Antonov An-70

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
An-70
An-70 (imatrikulace UR-EXA)
An-70 (imatrikulace UR-EXA)
Určenínákladní letoun
PůvodUkrajina
VýrobceAntonov
ŠéfkonstruktérPetr Balabujev, Vasilij Těplov
První let16. prosince 1994
Charakterpřipraveno k výrobě
Výroba1991–1996
2012–2015
Vyrobeno kusů2 prototypy
Cena za kus67 mil. USD (2015)
Cena za program5 mld. USD (2006)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Antonov An-70 je sovětský čtyřmotorový transportní letoun pro vojenské i civilní účely. Jde o první letoun ve vzduchu poháněný pouze propfany. Vyvinut byl na konci osmdesátých let v konstrukční kanceláři Antonov jako náhrada za zastarávající Antonov An-12. První let prvního prototypu proběhl v prosinci 1994 v Kyjevě. Prototyp utrpěl během několika měsíců ve vzduchu kolizi. Druhý letoun byl vyroben, aby mohly pokračovat testy.

Vývoj[editovat | editovat zdroj]

Jeden z motorů Progress D-27 s protiběžnými dmychadlovými vrtulemi Aerosila SV-27

Počátky vývoje letounu spadají do poloviny sedmdesátých let 20. století, kdy v tehdejším Sovětském svazu byly dány specifikace na středně velký dopravní letoun. Roku 1984 byly tyto požadavky změněny, letoun měl mít kratší délku vzletu a přistání a větší přepravní prostor.

Po rozpadu SSSR vypadala situace tak, že se hovořilo o ukončení projektu, ovšem později se nástupnické státy Rusko, Ukrajina a Uzbekistán domluvily, a tak 16. prosince 1994 mohl vzlétnout první prototyp. Při čtvrtém zkušebním letu 10. února 1995 došlo ke srážce s An-72 a prototyp byl kompletně zničen.

Druhý, mírně upravený prototyp vzlétl 24. dubna 1997.

Na projektu již se účastnily pouze Rusko a Ukrajina, později z tohoto projektu Rusko odstoupilo a začalo používat k přepravě nákladů letoun Il-76MF. O letoun An-70 projevilo zájem již několik zemí, ovšem z obchodů zatím sešlo. Antonov se také zapojil do soutěže na jednotný transportní letoun západní Evropy, ovšem v této oblasti hrají svoji úlohu i politické zájmy. Německo, které zvažovalo nákup 75 Antonovů An-70, se nakonec rozhodlo pro dražší Airbus A400M. O An-70 měla zájem i Armáda České republiky, která měla převzít tři kusy tohoto letounu, jenž je schopen pojmout např. dvě Tatry 815VVN s pohonem 6×6, deset Land Roverů nebo 2 vrtulníky Mi-17. Tato koupě, která měla být provedena v rámci deblokace ruského zahraničního dluhu, se však neuskutečnila.

Varianty[editovat | editovat zdroj]

  • An-70 - základní verze
  • An-70-100 - verze s dvoučlennou osádkou
  • An-77 - exportní verze
  • An-70T - obchodní verze
  • An-112KC - zamýšlená verze pro tankování paliva za letu, s výjimkou dvou proudových motorů z týmu US Aerospace a Antonov pro program KC-X.[1][2] americké letectvo návrh odmítlo,[3] a odvolání bylo později staženo.[4][5]

Specifikace[editovat | editovat zdroj]

Hlavní technické údaje[editovat | editovat zdroj]

Kokpit letounu Antonov An-70
  • Osádka: 5
  • Kapacita přepravovaných vojáků: 170
  • Rozpětí: 44,06 m
  • Délka: 40,73 m
  • Výška: 16,38 m
  • Nosná plocha: 204 m²
  • Hmotnost prázdného stroje: 73 t
  • Maximální hmotnost nákladu: 47 t
  • Maximální vzletová hmotnost: 135 t
  • Pohonná jednotka:propfan Progress D-27
  • Výkon pohonné jednotky: 10 295 kW

Výkony[editovat | editovat zdroj]

  • Cestovní rychlost: 750 km/h
  • Maximální rychlost: 780 km/h
  • Dostup: 12 000 m
  • Dolet: až 8000 km v závislosti na hmotnosti nákladu (s 35 t nákladu - 5000 km)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Trimble, Stephen. "US Aerospace appeals against KC-X exclusion, blames USAF ‘conspiracy’". Flight International, 5 August 2010.
  2. Gary Parsons. An-122KC KC-X proposal revealed? [online]. key.aero, 2010-08-06 [cit. 2012-01-01]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-05-20. (anglicky) 
  3. "USAF excludes “late” KC-X bid". Australian Aviation, 9 August 2010.
  4. Butler, Amy. U.S. Aerospace Files Second KC-X Protest [online]. The McGraw-Hill Companies, Inc [cit. 2010-09-12]. Dostupné online. (anglicky) [nedostupný zdroj]
  5. Bennett, John T. "GAO Denies U.S. Aerospace-Antonov KC-X Protest"[nedostupný zdroj]. Defense News, 6 October 2010.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • DONALD, David. Kapesní encyklopedie Vojenská letadla. 1. vyd. Praha: Ottovo nakladatelství, 2002. ISBN 80-7181-701-5. S. 14. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]