Jan VII. Palaiologos

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Jan VII. Palaiologos (1370 - 22. září 1408) byl byzantský císař na pět měsíců roku 1390.

Syn Andronika IV. spoluvládce Jana V., kterého roku 1390 svrhl a sám se prohlásil císařem. Pro své politické cíle využíval splupráce s osmanským sultánem Bajezidem. Brzy byl však svržen svým strýcem Manuelem II. Avšak roku 1399 ho Manuel jmenoval svým spoluvládcem a Jan mu kupodivu zachoval absolutni věrnost. V té době vyrazil císař Manuel na západ hledat pomoc proti Turkům a Janovi byla svěřena správa Konstantinopole. Roku 1402 sultán Bajezid oblehl město, nabídl Janovi aby se vzdal a že oplátkou ušetří obyvatelstvo města drancování. Jan se však statečně držel dál. Město by bývalo padlo nebýt toho, že do Anatolie vtrhli Mongolové a sultán spěchal, aby svá území ubránil. Díky tomu byl konec říše oddálen o půl století.

Byzantští císaři
Předchůdce: Jan V. Palaiologos	1390–1391 Jan VII. Palaiologos	Nástupce: Manuel II. Palaiologos