Aleppo

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Aleppo
Světové dědictví UNESCO
Aleppo citadel001.jpg
Smluvní stát Sýrie Sýrie
Souřadnice:
Typ kulturní dědictví
Kritérium iii, iv
Odkaz 21 (anglicky)
Zařazení do seznamu
Zařazení 1986 (10. zasedání)

Aleppo (arab. حلب Halab, tur. Haleb, ve starověku Beroea) je město v severozápadní Sýrii, 50 km na jih od tureckých hranic. Aleppo má 1,8 miliónu obyvatel (2008) a jedná se o nejlidnatější město v Sýrii. Aleppo je současně hlavním městem Gouverments Aleppo. Většinu obyvatelstva tvoří Arabové a Kurdové, dále pak Turci a Arméni. 15–20 % obyvatelstva jsou křesťané různých vyznání. Nachází se zde mezinárodní letiště, je to křižovatka železničních tratí. Dominantu města tvoří citadela nedaleko arabského tržiště.

Jde o jedno z nejstarších měst Blízkého Východu bylo to obchodní a dopravní centrum. Historie města sahá až do 2. tisíciletí př. n. l. – postupně jej ovládali Chetité, Asyřané, Řekové a Římané, v roce 637 n. l. bylo dobyto Araby a v roce 1260 dokonce Mongoly. Součástí Syrské arabské republiky je od roku 1924. Od nejstarších dob je považováno za významné centrum vzdělanosti a politické správy. V aleppské synagóze se dochoval jeden z význačných rukopisů hebrejského Tanachu opatřený masoretskou punktací, jenž je známý jako Aleppský kodex [1]. Z doby řecké nadvlády máme zprávu o zvláštním způsobu, jak se zde prováděly popravy. Odsouzenci byli údajně shazování z věže, jež byla „padesát loket vysoká, naplněná popelem. Z jejího kruhového vrcholu bylo možno odevšad shazovat odsouzence do popela“ (2. kniha Makabejská 13:5) [2]. Do roku 1956 zde pracoval ve své nemocnici (založené již roku 1909 jeho rodiči) Ernest Altounyan, jehož děti se staly vzorem tzv. Vlaštovek z románů Arthura Ransoma. Ten dopsal třetí z těchto knih Petra Kachnu (1930) tady a za "asistence" dětských i dospělých vzorů svých hrdinů, totiž celé rodiny Altounyanovy. Altounyanův otec byl Armén, jeho matka byla skotsko-irského původu. Jeho žena kdysi Ransoma odmítla a ten pak do svých knih promítl její "nešťastné Arménky" ve výrazně pobritštěné podobě.

Starověká část města je od roku 1986 zapsána na seznamu světového dědictví UNESCO. Město ale bylo těžce poničeno během probíhající syrské občanské války - z památek byl zničen například minaret Umajjovské mešity.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. BIČ, Miloš. Ze světa Starého zákona II. Praha : Kalich, 1989. S. 523.  
  2. BIČ, Miloš. Apokryfy zvané též knihy deuterokanonické nebo nekanonické. Praha : Kalich, 1985. S. 352.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • Galerie Aleppo ve Wikimedia Commons