Občanská válka v Sýrii

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tento článek pojednává o revoluci trvající od roku 2011. Další významy jsou uvedeny v článku Syrská revoluce (1925).
Občanská válka v Sýrii
Konflikt: Arabské jaro
Rozbombardovaná ulice v Aleppu
Rozbombardovaná ulice v Aleppu
Trvání: 15. duben 2011 - dosud
Naplánováno: {{{plánováno}}}
Cíl: {{{cíl}}}
Místo: Sýrie
Casus belli:
Výsledek: probíhá, vláda získává převahu
Změny území: {{{Území}}}
Strany
Sýrie Syrské vládní síly a spojenci

ÍránÍrán Írán

Podpora syrských Kurdů:

Vojenská podpora: RuskoRusko Rusko
ÍránÍrán Írán
Nepřímá podpora: ČínaCHN Čína
IrákIrák Irák


Další aktéři v konfliktu: LibanonLibanon Libanon

JordánskoJordánsko Jordánsko

IrákIrák Irák

Syrská opozice Syrská prozatímní vláda
  • Syrská opoziční koalice Syrská opoziční koalice
  • Syrská opozice Syrská svobodná armáda
    • Syrská opozice Brigády Farouq
    • Syrská opozice Syrské brigády Turkmenů
    • Syrská opozice Liwaa al-Umma
    • Syrská opozice Ghuraba Al-Šám
  • Syrská opozice Syrská revoluční fronta
    • Syrská opozice Brigáda syrských mučedníků
    • Syrská opozice Brigáda mučedníků z Idlibu
  • Syrská opozice Fronta pravého rozvoje
  • Syrská opozice brigáda Ahfad al-Rasul
  • Syrská opozice Armáda Mudžáhidů
  • a další skupiny...

Džihád Syrský islámský stát

  • Al-Káida Al-Káida
  • Islámská fronta Islámská fronta
    • Islámská fronta Jaysh al-Islám
    • Ahrár aš-Šám Ahrár aš-Šám
    • Islámská fronta Brigáda Al-Tawhid
    • Islámská fronta Brigáda Suqour al-Šám
  • Islámský stát Iráku Islámský svaz Ajnad al-Šám
  • Džihád Ghuraba Al-Šám (islámská skupina)

Hnutí budoucnosti Hnutí budoucnosti
Irák (1991-2004) Irácká svobodná armáda
Tálibán Tahrík-e Tálibán-e Pákistán (TTP) [5][6]
a další skupiny...
Spojenci opozice a islámistů:

Vojenská podpora: Spojené státy americkéSpojené státy americké Spojené státy americké

TureckoTurecko Turecko
Saúdská ArábieSaúdská Arábie Saúdská Arábie
KatarKatar Katar
Nepřímá podpora:
Liga arabských států Liga arabských států

EgyptEgypt Egypt
LibyeLibye Libye
Spojené arabské emirátySpojené arabské emiráty Spojené arabské emiráty

Islámský stát Iráku a Levanty/Sýrie Islámský stát v Iráku a Levantě (ISIL)


Kurdistán Kurdský nejvyšší výbor

Syriacká unijní strana

  • Syriacká vojenská rada
  • Suroto

Podpora:


Další aktéři v konfliktu:
IzraelIzrael Izrael

TureckoTurecko Turecko

Velitelé
Sýrie Bašár al-Asad
Syrské ozbrojené síly Máhir al-Asad
Syrské ozbrojené síly Dáud Radžha
Hizballáh Hassan Nasralláh
Jednotky Quds Qasem Sulejmani
Syrská svobodná armáda Salim Idris
Fronta an-Nusrá Abu Muhammad al-Golani
Islámský stát Iráku a Levanty/Sýrie Abu Bakr al-Bagdádí
Kurdský nejvyšší výbor Salih Muslim Muhammad
Síla
Sýrie Bezpečnostní direktorát:
8,000
Syrské ozbrojené síly Syrské ozbrojené síly:
178,000
Národní obranné jednotky Národní obranné jednotky:
60,000-100,000
Sýrie Jaysh al-Sha'bi:
50,000
Šabiha Šabiha:
10,000
Brigáda Al-Abbás Brigáda Al-Abbás:
10,000
Hizballáh Hizballáh:
2,000-15,000
Írán Írán:
150-1,500
(vlajka chybí) Asa'ib Ahl al-Haq:
1,000
Syrská svobodná armáda Syrská svobodná armáda:
40,000-50,000
Ahfad al-Rasul Ahfad al-Rasul:
7,000-9,000
Islámská fronta Islámská fronta:
45,000-60,000
Fronta an-Nusrá Fronta an-Nusrá:
5,000-7,000
Islámský stát Iráku a Levanty/Sýrie Islámský stát Iráku a Levanty/Sýrie:
5,000-22,500
Kurdský nejvyšší výbor Jednotky lidové ochrany:
15,000-35,000
Ztráty
100 000 zabitých celkově dle odhadu OSN [19]
59 648 zaznamenaných úmrtí dle OSN[20]
2,5 milionu vnitřně vysídlených dle Červeného kříže[21]
711 633 – 862 819 uprchlíků v zahraničí dle OSN[22]

Syrská občanská válka je stále trvající vnitřní ozbrojený politický konflikt v Sýrii. Konflikt začal 15. března 2011 poklidnými demonstracemi[23] v rámci arabského jara, rozvinul se do celostátního povstání a v roce 2012 eskaloval do občanské války. Rebelové požadují ukončení téměř pět desetiletí trvající vlády strany Baas a rezignaci prezidenta Bašára al-Asada, ten to ale odmítá.

Okolnosti a začátky nepokojů v Sýrii[editovat | editovat zdroj]

Syrská opozice usiluje o svržení prezidenta al-Asada, který na počátku protestů přislíbil reformy, ovšem neuskutečnil je. Jediným ústupkem bylo zrušení výjimečného stavu, který v zemi platil od nástupu levicové strany Baas v roce 1963 a odvolán byl al-Asadem 19. dubna 2011.[24] Vládní jednotky naopak proti demonstrantům tvrdě zasahují − během pěti měsíců (od března do začátku srpna 2011) podle odhadů BBC mohlo zahynout více než 1 600 lidí.[25] Rada bezpečnosti OSN vydala 4. srpna 2011 prohlášení, které odsuzuje útoky syrské vlády na civilisty a také porušování lidských práv a vyzývá k zastavení násilí, ale také ke zdrženlivosti a zdržení se odvetných akcí, především při útocích na státní instituce. Dokument však nemá takovou váhu jako by měla rezoluce, na které se ale Rada bezpečnosti nedokázala shodnout. Podle organizací Human Rights Watch a Amnesty International používají ozbrojené skupiny obou stran konfliktu v Sýrii týrání v podobě únosů, věznění a mučení civilistů a bojovníků druhé strany.[26]

Protesty ve městě Banyas 29. dubna 2011

Občanská válka v Sýrii je považována za hrozbu pro sousední Libanon, kde je Damašek patronem silného protiizraelského hnutí Hizballáh. Rovněž panují obavy[zdroj?], že by mohla vystupňovat konfrontace na syrsko-izraelské hranici. Důležitým spojencem syrské vlády je libanonské hnutí Hizballáh, s Asadem také sympatizuje současná irácká vláda. Rusko je pro režim hlavním dodavatelem zbraní, Írán mu pomáhá finančně.

Všechny hlavní mocenské složky mají v rukou příslušníci alávitské komunity. Část sunnitů také patří mezi vládnoucí elitu, ale v ozbrojených složkách nejsou na rozhodujících postech. Různé proudy opozice vytvořily na začátku června jednotnou frontu na schůzce v Turecku. Opoziční hnutí odmítá tvrzení, že jde o sektářsky motivované povstání s cílem vytvořit v Sýrii islámskou republiku. Vláda totiž zpravidla protestující označuje jako fanatické islamisty a ozbrojené gangy.[27]

Průběh nepokojů v Sýrii v roce 2012[editovat | editovat zdroj]

V roce 2012 nepokoje pokračují. Podle šéfa syrské diplomacie Valída Mualima vláda byla připravena dodržet podmínky mírového plánu Kofiho Annana. Asadův režim ale ignoroval stažení vojenských sil do 10. dubna z obydlených míst. V zemi působí skupina pozorovatelů OSN, která má dohlížet na dodržování klidu zbraní, nicméně stále probíhají demonstrace, které mnohdy provází násilnosti, střelba a úmrtí demonstrantů i vojáků.[28]

V parlamentních volbách (květen 2012) vyhlášených Asadovým režimem vyhrála přesvědčivě jeho Strana Baas. To však vyvolalo na Západě podezření, že výsledky voleb byly Asadem výrazně zmanipulovány.

V polovině května připustil generální tajemník OSN Pan Ki-mun, že za nedávnými atentáty v Sýrii nejspíš stojí mezinárodní islámská teroristická síť Al-Káida.[29]

Masakr v Húle[editovat | editovat zdroj]

Dne 27. května 2012 informovali pozorovatelé OSN o tom, že ve městě Húla se stal útok, při kterém zahynulo asi 49 dětí a 59 dospělých. Podle opozice je za útok zodpovědná syrská armáda a provládní milice šabíha, syrská vládní média připsala vinu opozici a Al-Káidě.[30] Spojené státy, po události v Húle, prosazovaly nový plán na odstranění Bašára Asada, mělo jít o řešení přijatelné pro syrskou opozici, ale také pro Rusko. Rusko dosud Asada bránilo a částečně ho podporovalo, zatímco USA podporovaly naopak opozici. Plánu se ve Washingtonu, ale i v Moskvě říká „jemenský scénář“ (Asad by tak měl odejít ze scény podobně jako někdejší jemenský prezident Sálih, tedy řízeně a při zachování některých prvků dosavadního režimu, protože v San'á převzal Sálihovu roli jeho viceprezident Abdu Rabbuh Mansúr Hádí), Rusko s plánem ale zatím nesouhlasí.[31][32]

USA považuje jako jedinou možnost[zdroj?] vojenský zásah na Sýrii, ale ministr obrany USA Leon Panetta řekl, že případná intervence USA v zemi neproběhne bez mandátu OSN. Francouzský prezident François Hollande po schůzce s Vladimirem Putinem označil odchod Bašára Asada za jediné východisko z krize v Sýrii. Putin jednal i s německou kancléřkou Angelou Merkelovou. Během schůzky důrazně odmítl možnost vojenského zásahu s Merkelovou se shodl na tom, že konflikt v Sýrii by měl mít politické řešení.[33]

Bašár Asad 3. června 2012 vystoupil na veřejnosti. Obvinil zahraniční síly, že se snaží zničit Sýrii, a odmítl odpovědnost za masakr v Húlá. Největším problémem země je podle něj terorismus, vůči němuž bude i nadále stát bojovat, stejně jako proti těm, kteří hledají chaos jako živnou půdu teroru. Asad také prohlásil, že teroristé verbují teenagery, kteří se stávají zabijáky už za 2000 syrských liber (650 korun). Země podle zvláštního komisaře OSN Kofiho Annana stojí na pokraji regulérní války.[34]

Vyšetřování OSN 15. srpna dospělo k závěru že za masakr v Húle byly zodpovědné polovojenské a armádní jednotky režimu.[35]

Sestřelení tureckého letadla[editovat | editovat zdroj]

Koncem června v Syrii bylo sestřeleno turecké výzvědné letadlo (F-4 Phantom). Bašár al-Asad popírá turecké tvrzení, že se letoun pohyboval v mezinárodním vzdušném prostoru (podle neoficiálních informací a trase letadla,kterou letělo to vypadá velmi pravděpodobně na test ze strany Turecka rychlosti reakční doby syrské PVO(ProtiVzdušnáObrana). Čin vyvolal širokou odezvu na mezinárodním poli.[36] NATO (Turecko je členem) na mimořádné schůzce incident odsoudilo a je odhodláno svého spojence bránit. Rusko nepovažuje čin Damašku za záměrný a vyzvalo alianci a Turecko ke zdrženlivosti. Damašek se za incident omluvil, avšak Ankara omluvu odmítla a Turecko pohrozilo, že na případné narušení svých hranic Sýrií odpoví zbraněmi. Turecké ozbrojené síly také přesunuly některé své jednotky k syrským hranicím.[37] Okolnosti incidentu však nejsou stále jasné.[38] V Sýrii se mezitím rozhořely dosud největší boje mezi armádou a ozbrojenou opozicí v metropoli Damašku a jeho bezprostřední blízkosti.[39]

Rusko a Čína ve čtvrtek (19. července 2012) v Radě bezpečnosti OSN podle očekávání vetovaly rezoluci k Sýrii hrozící sankcemi za neplnění dokumentu. Od začátku syrské krize Moskva a Peking použily v Radě bezpečnosti práva veto už potřetí. USA v reakci na další neúspěch prohlásily, že Rada bezpečnosti v řešení syrské krize naprosto selhala. Británie ihned navrhla novou rezoluci, která počítá alespoň s 30denním prodloužením pozorovatelské mise v Sýrii.[40] Tato rezoluce byla nakonec schválena, i když další prodloužení pozorovatelské mise je vázáno na sporný fakt, že vyžaduje stažení jen jedné z bojujících stran z pole. V textu je totiž ustanovení, které předpokládá, že ze svých pozic ustoupí vládní vojska, protože disponují těžkými zbraněmi.[41]

Letecký útok na Azáz[editovat | editovat zdroj]

Dne 15. 8. 2012 zaútočily letecké síly vládních ozbrojených složek Sýrie na město Azáz, nacházející se nedaleko syrsko-turecké hranice.[42] Místní obyvatelé tvrdí, že zde nebyly přítomné žádné ozbrojené síly, a tudíž se jedná o útok mířený jednoznačně proti civilnímu obyvatelstvu.[43] Zprávy o (ne)přítomnosti ozbrojených sil se však nepodařilo ověřit. Město, které bylo chloubou části Sýrie ovládané rebely, zůstalo po náletu v troskách. Zemřela zde nebo byla zraněna asi stovka obyvatel.

Použití chemických zbraní a hrozba útoku ze strany USA a Francie[editovat | editovat zdroj]

V srpnu 2013 došlo k použitích chemických zbraní (pravděpodobně sarin) na předměstí Damašku. Z útoku se obviňují obě strany konfliktu, nicméně USA tvrdí, že viníkem je vládnoucí režim, a začaly ve spolupráci se spojenci připravovat vojenskou intervenci proti Sýrii. Ruská federace a Čínská lidová republika nepovažují vinu Asadovy vlády za prokázanou a vyšetřovatelka OSN Carla del Ponteová prohlásila, že útok s největší pravděpodobností organizovali opoziční vzbouřenci.[44] 29. srpna Dolní sněmovna Spojeného království zamítla návrh vlády Davida Camerona na vojenskou intervenci v Sýrii v poměru 272 ku 285 hlasům.[45]

6. září se během summitu zemí skupiny G20 v Petrohradu na schůzce mezi čtyřma očima setkali Barack Obama a Vladimir Putin, aby prodebatovali své postoje vůči krizi v Sýrii, ale tato schůzka neodstranila jejich rozdílné názory, kdy USA preferují řešení použitím vojenské agrese, ale Rusko armádní zásah odmítá.[46] Následně ministr zahraničních věcí USA John Kerry prohlásil, že Bašár Asad by mohl odvrátit úrok na Sýrii, pokud by do týdne odevzdal všechny chemické zbraně mezinárodnímu společenství.[47]

Následně Sýrie přijala ruský návrh na předání chemických zbraní pod mezinárodní kontrolu. S odvoláním na syrského ministra zahraničí Valída Mualíma to oznámila ruská agentura Interfax. Krok vítá i Francie, která v Radě bezpečnosti OSN předloží návrh rezoluce o chemických zbraních v Sýrii.[48] V noci z 27. na 28. září 2013 Rada bezpečnosti OSN jednomyslně schválila rezoluci požadující likvidaci syrského arzenálu chemických zbraní. Rezoluce uvádí, že Sýrie nesmí chemické zbraně používat, vyvíjet či skladovat a musí plně spolupracovat s OSN na likvidaci svých zásob těchto zbraní. Rezoluce odsuzuje použití chemických zbraní při srpnovém útoku, ale nezmiňuje toho, kdo je za incident zodpovědný. Neobsahuje ani bezprostřední hrozbu trestu, pokud by se Sýrie požadavku nepodřídila.[49]

Důležité bitvy[editovat | editovat zdroj]

Bitva o Damašek[editovat | editovat zdroj]

Od poloviny července roku 2012 probíhala přibližně týden dlouhá bitva o syrské hlavní město Damašek. Zpočátku povstalci zaznamenávali četné úspěchy a dostali se až do centra města, bojovalo se i v blízkosti některých vládních budov. Po protiútoku syrských vládních vojsk však byly povstalecké jednotky nuceny se postupně stahovat. Objevovalo se i množství zpráv o tom, že armáda bombardovala i čtvrtě obývané množstvím civilistů, tyto zprávy však nebylo možné potvrdit.[50]

Dne 18. 7. 2012 poté proběhl útok na nejbližší spolupracovníky syrského prezidenta. Na místě zemřel ministr obrany Dáud Rádžha, při převozu do nemocnice zraněním podlehl i jeho náměstek a prezidentův švagr Ásif Šaukát. Zabit byl také bývalý ministr obrany a poradce viceprezidenta Hassan Turkmaní, a také šéf sekce vyšetřování Syrské zpravodajské služby Hazífa Machlúfa. Několik dalších vysokých syrských činitelů bylo zraněno. Mezi nimi byl i ministr vnitra Muhammad Ibráhím Šaar, a šéf syrské rozvědky Hišám Bachtijar, klíčová postava represí proti povstalcům, jenž svým zraněním 20. července podlehl.[51]

K odpovědnosti za útok se přihlásily hned dvě skupiny povstalců, kteří proti současnému režimu bojují už od jara roku 2011, a to islamistická skupina Liwa al-Islám a prozápadní Svobodná syrská armáda.[52]

Objevovaly se spekulace, že prezident Asad utekl do přímořského letoviska Lázikíja, avšak později byly samotným Asadem vyvráceny, když se objevil na veřejnosti.[53]

Bitva o Aleppo[editovat | editovat zdroj]

Od 25. 7. 2012 probíhají boje v největším městě Sýrie Aleppu.[54] Město bylo z velké části obsazeno rebely, avšak síly Asada se stáhly do bezprostředního okolí města a rebely postupně vytlačily z většiny města. Z bašty opozičních sil, aleppské čtvrti Salahaddín, se většina rebelů stáhla poté, co Asad použil termobarickou zbraň.[55] Přesto zde však jisté skupiny opozičních vojáků vzdorují Asadovým jednotkám, boje o Aleppo zatím ani jedna strana nevzdala.

Ve druhé polovině srpna 2012 síly rebelů posilují svou přítomnost v Aleppu. Objevily se informace, že při bojích v Aleppu pomáhají rebelům západní agenti. Dodávají jim informace o tom, kam se pohybují syrská vládní vojska.[56]

Bitva o Kusajr[editovat | editovat zdroj]

Dne 5. června 2013 se syrské armádě s podporou Hizballáhu podařilo po téměř dvou letech bojů dobýt město Kusajr u hranice s Libanonem. Povstalci v Homsu tak byli z velké části odříznuti od zásob.

Zúčastněné strany[editovat | editovat zdroj]

Vojenská situace v Sýrii v současnosti (průběžně aktualizováno).
     pod kontrolou syrské vlády     Pod kontrolou Kurdů     Pod kontrolou ISIL     Pod kontrolou opozice (zejm. Svobodné syrské armády)
(Pro detailní mapu viz zde)

Vláda[editovat | editovat zdroj]

Na jedné straně stojí současná Syrská vláda v čele s prezidentem Bašárem Asadem. Ta je podporována stranickou milicí Šabíhá, která je podezřelá z těch nejzávažnějších zločinů této války, a libanonskou šíitskou milicí Hizballáh, která se snaží udržet u moci režim, jenž ji dlouhá léta podporoval ve střetech s Izraelem.

K nejvýznamnějším zahraničním podporovatelům režimu patří Rusko, které mu dodává zbraně výměnou za peníze, a blokuje všechny rezoluce namířené proti němu v radě bezpečnosti OSN, a především Írán a Irák, které mu zbraně pašují zdarma a finančně jej dotují. Podle nepotvrzených zpráv se jednotky těchto dvou států nacházejí dokonce přímo na území Sýrie, kde mají organizovat místní milice či bojovat s povstalci.

Opozice[editovat | editovat zdroj]

Proti vládě stála koalice opozičních sil, která pořádala vnitřní setkání, nebo i setkání se zástupci nezúčastněných států. Francie a Spojené království ji uznaly za jediného legitimního reprezentanta syrského lidu. V konfliktu je zastupována takzvanou Svobodnou syrskou armádou, která je tvořena především zběhlými vojáky regulérní armády.

Nejvýznamnějšími podporovateli opozice jsou Turecko, Saúdská Arábie a Katar. Zatímco Turecko spolupracuje výhradně se sekulární opozicí, Saúdská Arábie a Katar dělí svojí podporu rovnoměrně mezi sekulární opozici a džihádisty.[zdroj?] Tyto státy dodávají opozici v masovém měřítku zbraně a nechávají opoziční jednotky cvičit na svém území či je dokonce cvičí samy. Dalším významným podporovatelem opozice je Libye, odkud míří k opozicí ovládaným přístavům lodě se zbraněmi a municí. Dle účetnictví Syrské národní rady pochází přes 50 % jejích zdrojů z libyjských fondů, 35 % poté z Kataru a zbylých více než 10 % ze Spojených arabských emirátů. Dle některých teorií se pod hlavičkou Libye schovává nepřiznaná podpora z USA. Poukazují přitom na podezřelé aktivity amerického velvyslanectví v Libyi či některých poradenských bezpečnostních společností pocházejících ze Spojených států. Podle uniklých rozhovorů egyptského prezidenta Mursího s katarským premiérem Al Táním podporuje Egypt po boku Kataru syrskou opozici. Jako motivace podpory Turecka, Saúdské Arábie a Kataru bývá uváděna snaha vyšachovat Írán z pozice jedné z regionálních velmocí likvidací jediného spojeneckého režimu a odstřižením od jím organizovaného Hizzballáhu.

Přímá podpora povstalců se na návrh Francie a Spojeného království řešila také na úrovni Evropské unie, kde byla pro odpor Německa a některých další států včetně Česka zamítnuta.

an-Nusrá[editovat | editovat zdroj]

Džihádisty zastupuje an-Nusrá, místní pobočka teroristické organizace Al-Káida. Jedná se o několik set osob, které mají mnohaleté zkušenosti z válek v Afghánistánu, Iráku, Alžírsku, Jemenu či Bosně. Fronta an-Nusrá je podezřelá z organizování teroristických útoků a válečných zločinů, jako například mučení, vraždění zajatců či znásilňování. Kritizována je také za perzekuci osob na základě náboženského vyznání. Její vztahy se Svobodnou syrskou armádou jsou napjaté. Část bojovníků z an-Nusrá přešla k ISIL (viz níže).

ISIL[editovat | editovat zdroj]

ISIL byla původně iráckou pobočkou organizace Al-Káida. V průběhu roku 2013 však začala pronikat i do Sýrie a spolupracovat s an-Nusrá. V lednu 2014 začala ISIL bojovat se Syrskou svobodnou armádou a lákat bojovníky z an-Nusrá, v únoru 2014 s ní přerušila vztahy i Al-Káida. ISIL následně začala bojovat i proti samotné an-Nusrá. V červnu 2014 ISIL výrazně posílila i v samotném Iráku.

Kurdové[editovat | editovat zdroj]

Kurdské skupiny se války účastní sporadicky. Jejich strategii lze chápat jako snahu o bleskové ovládnutí oslabených měst obývaných lidmi kurdské národnosti, s minimem civilních ztrát. Kurdské síly jsou rozděleny do dvou, zhruba stejně velkých skupin, které mezi sebou politicky soupeří, ale po vojenské stránce spolupracují, kvůli vážnosti situace. Jedná se o Stranu demokratického svazu (PYD), která je syrskou odnoží Kurdské strany pracujících (PKK) a pod kterou spadají Jednotky lidové ochrany (YPG) a Kurdskou národní radu (KNC), kde jsou sdružena všechny ostatní kurdská hnutí na území Sýrie. Odmítavě se k aktivitám syrských Kurdů staví především Turecko, které je považuje za precedens k narušení své územní integrity. Kurdští novináři a analytici opakovaně obvinili Turecko z organizování genocidních protikurdských milic na druhé straně syrské hranice. Mezi spojence Kurdů v Sýrii patří zejména ozbrojené skupiny z řad Asyřanů.

Humanitární krize[editovat | editovat zdroj]

Konflikt v Sýrii si do konce roku 2013 vyžádal již přes 130 tisíc obětí, z nichž více než třetina jsou civilisté.[57] Zatímco dříve se centra konfliktu soustředila především na severu, nyní se již občanská válka dotýká téměř celého území Sýrie. V důsledku toho vzrostl během roku 2013 počet uprchlíků z 500 tisíc na téměř 2,5 milionu. Podle OSN žije nyní v podmínkách vyžadujících urgentní pomoc 9,3 milionu obyvatel, což je téměř polovina všech občanů, a jedná se o největší humanitární krizi současnosti.[58]

Špatnou situaci však prohlubuje i selhání světové diplomacie. Rada bezpečnosti nemůže jednat z důvodu odmítavého postoje Ruska a Číny, dosud tedy nebylo schváleno ani působení humanitárních organizací na místě a vytvoření koridorů, které by mohly zajistit okamžitou zahraniční pomoc. V oblasti je tak působení humanitárních organizací velmi omezeno a vzrůstá také ohrožení jejich pracovníků - v lednu 2014 zemřeli v jednom z center konfliktu tři zaměstnanci české organizace Člověk v tísni, o týden dříve bylo uneseno pět pracovníků Lékařů bez hranic.[59]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Kategorie Syrian Civil War (2011-present) ve Wikimedia Commons


Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. LIAKOS, Panagiotis. Syria: Greek Nationalist Socialists fighting with Assad's regime far more dangerous than Golden Dawn [online]. Anarkismo, 29 September 2013, [cit. 2013-11-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. Whelan, Brian."Are Greek Neo-Nazis Fighting for Assad in Syria?", Vice, October 2013. Ověřeno k 5 November 2013. 
  3. http://noticias.lainformacion.com/disturbios-conflictos-y-guerra/guerrilla/grupos-del-pkk-actuan-en-controles-en-el-norte-de-siria-segun-exiliados_oAQEzrMfWpSBkK0bVV9Nn5/
  4. http://www.europapress.es/internacional/noticia-pkk-estaria-colaborando-assad-reprimir-protestas-siria-20120126085433.html
  5. Golovnina, Maria & Ahmad, Jibran. Pakistan Taliban set up camps in Syria, join anti-Assad war [online]. 14 July 2013, [cit. 2013-07-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. Mujeeb, Ahmed Wali. Pakistan Taliban 'sets up a base in Syria' [online]. 12 July 2013, [cit. 2013-07-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. http://www.nytimes.com/2012/02/25/world/middleeast/hamas-leader-supports-syrian-opposition.html?_r=0
  8. http://www.almanar.com.lb/spanish/adetails.php?eid=43195&cid=67&fromval=1&frid=21&seccatid=23&s1=1
  9. http://osnetdaily.com/2013/08/cia-unleashes-al-qaedas-chechen-brigade-in-northern-syria/
  10. http://www.progressivepress.net/uyghur-militants-are-fighting-in-syria-china-claims/
  11. http://www.businessinsider.com/chinese-man-fighting-in-syrian-2013-3
  12. http://www.worldtribune.com/2012/11/01/china-charges-turkey-recruiting-uighur-muslims-to-join-forces-with-syrian-rebels/
  13. Abkhazia akuzon UÇK-në për pjesëmarrje dhe vrasje në Siri, Shqiptarja.com, 2 August 2012 (v Albanštině)
  14. http://www.dutchnews.nl/news/archives/2013/04/jihadist_recruiters_are_workin.php
  15. http://www.volkskrant.nl/vk/nl/2686/Binnenland/article/detail/3427770/2013/04/18/Ouders-woedend-op-AIVD-wel-ronselaars-voor-Syrie.dhtml
  16. "With airstrike, Israel steps into Syria conflict", Los Angeles Times, 30 January 2013. Ověřeno k 4 February 2013. 
  17. "Israel drawn into Syria conflict, fires missile across border", NBC News, 11 November 2012. Ověřeno k 4 February 2013. 
  18. Fassihi."Israeli Jets Blast Arms Shipment Inside Syria", Wall Street Journal, 30 January 2013. Ověřeno k 4 February 2013. "A strike draws Israel further into Syria's conflict—a civil war that has already deepened the region's divides as its powers have taken sides with arms and funding." 
  19. http://www.reuters.com/article/2013/02/12/us-syria-crisis-un-idUSBRE91B19C20130212
  20. http://www.ohchr.org/Documents/Countries/SY/PreliminaryStatAnalysisKillingsInSyria.pdf
  21. http://www.bbc.co.uk/news/world-middle-east-20311194
  22. http://data.unhcr.org/syrianrefugees/regional.php
  23. World Report 2012: Syria [online]. Human Rights Watch, [cit. 2013-01-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  24. ČTK. V Sýrii byl po 48 letech zrušen výjimečný stav. Deník.cz [online]. 2011-04-19 [cit. 2011-11-13]. Dostupné online.  
  25. Adéla Havránková (adh), Michaela Vydrová, Ondřej Černý (onč), Milan Slezák (msl), Eva Presová. Rada bezpečnosti OSN se nedokázala shodnout na rezoluci vůči Sýrii. rozhlas.cz [online]. 2011-08-04 [cit. 2011-08-08]. Dostupné online.  
  26. Syrský režim vytlačuje rebely z bašty v Aleppu, snímky ukazují zkázu
  27. Přehledně o Sýrii: Proč vypukla před rokem revoluce
  28. Mise pozorovatelů OSN se přesvěduje o tom, jak křehké je v Sýrii příměří
  29. Šéf OSN viní z atentátů v Sýrii teroristy Al-Káidy
  30. Anna News: Co se doopravdy stalo v Houla
  31. Tvrdé boje v syrském Hamá pokračují
  32. Američané chystají plán na sesazení syrského prezidenta s podporou Ruska
  33. Hollande a Putin se v otázce Sýrie neshodli
  34. Asad: Jsme ve válce s cizinci, masakr v Húlá by nespáchaly ani zrůdy
  35. Houla massacre: UN blames Syria troops and militia
  36. DOČKAL, Ondřej. Current crysis in Syria
  37. Turecké stíhačky už třetí den startovaly k syrské hranici
  38. Turecko prý stále nemá důkazy, že by jeho bojový letoun v červnu sestřelila Sýrie
  39. Turecko pohrozilo vojenskou intervencí v Sýrii. NATO se za Ankaru pevně postavilo
  40. Blíží se vyvrcholení konfliktu v Sýrii? Povstalci obsadili hranice s Tureckem a Irákem
  41. Pozorovatelé zůstanou v Sýrii o 30 dní déle, Britové prosadili svou
  42. Letecký útok na severosyrský Azáz si vyžádal desítky mrtvých
  43. Azáz po náletu: obyvatelé hledají v tichosti své mrtvé
  44. http://www.novinky.cz/zahranicni/blizky-a-stredni-vychod/311805-za-chemickymi-utoky-stoji-syrsti-povstalci-tvrdi-del-ponteova.html
  45. http://zpravy.idnes.cz/britanie-odmitla-akci-proti-syrii-dl8-/zahranicni.aspx?c=A130830_065727_zahranicni_js
  46. http://www.novinky.cz/zahranicni/evropa/312630-postoje-obamy-a-putina-k-syrii-se-po-schuzce-mezi-ctyrma-ocima-nepriblizily-ani-o-pid.html
  47. Kerry: Asad může předejít útoku, když odevzdá chemické zbraně
  48. Sýrie přijala ruský návrh předat chemické zbraně pod mezinárodní kontrolu
  49. Rada bezpečnosti schválila rezoluci o Sýrii
  50. Syrská opozice ustupuje v Damašku před těžkou palbou armády
  51. Atentát na syrské bezpečnostní špičky má čtyři oběti
  52. Atentátník zabil Asadovy nejbližší spolupracovníky
  53. Asad se poprvé od středečního atentátu objevil na veřejnosti
  54. V Sýrii boje o obchodní středisko Halab, v Homsu armáda potlačuje vzpouru vězňů
  55. Vakuum a tlaková vlna. Dle rebelů užil Asad v Aleppu termobarickou zbraň
  56. Asad se po měsíci ukázal na veřejnosti, rebelům pomáhají západní agenti
  57. http://syriahr.com/en/index.php?option=com_news&nid=1312&Itemid=2&task=displaynews#.UtlHt_RNyIU
  58. http://reliefweb.int/sites/reliefweb.int/files/resources/15%20Jan%20Kuwait%20Conference%20Press%20Release.pdf
  59. http://www.clovekvtisni.cz/cs/humanitarni-a-rozvojova-pomoc/zeme/syrie

Související články[editovat | editovat zdroj]