Úzkorozchodná dráha

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Úzkorozchodná dráha neboli úzkokolejná dráha (zkráceně úzkokolejka) je železniční, tramvajová nebo jiná (průmyslová, důlní, pozemní lanová) kolejová dráha s rozchodem menším než normálním (1435 mm).

Úzkorozchodné dráhy byly na konci 19. století a na počátku 20. století budovány všude tam, kde bylo třeba přepravovat větší množství těžkých nákladů, ale stavba železnice s normálním rozchodem by byla příliš nákladná. Jako úzkokolejné byly budovány také tramvajové dráhy mnoha měst, například v Sudetech. Úzkorozchodné dráhy dodnes fungují také v areálech několika průmyslových závodů a dolů.

Vztah k pojmu „malodráha“[editovat | editovat zdroj]

Neodborně je někdy za synonymum úzkorozchodné dráhy považován také termín malodráha. Malodráha (Kleinbahn) byl v některých zemích (Prusko,[1] Meklenbursko, Oldenbursko, Bádensko) a v některých obdobích termín pro kategorii méně významných kolejových drah, na které se vztahovaly méně přísné technické požadavky a jiný vlastnický a správní režim, například větší podíl soukromého sektoru a správní příslušnost obcí nebo regionálních orgánů. Jednou z možných, avšak nikoliv nutně realizovaných úlev byl jiný rozchod kolejnic – menší rozchod umožňuje vést trať ostřejšími oblouky. V jiných zemích se v podobných významech používaly termíny drobná dráha, lokální dráha (česky též místní dráha, Rakousko, Bavorsko, Bádensko), v některých zemích vicinální dráha (Bavorsko), sekundární dráha (Sasko), dnes v německojazyčných zemích vedlejší dráha (Nebenbahn), v Česku regionální dráha. Legislativa jednotlivých zemí a období se liší tím, zda do společné kategorie s méně významnými drahami železniční sítě zahrnuje též tramvajové dráhy, pozemní lanové dráhy, ozubnicové dráhy, důlní a průmyslové dráhy atd. (jako například ve Švýcarsku) nebo zda vyčleňuje do jiných technicko-právních režimů.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Rozvoj výstavby úzkorozchodných drážek v Česku souvisí zejména s rozvojem průmyslu v druhé polovině 19. století a s větší potřebou přepravovat materiál či surovinu při zvýšené výrobě i poptávce. Rovněž tak bylo významným faktorem přijetí železnice jakožto dopravního činitele obecně mezi lidmi. Úzkorozchodné drážky (čili drážky železniční o rozchodu menším než normálně budované tratě) byly stavěny o rozchodech 500–1000 mm. Ty nejmenší v důlních dílech (rudné a kamenouhelné doly), o rozchodu 600–700 mm v průmyslových podnicích (hutě, železárny, lomy) a nebo v zemědělství, kde sloužily sezónně k přepravě plodin, nejčastěji v oblastech s pěstovanou cukrovou řepou z polí do cukrovaru. Mimoto byly četné drážky lesní určené ke svozu dřeva, mnohé z nich pouze sezonní nebo kalamitní, nemívaly dlouhého trvání. Dalším využitím úzkorozchodných tratí byly velké stavby, ať už stavby železnice normálně rozchodné, regulace koryt řek nebo stavba dálnice, stavby přehrad (při stavbě přehrad na Vltavě se užívaly úzkorozchodné železnice ještě v 50. letech 20. století). Prostě tam, kde byla potřeba přepravy velkého množství materiálu, našly úzkorozchodné železnice uplatnění. Některé z nich slouží dodnes, naprostá většina jich však zanikla v době poválečného rozvoje nákladních automobilů. Přežily pouze v místech, kde se automobilová doprava provádět nedala, třeba právě v hutích, v místech těžby rašeliny nebo v chemických závodech. Rozvoj těžby hnědého uhlí v sokolovské a mostecké oblasti byl rovněž provázen budováním jak skrývkových, tak těžebních úzkorozchodných tratí již za Rakouska-Uherska s rozvojem před druhou a po druhé světové válce. Postupně došlo v této oblasti ke sjednocení rozchodu na 900 mm, tratě zde byly i v sedmdesátých letech elektrifikovány. První drážky využívaly pro pohon vozíků nebo vagonů lidské práce nebo práce zvířat, později, zvláště po roce 1900, došlo k využití parních lokomotiv a vznikaly i firmy specializující se na výrobu a prodej materiálu a vozů i lokomotiv pro úzkorozchodné tratě. Rovněž armáda ještě za Rakouska-Uherska pochopila význam polních drážek při přepravě a při vzniku mnohých úzkokolejek pocházel materiál na jejich stavbu z vojenského výprodeje nebo se užívaly kolejnice získané z tratí normálního rozchodu při jejich opravách a zesilování traťového svršku. Do přepravy osob úzkorozchodné dráhy až na výjimky příliš nezasahovaly. Výjimku tvořily dodnes provozované tratě v Jindřichově Hradci a Osoblaze, nebo již zrušené tratě BohumínOstrava (od 60. let mimo provoz), BerounKrálův Dvůr a SmečnoSlaný (většinou rozchod 760 mm). V naprosté většině sloužily tyto dráhy k přepravě materiálu. Výhodou úzkorozchodných tratí byly jednak jejich podstatně menší stavební náklady a možnost stavby v členitém terénu, kde by stavba normálně rozchodné železnice byla velmi obtížná a nákladná. Tak také vznikly i mnohé lesní železnice zvláště na Slovensku, Rumunsku a Bosně určené i pro přepravu osob sloužící v běžném provozu téměř dodnes. Lesní dráhy mají důležité místo v historii i na Moravě. Třeba Jeseníky byly protkány lesními drahami, např. BrannáFrantiškovNové Losiny. Dalšími tratěmi byly: BedřichovFerdinandov, Kouty nad DesnouČerná Stráň a mnohé další.

Úzkorozchodné dráhy v Česku[editovat | editovat zdroj]

České republice je v současnosti provozována pravidelná veřejná osobní doprava na třech úzkorozchodných tratích. V jižních Čechách je to trať číslo 228 Obrataň – Jindřichův Hradec a na ni navazující trať 229 Jindřichův Hradec – Nová Bystřice. Tratě původně patřily Českým drahám, které je chtěly pro neziskovost uzavřít, nakonec je ale jako první privatizované tratě zakoupila společnost Jindřichohradecké místní dráhy, která v roce 1997 obnovila pravidelnou dopravu, kterou zde provozuje dodnes. Ve Slezsku provozují České dráhy dopravu na úzkorozchodné trati 298 Třemešná ve Slezsku – Osoblaha, výletní vlaky provozují Slezské zemské dráhy. Provoz na trati Ondrášov – Dvorce na Moravě byl ukončen v roce 1933 a na trati Frýdlant v Čechách – Heřmanice v roce 1976.

Úzkorozchodná je například meziměstská tramvajová dráha LiberecJablonec nad Nisou. V některých částech Liberce je splítková trať s dvojím rozchodem.

Osobní doprava je v ČR také příležitostně či sezónně provozována na několika bývalých průmyslových tratích s úzkým rozchodem. Muzejní provoz probíhá na příklad v muzeu Solvayových lomů u Svatého Jana pod Skalou či na Mladějovské úzkorozchodné železnici.

Zvláštním případem úzkorozchodných drah jsou zahradní dráhy, budované fanoušky železnice na vlastních pozemcích.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. například pruský Gesetz über Kleinbahnen und Privatanschlußbahnen z 28. července 1892