Gruzie

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Gruzie
საქართველო (Sakartvelo)
Vlajka Gruzie
vlajka
Znak Gruzie
znak
Hymna: თავისუფლება (Tavisupleba)
Svoboda
Geografie

Poloha Gruzie

Hlavní město: Tbilisi
Rozloha: 69 700[p 1] km² (121. na světě)
Nejvyšší bod: Šchara (5 201 m n. m.)
Časové pásmo: GMT+4
Poloha: 42° 1′ s. š., 43° 44′ v. d.
Obyvatelstvo
Počet obyvatel: 4 630 841[1] (118. na světě, 2008)
Hustota zalidnění: 64 ob. / km² (129. na světě)
HDI: 0,763 (střední) (93. na světě, 2007)
Jazyk: gruzínština, abchazština[2] (úřední)
Náboženství pravoslaví, islám
Státní útvar
Státní zřízení republika
Vznik 9. dubna 1991 (nezávislost na Sovětském svazu)
Prezident Georgi Margvelašvili
Předseda vlády Irakli Garibašvili
Měna gruzínské lari (ლ) (GEL)
HDP/obyv. (PPP) 4 200[1] USD (143. na světě, 2007)
Giniho koeficient 40,4[1] (2003)
Mezinárodní identifikace
ISO 3166-1 268 GEO GE
MPZ GE
Telefonní předvolba +995
Národní TLD .ge

Gruzie (gruzínsky: საქართველო, transliterace: Sakartvelo), je stát situovaný v jihozápadní Asii; podle některých názorů na vedení hranice Evropy ovšem značná část gruzínského území zasahuje i do Evropy. Jeho sousedy jsou Rusko, Ázerbájdžán, Arménie a Turecko. Leží v Zakavkazsku při východním okraji Černého moře. Součástí Gruzie jsou autonomní republiky Adžárie, Abcházie a Jižní Osetie; dvě posledně jmenované jsou ovšem de facto nezávislé a gruzínská vláda nemá jejich území pod kontrolou.


Název[editovat | editovat zdroj]

Gruzínsky zní název země Sakartvelo. V některých jazycích se Gruzie řekne Georgia (například anglicky) nebo Georgie(n), podle jedné z teorií podle patrona země svatého Jiří (řecky Georgios). Název "Gruzie" pochází z ruštiny (Грузия - Gruzija). Gruzie proto v roce 2009 požádala pobaltské republiky, aby ruský název nepoužívaly a přešly na doporučené jméno Georgia pro estonštinu a Georgija pro litevštinu.[3]

Dějiny[editovat | editovat zdroj]

Hlavní článek: Dějiny Gruzie

Kavkazská Ibérie[editovat | editovat zdroj]

Hlavní článek: Kavkazská Ibérie
Starověké státy Kolchida a Kavkazská Ibérie

V této době byla Gruzie obydlená různými kmeny, nejvýznamnější z nich byly Kartvelské, později známé také jako Kolchové a Iberové. Ty se dostaly nakonec pod vliv Urartské říše. V 4. století př. n. l. zde vytvořily starověký gruzínský stát Kartli, který existoval od 4. století př. n. l. do 6. století tento útvar je také nazýván Kavkazská Ibérie. Kavkazská Ibérie společně s přímořským státem Kolchida položila základy gruzínské státnosti a gruzínského národa. V 1. století n. l. obsadili Římané území dnešní Gruzie, jako jednu ze svých nejvýchodnějších provincií. Po rozdělení na západní a východní část se Gruzie stala součástí Východořímské říše, neboli Byzance. Kolem roku 340 zde bylo přijato křesťanství. V dobách oslabování Byzantského impéria se tohoto území nejdříve zmocnili Sásánovci, později Arabové. Arabové přišli k hranicím iberského knížectví v roce 645 a donutili jeho eristaviho (knížete) Štěpána II. opustit byzantskou příslušnost a uznat arabského chalífu jako svého nového nadřízeného. Z arabského vlivu se Ibérie vymanila až na počátku 9. století, když eristavi Ašot I. z jihozápadogruzínského rodu Bagration využil oslabení Arabské říše a prohlásil svůj rod za nový dědičný vládnoucí rod nad iberským knížectvím opět pod patronátem Byzance. Jeho nástupce Ardanase II. pak formálně ještě jako byzantský vazal přijal v roce 888 po více než 300-leté odmlce iberskou královskou korunu. Korunován byl už ne jako vládce Ibérie, ale jako „Král všech Gruzínců“. Jeho potomek Bagrat III. pak dokázal přibližně kolem roku 1000 sjednotit okolní rozdrobená knížectví v Gruzii pod jedinou vládu a položil tak základ existence Gruzínského království.

Období před nadvládou Ruska[editovat | editovat zdroj]

Jednotná vláda byla po čase rozdrobena na drobná knížectví (abchazské, kachetinské, eretínské a tao-klardžetské). Na začátku 13. století tak byla země, přesto však začínala být v ohrožení jak ze západu z Turecka, tak z východu z Persie - ty získávaly postupně vliv v jednotlivých knížectvích. Pod nátlakem těchto dvou velkých impérií se podařilo tak část obyvatelstva islamizovat. V 17. století načas obnovil slávu Gruzie vojevůdce Giorgi Saakadze, ale po jeho zavraždění persko-turecká agrese ještě zesílila. V roce 1783 byla uzavřena smlouva jedním z východních vládců o suverénnosti ruského carství nad těmito knížectvími, čímž získali Rusové fakticky nad nimi moc.

Období nadvlády Ruského impéria[editovat | editovat zdroj]

Dějiny Gruzie
Historie Gruzie
PRAVĚK
Kultura Šulaveri-Šomu
DOBA BRONZOVÁ
Kultura Kura-Araxes
Trialetská kultura
Kolchidská kultura
Diaochie
STAROVĚK A ANTIKA
Kolchida
Kavkazská Ibérie
Lazika
Římská nadvláda nad Gruzií
RANÝ STŘEDOVĚK
Iberské knížectví
Argvetie
Heretie
Tbiliský emirát
Arabská vláda v Gruzii
VRCHOLNÝ STŘEDOVĚK
Abcházské království
Tao-Klardžetie
Gruzínské království
NOVOVĚK
Kartlijské království
Kachetské království
Imeretské království
Kartlijsko-kachetské království
RUSKÁ NADVLÁDA
Kutaiská gubernie
Tbiliská gubernie
Gruzínské národní obrození
MODERNÍ DĚJINY
Gruzínská demokratická republika
Invaze Rudé armády do Gruzie
Srpnové povstání
Gruzínská SSR
Gruzie

Roku 1810 se východní dvě knížectví formálně připojila k Ruskému impériu. Do roku 1864 se podařilo Rusům anektovat celou Gruzii, kromě přístavů Suchumi a Batumi, které získali až po rusko - tureckých válkách. Do konce 19. století vliv carství a rusifikace země natolik zesílil, že se obyvatelstvo začalo bouřit, začal růst gruzínský nacionalismus. Při nepokojích v roce 1905 v Rusku vypukl v Gruzii ozbrojený boj.

Období revoluce a SSSR[editovat | editovat zdroj]

Po vypuknutí Říjnové revoluce moc v zemi rychle získali gruzínští sociální demokraté pod vedením Noa Žordaniji. Byl ustanoven výbor Zakavkazský komisariát, což byla společná vláda nacionálních stran všech tří budoucích kavkazských sovětských republik. Ten rozhodl o odtržení od Ruska a vytvoření Zakavkazské demokratické federativní republiky. Existovala až do doby, než Ázerbájdžán začal požadovat politickou i ekonomickou orientaci na Turecko, zatímco s tím nemohli představitelé Arménie a Gruzie souhlasit. Gruzie po vyhlášení samostatnosti požádala Německo o ochranu, čemuž bylo vyhověno. Roku 1920 byla podepsána také mírová smlouvaRSFSR, kterou ruští bolševici uznali nezávislost Gruzie za podmínky, že bude povolena bolševická strana v Gruzii a pomoc bělogvardějcům zastavena. Ruské bolševické vedení ale porušilo veškeré smlouvy a Rudá armáda se nakonec zmocnila země silou. Byla vyhlášena Gruzínská SSR a menševická vláda byla nucena uprchnout do francouzského exilu. V rámci Gruzínské SSR byla zřízena Adžarská ASSR na jihu, Abcházská ASSR na severozápadě a Jihoosetská autonomní oblast. Byl učiněn i pokus o integraci s Arménií a ÁzerbájdžánemZakavkazskou SFSR, která se však 5. prosince 1936 rozpadla. V roce 1924 vypuklo protisovětské srpnové povstání, které bylo potlačeno.

Období pádu SSSR a vyhlášení nezávislosti[editovat | editovat zdroj]

Revoluce růží

Roku 1989 vláda Gruzínské SSR prohlásila, že současný stav je okupací a porušením mírové smlouvy. Na jaře roku 1990 byly schváleny zákony vedoucí k zárukám vlastní nezávislosti,[4] byla odstraněna vedoucí úloha komunistické strany v zemi; nezávislost pak byla vyhlášena 14. 11. 1990. Gruzie se jako jedna z mála nových republik nestala členem SNS, nakonec však z hospodářských důvodů do společenství vstoupila (vystoupila až v roce 2008 jako následek tehdejší války v Jižní Osetii). V následujícím roce byl v nezávislých volbách zvolen za prezidenta Zviad Gamsachurdia.[4]

Protože se nejvyšší sovět snažil rozhodnutí zrušit, začaly v zemi s přičiněním ruských tajných služeb vypukat nepokoje, které se přenesly i do autonomních republik, žádajících také nezávislost, čemuž nebylo vyhověno. V letech 1991 a 1992 se situace natolik zhoršila, že vypukly mezi Osety a Gruzínci ozbrojené střety, nesoucí znaky občanské války. Po uklidnění situace v roce 1995 se do čela země dostal bývalý ministr zahraničí SSSR Eduard Ševardnadze, který se k moci dostal již v roce 1992, ale až do smrti Gamsachurdii probíhaly vnitřní boje o moc.[4] Vládnout vydržel jako prezident země až do revoluce v roce 2003.

Během této „růžové“ revoluce protestovaly tisíce lidí v čele s pozdějším prezidentem Michailem Saakašvilim proti Ševardnadzeho vládě, která nevyřešila základní hospodářské a politické problémy - chudobu a korupci. Roku 2004 byl Saakašvili zvolen prezidentem už demokratickou cestou, kdy získal 95% hlasů. Opozice tvrdila, že volby byly zmanipulované a že se na volebním výsledku podepsaly dary od nadací amerického miliardáře George Sorose a dalších nadací financovaných vládou USA.[5][6][7] Saakašvili po nástupu k moci prosadil úpravy gruzínské ústavy, aby vytvořil „superprezidentský systém“ a soustředil veškeré pravomoci v exekutivě. Gruzínským parlamentem byly schváleny zákony, kterými byla snížena nezávislost soudní moci či podle kterých jsou ústřední i volební komise sestavovány pouze z lidí jmenovaných prezidentem. Postupně byla eliminována plná svoboda tisku, bylo omezeno vysílání.[8][9]

V roce 2006 se v Gruzii konaly demonstrace, při nichž lidé žádali odstoupení prezidenta. Policie proti demonstrantům brutálně zasáhla a začala zatýkat představitele opozice. Roku 2007 protesty přerostly v masové demonstrace, při nichž lidé kritizovali dramatický pokles životní úrovně a korupci. Prezident vyhlásil „výjimečný stav“, zakázal nestátní média, zakázal veřejná shromáždění a začal podnikat nedemokratické kroky proti svým politickým oponentům.[10] Koncem listopadu 2007 Saakašvili z funkce odstoupil, ale již v lednu 2008 se konaly volby, při nichž byl zvolen znovu prezidentem a které opozice označila jako zmanipulované.

Mezinárodní organizace kritizují stále přetrvávající nedemokratické praktiky v Gruzii, které pošramotily jak zásahy proti demonstrantům či opozici, tak přetrvávající náboženská nesvoboda. Česká humanitární organizace Člověk v tísni upozorňuje také na vysokou míru korupce, turbulentní vztahy s Ruskem a nezájem o účast na politickém dění.[11] Mezi největší gruzínské skandály, v němž jsou zapleteny politické špičky, patří zavraždění Sandra Girgvlianiho[12]

V květnu 2008 se v Gruzii konaly parlamentní volby, v nichž zvítězila vládnoucí Sjednocená národní strana prezidenta Saakašviliho, která získala 63% hlasů. Opozice označila tyto volby za zfalšované.[13]

V říjnu 2012 v parlamentních volbách zvítězila opoziční koalice Gruzínský sen miliardáře Bidziny Ivanišviliho. Prezident Saakašvili uznal porážku a oznámil, že jeho strana odchází do opozice.[14]

Válka v Jižní Osetii[editovat | editovat zdroj]

Hlavní článek: Válka v Jižní Osetii (2008)

1. srpna 2008 začala válka v Jižní Osetii mezi Gruzií a jihoosetskými separatisty. Ta pak začala 7. srpna nabírat na síle, když se na stranu Jižní Osetie přidalo Rusko. Gruzinci žijící na území Jižní Osetie byli donuceni nechat domova.

12. srpna potvrdilo Rusko stažení svých jednotek z Gruzie.

14. srpna 2008 schválil gruzínský parlament kvůli ruské agresi vystoupení ze Společenství nezávislých států.[15][16]

26. srpna 2008 byly Ruskou federací uznány samostatné státy Jižní Osetie a Abcházie.

Na summitu EU, který probíhal na začátku září prohlásil ruský prezident Dmitrij Medveděv, že Rusko stáhne své vojáky z gruzínského území, avšak ponechá ozbrojené síly v Abcházii a Jižní Osetii.

Ekonomika[editovat | editovat zdroj]

Lyžařský areál Gudauri

Přibližně 40 % populace pracuje v zemědělství, kde se pěstuje převážně zeleninu, obilí, brambory a zaměřuje se současně i na chov hospodářských zvířat (prasat a drůbeže). 20 % populace pracuje v průmyslovém sektoru, kde převažuje potravinářský průmysl, nad strojírenstvím a automobilovým průmyslem, který je soustředěn v okolí hlavního města Tbilisi či ve městě Kutaisi a Batumi. Významná část obyvatelstva pracuje ve stavebnictví.[4]

Gruzie je významnou hornickou zemí, která má bohaté zásoby železných a neželezných kovů, jenž ve velkém exportuje.Významná ložiska manganu se nacházejí v oblasti Čiatury a řadí se mezi největší na světě. V zemi se nacházejí malá ložiska ropy, plynu a uhlí, ale Gruzie není energeticky soběstačná a musí většinu paliv dovážet a to převážně z Azerbajdžánu. Rafinace a úpravy surové ropy probíhá v Gruzii v místních rafinériích.[4] Přes Gruzii vede významný ropovod, který spojuje oblast Kaspického mořeČerným mořem.

  • Urbanizace: 56,5 %
  • Hrubý domácí produkt (HDP): 14,37 miliard USD, 3 215 USD na obyvatele (45 % služeb, 23 % průmysl, 32 % zemědělství)
  • Nezaměstnanost: 16,3 %
  • Hospodářský růst: 7 %
  • Inflace(2010): 11.2 %
  • Veřejný dluh: 11,2 miliard USD
  • Státní dluh: 3,67 miliard USD

Od roku 2005 funguje mezi Gruzií a státy Evropské unie bezvízový styk.[17] Česká republika vyváží do Gruzie mimo jiné zbraně, za což jí, a dalším státům exportujícím do Gruzie zbraně, bylo pohrozeno sankcemi ze strany Ruska.[18]

Demografie[editovat | editovat zdroj]

Obyvatelé Gruzie jsou Gruzínci (83,8 %), Azerové (6,5 %), Arméni (5,7 %), Oseti (0,9 %), Řekové (0,3 %), Abcházové (0,1 %), Rusové (1,5 %). Většina obyvatel jsou také pravoslavní křesťané, existuje zde ale i muslimská menšina a v horách originální místní náboženství džvarismus.

Geografie[editovat | editovat zdroj]

Hlavní článek: Geografie Gruzie
Mapa Gruzie
Mapa Gruzie s odštěpeneckými regiony Abcházie a Jižní Osetie
Topografie

Gruzie leží v jihozápadní Asii v oblasti Kavkazu. Podle některých názorů vede hranice mezi Evropou a Asií po hlavním kavkazském rozvodí, které také tvoří severní hranici Gruzie s Ruskem. Podle těchto názorů by Gruzie ležela těsně u hranic Evropy. Při použití v Česku přijímané hranice na řekách Kuma a Manyč patří naopak do Asie i přilehlé části Ruské federace. Zeměpisná šířka Gruzie 41 až 43° odpovídá např. šířce Pyrenejí, Říma, Bulharska, severního Japonska, pomezí Oregonu a Kalifornie nebo třeba Nové Anglie. Zeměpisná délka Gruzie 40 až 47° odpovídá např. délce Iráku, západního Jemenu a Mozambického průlivu. Rozlohou 69 700 km² je Gruzie jen o málo (např. o 1 kraj) menší než Česko. Bez částečně mezinárodně uznaných separatistických provincií Abcházie a Jižní Osetie činí rozloha Gruzie jen 57 200 km² (o málo více než Chorvatsko), tedy o 18 % méně. Na severu hraničí s Ruskem, na jihovýchodě s Ázerbájdžánem, na jihu s Arménií a na jihozápadě s Tureckem.

Země je spjata s Kavkazem a podstatná část jejího povrchu je hornatá. Zjednodušeně lze říci, že severní hranice tvoří Velký Kavkaz a jižní hranice Malý. Uprostřed Gruzie jsou oba spojeny Lišským (Suramským) hřebenem. Od něj na západ se táhne široká kotlina řeky Rioni, na východ pak údolí Kury. Nejvyšší hora Kavkazu Elbrus leží kousek od gruzínských hranic v Rusku. Součástí hraničního hřebene je ale několik dalších pětitisícovek, z nichž nejvyšší (a tedy nejvyšší hora Gruzie) je Šchara (5201 m).

Říční síť je rozvinuta nerovnoměrně. Nejhustší je v západní Gruzii a nejmenší na Jurské pahorkatině, což je spojeno s odtokem vody (od 80 až 150  l/s/km² v západní Gruzii do 3 l/s/km² na Jorské pahorkatině a jihovýchodě Dolnokartlijské roviny). Řeky náleží k úmořím Kaspického a Černého moře. Úmoří Kaspického moře je převážně tvořeno povodím řeky Kury. Její nejvýznamnější přítoky jsou zleva Velká Liachvi, Ksani, Aragvi, Jori a Alazani (poslední dvě ústí do Minčegaurské vodní nádrže) a zprava Paravani, Dzama, Tana, Tedzami, Algeti a Chrami. Řeky černomořského úmoří (západní Gruzie) netvoří žádný systém a ústí do moře každá samostatně. Nejvýznamnější je Rioni s přítoky Cchenisckali, Techuri a Kvirila, která protéká na dolním toku Kolchidskou propadlinou. Další významné řeky ústící do Černého moře jsou Inguri, Kodori, Adžarisckali, Bzyb, Chobi a Galidzga. Řeka Čoroch pramenící v Turecku protéká Gruzií na dolním toku (26 km). Většina řek pramenících v horách má maximální průtok na jaře v době tání sněhu. Řeky, jejichž hlavním zdrojem jsou ledovce (Kodori, Inguri, Rioni) mají největší průtok v létě s výraznými maximy každý den ve večerních hodinách a minimem před úsvitem. Řeky Adžarského pobřeží a severních svahů Meschetského hřbetu mají maxima na podzim a v zimě a jsou na nich časté povodně po deštích. Horské řeky se vyznačují rychlým tokem a tak zamrzají málokdy. Výjimku tvoří řeky Jihogruzínské pahorkatiny, které tečou pomalu na horním toku a rychle v nížině. Oblasti tvořené vápenci a vyvřelinami se vyznačují silně rozvětvenými podzemními systémy s množstvím silných zřídel (řeky Čjornaja, Cačchuri, Rečchi v západní Gruzii a Nardevani, Tašbaši, Armutlo v jižní Gruzii), které přerozdělují a přirozeně regulují vodní toky. Gruzie je bohatá na hydroenergetické zdroje.

V Gruzii není mnoho jezer, ale v některých oblastech (Džavachetie, Kolchidská nížina, Kelská planina, staroledovcová zóna Abcházie) se nacházejí skupiny jezer tektonického, vulkanického, mořského, říčního, ledovcového, závalového, krasového jiného původu. Největší jsou Paravani (37 km²), Karcachi (26,6 km²) a Paleostomi (17,3 km²). Nejhlubší jsou závalová jezera Rica (116 m) a Amtkel (72 až 112 m podle výšky hladiny) a jezero Kelistba (75 m). Rybí průmysl je rozvinutý na jezerech Tabackuri a Paleostomi.

Podnebí[editovat | editovat zdroj]

Severní Gruzie

Podnebí je silně ovlivněno složitým geomorfologickým členěním krajiny. V údolích je teplé subtropické podnebí s vysokým podílem srážek, které mohou dosahovat od 1 000 až k 2 500 mm. Teplé podnebí umožňuje pěstovat celou řadu teplomilných plodin jako jsou citrusy či čajovník.Směrem na východ země klesá podíl srážek a oblasti jsou zde více suché. Začíná zde převládat kontinentální podnebí. V oblasti povodí řeky Rioni a Kury jsou typické mrazivé zimy a teplá léta. Průměrná teplota v Tbilisi se pohybuje okolo 1 °C v lednu a 24 °C v červenci.[4]

Fauna[editovat | editovat zdroj]

Vzhledem k různorodosti krajiny a malé zeměpisné šířce obývá Gruzii na 1000 druhů obratlovců, z toho 360 druhů ptáků (4 druhy supů, 11 druhů orlů), 160 druhů ryb, 48 druhů plazů a 11 druhů obojživelníků. Lesy jsou obývány několika druhy masožravců, jako je vlk, rys, šakal obecný, hyena žíhaná, kočka divoká a několik jedinců levharta perského (Panthera pardus ciscaucasica). Z ostatní velké zvěře je to medvěd hnědý, jelen lesní, srnec obecný, kamzík, prase divoké, koza bezoárová. Endemicky je zde domovem kozorožec kavkazský, kozorožec dagestánský a tetřívek kavkazský (Tetrao mlokosieviczi). Z dravců jsou rozšířeni orel skalní a orlosup bradatý. Bažant obecný byl jako původní endemický pták z Gruzie uměle rozšířen do celého světa. Počet rozšířených bezobratlých druhů je též velmi rozsáhlý a jejich soupis představuje rozsáhlé hledání napříč rozsáhlé literatury. Jen známí pavouci čítají 501 druh.

Flora[editovat | editovat zdroj]

44 procet země tvoří lesy, z toho 5% činí pralesy a 40 % lesů si zachvalo původní strukturu. V nižších polohách roste převážně listnatý les (dub, buk), ve vyšších polohách pak jehličnatý les (smrk a jedle, mezi nimi jedle kavkazská). Nad hranicí lesa se rozprostírají subalpské a alpské louky. Pohoří na jihu země, nížiny a transkavkazská sníženina byla dříve tvořena stepí, dnes je převážně kultivovaná.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Rozloha Gruzie bez Abcházie (8 665 km²) a Jižní Osetie (3 900 km²) je 57 135 km²

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Georgien#Flora und Fauna na německé Wikipedii.

  • (rusky) V tomto článku byly použity informace z Velké sovětské encyklopedie, heslo „Грузинская советская социалистическая республика, Внутренние воды“.
  1. a b c The World Factbook - Georgia [online]. Central Intelligence Agency (CIA), [cit. 2008-05-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. Abcházština je úředním jazykem v Abcházii.
  3. Říkejte nám Georgia, vyzvala Gruzie Litvu a Estonsko [online]. iDnes.cz, [cit. 2010-08-10]. Dostupné online.  
  4. a b c d e f KOLEKTIV AUTORŮ. Všechno o Zemi: Místopisný průvodce světem. 2. vyd. Praha : Výběr Reader's Digest, 2000. ISBN 80-86196-17-8. S. 226.  
  5. http://www.blisty.cz/2005/4/26/art23092.html
  6. http://www.guardian.co.uk/world/2004/nov/26/ukraine.usa
  7. http://www.novinky.cz/clanek/18767-prubeh-voleb-v-gruzii-je-neregulerni.html
  8. http://www.osce.org/documents/rfm/2007/06/25176_en.pdf (anglicky)
  9. http://www.osce.org/item/27827.html
  10. http://antiwar.com/justin/?articleid=11878
  11. http://www.clovekvtisni.cz/cs/humanitarni-a-rozvojova-pomoc/zeme/gruzie
  12. http://www.lifesandro.org/
  13. http://www.lidovky.cz/ve-volbach-v-gruzii-vitezi-prozapadni-vlada-fzc-/ln_zahranici.asp?c=A080521_204455_ln_zahranici_mtr
  14. Saakašvili uznal porážku, opozici se splnil Gruzínský sen
  15. Georgia to leave alliance of ex-Soviet states [online]. CNN, [cit. 2008-08-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  16. Georgian parliament votes to quit CIS [online]. China View, [cit. 2008-08-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  17. Gruzie: Základní informace o teritoriu [online]. BusinessInfo.cz, [cit. 2009-03-01]. Dostupné online.  
  18. Medveděv hrozí Česku sankcemi za zbraně v Gruzii [online]. Aktuálně.cz, [cit. 2009-03-01]. Dostupné online.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu
  • Slovníkové heslo Gruzie ve Wikislovníku
  • Kategorie Gruzie ve Wikizprávách
  • Georgia TVNews (anglicky)(německy)(rusky)(gruzínsky)
  • Georgia - Amnesty International Report 2011 [online]. Amnesty International, [cit. 2011-08-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  • Georgia (2011) [online]. Freedom House, [cit. 2011-08-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  • Bertelsmann Stiftung. BTI 2010 — Georgia Country Report [online]. Gütersloh: Bertelsmann Stiftung, 2009, [cit. 2011-08-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  • Bureau of European and Eurasian Affairs. Background Note: Georgia [online]. U.S. Department of State, 2011-01-28, [cit. 2011-08-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  • CIA. The World Factbook - Georgia [online]. REV. 2011-07-05, [cit. 2011-08-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  • Zastupitelský úřad ČR v Tbilisi. Souhrnná teritoriální informace: Gruzie [online]. Businessinfo.cz, 2009-11-07, [cit. 2011-08-16]. Dostupné online. (česky) 
  • DJIBLADZE, Mikhail Leonidovich, a kol. Georgia [online]. Encyclopaedia Britannica, [cit. 2011-08-16]. Dostupné online. (anglicky)