Thajsko

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Thajské království
ราชอาณาจักรไทย
Ratcha Anachak Thai
Vlajka Thajsku
vlajka
Znak Thajsku
znak
Hymna: Thajská hymna
Geografie

Poloha Thajsku

Hlavní město: Bangkok
Rozloha: 513 115 km² (49. na světě)
z toho 0,4 % vodní plochy
Nejvyšší bod: Doi Inthanon (2 576 m n. m.)
Časové pásmo: +7
Poloha: 15°0′ s. š., 101°0′ v. d.
Obyvatelstvo
Počet obyvatel: 65 444 371 (19. na světě, odhad 2005)
Hustota zalidnění: 126 ob. / km² (80. na světě)
HDI: 0,722 (vysoký) (89. na světě, 2014)
Jazyk: thajština (úř. j.), angličtina, čínština, malajština
Náboženství: buddhismus 94 %, islám 4 %, křesťanství
Státní útvar
Státní zřízení: konstituční monarchie spravovaná vojenskou juntou
Vznik: 1238 (vyčlenění z Khmerské říše)
Král: Ráma IX. (Pchúmipchon Adunjadét)
Premiér: Generál Prajuth Čan-oča
Měna: baht [Bát] (THB)
Mezinárodní identifikace
ISO 3166-1: 764 THA TH
MPZ: T
Telefonní předvolba: +66
Národní TLD: .th
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons

Thajské království, zkráceně Thajsko, je stát v jihovýchodní Asii. Jeho sousedy jsou Myanmar, Laos, Kambodža a Malajsie. Hlavním městem je Bangkok, thajsky nazývaný Krung Thep (กรุงเทพมหานคร). Thajsko patří k častým turistickým cílům.

Thajsko bylo v minulosti známo pod jménem Siam (สยาม), které bylo oficiálním názvem státu do 11. května 1939 a znovu v letech 1945 až 1949. Etnonymum Thai (ไทย) v thajštině původně znamenalo „svobodný“.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Buddha z Wat Kukkut, Lamphun

Nejstarší státy na území dnešního Thajska vznikly v jeho jižní části kolem přelomu letopočtu. Na ústřední rovině se kolem 3. století zformovala civilizace Dváravatí, jejíž městské státy obývali převážně Monové, vyznávající théravádový buddhismus. Později sem střídavě zasahovala moc angkorské říše s významným střediskem v Lopburi. Zároveň se od severovýchodu začalo na dnešní thajské území šířit thajské osídlení. V průběhu 13. století vzniklo v severní části několik thajských států, z nichž nejvýznamnější byly Lanna a Sukhothaj. Stát Sukhothaj za vlády krále Ramkhamhenga získal mocenskou převahu na většině tohoto prostoru. Proto je oficiální historiografií považován za první thajský stát.

V roce 1350 byl na ústřední rovině založen nový stát Ajutthaja. Během několika desetiletí se ajutthajským panovníkům podařilo vojenskou silou i sňatkovou politikou ovládnout Sukhothaj. Zároveň úspěšně vedli opakovaná tažení proti Angkoru. To po roce 1431 přispělo k přenesení střediska kambodžské státní moci do Phnom Penhu. Vedle Ajutthaje vznikl v polovině 14. století také stát Lan Sang v dnešním Laosu a severovýchodním Thajsku. Na severu nadále existoval stát Lanna.

Roku 1569 dobyla Ajutthaju barmská vojska a vnutila jí vazalské postavení. Za vlády krále Naresuana však Ajutthaja svou nezávislost na Barmě obnovila. V 17. století byla dominantní mocností ve střední části Zadní Indie a zejména za vlády krále Naraje udržovala bohaté mezinárodní styky.[1] V roce 1767 však podlehla nové barmské invazi a tentokrát byla zcela zničena. Královskou moc obnovil v Thonburi vojevůdce Tak Sin, ale roku 1782 byl svými dvořany prohlášen za nepříčetného a zabit.

Nová dynastie Rattanakosin neboli Čakri přesunula hlavní město na opačný břeh řeky Čaophraja, do Bangkoku. Pokračovala v mocenské expanzi, zahájené už Tak Sinem, a vynutila si hegemonii na celém území mezi Barmou a Vietnamem. Koloniální pronikání Británie a Francie do regionu však představovalo vážnou hrozbu také pro Siam. Králové Mongkut (Ráma IV., 1851–1868) a Čulalongkorn (Ráma V., 1868–1910) reagovali vstřícnou diplomacií, územními ústupky a reformami, které měly jednak zvýšit prestiž Siamu v očích mocností, jednak upevnit centralizovanou státní moc na územích, která byla dosud vůči Bangkoku ve volném vazalském poměru. Tak vznikl moderní thajský stát v nynějších hranicích.

Za vlády krále Rámy VI., 24. června 1932, byla státním převratem zavedena konstituční monarchie. V době 2. světové války podpořila vláda Plaeka Phibunsongkhrama Japonsko, jiní politici ale udržovali styky se Spojenci a vytvořili odbojovou organizaci Seri Thaj. Po válce se tato frakce, v jejímž čele stál Pridi Phanomjong, chopila státní moci a následovalo období demokratičtější politiky. Dvojice státních převratů v letech 1947 a 1948 přivedla k moci opět Plaeka Phibunsongkhrama a Thajsko se zapojilo do studené války na straně USA. Sarit Thanarat, který se postavil do čela vlády po dalších dvou převratech na konci 50. let, začal znovu zdůrazňovat úlohu monarchie v thajské společnosti.

V říjnu 1973, za rozsáhlých demonstrací v hlavním městě, tehdejší předseda vlády Thanom Kittikačorn uprchl ze země a král jmenoval úřednickou vládu. Po třech letech reforem a volených vlád však byl obnoven vojenský režim. Od konce 70. let se další vojenské vlády snažily o soužití s voleným parlamentem a po volbách v roce 1988 vznikla civilní vláda. Ta byla svržena vojenským převratem roku 1991, ale v roce 1992, během nové vlny demonstrací, byl vojenský režim donucen odstoupit. Po těchto událostech byla za účasti široké veřejnosti sepsána nová ústava a parlament ji v roce 1997 přijal.

Protesty v roce 2010

Roku 2001 byl ministerským předsedou zvolen telekomunikační magnát Tchaksin Šinavatra. Díky většině, kterou jeho strana Thaj rak Thaj (TRT) získala v parlamentu, mohl zahájit program reforem ekonomické i sociální politiky. Po volbách roku 2005 se parlamentní převaha TRT ještě zvýšila, vyvstala jí však silná opozice v hlavním městě. 19. září 2006 došlo k vojenskému převratu. Vojenskou juntu vedl generál Sonthi Boonyaratkalin, ústava z roku 1997 byla zrušena. Juntou jmenovaná vláda prosadila 10. srpna 2007 ve veřejném referendu novou ústavu a 23. prosince 2007 se konaly nové volby, ve kterých zvítězila strana Pchak pchalang pračcháčchon (PPP), kterou vedl Samak Sundaravej. V této straně působila řada bývalých členů TRT, která byla za vojenského režimu soudně zakázána. PPP zformovala koalici s dalšími pěti stranami. Lidové sdružení pro demokracii, které organizovalo protivládní aktivity před převratem, ihned obnovilo svou činnost. Demonstrace v hlavním městě vyvrcholily v listopadu 2008 obsazením vládních budov a obou mezinárodních letišť. Za této situace vydal ústavní soud rozhodnutí, kterým rozpustil vládnoucí stranu a zakázal některým členům na pět let politickou činnost. Tím se změnilo složení parlamentu a opoziční Demokratická strana byla schopna sestavit novou vládu premiéra Apchisita Vedžadžívy v koalici s několika menšími stranami a s jednou z frakcí bývalé PPP. Stoupenci opozice opakovaně demonstrovali za uspořádání nových voleb. Rozsáhlé protesty na jaře 2010 vedené hnutím Jednotná fronta za demokracii proti diktatuře armáda potlačila, přičemž bylo 90 demonstrantů zastřeleno a přes 1900 zraněno.

Geografie[editovat | editovat zdroj]

Satelitní snímek povodní v říjnu 2011

Thajsko se nachází ve střední části poloostrova Zadní Indie a zasahuje též na Malajský poloostrov. Severní část thajského území je hornatá, s nejvyšším vrcholem Doi Inthanon o 2 576 m n. m. Směrem k jihu z této oblasti vybíhají dvě horská pásma, vyšší podél hranice s Myanmarem a dále na Malajský poloostrov, nižší jako pohoří Phetchabun ve střední části země. Mezi oběma pásmy se nachází ústřední rovina s dolní částí povodí řeky Čao Phraja, hospodářsky nejrozvinutější oblast Thajska. Zde leží i hlavní město Bangkok. Na východ od pohoří Phetchabun se táhne Khoratská plošina až po laoskou hranici, tvořenou převážně veletokem Mekong, na jihu je oddělena pohořím Dangrek od kambodžského území. V jižní části Thajska, na Malajském poloostrově, se těží cín, jehož je Thajsko významným vývozcem.

Podnebí[editovat | editovat zdroj]

Thajské podnebí je tropické, s vysokými teplotami i vlhkostí a vlivem monzunů. Duben a květen jsou měsíce s nejvyššími teplotami v roce, dosahující v průměru 35 - 36 °C. V červnu začíná jihozápadní monzun, který ovlivňuje východní Thajsko a západní pobřeží. Přináší deštnou sezónu přibližně do konce října. Zimní, severovýchodní, monzun naopak přináší suché počasí.
V jižním Thajsku (včetně Ko Samui a dalších ostrovů) přináší srážky i zimní monzun, který vrcholí od prosince do února. Počasí na Ko Samui dokáže být velmi deštivé.
I během dešťové sezóny je občas podnebí vhodné pro turismus. Po většinu období dešťů ke srážkám dochází jen na krátký čas (hodinu) nebo přes noc. Velké množství srážek zvyšuje vlhkost (pocit prádelny, neschne prádlo, textil má tendenci plesnivět).

V období zimního monzunu, od listopadu do konce února i déle, jsou v kontinentální části Thajska teploty nižší a srážky minimální.

Tsunami[editovat | editovat zdroj]

Na Vánoce roku 2004 bylo západní pobřeží Thajska podobně jako okolní státy zasaženo ničivou vlnou tsunami. Nejpostiženějším místem se stalo letovisko Phuket, které je již ale obnoveno.

Politický systém[editovat | editovat zdroj]

Thajský parlament

Thajsko je konstituční monarchií a v jejím čele stojí král Pchúmipchon Adunjadét. Jedná se o podobný systém jako ve Spojeném království, i když v Thajsku má monarchie větší vliv. Má daleko větší dozorčí úlohu ve státě a předkládá řadu projektů na rozvoj země. Král a jeho rodina jsou chráněni zákonem o urážce majestátu, na jehož základě se vyměřuje i víceletý trest odnětí svobody. Král nastoupil na trůn v roce 1946 a je nejdéle vládnoucím panovníkem. Královská moc je regulovaná ústavou a je také podřízena jejím ustanovením. Král zahajuje zasedání parlamentu a jmenuje premiéra a také členy kabinetu. Monarchie má tři správní články. Jedná se o Kabinetní (tajnou) radu, Úřad královského domu a Sekretariát krále. Kabinetní rada vystupuje jako poradce krále a někdy ho i zastupuje, Úřad královského domu spravuje nemovitosti a administrativu, organizuje ceremonie a Sekretariát vykonává administrativní a sekretářské práce. Výkonná moc vlády je podřízena premiérovi, který je volen parlamentem, jenž se skládá z dolní (360 křesel) a horní (270 křesel) sněmovny. Ústava zřizuje dvoukomorové Národní shromáždění, které je složeno ze Senátu a Parlamentu. Členové jsou voleni lidovým hlasováním na 4 roky. Soudní moc je vykonávána ve jménu krále. Soudci jsou voleni a odvoláváni králem. Soudní systém existuje ve třech úrovních. Nejnižší jsou soudy první instance, střední úroveň plní odvolací soudy a na nejvyšším stupni stojí Vrchní soud. Soudy první instance se dělí na 20 smírčích soudů a 85 provinčních soudů. Existuje také Ústřední soud pro nezletilé. Nejvyšší soud se skládá z prezidenta a 21 soudců. Armáda se skládá z Královské thajské armády, Královského letectva a Královského námořnictva a konečně z policie.

Administrativní členění[editovat | editovat zdroj]

Thajsko je rozděleno na město Bangkok a 76 provincií. V čele každé provincie stojí guvernér, jmenovaný ministerstvem vnitra, kdežto guvernér Bangkoku je volen občany na čtyřleté funkční období. Provincie se dělí na okresy (amphoe), podokresy (king-amphoe), dále na újezdy (tambon) a vesnice (muban), ve významnějších sídlech existují paralelně s těmito správními jednotkami municipality (thetsabaan) různých úrovní. Hlavní město provincie mívá stejný název jako samotná provincie. Bangkok se dělí na 50 městských obvodů (khet).[2]

Kultura[editovat | editovat zdroj]

Theravádový buddhismus je hlavním aspektem soudobého thajského sebeuvědomění. Přesto v nejjižnějších oblastech Thajska převažuje islám. Jako ve většině asijských kultur, je klíčová v thajském spirituálním učení úcta k předkům.

Ekonomika[editovat | editovat zdroj]

Ekonomika Thajska patří k nejsilnějším v regionu a pro okolní země působí jako ekonomická opora. Mezi lety 1985 a 1996 zažívalo rychlý ekonomický růst a dnes patří mezi nově industrializované země. Hospodářství je založeno převážně na exportu - vyváží se rýže a různé průmyslové produkty. Důležitou součástí ekonomiky je turismus a také sexuální turistika. Hrubý domácí produkt v roce 2012 byl 6 572 USD na hlavu a růst činil 6,5%. V zemi žije více než 2,2 milionu legálních a ilegálních migrantů.

Bangkok, největší město v zemi, centrum obchodu a průmyslu

Hlavní turistické lokality[editovat | editovat zdroj]

Správní město stejnojmenné provincie, doprava minibusy na Kambodžskou hranici (Ban Hat Lek - Koh Kong) cca 110 Bathů za osobu. Na hranicích možno získat Kambodžské vízum (1 200,- Bathů + foto) Nedaleko Tratu je letiště, let s Bangkoku trva cca 1 hod.

Ostrov slona z thajštiny Chang = Slon, druhý největší thajský ostrov (492km2), hornatý, nejvyšší vrchol Khao Salak Phet 776 m, na ostrově není žádné město. Západní pobřeží je dost turisticky rozvinuto (resorty hotely).

Z pevniny je provozováno k východnímu pobřeží ostrova několik "ferry". Emigration office je v Laem Ngop na pevnině (prodloužení víza) doprava po ostrově pick-upy, téměř kolem celého ostrova vede silnice. V zátoce na jihu ostrova prohráli Thajci v čase 2. svět. války významnou námořní bitvu s Vischistickými Francouzi, kteří tehdy ovládali sousední Indočínu (museum v Laem Ngop).

Potápěči se jezdí potápět do tsunami neporušeného korálové království kolem souostroví Tarutao, které je zároveň národním parkem.

Thajsko-české vztahy[editovat | editovat zdroj]

Thajsko uznalo ČR hned po jejím vzniku 1. ledna 1993 a navázalo s ní diplomatické vztahy. Diplomatické vztahy mezi Thajskem a bývalým Československem na úrovni velvyslanců byly navázány 15. března 1974. Efektivní zastupitelské úřady v Praze a Bangkoku na úrovni velvyslanců byly otevřeny v roce 1990[3].

Kategorie vstupních víz:

  • Turistická víza - cestování za turistickým účelem a pro potěšení

Dnes (16. 4.) je již Thajsko bezvízové - 30 dní vstup letecky, 15 dní po zemi.

Turistické vízum má platnost 60 dní, ale v některých případech je při vstupu omezeno na 3 dny! Je možno jej na "imigration office" prodloužit (jednou nebo 2x) o 30 dní za poplatek 1900 Bahtů. Pro delší pobyt je nutné vycestovat a opět přijet.(Například do Malajsie, kam není vízum potřeba. Dostanete jej na hranicích zdarma na 3 měsíce, Thajská ambasáda Penangu vyřídí vízum do druhého dne za 36 Ringitů (2006))

Detaily (2010):

  • Pokud požádáte o vízum před vstupem do země (na libovolné Thajské ambasádě):
    • Vízum má platnost 2-x měsíců od vydání. Poté vízum ztratí platnost ať jste již vstoupili do Thajska nebo ne, nezávisle na počtu (ne)využitých vstupů do země (u vícevstupových víz) atd.
    • Máte možnost získat více- (maximálně dvou-) vstupové vízum.
    • Při každém vstupu do země máte nárok na 60dní pobytu. Imigrační úředník ale může pobyt při vstupu omezit na kratší dobu.
    • Pobyt je možno jednou prodloužit o dalších 30 dnů na Imigračním úřadě v Thajsku za poplatek 1900 Bahtů.
  • Pokud požádate o vízum až při vstupu do země (na hranicích nebo mezinárodním letišti):
    • získáte jednovstupové vízum
    • za poplatek 1000 Bahtů
    • získáte 15 dní pobytu
    • bez možnosti prodloužení
  • Non Immigrant B (obchodní víza)
  • Non Immigrant O (pro manžela-manželku v případě, že jeden z nich je thajským občanem)
  • Tranzitní víza
  • Investorská víza
  • Sportovní nebo posádka

Podmínky pro vstup do země pro občany České republiky[editovat | editovat zdroj]

Ke vstupu na území Thajska není pro občany České republiky vyžadováno vstupní vízum.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Podrobněji viz WANNER, Michal. Siam a evropské mocnosti 1511-1688. Historický obzor, 2004, 15 (5/6), s. 105-116. ISSN 1210-6097.
  2. Bangkok Metropolitan Administration: Geography of Bangkok
  3. Ministerstvo zahraničních věcí

od 11.8 2011 neni treba vizum pro turisticke cestovani do Thajska

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • VAVROUŠKOVÁ, Stanislava; BEČKA, Jan. Thajsko. Praha : Libri, 2010. ISBN 978-80-7277-470-8.  
  • WYATT, David A. Dějiny Thajska. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2004. ISBN 80-7106-492-0.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]