Iljušin Il-76

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Il-76
Určení víceúčelový nákladní a průzkumný letoun
Výrobce Iljušin
První let 25. března 1971
Zařazeno červen 1974
Charakter Ve službě
Uživatel Ruské letectvo
Ukrajina, Indie
Vyrobeno kusů 960
Varianty Iljušin Il-78
Berijev A-50
KJ-2000

Iljušin Il-76 (kód NATO "Candid") je sovětský, resp. ruský transportní letoun z počátku 70. let 20. století, který byl vyvinutý jako náhrada za turbovrtulové Antonovy An-12. První prototyp stroje vzlétl 25. března 1971 a ještě téhož roku byl předveden na aerosalonu v Paříži, kde vzbudil velký ohlas. Sovětské letectvo obdrželo první sériové kusy v roce 1974. O dva roky později byla zalétána civilní verze pro Aeroflot, postupně vznikaly různé obměny. Výroba modernizovaného letounu pokračuje i v současnosti, v roce 2012 poprvé vzlétla hluboce modernizovaná verze Il-76MD-90A (Il-476).

Vývoj a konstrukce[editovat | editovat zdroj]

Prosklený nos Il-76TD

Firma Iljušin dostala v roce 1967 požadavek na nákladní letoun, který bude schopen nést užitečné zatížení 40 tun (88 000 lb) na vzdálenost 5 000 km (2700 NMI; 3 100 mil) v době kratší než šest hodin, který je schopen pracovat z krátkodobé a neupravené dráhy a bude schopen vyrovnat se s nejhoršími povětrnostními podmínkami (např. na Sibiři a v arktické oblasti Sovětského svazu).

Produkce Il-76 probíhala v Taškentu v Uzbekistánu. V roce 1990 byly vyvinuty modernizované varianty MF, TF, ale kvůli finančním problémům hlavního odběratele - ruského letectva - nebyly vyrobeny ve velkém. Prototyp delší varianty Il-76MF s větší kapacitou poprvé vzlétl 1. srpna 1995. Produkce byla zastavena kolem roku 1997. Některá obchodní letadla byla, počínaje rokem 2004, modernizována na Il-76TD-90VD, s využitím nových motorů PS-90 pro splnění evropských norem hluku. V roce 2005 ČLR v Rusku objednala 34 nových Il-76MD a 4 tankery Il-78, a v továrně v Taškentu bylo dokončeno 16 neúplných strojů. Produkce Il-76 se nachází v nové továrně v Uljanovsku v Rusku, ve spolupráci s továrnou ve městě Taškent.

Poslední zásadní modernizace, Il-76MD-90A (Il-476), má zvýšit užitnou hodnotu letounu (úspora paliva, větší vzletová hmotnost 210t, zvýšený dolet). Toho je dosaženo mimo jiné díky novým motorům PS-90A, přepracovanému křídlu, moderní avionice atd. První let se uskutečnil 22.9.2012.

Verze letounu[editovat | editovat zdroj]

Jedna z první variant Il-76TD v Zürichu
Kokpit indického Il-76
  • Il-76 - základní verze o nosnosti 30 000 kg.
  • Il-76M - verze se zvýšeným maximálním zatížením na 47 000 kg.
  • Il-76MD - verze s prodlouženým doletem.
  • Galaraj - indické označení Il-76MD.
  • Il-76MF - prodloužená verze Il-76MD o 6,6 m s novými motory PS-90A-76, nosnost 52000 kg.
  • Il-76MF-100 - Il-76 s motory CFM56-5C2.
  • Il-76P/TP/DMP - protipožární verze s nádrží na 42 000 kg vody a vypouštěcím zařízením. Nejmodernější verze je schopna nést až 50 000 kg hasicí směsi.
  • Il-76K/MDK/MDK-2 - stroje upravené pro simulaci nulové gravitace.
  • Il-76PP - letouny určené k elektronickému boji vybavené ECM a rušícím zařízením, slouží jako doprovod A-50.
  • Il-76MT - dvě letadla sloužící jako létající nemocnice s operačním sálem a pooperačním pokojem.
  • Il-76VPK/Il-82 - dvojice přestavěných letadel Aeroflotu na létající velitelské stanoviště.
  • Il-76PS/PSD/Il-84 - navrhovaná verze pro úkoly SAR, vyroben pouze jeden stroj.
  • Il-76LL/MA - testovací letadla.
  • Il-76SK - létající velitelské stanoviště určené pro vyhodnocování letových testů.
  • Il-76T/TD/TD-90/TF - civilní nákladní verze.
  • Il-78 - tankovací verze z první poloviny 80. let, celkem vyrobeno 45 kusů
  • Il-78M - modernizovaná tankovací verze.
  • Il-78MK - tankovací verze určená pro export.
  • Il-78V - verze s upravenými tankovacími podvěsy.
  • A-50 - verze, na níž spolupracovala konstrukční kancelář G. M. Berijeva. Letoun má prodloužený trup, zařízení pro tankování za letu, satelitní anténu a přehledový radiolokátor. Radar je schopný sledovat současně až 60 cílů na vzdálenost do 250 km. Celkem bylo vyrobeno asi 40 kusů.
  • A-50M - upravené letouny s výkonnějším radiolokátorem a palubními počítači.
  • A-50U - modernizované stroje s novým výkonnějším radiolokátorem a prodlouženou vytrvalostí.
  • Adnan - irácké stroje Il-76MD přestavěné na AEW a vybavené otočným krytem o průměru 9 m s radiolokátorem.
  • Il-76MD-90A (Il-476) - hluboká modernizace letounu, větší dolet, nové motory, křídlo, glass kokpit atd.

Specifikace (Il-76TD-90)[editovat | editovat zdroj]

Ilyushin Il-76.svg

Technické údaje[editovat | editovat zdroj]

  • Osádka: 5
  • Kapacita: 50 000 kg
  • Délka: 46,59 m
  • Rozpětí: 50,5 m
  • Výška: 14,76 m
  • Nosná plocha: 300,0 m²
  • Hmotnost (prázdný): 92 500 kg
  • Max. vzletová hmotnost: 195 000 kg
  • Pohonná jednotka: 4 × dvouproudový motor PS-90-76, každý o tahu 171 kN

Výkony[editovat | editovat zdroj]

  • Maximální rychlost: 790 km/h
  • Dolet: 4 300 km
  • Dostup: 13 000 m
  • Plošné zatížení: 566,7 kg/m²
  • Poměr tah/hmotnost:

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]