Extrémní chudoba

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Extrémní chudoba nebo absolutní chudoba je nejkritičtější stádium chudoby, kdy mnoho lidí nemá přístup k základním potřebám jako je jídlo, voda, přístřeší, hygienické zařízení a zdravotní péče.[1]

Světová banka definuje extrémní chudobu jako živobytí za méně než 1,25 $/den a osobu (podle PPP).[2] Banka odhaduje, že za těchto podmínek žije v současnosti okolo 1,4 miliardy lidí.[2]

Vymýcení extrémní chudoby a hladu je hned prvním z Rozvojových cílů tisíciletí, které přijalo 189 členských států OSN v roce 2000 na Summitu tisíciletí v tzv. Miléniové deklaraci. Ekonomové a aktivisté považují epidemické nemoci (např. HIV/AIDS, malárie, tuberkulóza) za klíčové faktory a jako důsledek extrémní chudoby.

Extrémní chudoba je nejčastější v Subsaharské Africe, Jihovýchodní Asii a ve Střední Americe. Podíl lidí, kteří žijí v extrémní chudobě se během 20. století snížil z 59 na 19 procent a je nyní nejnižší v historii.

Statistika[editovat | editovat zdroj]

Procento populace žijící za méně než 1 USD na den a osobu (podle parity kupní síly) za období 1990 - 2005:[3]

Země (%)

  1. Nigérie 70,8
  2. Středoafrická republika 66,6
  3. Zambie 63,8
  4. Madagaskar 61,0
  5. Niger 60,6
  6. Rwanda 60,3
  7. Gambie 59,3
  8. Sierra Leone 57,0
  9. Zimbabwe 56,1
  10. Burundi 54,6
  11. Nikaragua 45,1
  12. Ghana 44,8
  13. Bangladéš 43,3
  14. Lesotho 36,4
  15. Mozambik 36,2
  16. Mali 36,1
  17. Namibie 34,9
  18. Burkina Faso 27,2
  19. Nepál 24,1
  20. Malawi 20,8

Chudoba[editovat | editovat zdroj]

Informace čerpány z [4]

Světová banka definuje chudobu jako velmi komplexní (multidimenzionální) problematiku, která zahrnuje velké množství fenoménů, jako například neschopnost uspokojit základní potřeby, nedostatečný přístup k nezbytným přírodním zdrojům, nedostatek vzdělání a dovedností, špatné zdraví, podvýživu, nedostatečnou kvalitu bydlení, nedostatečnou hygienu, náchylnost vůči náhlým změnám, násilí a kriminalitě, nedostatek politické svobody a možnosti se prosadit ve společnosti.

Existuje mnoho indikátorů umožňujících měřit chudobu (jako např. úroveň příjmů a spotřeby, sociální indikátory na lokální či národní úrovni, indikátory měřící zranitelnost vůči rizikům aj.), díky nimž si lze udělat základní představu o tom, v jakých životních podmínkách lidé v jiných oblastech světa žijí. To nám umožňuje srovnání s ostatními regiony či státy, případně s minulostí. Pro tyto účely byly na základě parity kupní síly v jednotlivých zemích vytvořeny přehlednější indikátory hranice chudoby, a to příjem 1 USD/den (tzv. hranice extrémní nebo také absolutní chudoby) nebo 2 USD/na den (tzv. hranice relativní chudoby).[5]

Ve 2. polovině 90. let minulého století Světová banka uskutečnila projekt s názvem „Hlasy chudých“, ve kterém chudí lidé z různých oblastí světa dostali šanci promluvit o tom, co pro ně znamená chudoba, a vyjádřit svůj pohled na vlastní situaci:

Shania – Jamajka: „Chudoba je jako žít ve vězení s želízky na rukou a čekat na svobodu.“

Ahmed – Egypt: „Trápí mě nedostatek jídla. Moje děti byly hladové, tak jsem jim řekl, že vařím rýži, až vyčerpáním z hladu usnuly.“

Anna – slepá žena z Moldávie: „Pro chudého člověka je všechno hrozné – nemoc, ponížení, stud. Nikdo nás nepotřebuje, jsme jako odpadky, kterých se chce každý zbavit.“

Tung – Vietnam: „Po jedné špatné sklizni potřebujeme další tři dobré, aby se náš život vrátil do původních kolejí.“

Abigail – Ghana: „Nemoc si vás odvede do hrobu, pokud nemáte peníze.“

Wangari – vdova z Keni: „Když můj manžel zemřel, příbuzní z manželovy strany mi řekli, ať odejdu. Tak jsme odešla do města a spala na chodníku.“

Aidai – Kyrgyzstán: „Nezaměstnaní muži jsou frustrovaní, protože už nejsou živiteli a ochránci rodiny. Žijí z peněz vydělaných jejich ženami, a cítí se proto poníženi.“

Příčiny chudoby[editovat | editovat zdroj]

  • Politické příčiny

a) Ozbrojené konflikty

Válečné konflikty a války odčerpávají finanční, lidské i přírodní zdroje, které by jinak byly využitelné pro rozvoj země. Kromě toho často přispívají k zadlužení daných států.

b) Nedůsledné embargo na dovoz zbraní

Nedůslednost dodržování zákazů obchodování se zbraněmi se zeměmi, které jsou ve válečném konfliktu, umožňuje udržet tyto konflikty při životě. Nedostatek zbraní a střeliva by války poměrně rychle ukončil a donutil zainteresované strany jednat.

c) Vysoce korupční prostředí

Korupce nutně odčerpává finanční zdroje, které by jinak mohly být využitelné pro rozvoj země, podporuje nízkou politickou kulturu a demotivuje jedince k osobnímu rozvoji. Korupce v rozvojových zemích má svou dlouhou a hlubokou „tradici“.

d) Autoritářské a diktátorské režimy

Nízká vymahatelnost práva, včetně lidsko-právních norem, je jednou ze základních charakteristik autoritativních a především diktátorských režimů. Investice v takových zemích jsou vysoce rizikové. Určitou výjimkou z tohoto tvrzení je příklad Číny či Vietnamu, nicméně nikdo neví, zda by rozvoj těchto zemí nebyl větší v případě existence demokratických režimů.

  • Ekonomické a sociální příčiny

a) Vysoká zadluženost rozvojových zemí

Splátky dluhů a jejich úvěrů (případně dalších poplatků) odčerpává finanční zdroje, které by jinak mohly být využity pro ekonomický a sociální rozvoj. Dalším problémem jsou případy, kdy jsou peníze spláceny za dodávky zbraní; za neefektivní rozvojové projekty, které původně měly umožnit rozvoj a generovat zisk na splácení půjčky; nebo za korupci a špatnou vládu předchozích autoritativních struktur.

b) Nestálé ceny přírodních zdrojů

Kolísající, případně nízké ceny přírodních zdrojů, surovin a zemědělských produktů na světových trzích vytvářejí prostor pro nízkou sociální i ekonomickou stabilitu a nižší potenciál pro místní či zahraniční investice (nejistota jejich návratnosti). Přitom export některých nejméně rozvinutých zemí je založený pouze na jedné či několika komoditách, čímž je vytvářeno prostředí pro ekonomickou závislost na produkci daných komodit, ekonomickou nestabilitu danou (neovlivnitelným) vývojem cen na světových trzích a vysoké riziko vzniku monopolů, na kterých vlády rozvojových zemí budou ekonomicky závislé.

c) Vysoká nezaměstnanost a absence záchranné sociální sítě

Nezaměstnanost obecně vytváří sociální i ekonomickou nestabilitu, přispívá k rozšiřování chudinských čtvrtí (slumů) a růstu kriminality. Speciálním fenoménem je frustrace z dlouhodobé nemožnosti pracovat.

d) Kulturní a náboženské tradice

V některých regionech místní kulturní a náboženské tradice (kastovní systém, postavení žen) nedovolují dostatečně zapojit určité vrstvy společnosti do ekonomických struktur země (zákaz vykonávání určitých povolání), čímž se tento stát připravuje o ekonomickou produkci dané skupiny obyvatel (např. ženy v některých islámských státech mohou vykonávat jen určité pracovní pozice, třeba ve školství či zdravotnictví apod.).

e) Nedostatečná zdravotní péče a výskyt závažných onemocnění

Nedostatečná zdravotní péče má vliv na nižší ekonomickou výkonnost země, vyšší dětskou úmrtnost a tím nepřímo i na vyšší porodnost a také na nižší očekávanou délku života. Kromě toho nedostatečný zdravotní systém vyžaduje vyšší náklady na zdravotní péči ze strany rodiny či jednotlivců.

f) Nedostatek vzdělání a kvalifikovaných pracovních sil

Nižší vzdělanostní struktura v rozvojových zemích vytváří mnohem nižší potenciál pro investice důležité pro ekonomický rozvoj. Za opačný příklad bývají označovány země střední Evropy, kde právě vzdělaná pracovní síla vytváří jeden z hlavních stimulů pro příchod zahraničního kapitálu.

g) Nedostatečná dopravní a technická infrastruktura

Nevyhovující nebo nedostatečná dopravní (silnice, železnice, letiště) a technická (přístup k internetu a dalším službám) infrastruktura vytváří nižší potenciál pro investice a soukromé podnikání.

  • Demografické faktory

a) Vysoká hustota obyvatelstva

Vysoká hustota obyvatel způsobuje nízkou dostupnost zdrojů, jejich rychlé čerpání a vyšší znečištění prostředí.

b) Vysoká porodnost

Vysoký počet narozených dětí odčerpává zdroje nutné pro potenciální rodinné investice (vzdělání, zdraví, hygiena, bydlení, podnikání atd.).

  • Environmentální příčiny

a) Půdní degradace a odlesňování

Půdní degradace snižuje zemědělskou produkci. Tím způsobuje ekonomický propad a přispívá k migracím do měst (urbanizace). Masivní odlesňování má za následek nedostatek přírodních zdrojů, možnou změnu místního klimatu a srážkového režimu.

b) Znečištěné prostředí

Znečištěné životní prostředí – především zdrojů pitné vody a ovzduší – způsobuje vyšší úmrtnost a míru onemocnění obyvatel. S tím samozřejmě souvisí vyšší náklady na lékařskou péči a pojištění. Z pohledu státu se může jednat o nedostatečně využité investice do vzdělání jednotlivců, kteří zemřou nebo vážně onemocní „předčasně“.

c) Změna klimatu

Mezi nejčastěji uváděné způsoby změny klimatu patří právě změny srážkových režimů, větší frekvence a intenzita tropických hurikánů i častější dlouhodobější periody sucha. Následkem toho dochází ke snížení zemědělské produkce, snížení ekonomické stability a dostupnosti přírodních zdrojů. Postižená oblast má tak nižší potenciál pro příchod nových investic a pro rozvoj obecně.

d) Přírodní katastrofy

Některé rozvojové regiony, jako např. jižní Asie, jihovýchodní Čína nebo Střední Amerika, jsou enormně zatíženy přírodními katastrofami (periodické povodně, velké sesuvy půdy, zemětřesení, hurikány či opakující se sucha), které mají velký potenciál ovlivnit rozvoj dané země. Následkem mohou být úmrtí obyvatel, zničení jejich obydlí a míst, kde vykonávají svá zaměstnání, nízká dostupnost přírodních zdrojů, ekonomická nestabilita, zničení infrastruktury a nižší potenciál pro investice.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Sachs, Jeffrey (2005). The End of Poverty: Economic Possibilities for Our Time Penguin Press Hc ISBN 1-59420-045-9
  2. a b World Bank Press Release [online]. . Dostupné online.  
  3. Human Development Report 2007/2008
  4. Autor sekce Chudba a je její příčiny: Robert Stojanov (Centrum výzkumu globální změny AV ČR, v.v.i.)
  5. Ve skutečnosti byla hranice extrémní (absolutní) chudoby několikrát přepsána, v roce 2000 byla stanovena úroveň 1,08 USD/den a v roce 2008 na hranici 1.25 USD/den. Viz STOJANOV, R.; JAMBOROVÁ, M.; DUŠKOVÁ, L.; KAVANOVÁ, K. (2008): Development Assistance in the Light of Practice. Selected Linkages and Aspects. Olomouc: Palacký University, s. 152. ISBN 978-80-244-2017-2, dostupné full text na http://www.stojanov.org/cs/publikace.html

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]