-17 vedly RAF k prodloužení původního pronájmu. 21. července 2004 oznámil Geoff Hoon, že RAF své čtyři stroje C-17 po skončení pronájmu odkoupí. Navíc si RAF objednala ještě jeden kus.

9. prosince 2004 jihoafrické letectvo oznámilo, že zakoupí osm strojů a šest opcí na A400M. Tím se Jihoafrická republika připojila k týmu Airbus Military jako průmyslový partner. Stroje budou dodány mezi lety 2010 a 2014.

18. července 2005 chilské letectvo podepsalo memorandum o porozumění o nákupu tří letounů mezi lety 2018 a 2022.[2] Tato objednávka byla ale později zrušena.[3][4]

8. prosince 2005 si Malajsie objednala čtyři A400M, které nahradí její flotilu stárnoucích C-130.

Dalším potenciálním zákazníkem je Kanada. Na konci roku 2005 kanadské Ministerstvo národní obrany oznámilo, že 13 z celkem 19 stárnoucích strojů CC-130E bude nahrazeno 16 novými taktickými transportními letouny. Mezi typy, které by Kanada mohla nakoupit, patří mimo Airbusu A400 i Lockheed C-130J a Boeing C-17.

A400M se začal vyrábět v Seville v závodě EADS Spain (součást Airbus Military) v říjnu 2006 tempem tři letouny za měsíc. První zkušební let se očekával v druhém čtvrtletí roku 2008[1], uskutečnil se ale až 11. prosince roku 2009 z španělské Seville.[5]

A400M obdrželo certifikaci v březnu 2013. První letadlo bylo Francouzskému letectvu doručeno v srpnu téhož roku.

Operační nasazení[editovat | editovat zdroj]

Druhý prototyp A400M "Grizzly2" během Farnborough Airshow v roce 2010

Francouzské letectvo poprvé využilo A400M Operaci Serval 29. prosince 2013.[6]

Vývozy[editovat | editovat zdroj]

Jižní Afrika[editovat | editovat zdroj]

V prosinci 2004, Jižní Afrika oznámila, že nakoupí osm letadel typu A400M v ceně zhruba 837 milionů eur, zároveň se vstupem do klubu Airbus Military jako průmyslový parner. Dodávky byly očekávány mezi roky 2010 a 2012.[7][8] V roce 2009 Jižní Afrika zrušila všech osm objednávek. 29. prosince2011 Airbus Military souhlasili s refundací plateb v plné výši - 837 milionů eur jihoafrické agentuře Armscor.[9]

Kanada[editovat | editovat zdroj]

Airbus Military v roce 2006 nabídlo A400M Kanadě v tendru na 17 nových taktických letounů jako náhradu za staré letouny Lockheed C-130E.[10] The Canadians ordered four Boeing C-17 Globemaster IIIs and 17 Lockheed C-130J Super Hercules instead.[11]

Turecko[editovat | editovat zdroj]

Turecko, s 5,5 procentním podílemv programu A400M, obdrželo svůj první letoun 4. dubna 2014 [12]

Ostatní[editovat | editovat zdroj]

V prosinci 2005 Malajské letectvo objednalo 4 A400M pro doplnění jejich flotily letadel Lockheed C-130 Hercules.[13][14]

Objednávky[editovat | editovat zdroj]

Datum Země Kusy Zařazení Poznámky
27. květen 2003 Flag of Germany.svg Německo 53 první letadlo dodáno

v prosinci 2014

Objednávka zredukována na 53 kusů z původních 60. Luftwaffe oznámila,

že se bude snažit prodat 13 kusů a ponechá si jen 40.

27. květen2003 Flag of France.svg Francie 50 srpen 2013 Dvě letadla dodána v roce 2013.
27. květen2003 Flag of Spain.svg Španělsko 27 očekávaná dodávka

v roce 2016

27. květen2003 Flag of the United Kingdom.svg Velká Británie 22 první letadlo dodáno

v listopadu 2014

Objednávka zredukována z původních 25 kusů na 22.
27. květen2003 Flag of Turkey.svg Turecko 10 první letadlo dodáno

v dubnu 2014

Očekávané dokončení dodávek v roce 2018.
27. květen2003 Flag of Belgium.svg Belgie 7 očekávaná dodávka

v roce 2018-20

27. květen2003 Flag of Luxembourg.svg Lucembursko 1 očekávaná dodávka

v roce 2019

15. prosinec 2004 Flag of South Africa.svg Jihoafrická republika 0 N/A Zrušena celá objednávka 8 kusů.
8. prosinec 2005 Flag of Malaysia.svg Malajsie 4 očekávaná dodávka

v roce 2015

Jediná neevropská země nakupující A400M
Celkem: 174

Technické údaje a výkony[editovat | editovat zdroj]

Umělcova představa A400M ve službách Luftwaffe
Operační rozsah A400M s 20 a 30 tunami při vzletu z Paříže

Obecná charakteristika[editovat | editovat zdroj]

  • Posádka: 3–4 (2 piloti, možnost volby tří pilotů, 1 nákladový důstojník)
  • Kapacita: viz Hmotnosti
  • Délka: 43,8 m
  • Rozpětí: 42,4 m
  • Výška: 14,6 m

Hmotnosti[editovat | editovat zdroj]

  • Prázdná operační: 70 tun
  • Max. vzletová: 130 tun
  • Max. přistávací: 114 tun
  • Max. náklad: 37 tun
  • Celkové množství paliva: 46,7 tun

Výkony[editovat | editovat zdroj]

  • Cestovní rychlost: 0,68–0,72 M
  • Max. cest. rychlost: 560 km/h
  • Cestovní dostup: 11 300 m
  • Max. operační výška: 12 200 m
  • Dolet s max. nákladem: 3 300 km
  • Dolet s 30 tunovým nákladem: 4 800 km
  • Dolet s 20 tunovým nákladem: 6 950 km
  • Přeletový dolet: 9260 km
  • Délka vzletu: 940 m (hm. letounu 100 tun, nezpevněná plocha, ISA, hladina moře)
  • Délka přistání: 625 m ditto

Pohon[editovat | editovat zdroj]

  • 4 turbovrtulové motory EPI (EuroProp International) TP400-D6, 8 250 kW[15][16]
  • Digitální ovládání motorů
  • Vrtule:
    • průměr 5,33 m, 8listé kompozitní Ratier-Figeac FH386
    • stavitelný úhel náběhu listů, plný revers

Ostatní[editovat | editovat zdroj]

  • Poloměr zatáčky (na zemi): 28,6 m
  • Cena: kolem 100 milionů Euro

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Zdroje[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Airbus A400M na anglické Wikipedii. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Airbus A400M na anglické Wikipedii.

  1. a b Airbus military: A Single-Phase Programme [online]. Airbus Military S.L., [cit. 2007-11-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. Airbus military: Press Releases: Airbus Military signs agreement with Chile [online]. Airbus Military S.L., 2005-07-18, [cit. 2007-11-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. EU defence projects: A400M military airlifter [online]. european-defence.co.uk, [cit. 2007-11-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. Yahoo! Finance: Airbus's A400M plane delayed [online]. Paříž: Reuters, 2007-10-16, [cit. 2007-11-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. "Updated- Pictures & Video: Airbus celebrates as A400M gets airborne." Flight International, 11 December 2009. Retrieved: 1 July 2011.
  6. "Airbus A400M tactical airlifter makes combat debut in Mali". The Aviationist, 2 January 2014.
  7. "EADS welcomes South Africa's intention to become an A400M partner". EADS, 15 December 2004.
  8. "South Africa signs for A400M transports." Flight International, 3 May 2005.
  9. Roberts, Janice. "Airbus refunds A400M payments to Armscor." Moneyweb, 19 December 2011.
  10. Airlift Capability Project – Tactical MERX website – Government of Canada
  11. Warwick, Graham. "Canada signs $1.4bn contract for 17 Lockheed Martin C-130Js." Flight International, 16 January 2008.
  12. Turkey Accepts First A400M. In: Defensenews.com [online]. 2014 [cit. 2014-04-08]. Dostupné z: http://www.defensenews.com/article/20140407/DEFREG01/304070015/Turkey-Accepts-First-A400M
  13. "Annual Report and Registration Document 2005." European Aeronautic Defence and Space Company EADS N.V., December 2005 Retrieved: 25 April 2011
  14. "A400M price tag stays at RM600m each." Malay Mail, 13 November 2009.
  15. Airbus: Press Releases: A400M engine decision [online]. Airbus S.A.S., 2003-05-06, [cit. 2007-11-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  16. EuroProp International TP400 [online]. Teal Group Corporation, prosinec 2005, [cit. 2007-11-16]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]