Čiatura

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Čiatura
ჭიათურა
Pohled na město
Pohled na město
Poloha
Souřadnice
Nadmořská výška340–500 m n. m.
Časové pásmoUTC+4
StátGruzieGruzie Gruzie
KrajImeretie
MunicipalitaČiatura
Čiatura
Čiatura
Rozloha a obyvatelstvo
Počet obyvatel12,803 (2014)
Etnické složeníGruzínci
Náboženské složeníGruzínská pravoslavná církev
Správa
Vznik1879
Telefonní předvolba(+995) 479
PSČ5500
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Čiatura (gruzínsky: ჭიათურა) je hornické město nacházející se v Imeretii, středozápadním kraji Gruzie. Ve městě se nachází jedny z největších nalezišť manganu na světě.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Čiatura se nachází na březích řeky Kvirily, vtěsnané do údolí mezi hřebeny úpatí Velkého Kavkazu. Díky své poloze a blízkosti subtropických nížin zde vládne horké suché léto a vlhká a mírná zima.

Mezi zdejší památky se řadí katedrála Mgvimevi z 10. století. Město je poměrně odlehlé a se zbytkem země je spojené železničním koridorem ze Zestaponi. V dřívějších dobách žilo v Čiatuře až 30 tisíc obyvatel, nyní však jejich počet prudce klesl na pouhých necelých 14 tisíc. Ve městě sídlí jedna z fakult Gruzínské technické univerzity.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Oblast byla osídlena už od pravěku, pozůstatky byly nalezeny v jeskyni Dzudzuana a v dalších jeskyních se v průběhu raného středověku ukrývali uprchlíci z nížin před arabskými nájezdníky.

Centrum Čiatury

Toto místo nabylo na významu v roce 1849, když zde byla objevena bohatá ložiska manganové rudy, a roku 1879 bylo založeno moderní město, které rychle rostlo, a zahájena těžba. V té době tvořil mangan z Čiatury více než polovinu světové produkce. Práce v dolech však byla velmi namáhavá a horníci byli často vykořisťováni nízkou mzdou, 18hodinovou pracovní dobou, naprosto otřesnými sociálními podmínkami a žádnými právy.[1] Situace vyvrcholila lidovými bouřemi v roce 1905 a 55denní generální stávkou v roce 1913, kdy požadovali zvýšení mezd a zkrácení pracovní doby, čemuž nakonec bylo vyhověno.

V době Gruzínské SSR ve městě pokračovala těžba manganových rud. Přestože zde měly sovětské úřady největší podporu ze všech gruzínských měst, vypukly těžké boje při povstání v roce 1924 také zde a byly krvavě potlačené Rudou armádou. Po vyhlášení samostatnosti Gruzie začalo město i hornické odvětví velmi rychle upadat, což se projevilo snížením počtu obyvatel téměř na třetinu a zchátráním četných hornických panelových domů.

Hospodářství[editovat | editovat zdroj]

Lanová dráha vedoucí ke vstupu do čiaturského dolu

Město je známé pro své naleziště manganu. V současné době pracuje v dolech na jeho těžbu přes 3500 obyvatel města a další pracují v dolech, kde se těží železná ruda, nebo v lomech na těžbu mramoru.

Dopravu ve městě zajišťuje soustava lanových drah, vybudovaná v roce 1954, jež zjednodušila horníkům přístup na pracoviště, a autobusy. V roce 1964 bylo vybudováno trolejové vedení do sousedního města Sačchere.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. mmcworkers.ge Archivováno 21. 7. 2011 na Wayback Machine. - článek o čiaturských hornících na stránkách gruzínského odborového svazu

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Marganezi; Údaje džeordžian (ჯეორჯიან-მარგანეზიდან), 2011. ISBN 99940-0-923-0

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]