Rioni

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Rioni
řeka Rioni
řeka Rioni
Základní informace
Délka toku 327 km
Plocha povodí 13 400 km²
Průměrný průtok 405 m³/s
Světadíl Asie
Zdrojnice
Velký Kavkaz
2 960 m n. m.
Ústí
Černé moře
42°11′3″ s. š., 41°38′10″ v. d.
0 m n. m.
Protéká
GruzieGruzie Gruzie (Rača Lečchumi a Kvemo Svaneti, Imeretie, Samegrelo-Zemo Svaneti)
Úmoří, povodí
Atlantský oceán, Černé moře
Rioni.svg
Řeka Rioni v Gruzii

Rioni (gruzínsky რიონი) je řeka v Gruzii (Rača Lečchumi a Kvemo Svaneti, Imeretie, Samegrelo-Zemo Svaneti). S délkou 327 km je nejdelším vodním tokem na území Gruzie. Povodí má rozlohu 13 400 km².

Historie[editovat | editovat zdroj]

Hérodotos považoval Rioni (Phasis) za hranici mezi Evropou a Asií.[1]

V antickém Řecku byla nazývána Fasis (řecky Φάσις). První zmínka pochází od Hésioda v jeho díle O původu bohů (řecky Θεογονια [Theogonia], hexametr l 340). Pozdější autoři Apollónios z Rhodu (Argonautica 2.12.61), Vergilius (Georgics 4.367) a Aelius Aristides (Ad Romam 82) ji považovali za nejvýchodnější bod námořní splavnosti. Sokrates popisuje část světa, kterou znal, jako zem mezi Héraklovými sloupy a řekou Fasis, zatímco Herodotos považoval Rioni za hranici mezi Evropou a Asií.

Latinský název bažanta obecného (Phasianus colchicus), který se promítá i do angličtiny (pheasant), je odvozen od Fasis a Colchis, jak byla nazývána oblast, ze které byl bažant původně rozšířen do Evropy[2].

Průběh toku[editovat | editovat zdroj]

Odtéká z ledovců na jižním svahu hlavního rozvodňového hřebene Velkého Kavkazu. Teče v úzké a hluboké soutěsce, poté v rozsáhlé dolině mezi Lečchumským a Račinským hřbetem a pak zase skrze úzkou soutěsku. Pod Kutaisi vtéká do Kolchidské nížiny, kde se rozvětvuje na jednotlivá ramena. Koryto je zde členité, obehnané hrázemi a vyvýšené nad okolní krajinu. Ústí zprava do Černého moře, přičemž vytváří deltu. Převážná část toku (90 %) dotéká do moře kanálem, který byl vybudován v roce 1939 za účelem ochrany města Poti před zaplavením při velkých povodních. Hlavními přítoky jsou Cchenisckali zprava a Kvirila zleva.

Vodní stav[editovat | editovat zdroj]

Zdroj vody je smíšený s převahou dešťového a na horním toku ledovcového. Nejvyšších vodních stavů dosahuje od března do října. K povodním dochází v průběhu celého roku. Průměrný roční průtok vody v ústí činí 405 m³/s. Řeka se vyznačuje velkou kalností, jež dosahuje na jaře až 2650 g/m³.

Využití[editovat | editovat zdroj]

Na řece byly vybudovány vodní elektrárny (Gumatská, Rionská). Voda na středním toku se využívá na zavlažování. Údolím řeky prochází Vojenská osetinská cesta. Vodní doprava je možná do vzdálenosti 95 km od ústí. Na řece leží města Oni, Kutaisi, Poti.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Rioni River na anglické Wikipedii.

  1. Heinz Heinen, Andrea Binsfeld, Stefan Pfeiffer. Vom hellenistischen Osten zum römischen Westen. Wiesbaden, Germany: Franz Steiner Verlag, 2006, pg. 324
  2. Oxford English Dictionary, Draft Revision, September 2009

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Kategorie Rioni ve Wikimedia Commons