Občanská válka v Sýrii

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tento článek pojednává o revoluci trvající od roku 2011. Další významy jsou uvedeny v článku Syrská revoluce (1925).
Občanská válka v Sýrii
Konflikt: Arabské jaro
Zprava doleva: Rozbombardovaná ulice v Aleppu, uprchlický tábor u tureckých hranic, oběti chemického útoku, satelitní záběry s dělostřelectvem
Zprava doleva: Rozbombardovaná ulice v Aleppu, uprchlický tábor u tureckých hranic, oběti chemického útoku, satelitní záběry s dělostřelectvem
Trvání: 15. duben 2011 - dosud
Naplánováno: {{{plánováno}}}
Cíl: {{{cíl}}}
Místo: Sýrie, Irák a Libanon
Casus belli:
Výsledek: Probíhá
Změny území: {{{Území}}}
Strany
Flag of Syria.svg Syrské vládní síly a spojenci

Zahraniční bojová podpora:
Hizbollah flag.jpg Hizballáh
PFLP-GC Flag.svg LFOP-HV
Liwa Abu al-Fadhal al-Abbas SSI.svg Brigáda al-Abbás
(vlajka chybí) Organizace Badr
(vlajka chybí) Brigády Haidar al-Karar
Flag of Promised Day Brigades.svg Brigády zaslíbeného dne
Houthis Logo.png Hútiové
Fatah Flag.svg Fatah al-Intifada
Civil flag of Jabal ad-Druze (1921-1936).svg Jaysh al-Muwahhideen
Neo-Nazi celtic cross flag.svg Mavros Krinos[1][2]
Emblem of the Palestine Liberation Army.svg Palestinská osvobozenecká armáda
Flag of Palestine.svg Liwa Al Quds
(vlajka chybí) Arabská demokratická strana
Flag of the Arab National Guard.svg Arabská národní garda
Flag of Russia.svg Slovanské jednotky
(vlajka chybí) Faylak Wa’ad al-Sadiq
ÍránÍrán Írán

Vojenská podpora: RuskoRusko Rusko
IrákIrák Irák
Severní KoreaSeverní Korea Severní Korea
VenezuelaVenezuela Venezuela
ČínaCHN Čína

Flag of Syria (1932-1958; 1961-1963).svg Syrská opoziční koalice

Vojenská podpora:
Flag of Jihad.svg Al-Káida
Flag of the Al-Nusra Front.svg Fronta an-Nusrá
Islámská fronta Islámská fronta
Al-Liwaa.svg Armáda mudžáhidů
Emblem of the Ansar al-Deen Front.svg Ansar al-Dín
Al-Liwaa.svg Islámský svaz Ajnad al-Šám
Flag of Jihad.svg Ghuraba al-Šám
Flag of Jihad.svg Jund al-Šám
(vlajka neznámá, logo chybí) Brágády Abdullah Azzam
Flag of Jihad.svg Fatah al-Islám
Flag of Ansar al-Islam.svg Ansar al-Islám
(vlajka neznámá, logo chybí) Aliance Muhajirin wa-Ansar
Flag of Turkistan Islamic Party.svg Turkistánská islámská strana [3][4][5]
Flag of the Muslim Brotherhood.gif Muslimské bratrstvo Sýrie
Flag of Caucasian Emirate.svg Junud al-Šám [6]
Flag of Jihad.svg Jaysh al-Sunnah wal-Jama'ah
Flag of Jihad.svg Fajr al-Islám
Flag of Taliban.svg Tahrík-e Tálibán-e Pákistán[7][8]
Flag of the Future Movement.svg Hnutí budoucnosti
UCK KLA.svg zbylí příslušníci UÇK[zdroj?]
a další skupiny...

Vojenská podpora: KatarKatar Katar
Flag of Saudi Arabia.svg Saúdská Arábie
TureckoTurecko Turecko
USAUSA USA
LibyeLibye Libye
Flag of the United Kingdom.svg Spojené království
FrancieFrancie Francie



Flag of the Islamic State of Iraq and the Levant2.svg Islámský stát (ve válce s opozicí, vládou i Kurdy)

Syrský Kurdistán Strana demokratického svazu

(vlajka chybí) Syriacká svazová strana


Vojenská podpora:
Flag of Kurdistan.svg Irácký Kurdistán

Flag of Kurdistan Workers Party (PKK).svg Strana kurdských pracujících
Drapeau du Parti pour une vie libre au Kurdistan - PJAK.png Strana svobodného kurdského života



Ve válce proti IS:
USAUSA USA
FrancieFrancie Francie
KatarKatar Katar
SAESAE SAE
JordánskoJordánsko Jordánsko
Flag of Saudi Arabia.svg Saúdská Arábie
BahrajnBahrajn Bahrajn

Velitelé
Sýrie Bašár al-Asad
Syrské ozbrojené síly Máhir al-Asad
Syrské ozbrojené síly Dáud Radžha
Hizballáh Hassan Nasralláh
Jednotky Quds Qasem Sulejmani
Syrská svobodná armáda Salim Idris
Fronta an-Nusrá Abu Muhammad al-Golani

Flag of the Islamic State of Iraq and the Levant2.svg Abu Bakr al-Bagdádí

Kurdský nejvyšší výbor Salih Muslim Muhammad
Síla
Sýrie Bezpečnostní direktorát:
8 000
Syrské ozbrojené síly Syrské ozbrojené síly:
178 000[zdroj?]
Flag of the National Defense Force.svg Národní obranné jednotky:
60 000-100 000[zdroj?]
Sýrie Jaysh al-Sha'bi:
50 000
Flag of the Ba'ath Party.svg Šabiha:
10 000
Liwa Abu al-Fadhal al-Abbas SSI.svg Brigáda al-Abbás:
10 000
Hizbollah flag.jpg Hizballáh:
3 000-5 000[9]
Írán Írán:
1 000-1 500[9]
Syrská svobodná armáda Syrská svobodná armáda:
40 000-50 000[10]
Flag of Syria (1932-1958; 1961-1963).svg Ahfad al-Rasul:
7 000-9 000
Flag of the Islamic Front (Syria).svg Islámská fronta:
45 000-60 000[zdroj?]
Flag of Jabhat al-Nusra.jpg Fronta an-Nusrá:
5 000-7 000[zdroj?]

Flag of the Islamic State of Iraq and the Levant2.svg Islámský stát:
50 000[11]

People's Protection Units Flag.svg Jednotky lidové ochrany:
15 000-35 000[zdroj?]
Ztráty
44 000 vládních vojáků[12]
320 příslušníků Hizballáhu[12]
37 000 syrských povstaleckých bojovníků.[12]
22 000 zahraničních bojovníků.[12]
>202 354, z toho 70 000 civilistů, podle SOHR.[12]
>191 369 zabitých celkově dle odhadu OSN.[13]
300 000 uvězněno.[12]
20 000 pohřešovaných.[12]
6,5 milionu vnitřně vysídlených dle UNHCR.[14][15]
Více než 3 miliony uprchlíků v sousedních zemích (UNHCR):[14][15]

Libanon 1 175 504
Turecko 832 508
Jordánsko 613 252
Irák 215 369
Egypt 139 090
Severní Afrika 23 367

Syrská občanská válka je stále trvající vnitřní ozbrojený politický konflikt v Sýrii. Konflikt začal 15. března 2011 poklidnými demonstracemi[16] v rámci arabského jara, rozvinul se do celostátního povstání a v roce 2012 eskaloval do občanské války. Rebelové požadují ukončení téměř pět desetiletí trvající vlády strany Baas a rezignaci prezidenta Bašára al-Asada, ten to ale odmítá.

Okolnosti a začátky nepokojů v Sýrii[editovat | editovat zdroj]

Syrská opozice usiluje o svržení prezidenta al-Asada, který na počátku protestů přislíbil reformy, ovšem neuskutečnil je. Jediným ústupkem bylo zrušení výjimečného stavu, který v zemi platil od nástupu levicové strany Baas v roce 1963 a odvolán byl al-Asadem 19. dubna 2011.[17] Vládní jednotky naopak proti demonstrantům tvrdě zasahují − během pěti měsíců (od března do začátku srpna 2011) podle odhadů BBC mohlo zahynout více než 1 600 lidí.[18] Rada bezpečnosti OSN vydala 4. srpna 2011 prohlášení, které odsuzuje útoky syrské vlády na civilisty a také porušování lidských práv a vyzývá k zastavení násilí, ale také ke zdrženlivosti a zdržení se odvetných akcí, především při útocích na státní instituce. Dokument však nemá takovou váhu jako by měla rezoluce, na které se ale Rada bezpečnosti nedokázala shodnout. Podle organizací Human Rights Watch a Amnesty International používají ozbrojené skupiny obou stran konfliktu v Sýrii týrání v podobě únosů, věznění a mučení civilistů a bojovníků druhé strany.[19]

Protesty ve městě Banyas 29. dubna 2011

Občanská válka v Sýrii je považována za hrozbu pro sousední Libanon, kde je Damašek patronem silného protiizraelského hnutí Hizballáh. Rovněž panují obavy[zdroj?], že by mohla vystupňovat konfrontace na syrsko-izraelské hranici. Důležitým spojencem syrské vlády je libanonské hnutí Hizballáh, s Asadem také sympatizuje současná irácká vláda. Rusko je pro režim hlavním dodavatelem zbraní, Írán mu pomáhá finančně.

Všechny hlavní mocenské složky mají v rukou příslušníci alávitské komunity. Část sunnitů také patří mezi vládnoucí elitu, ale v ozbrojených složkách nejsou na rozhodujících postech. Různé proudy opozice vytvořily na začátku června jednotnou frontu na schůzce v Turecku. Opoziční hnutí odmítá tvrzení, že jde o sektářsky motivované povstání s cílem vytvořit v Sýrii islámskou republiku. Vláda totiž zpravidla protestující označuje jako fanatické islamisty a ozbrojené gangy.[20]

Průběh nepokojů v Sýrii v roce 2012[editovat | editovat zdroj]

V roce 2012 nepokoje pokračují. Podle šéfa syrské diplomacie Valída Mualima vláda byla připravena dodržet podmínky mírového plánu Kofiho Annana. Asadův režim ale ignoroval stažení vojenských sil do 10. dubna z obydlených míst. V zemi působí skupina pozorovatelů OSN, která má dohlížet na dodržování klidu zbraní, nicméně stále probíhají demonstrace, které mnohdy provází násilnosti, střelba a úmrtí demonstrantů i vojáků.[21]

V parlamentních volbách (květen 2012) vyhlášených Asadovým režimem vyhrála přesvědčivě jeho Strana Baas. To však vyvolalo na Západě podezření, že výsledky voleb byly Asadem výrazně zmanipulovány.

V polovině května připustil generální tajemník OSN Pan Ki-mun, že za nedávnými atentáty v Sýrii nejspíš stojí mezinárodní islámská teroristická síť Al-Káida.[22]

Masakr v Húle[editovat | editovat zdroj]

Dne 27. května 2012 informovali pozorovatelé OSN o tom, že ve městě Húla se stal útok, při kterém zahynulo asi 49 dětí a 59 dospělých. Podle opozice je za útok zodpovědná syrská armáda a provládní milice šabíha, syrská vládní média připsala vinu opozici a Al-Káidě.[23] Spojené státy, po události v Húle, prosazovaly nový plán na odstranění Bašára Asada, mělo jít o řešení přijatelné pro syrskou opozici, ale také pro Rusko. Rusko dosud Asada bránilo a částečně ho podporovalo, zatímco USA podporovaly naopak opozici. Plánu se ve Washingtonu, ale i v Moskvě říká „jemenský scénář“ (Asad by tak měl odejít ze scény podobně jako někdejší jemenský prezident Sálih, tedy řízeně a při zachování některých prvků dosavadního režimu, protože v San'á převzal Sálihovu roli jeho viceprezident Abdu Rabbuh Mansúr Hádí), Rusko s plánem ale zatím nesouhlasí.[24][25]

USA považuje jako jedinou možnost[zdroj?] vojenský zásah na Sýrii, ale ministr obrany USA Leon Panetta řekl, že případná intervence USA v zemi neproběhne bez mandátu OSN. Francouzský prezident François Hollande po schůzce s Vladimirem Putinem označil odchod Bašára Asada za jediné východisko z krize v Sýrii. Putin jednal i s německou kancléřkou Angelou Merkelovou. Během schůzky důrazně odmítl možnost vojenského zásahu s Merkelovou se shodl na tom, že konflikt v Sýrii by měl mít politické řešení.[26]

Bašár Asad 3. června 2012 vystoupil na veřejnosti. Obvinil zahraniční síly, že se snaží zničit Sýrii, a odmítl odpovědnost za masakr v Húlá. Největším problémem země je podle něj terorismus, vůči němuž bude i nadále stát bojovat, stejně jako proti těm, kteří hledají chaos jako živnou půdu teroru. Asad také prohlásil, že teroristé verbují teenagery, kteří se stávají zabijáky už za 2000 syrských liber (650 korun). Země podle zvláštního komisaře OSN Kofiho Annana stojí na pokraji regulérní války.[27]

Vyšetřování OSN 15. srpna dospělo k závěru že za masakr v Húle byly zodpovědné polovojenské a armádní jednotky režimu.[28]

Sestřelení tureckého letadla[editovat | editovat zdroj]

Koncem června v Syrii bylo sestřeleno turecké výzvědné letadlo (F-4 Phantom). Bašár al-Asad popírá turecké tvrzení, že se letoun pohyboval v mezinárodním vzdušném prostoru (podle neoficiálních informací a trase letadla,kterou letělo to vypadá velmi pravděpodobně na test ze strany Turecka rychlosti reakční doby syrské PVO(ProtiVzdušnáObrana). Čin vyvolal širokou odezvu na mezinárodním poli.[29] NATO (Turecko je členem) na mimořádné schůzce incident odsoudilo a je odhodláno svého spojence bránit. Rusko nepovažuje čin Damašku za záměrný a vyzvalo alianci a Turecko ke zdrženlivosti. Damašek se za incident omluvil, avšak Ankara omluvu odmítla a Turecko pohrozilo, že na případné narušení svých hranic Sýrií odpoví zbraněmi. Turecké ozbrojené síly také přesunuly některé své jednotky k syrským hranicím.[30] Okolnosti incidentu však nejsou stále jasné.[31] V Sýrii se mezitím rozhořely dosud největší boje mezi armádou a ozbrojenou opozicí v metropoli Damašku a jeho bezprostřední blízkosti.[32]

Rusko a Čína ve čtvrtek (19. července 2012) v Radě bezpečnosti OSN podle očekávání vetovaly rezoluci k Sýrii hrozící sankcemi za neplnění dokumentu. Od začátku syrské krize Moskva a Peking použily v Radě bezpečnosti práva veto už potřetí. USA v reakci na další neúspěch prohlásily, že Rada bezpečnosti v řešení syrské krize naprosto selhala. Británie ihned navrhla novou rezoluci, která počítá alespoň s 30denním prodloužením pozorovatelské mise v Sýrii.[33] Tato rezoluce byla nakonec schválena, i když další prodloužení pozorovatelské mise je vázáno na sporný fakt, že vyžaduje stažení jen jedné z bojujících stran z pole. V textu je totiž ustanovení, které předpokládá, že ze svých pozic ustoupí vládní vojska, protože disponují těžkými zbraněmi.[34]

Letecký útok na Azáz[editovat | editovat zdroj]

Dne 15. 8. 2012 zaútočily letecké síly vládních ozbrojených složek Sýrie na město Azáz, nacházející se nedaleko syrsko-turecké hranice.[35] Místní obyvatelé tvrdí, že zde nebyly přítomné žádné ozbrojené síly, a tudíž se jedná o útok mířený jednoznačně proti civilnímu obyvatelstvu.[36] Zprávy o (ne)přítomnosti ozbrojených sil se však nepodařilo ověřit. Město, které bylo chloubou části Sýrie ovládané rebely, zůstalo po náletu v troskách. Zemřela zde nebo byla zraněna asi stovka obyvatel.

Použití chemických zbraní a hrozba útoku ze strany USA a Francie[editovat | editovat zdroj]

V srpnu 2013 došlo k použitích chemických zbraní (pravděpodobně sarin) na předměstí Damašku. Z útoku se obviňují obě strany konfliktu, nicméně USA tvrdí, že viníkem je vládnoucí režim, a začaly ve spolupráci se spojenci připravovat vojenskou intervenci proti Sýrii. Ruská federace a Čínská lidová republika nepovažují vinu Asadovy vlády za prokázanou a vyšetřovatelka OSN Carla del Ponteová prohlásila, že útok s největší pravděpodobností organizovali opoziční vzbouřenci.[37] 29. srpna Dolní sněmovna Spojeného království zamítla návrh vlády Davida Camerona na vojenskou intervenci v Sýrii v poměru 272 ku 285 hlasům.[38]

6. září se během summitu zemí skupiny G20 v Petrohradu na schůzce mezi čtyřma očima setkali Barack Obama a Vladimir Putin, aby prodebatovali své postoje vůči krizi v Sýrii, ale tato schůzka neodstranila jejich rozdílné názory, kdy USA preferují řešení použitím vojenské agrese, ale Rusko armádní zásah odmítá.[39] Následně ministr zahraničních věcí USA John Kerry prohlásil, že Bašár Asad by mohl odvrátit úrok na Sýrii, pokud by do týdne odevzdal všechny chemické zbraně mezinárodnímu společenství.[40]

Následně Sýrie přijala ruský návrh na předání chemických zbraní pod mezinárodní kontrolu. S odvoláním na syrského ministra zahraničí Valída Mualíma to oznámila ruská agentura Interfax. Krok vítá i Francie, která v Radě bezpečnosti OSN předloží návrh rezoluce o chemických zbraních v Sýrii.[41] V noci z 27. na 28. září 2013 Rada bezpečnosti OSN jednomyslně schválila rezoluci požadující likvidaci syrského arzenálu chemických zbraní. Rezoluce uvádí, že Sýrie nesmí chemické zbraně používat, vyvíjet či skladovat a musí plně spolupracovat s OSN na likvidaci svých zásob těchto zbraní. Rezoluce odsuzuje použití chemických zbraní při srpnovém útoku, ale nezmiňuje toho, kdo je za incident zodpovědný. Neobsahuje ani bezprostřední hrozbu trestu, pokud by se Sýrie požadavku nepodřídila.[42]

Důležité bitvy[editovat | editovat zdroj]

Bitva o Damašek[editovat | editovat zdroj]

Od poloviny července roku 2012 probíhala přibližně týden dlouhá bitva o syrské hlavní město Damašek. Zpočátku povstalci zaznamenávali četné úspěchy a dostali se až do centra města, bojovalo se i v blízkosti některých vládních budov. Po protiútoku syrských vládních vojsk však byly povstalecké jednotky nuceny se postupně stahovat. Objevovalo se i množství zpráv o tom, že armáda bombardovala i čtvrtě obývané množstvím civilistů, tyto zprávy však nebylo možné potvrdit.[43]

Dne 18. 7. 2012 poté proběhl útok na nejbližší spolupracovníky syrského prezidenta. Na místě zemřel ministr obrany Dáud Rádžha, při převozu do nemocnice zraněním podlehl i jeho náměstek a prezidentův švagr Ásif Šaukát. Zabit byl také bývalý ministr obrany a poradce viceprezidenta Hassan Turkmaní, a také šéf sekce vyšetřování Syrské zpravodajské služby Hazífa Machlúfa. Několik dalších vysokých syrských činitelů bylo zraněno. Mezi nimi byl i ministr vnitra Muhammad Ibráhím Šaar, a šéf syrské rozvědky Hišám Bachtijar, klíčová postava represí proti povstalcům, jenž svým zraněním 20. července podlehl.[44]

K odpovědnosti za útok se přihlásily hned dvě skupiny povstalců, kteří proti současnému režimu bojují už od jara roku 2011, a to islamistická skupina Liwa al-Islám a prozápadní Svobodná syrská armáda.[45]

Objevovaly se spekulace, že prezident Asad utekl do přímořského letoviska Lázikíja, avšak později byly samotným Asadem vyvráceny, když se objevil na veřejnosti.[46]

Bitva o Aleppo[editovat | editovat zdroj]

Od 25. 7. 2012 probíhají boje v největším městě Sýrie Aleppu.[47] Město bylo z velké části obsazeno rebely, avšak síly Asada se stáhly do bezprostředního okolí města a rebely postupně vytlačily z většiny města. Z bašty opozičních sil, aleppské čtvrti Salahaddín, se většina rebelů stáhla poté, co Asad použil termobarickou zbraň.[48] Přesto zde však jisté skupiny opozičních vojáků vzdorují Asadovým jednotkám, boje o Aleppo zatím ani jedna strana nevzdala.

Ve druhé polovině srpna 2012 síly rebelů posilují svou přítomnost v Aleppu. Objevily se informace, že při bojích v Aleppu pomáhají rebelům západní agenti. Dodávají jim informace o tom, kam se pohybují syrská vládní vojska.[49]

Bitva o Kusajr[editovat | editovat zdroj]

Dne 5. června 2013 se syrské armádě s podporou Hizballáhu podařilo po téměř dvou letech bojů dobýt město Kusajr u hranice s Libanonem. Povstalci v Homsu tak byli z velké části odříznuti od zásob.

Zúčastněné strany[editovat | editovat zdroj]

Vojenská situace v Sýrii v současnosti (průběžně aktualizováno).
     pod kontrolou syrské vlády     Pod kontrolou Kurdů     Pod kontrolou ISIL     Pod kontrolou fronty an-Nusrá     Pod kontrolou opozice (zejm. Svobodné syrské armády)
(Pro detailní mapu viz zde)

Vláda[editovat | editovat zdroj]

Na jedné straně stojí současná Syrská vláda v čele s prezidentem Bašárem Asadem. Ta je podporována stranickou milicí Šabíhá, která je podezřelá z těch nejzávažnějších zločinů této války, a libanonskou šíitskou milicí Hizballáh, která se snaží udržet u moci režim, jenž ji dlouhá léta podporoval ve střetech s Izraelem.

K nejvýznamnějším zahraničním podporovatelům režimu patří Rusko, které mu dodává zbraně výměnou za peníze, a blokuje všechny rezoluce namířené proti němu v radě bezpečnosti OSN, a především Írán a Irák, které mu zbraně pašují zdarma a finančně jej dotují. Podle nepotvrzených zpráv se jednotky těchto dvou států nacházejí dokonce přímo na území Sýrie, kde mají organizovat místní milice či bojovat s povstalci.

Opozice[editovat | editovat zdroj]

Proti vládě stála koalice opozičních sil, která pořádala vnitřní setkání, nebo i setkání se zástupci nezúčastněných států. Francie a Spojené království ji uznaly za jediného legitimního reprezentanta syrského lidu. V konfliktu je zastupována takzvanou Svobodnou syrskou armádou, která je tvořena především zběhlými vojáky regulérní armády.

Nejvýznamnějšími podporovateli opozice jsou Turecko, Saúdská Arábie a Katar. Zatímco Turecko spolupracuje výhradně se sekulární opozicí, Saúdská Arábie a Katar dělí svojí podporu rovnoměrně mezi sekulární opozici a džihádisty.[zdroj?] Tyto státy dodávají opozici v masovém měřítku zbraně a nechávají opoziční jednotky cvičit na svém území či je dokonce cvičí samy. Dalším významným podporovatelem opozice je Libye, odkud míří k opozicí ovládaným přístavům lodě se zbraněmi a municí. Dle účetnictví Syrské národní rady pochází přes 50 % jejích zdrojů z libyjských fondů, 35 % poté z Kataru a zbylých více než 10 % ze Spojených arabských emirátů. Dle některých teorií se pod hlavičkou Libye schovává nepřiznaná podpora z USA. Poukazují přitom na podezřelé aktivity amerického velvyslanectví v Libyi či některých poradenských bezpečnostních společností pocházejících ze Spojených států. Podle uniklých rozhovorů egyptského prezidenta Mursího s katarským premiérem Al Táním podporuje Egypt po boku Kataru syrskou opozici. Jako motivace podpory Turecka, Saúdské Arábie a Kataru bývá uváděna snaha vyšachovat Írán z pozice jedné z regionálních velmocí likvidací jediného spojeneckého režimu a odstřižením od jím organizovaného Hizzballáhu.

Přímá podpora povstalců se na návrh Francie a Spojeného království řešila také na úrovni Evropské unie, kde byla pro odpor Německa a některých další států včetně Česka zamítnuta.

an-Nusrá[editovat | editovat zdroj]

Džihádisty zastupuje an-Nusrá, místní pobočka teroristické organizace Al-Káida. Jedná se o několik set osob, které mají mnohaleté zkušenosti z válek v Afghánistánu, Iráku, Alžírsku, Jemenu či Bosně. Fronta an-Nusrá je podezřelá z organizování teroristických útoků a válečných zločinů, jako například mučení, vraždění zajatců či znásilňování. Kritizována je také za perzekuci osob na základě náboženského vyznání. Její vztahy se Svobodnou syrskou armádou jsou napjaté. Část bojovníků z an-Nusrá přešla k ISIL (viz níže).

ISIL[editovat | editovat zdroj]

ISIL byla původně iráckou pobočkou organizace Al-Káida. V průběhu roku 2013 však začala pronikat i do Sýrie a spolupracovat s an-Nusrá. V lednu 2014 začala ISIL bojovat se Syrskou svobodnou armádou a lákat bojovníky z an-Nusrá, v únoru 2014 s ní přerušila vztahy i Al-Káida. ISIL následně začala bojovat i proti samotné an-Nusrá. V červnu 2014 ISIL výrazně posílila i v samotném Iráku.

Kurdové[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Syrský Kurdistán.

Kurdské skupiny se války účastní sporadicky. Jejich strategii lze chápat jako snahu o bleskové ovládnutí oslabených měst obývaných lidmi kurdské národnosti, s minimem civilních ztrát. Kurdské síly jsou rozděleny do dvou, zhruba stejně velkých skupin, které mezi sebou politicky soupeří, ale po vojenské stránce spolupracují, kvůli vážnosti situace. Jedná se o Stranu demokratického svazu (PYD), která je syrskou odnoží Kurdské strany pracujících (PKK) a pod kterou spadají Jednotky lidové ochrany (YPG) a Kurdskou národní radu (KNC), kde jsou sdružena všechny ostatní kurdská hnutí na území Sýrie. Odmítavě se k aktivitám syrských Kurdů staví především Turecko, které je považuje za precedens k narušení své územní integrity. Kurdští novináři a analytici opakovaně obvinili Turecko z organizování genocidních protikurdských milic na druhé straně syrské hranice. Mezi spojence Kurdů v Sýrii patří zejména ozbrojené skupiny z řad Asyřanů.

Humanitární krize[editovat | editovat zdroj]

Konflikt v Sýrii si do konce roku 2013 vyžádal již přes 130 tisíc obětí, z nichž více než třetina jsou civilisté.[50] Zatímco dříve se centra konfliktu soustředila především na severu, nyní se již občanská válka dotýká téměř celého území Sýrie. V důsledku toho vzrostl během roku 2013 počet uprchlíků z 500 tisíc na téměř 2,5 milionu. Podle OSN žije nyní v podmínkách vyžadujících urgentní pomoc 9,3 milionu obyvatel, což je téměř polovina všech občanů, a jedná se o největší humanitární krizi současnosti.[51]

Špatnou situaci však prohlubuje i selhání světové diplomacie. Rada bezpečnosti nemůže jednat z důvodu odmítavého postoje Ruska a Číny, dosud tedy nebylo schváleno ani působení humanitárních organizací na místě a vytvoření koridorů, které by mohly zajistit okamžitou zahraniční pomoc. V oblasti je tak působení humanitárních organizací velmi omezeno a vzrůstá také ohrožení jejich pracovníků - v lednu 2014 zemřeli v jednom z center konfliktu tři zaměstnanci české organizace Člověk v tísni, o týden dříve bylo uneseno pět pracovníků Lékařů bez hranic.[52]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. LIAKOS, Panagiotis. Syria: Greek Nationalist Socialists fighting with Assad's regime far more dangerous than Golden Dawn [online]. Anarkismo, 29 September 2013, [cit. 2013-11-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. Whelan, Brian."Are Greek Neo-Nazis Fighting for Assad in Syria?", Vice, October 2013. Ověřeno k 5 November 2013. 
  3. http://www.progressivepress.net/uyghur-militants-are-fighting-in-syria-china-claims/
  4. http://www.businessinsider.com/chinese-man-fighting-in-syrian-2013-3
  5. http://www.worldtribune.com/2012/11/01/china-charges-turkey-recruiting-uighur-muslims-to-join-forces-with-syrian-rebels/
  6. http://osnetdaily.com/2013/08/cia-unleashes-al-qaedas-chechen-brigade-in-northern-syria/
  7. Golovnina, Maria & Ahmad, Jibran. Pakistan Taliban set up camps in Syria, join anti-Assad war [online]. 14 July 2013, [cit. 2013-07-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. Mujeeb, Ahmed Wali. Pakistan Taliban 'sets up a base in Syria' [online]. 12 July 2013, [cit. 2013-07-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. a b Al-Monitor - From Qusair to Yabrud: Shiite foreign fighters in Syria
  10. The Independent: West suspends aid for Islamist rebels in Syria, underlining their disillusionment with those forces opposed to President Bashar al-Assad
  11. Al-Džazíra: Islamic State 'has 50,000 fighters in Syria'
  12. a b c d e f g Válka nekončí. Počet mrtvých v Sýrii se za rok zdvojnásobil. Novinky.cz [online]. 2014-12-02 [cit. 2014-12-02]. Dostupné online.  
  13. Válka nekončí. Počet mrtvých v Sýrii se za rok zdvojnásobil. Aktualne.cz [online]. 2014-08-22 [cit. 2014-08-22]. Dostupné online.  
  14. a b Syřané utíkají ze země, uprchlíků je přes tři miliony. ČT24 [online]. 2014-08-29 [cit. 2014-08-29]. Dostupné online.  
  15. a b Syria conflict: UN says more than 3m have fled war. BBC [online]. 2014-08-29 [cit. 2014-08-29]. Dostupné online.  
  16. World Report 2012: Syria [online]. Human Rights Watch, [cit. 2013-01-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  17. ČTK. V Sýrii byl po 48 letech zrušen výjimečný stav. Deník.cz [online]. 2011-04-19 [cit. 2011-11-13]. Dostupné online.  
  18. Adéla Havránková (adh), Michaela Vydrová, Ondřej Černý (onč), Milan Slezák (msl), Eva Presová. Rada bezpečnosti OSN se nedokázala shodnout na rezoluci vůči Sýrii. rozhlas.cz [online]. 2011-08-04 [cit. 2011-08-08]. Dostupné online.  
  19. Syrský režim vytlačuje rebely z bašty v Aleppu, snímky ukazují zkázu
  20. Přehledně o Sýrii: Proč vypukla před rokem revoluce
  21. Mise pozorovatelů OSN se přesvěduje o tom, jak křehké je v Sýrii příměří
  22. Šéf OSN viní z atentátů v Sýrii teroristy Al-Káidy
  23. Anna News: Co se doopravdy stalo v Houla
  24. Tvrdé boje v syrském Hamá pokračují
  25. Američané chystají plán na sesazení syrského prezidenta s podporou Ruska
  26. Hollande a Putin se v otázce Sýrie neshodli
  27. Asad: Jsme ve válce s cizinci, masakr v Húlá by nespáchaly ani zrůdy
  28. Houla massacre: UN blames Syria troops and militia
  29. DOČKAL, Ondřej. Current crysis in Syria
  30. Turecké stíhačky už třetí den startovaly k syrské hranici
  31. Turecko prý stále nemá důkazy, že by jeho bojový letoun v červnu sestřelila Sýrie
  32. Turecko pohrozilo vojenskou intervencí v Sýrii. NATO se za Ankaru pevně postavilo
  33. Blíží se vyvrcholení konfliktu v Sýrii? Povstalci obsadili hranice s Tureckem a Irákem
  34. Pozorovatelé zůstanou v Sýrii o 30 dní déle, Britové prosadili svou
  35. Letecký útok na severosyrský Azáz si vyžádal desítky mrtvých
  36. Azáz po náletu: obyvatelé hledají v tichosti své mrtvé
  37. http://www.novinky.cz/zahranicni/blizky-a-stredni-vychod/311805-za-chemickymi-utoky-stoji-syrsti-povstalci-tvrdi-del-ponteova.html
  38. http://zpravy.idnes.cz/britanie-odmitla-akci-proti-syrii-dl8-/zahranicni.aspx?c=A130830_065727_zahranicni_js
  39. http://www.novinky.cz/zahranicni/evropa/312630-postoje-obamy-a-putina-k-syrii-se-po-schuzce-mezi-ctyrma-ocima-nepriblizily-ani-o-pid.html
  40. Kerry: Asad může předejít útoku, když odevzdá chemické zbraně
  41. Sýrie přijala ruský návrh předat chemické zbraně pod mezinárodní kontrolu
  42. Rada bezpečnosti schválila rezoluci o Sýrii
  43. Syrská opozice ustupuje v Damašku před těžkou palbou armády
  44. Atentát na syrské bezpečnostní špičky má čtyři oběti
  45. Atentátník zabil Asadovy nejbližší spolupracovníky
  46. Asad se poprvé od středečního atentátu objevil na veřejnosti
  47. V Sýrii boje o obchodní středisko Halab, v Homsu armáda potlačuje vzpouru vězňů
  48. Vakuum a tlaková vlna. Dle rebelů užil Asad v Aleppu termobarickou zbraň
  49. Asad se po měsíci ukázal na veřejnosti, rebelům pomáhají západní agenti
  50. http://syriahr.com/en/index.php?option=com_news&nid=1312&Itemid=2&task=displaynews#.UtlHt_RNyIU
  51. http://reliefweb.int/sites/reliefweb.int/files/resources/15%20Jan%20Kuwait%20Conference%20Press%20Release.pdf
  52. http://www.clovekvtisni.cz/cs/humanitarni-a-rozvojova-pomoc/zeme/syrie

Související články[editovat | editovat zdroj]