Tankování paliva za letu

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
F-22 tankuje palivo z KC-135 Stratotanker, který využívá ráhnový tankovací systém.
HC-130P doplňuje palivo vrtulníku HH-60 Pave Hawk pomocí hadicového tankovacího systému při pátrání po přeživších po katastrofě způsobené hurikánem Rita

Tankování za letu je proces přečerpání paliva z jednoho letadla (tanker) do druhého během letu. Pro tyto účely se používá ve většině případů letadlo a v méně častých případech bývají k doplňování paliva za letu využívány vrtulníky (pouze v konkrétních případech a za určitých podmínek).

Historie a vývoj[editovat | editovat zdroj]

Počátky pokusů s tankováním paliva během letu sahají do roku 1920, kdy byl první pokus realizován na dvou letadlech ve formaci. Doplnění paliva za letu zvýšilo 27. května 1923 výdrž dvouplošníku DH-4B na 37 hodin.

První tankování za letu, letouny DH-4B

Tankovací systémy[editovat | editovat zdroj]

Pro čerpání paliva za letu se nejčastěji používá technika nazvaná ráhnový tankovací systém (anglicky je tento systém nazýván boom and receptacle nebo také flying boom) nebo hadicový tankovací systém (anglický název je probe and drogue). Kdysi se také používal systém čerpání z křídla na křídlo (anglicky wing-to-wing), avšak v současné době již není využíván.

Hadicový tankovací systém[editovat | editovat zdroj]

Hadicový tankovací systém transportu paliva pomocí hadice se stabilizačními ploškami bývá také využíván pro svou mobilitu a vlastnosti u vrtulníků a bývá součástí různých rozšiřujících sad pro běžné typy letadel. Poprvé byl americkým letectvem použit 28. března 1948. Tuto metodu využívají například letectva těchto zemí: Francie, Velká Británie, Rusko, Ukrajina a další bývalé země Sovětského svazu.

Ráhnový tankovací systém[editovat | editovat zdroj]

Ráhnový tankovací systém poskytuje velké výhody díky použití potrubí pro transport paliva - umožňuje tím mnohem vyšší rychlost přečerpání paliva, nevýhodou je komplikovanější realizace a nemožnost tímto způsobem doplňovat palivo některým letounům a zvláště vrtulníkům. Tento systém zavedlo americké letectvo, protože hadicový tankovací systém byl pro tankování velkých letounů pomalý.

Ráhnový tankovací systém patří asi mezi nejrozšířenější metodu tankování paliva za letu. Tuto metodu využívají například letectva těchto zemí: USA, Austrálie, Izraele, Spojené arabské emiráty, Japonsko.

Tankovací systém z křídla na křídlo[editovat | editovat zdroj]

V SSSR byly pokusy v tankováním za letu obnoveny roku 1946 a sovětské letectvo si zvolilo systém měkkého spojení z křídla na křídlo (anglicky wing-to-wing). Toto tankování probíhalo tak, že tankovaný i tankovací letoun se přiblížily s mírným převýšením a z konců křídel vypustily lanka se záchytným kováním. Po spojení lanek začal tankovaný letoun vtahovat lanka do křídla a tím vytahoval z tankeru hadici. Kování hadice se pak automaticky spojilo s rychlouzávěrem na konci tankovaného letounu. Nejdříve teklo palivo samospádem, později byla přidána čerpadla. Nejprve byly k tomuto používány Tu-2, později se používaly upravené Tu-4 a po nich Tu-16. Dobře je tankování z křídla na křídlo vidět ve filmu Událost ve čtverci 36-80. Dnes se již tento systém nepoužívá.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Video - Automatický systém tankování vyvíjený NASA

Film - Automatický systém tankování vyvíjený NASA