Tamerlán

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tento článek pojednává o vojevůdci. O opeře Josefa Myslivečka pojednává článek Tamerlán (opera).
Forenzní rekonstrukce Tamerlánovy podoby (M.M. Gerasimov, 1941)

Tamerlán (též Timur, nebo Tímur Lenk, (turecky znamená Železo) 8. dubna 133618. února 1405) byl turkický vojevůdce a krutý dobyvatel, který ve 14. století vytvořil obrovskou říši rozkládající se především na území dnešního Íránu, Turkmenistánu, Uzbekistánu a Afghánistánu s hlavním městem Samarkand. Přesto, že již vyznával islám, snažil se obnovit bývalou slávu Mongolské říše. Byl také zakladatelem dynastie Tímúrovců.[1]

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Narodil se ve městě Kesh (dnešní Šachrizabz v Uzbekistánu) kolem 8. dubna 1336, zemřel 18. února 1405 ve městě Otrar. Datum a místo narození jsou pravděpodobně jen legendou. S jistotou lze říci, že se narodil mezi roky 1320-1330 a s největší pravděpodobností v Samarkandu. Jeho jméno lze přeložit jako Timur Chromý či Chromec, což odkazuje na skutečnost, že výrazně napadal na levou nohu. Uvádí se, že byl od narození částečně ochrnutý na levou polovinu těla. Podle jiných údajů měl levou nohu následkem zranění výrazně kratší než pravou, a proto silně kulhal.

Tamerlán pocházel z poměrně chudých poměrů, nicméně se během velice krátké doby dokázal prosadit mezi politickými a vojenskými špičkami ve středoasijské čagatajské říši, v níž vládli potomci Čingischánova syna Čagataje. V roce 1369 Tamerlán svrhnul čagatajského chána a sám se stal vládcem celé říše. Zároveň se prohlásil za Čingischánova potomka a pokračovatele. Jeho sídelním městem a střediskem nově budované říše byl Samarkand (dnes leží v Uzbekistánu).

Ihned po nástupu k moci zahájil Tamerlán svou vojenskou expanzi do okolních oblastí. V porovnání s jeho předchůdci - mongolskými dobyvateli (především Čingischánem) měly Tamerlánovy vojenské výpravy odlišnou povahu. Byly vedeny jako vyhlazovací a genocidní. Tamerlán záměrně nechával civilní obyvatelstvo i vojáky vyvraždit, města vydrancovat a vypálit, dobytá území zpustošit. Nezávislí odborníci odhadují, že jeho vojenské kampaně způsobily smrt 17 milionů lidí, to jest přibližně 5 % celé tehdejší světové populace [2]. Historik islámské Asie John Joseph Saunders shrnul, že "až do příchodu Hitlera, byl Tamerlán nejhorším příkladem vojenské diktatury v dějinách" [3]. Svou obrovskou kořist postupně shromažďoval v Samarkandu.

Západním a severozápadním směrem jeho expanze zasahovala na mongolská území při Uralu, Volze a Kaspickém moři. Při tažení jižním směrem si podmanil četná území v Persii a Mezopotámii. V letech 1392-1394 potlačil povstání proti své vládě v Persii. Roku 1395 v bitvě na řece Těrek se svými vojsky přemohl svého rivala, mongolského vládce Zlaté hordy chána Tochtamiše, se kterým předtím vedl dlouholetou válku. Následně vyplenil centrální oblasti Zlaté hordy při ústí Volhy do Kaspického moře. Tochtamiš posléze musel uprchnout do exilu.

V roce 1398 ve svém pokročilém věku zahájil invazi do Indie. Rozdrtil muslimský stát s centrem v Dillí, město nechal vypálit a obyvatele zmasakrovat. Příští rok se z Indie stáhl.

Roku 1400 zaměřil svou dobyvatelskou pozornost na Sýrii. Porazil mamlúky (původem egyptské bojovníky) a obsazením Aleppa a Damašku se celé Sýrie zmocnil. V roce 1401 vypuklo proti Tamerlánovi další povstání v Bagdádu, které nechal opět za pomocí masakrů potlačit.

V roce 1402 vtrhl do Anatolie a zaútočil na Osmanskou říši. U Ankary porazil vojska sultána Bayezida I. a uvěznil ho. Poté ovládl rozhodující část osmanských držav v Malé Asii. Obsadil i Smyrnu, náležející Johanitům. Likvidací maloasijské části Osmanské říše Tamerlán dočasně zastavil tureckou expanzi do Evropy a přibližně na půlstoletí odvrátil úplné zničení Byzantské říše. Od byzantského císaře Jana VII. si však za „ochranu“ nechal platit výpalné.

V roce 1405 Tamerlán zemřel v čele svých vojsk při dalším dobyvačném tažení, tentokráte na Čínu. Tento svůj záměr už nedokončil. Za jeho syna a nástupce Šáhrucha se struktura říše rozvolnila a říše Timúrovců se definitivně rozpadla po smrti Tamerlánova vnuka Abú Sa´ída roku 1469.[4]

Tamerlán na svých taženích hojně využíval teroru. Z hlav padlých nepřátel nebo popravených zajatců dával stavět pyramidy, či věže spojené maltou, které měly zastrašit jakýkoliv projev odporu. Ve svém vojsku udržoval podobně krutými prostředky tuhou kázeň. Měl prý i poněkud zvrácený smysl pro humor. Jinak žil velmi střídmě a udržoval tradice kočovnického života. Tamerlán do velké míry podléhal perské kultuře a za jeho života došlo k vytvoření syntézy perské a zdejší turecké kultury. Sám se zajímal o historickou literaturu a jako silně věřící muslim i o teologickou problematiku islámu. V ní zastával ortodoxní stanoviska. Během vlády nechal ve své obrovské říši stavět nové zavlažovací systémy, zakládal v Turkestánu zemědělské osady, podporoval obchod a z města Samarkand udělal významné mezinárodní obchodní centrum.[5]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. TAUER, Felix, Svět islámu, Praha, 1984, s. 175.
  2. "The Rehabilitation Of Tamerlane", Chicago Tribune, January 17, 1999. 
  3. J.J. Saunders, The history of the Mongol conquests (page 174), Routledge & Kegan Paul Ltd., 1971, ISBN 0-8122-1766-7
  4. TAUER, Felix, Svět islámu, Praha, 1984, s. 175-176.
  5. TAUER, Felix, Svět islámu, Praha, 1984, s. 176-177.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]