Barack Obama

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Barack Obama
44. Prezident USA
Úřadující
Ve funkci od: 20. ledna 2009
Viceprezident	Joe Biden
Předchůdce	George W. Bush
Senátor Senátu USA za stát Illinois
Ve funkci: 4. leden 2005 – 16. listopadu 2008
Předchůdce	Peter Fitzgerald
Nástupce	Roland Burris
Senátor Senátu státu Illinois za 13. volební okrsek
Ve funkci: 8. leden 1997 – 4. listopadu 2004
Předchůdce	Alice J. Palmer
Nástupce	Kwame Raoul
Narození	4. srpna 1961 (48 let) Honolulu, Havaj
Politická strana	Demokratická
Manžel/ka	Michelle Obamová
Děti	Malia Ann (nar. 1998) Natasha (nar. 2001)
Sídlo	(Kenwood), Chicago Illinois
Alma mater	Columbia University Harvard University
Zaměstnání	Politik
Náboženství	křesťan, bývalý člen Sjednocené církve Kristovy
Podpis

Barack Hussein Obama (* 4. srpna 1961 Honolulu) je současný 44. prezident USA a první afroameričan v tomto úřadu. V letech 2005 až 2008 zastával úřad senátora za stát Illinois. Pro rok 2009 se stal nositelem Nobelovy ceny míru.

Obsah 1 Osobní život a vzdělání 1.1 Sourozenci Baracka Obamy 2 Politická kariéra 2.1 Senát 2.2 Prezidentská kandidatura 2.2.1 Výběr kandidáta na viceprezidenta 2.2.2 Televizní debaty s republikánským protikandidátem 2.3 Vyšetřování pokusu o atentát 3 Prezident 4 Nobelova cena za mír 5 Kontroverze 6 Reference 7 Externí odkazy

Osobní život a vzdělání

Barack Obama se narodil do rodiny keňského otce Baracka Husseina Obamy a americké matky (bělošky) Stanley Ann Dunhamové (zemřela v polovině 90. let na rakovinu, vystudovala na Havajské univerzitě kulturní antropologii). Část dětství strávil v Honolulu na Havaji. Otec od rodiny záhy odešel, neboť získal stipendium na Harvardu (po studiích se vrátil do rodné Keni, kde byl činný v místní politice, pocházel z kmene Luo, zemřel při automobilové nehodě). Od svých šesti do deseti let žil v Jakartě v Indonésii se svojí matkou a nevlastním otcem Lolo Soetorem. V roce 1971 byl poslán zpět k prarodičům na Havaj, kde mohl získat lepší vzdělání. Zde se o něj starala jeho babička Madelyn Dunhamová (zemřela 2. listopadu 2008 na rakovinu). Prarodiče mu zaplatili soukromou elitní akademii Punahou School v Honolulu. Matka se rozvedla a vrátila se na Havaj. Po absolvování Punahou School si překvapivě vybral Occidental College v Los Angeles, aby si vyjasnil svůj rasový původ. Během studia (1981) přestupuje na Columbia University, kde v roce 1983 získal titul bakaláře při studiu politologie.

Po studiích pracoval v New Yorku jako komunitní pracovník. V roce 1985 po nabídce odchází do Chicaga, aby zde působil jako terénní komunitní pracovník v největší chudinské černošské čtvrti na světě Far South Side. Po smrti 1. afroamerického starosty Chicaga Harolda Washingtona, který díky právnickému vzdělání dokázal prosadit mnoho opatření pro menšiny, se rozhodl studovat na Právnické fakultě Harvardovy univerzity, kde byl zvolen prvním afroamerickým předsedou prestižního školního časopisu Harvard Law Review. Právnickou fakultu Harvardovy univerzity ukončil roku 1991 s vyznamenáním. V roce 1992 se oženil s afroamerickou právničkou Michelle Robinsonovou, se kterou se seznámil při školní praxi. Přes velké množství nabídek z renomovaných advokátních kanceláří se rozhoduje pro Miner, Barnhill&Galland, kde se zabýval pomocí minoritám a ochranou lidských práv. V letech 1993–2004 přednášel ústavní právo na Chicagské univerzitě.^[1] V roce 1995 napsal svou autobiografii Sny mého otce: Příběh rasy a dědictví (Dreams from My Father: A Story of Race and Inheritence), která se v roce 2004 stala bestsellerem a její mluvená verze získala v roce 2006 cenu Grammy.^[2] V roce 2006 napsal knihu Smělost naděje: Myšlenky na uskutečnění amerického snu (The Audacity of Hope: Thoughts on Reclaiming the American Dream).

Sourozenci Baracka Obamy

Podrobnější informace naleznete v článku en:Template:Obama family.

• Abongo Obama (*1958) - zvaný Malik
• Auma Obama (*1960) - sestra
• Abo Obama (*1968)
• Bernard Obama (*1970)
• Mark Ndesandjo
• David Ndesandjo (+)
• Joseph Ndesandjo
• Maya Soetoro-Ng - sestra
• George Husajn Obama

Politická kariéra

Senát

Vláda Baracka Obamy
Úřad	Osoba	Období služby
Prezident	Barack Obama	2009–úřadující
Viceprezident	Joe Biden	2009–úřadující
Ministr zahraničí	Hillary Clintonová	2009–úřadující
Ministr financí	Timothy Geithner	2009–úřadující
Ministr obrany	Robert Gates	2006–úřadující
Ministr spravedlnosti	Eric Holder	2009–úřadující
Ministr vnitra	Ken Salazar	2009–úřadující
Ministr zemědělství	Tom Vilsack	2009–úřadující
Ministr obchodu	Gary Locke	2009–úřadující
Ministr práce	Hilda Solisová	2009–úřadující
Ministr zdravotnictví	Kathleen Sebeliusová	2009–úřadující
Ministr školství	Arne Duncan	2009–úřadující
Ministr bytové výstavby a rozvoje měst	Shaun Donovan	2009–úřadující
Ministr dopravy	Ray LaHood	2009–úřadující
Ministr energetiky	Steven Chu	2009–úřadující
Ministr pro záležitosti veteránů	Eric Shinseki	2009–úřadující
Ministr vnitřní bezpečnosti	Janet Napolitanová	2009–úřadující
Ředitel kanceláře Bílého domu	Ram Emanuel	2009–úřadující
Ředitel EPA	Lisa Jacksonová	2009–úřadující
Ředitel Úřadu pro řízení a rozpočet	Peter Orszag	2009–úřadující
Velvyslanec USA při OSN	Susan Riceová	2009–úřadující
Ředitel Úřadu obchodního zastoupení	Ron Kirk	2009–úřadující

Roku 1997 byl poprvé zvolen do Senátu státu Illinois, kde sloužil do roku 2004. V roce 2000 neúspěšně kandidoval do Sněmovny reprezentantů, když prohrál o 30 %. V roce 2003 pak oznámil svoji kandidaturu na post senátora Spojených států a začal pro něj pracovat skvělý manažer předvolebních kampaní David Axelrod, který pro něj pracoval i v prezidentské kampani. V demokratických primárkách vyhrává s 53% všech hlasů. Již tehdy používal volební heslo: "Yes, we can" ("Ano, my můžeme" - jako odpověď na snahu o změnu)^[1].

V roce 2004, na konventu Demokratické strany, přednesl hlavní projev sjezdu, díky kterému zaznamenal velký nárůst popularity, a v témže roce byl zvolen do Senátu Spojených států. Obdržel více než 70 % hlasů oproti 29 % jeho republikánského kandidáta Afroameričana Alana Keyese, což byl největší rozdíl v historii^[1]. Byl v pořadí pátým Afroameričanem, který se stal americkým senátorem, a jediným, který byl kdy zvolen prezidentem Spojených států.^[3]

V roce 2005 se v Senátu zaměřoval hlavně na záležitosti týkající se státu Illinois a byl členem výboru pro mezinárodní vztahy, s nímž navštívil Rusko, východní Evropu, Izrael a Irák.

Roku 2006 navštívil Afriku. V Keni, zemi původu svého otce, se nechal vyšetřit na HIV, aby tak propagoval prevenci a vyšetření této choroby. V Čadu se setkal s uprchlíky z Dárfúru, poté co mu Súdánem nebylo uděleno vízum, neboť kritizoval situaci v Dárfúru^[1].

Jako člen Kongresu Spojených států amerických podpořil návrhy zákonů, které podporovaly větší kontrolu konvenčních zbraní a větší kontrolu využívání federálních zdrojů.

V současné době podporuje návrhy zákonů, které prosazují zpřísnění kontroly lobbistů, ale i volebních podvodů, změn klimatu, nukleárního terorismu a péče o válečné veterány.

Prezidentská kandidatura

Dne 10. února 2007 ve Springfieldu v Illinois Barack Obama oficiálně oznámil, že se bude ucházet o nominaci Demokratické strany do prezidentských voleb v roce 2008. Jeho strategie byla založená na využití internetu, přes který dostal drobné finační dary od milionů občanů. Nominačního klání se pak zúčastnil spolu s dalšími kandidáty, z nichž největší podporu získala Hillary Clintonová.^[4] Zvítězil především díky podpoře mladších, vzdělanějších voličů a afroameričanů (více než 90 % afroameričanů sympatizovalo s Obamou). Menší podporu měl u starších a manuálně pracujících občanů (zde o několik procentních bodů vedl v předvolebních průzkumech kandidát RS) a také u žen a katolíků.

Po posledních primárkách Demokratické strany (3. června 2008) v Jižní Dakotě a Montaně získal Barack Obama definitivně nominaci na prezidentskou kandidaturu (tedy překročil hranici potřebných 2118 delegátů), která mu byla oficiálně přidělena na srpnovém sjezdu Demokratické strany (25. - 28. srpna 2008) v Pepsi Centru v Denveru (Colorado). Stal se tak vůbec prvním oficiálním kandidátem jedné ze dvou největších stran, který nemá bílou barvu pleti.^[5]

Výběr kandidáta na viceprezidenta

Dne 23. srpna 2008 oznámil, že za kandidáta na místo viceprezidenta USA za Demokraty si vybral delawareského senátora Joe Bidena, který mj. v Senátu zastává post předsedy Výboru pro zahraniční záležitosti.^[6]

Televizní debaty s republikánským protikandidátem

Od počátku října do volebního dne byly naplánovány tři televizní celostátně vysílané debaty mezi prezidentskými kandidáty, které trvají zhruba hodinu a půl. Moderátor debaty vybíral různá témata a u každého po dvouminutových úvodních slovech obou kandidátů následovala pětiminutová diskuse, většinou mezi spornými body a jejich obhajobou u toho kterého kandidáta.

Debatu, která proběhla 7. října 2008, vyhrál podle bezprostředních anket mezi diváky stanic CNN a CBS Barack Obama. Duel se přitom konal za situace, kdy McCain naléhavě potřeboval zvrátit rostoucí podporu soupeře nejen na celostátní úrovni, ale i v klíčových státech, kde je souboj nejtěsnější.^[7] Podle průzkum pro CNN považovalo za vítěze Obamu 54% diváků, McCaina jen 30%. V otázce ekonomické krize měl Obama dvacetiprocentní náskok.^[8]

Vyšetřování pokusu o atentát

Americké úřady zatkly v Denveru čtyři osoby podezřelé z toho, že chtěly Obamu zabít. Oznámila to 25. srpna 2008 televizní stanice CBS34 a mluvčí Federálního úřadu pro vyšetřování (FBI) potvrdila, že je případ vyšetřován. Podle televize jeden ze zatčených uvedl, že chtěl střílet na Obamu z velmi výhodné pozice, puškou na vzdálenost 750 metrů. Atentát měl být spáchán 28. srpna během Obamova projevu na sjezdu Demokratické strany, který jej má oficiálně nominovat jako kandidáta na úřad prezidenta USA.^[9]

Prezident

Dne 4. listopadu 2008 zvítězil v prezidentských volbách, když porazil republikánského kandidáta Johna McCaina. Po vítězství v prezidentských volbách dne 16. listopadu 2008 na křeslo senátora rezignoval. Obama se stal 43. mužem v úřadu a 44. prezidentem USA. Historicky je vůbec prvním afroamerickým prezidentem Spojených států amerických. 20. ledna složil za přítomnosti téměř dvou milionů lidí ve Washingtonu D. C. slavnostní přísahu a ujal se funkce.

Při své první cestě do Evropy počátkem dubna 2009 se nejprve zúčastnil summitu skupiny G20 v Londýně, poté summitu NATO ve Štrasburku a 4. a 5. dubna summitu USA-Evropská unie v Praze. Zde na Hradčanském náměstí přednesl projev, který se týkal převážně problematiky jaderného odzbrojování ^[10] a který vyslechlo asi 30 000 lidí.

Obama začínal své funkční období jako jeden z nejpopulárnějších prezidentů, podle průzkumů jej v době nástupu do úřadu podporovalo 78 % Američanů, ta však brzy začala rychle klesat a ve třetím čtvrtletí roku 2009 již podpora čítala pouhých 53 %, což představovalo při srovnatelném obodobí největší pokles popularity prezidenta za posledních 50 let.^[11]

Nobelova cena za mír

Dne 9. října 2009 obdržel Nobelovu cenu míru jako jeden z nejméně očekávaných kandidátů. Hlavním důvodem pro zvolení Baracka Obamy byly podle výboru jeho "mimořádné snahy řešit problémy s důrazem na právo a dialog". Barack Obama v několika se svých projevech vyslovil pro svět bez jaderných zbraní, podpořil jednání s muslimskými zeměmi a věnoval se také blízkovýchodnímu procesu. Pro Obamu hlasoval pětičlenný výbor jednomyslně.^[12] Ocenění Obamy podrobila řada komentátorů silné kritice, neboť podle nich obdržel cenu za styl, sliby a projevy, nikoliv za reálné výsledky.^[13][14] Z ocenění byl na rozpacích i sám Obama, který prohlásil: „Abych byl upřímný, nemám pocit, že bych si zasloužil být ve společnosti tolika přelomových osobností.“ a přislíbil, že se bude nyní ještě více snažit.^[15]

Kontroverze

Barack Obama byl nucen čelit obviněním, že udržuje dlouholeté přátelství s předními americkými teroristy, Billem Ayersem a Bernardine Dohrnovou, bývalými vůdci teroristické skupiny Weatherman, jež v současnosti patří mezi význačné představitele chicagské extrémní levice.^[16] Nicméně se prokázalo, že neměl s Ayersem blízký vztah.^[17]

Obama již dříve jmenoval svým mužem pro zelená pracovní místa Van Jonese. Ten do té doby vedl v San Francisku středisko pro lidská práva, zaměřené na sociální nespravedlnost a kolektivní práva. Když v roce 1992 vypukly v Los Angeles rasové nepokoje, napsal revoluční esej: „Bojujeme za spravedlnost, naším cílem je změna systému! Ano, velký revoluční moment konečně nastal. Toto je naše hodina!“^[18]

Mentorem mladého Barryho Obamy na Havaji byl černošský komunistický aktivista a spisovatel Frank Marshall Davis, který byl v padesátých letech (Mccarthysmus) vyšetřován americkým Sněmovním výborem pro neamerickou činnost. Právě Davis přesvědčil mladého Obamu, jehož vychovávali jeho bílí prarodiče z matčiny strany, aby více zdůrazňoval svou černošskou identitu a jako své první jméno používal nikoli Barry, nýbrž Barack.

Obamova manželka Michelle za studií na Princetonu proslula prací, ve které popisovala dvojí možný černošský postoj k americké společnosti: integracionistický a segregacionistický. Integracionistický znamená přijetí hodnot americké (tedy bílé, kapitalistické) společnosti a může být cestou k úspěchu. Lze se na něj však taky podle ní dívat jako na zradu černošskosti.

K jeho přátelům se také řadí radikální pastor Jeremiah Wright. Mezi jeho názory patří tvrzení, že virus HIV byl záměrně vynalezen a použit americkou vládou jako zbraň proti černochům nebo obvinění vlády USA ze zosnování útoků z 11.září.^[19] Wright patří k Obamovým blízkým přátelům, Obama se s ním seznámil v osmdesátých letech.. Wright Obamu a jeho manželku Michelle oddal, stejně jako i pokřtil jejich dvě dcery. Vztahy mezi reverendem ním a manžely Obamovými byly vřelé. Barack Obama se v roce 2008 nicméně od reverenda Wrighta distancoval.

V minulosti se vyskytly také určité pochyby ohledně pravosti Obamova rodného listu.^[20]

Terčem ostré kritiky se stala jeho snaha za pomoci dotací podpořit jak průmysl, tak ekologii, především pak výrobu aut s elektrickým pohonem. The Wall Street Journal Europe označil tuto část jeho politiky za fiasko.^[21]

Reference

1. ↑ ^{a b c d} MENDELL, D.: Obama: Od slibu k činu. Praha: Práh, 2008
2. ↑ U2 porazili Careyovou 5:3. aktualne.centrum.cz [online]. . Dostupné online.
3. ↑ http://zpravy.idnes.cz/osm-duvodu-proc-se-novym-americkym-prezidentem-stal-obama-pn0-/zahranicni.asp?c=A081105_171503_zahranicni_kot Osm důvodů, proč se novým americkým prezidentem stal Obama
4. ↑ Clintonová oficiálně ukončila svou kampaň a podpořila Baracka Obamu. Novinky.cz [online].  [cit. 2008-8-20]. Dostupné online.
5. ↑ Obama a McCain se střetli v ekonomických otázkách. iDNES.cz [online].  [cit. 2008-8-20]. Dostupné online.
6. ↑ Novinky.cz: Barack Obama vybral svého kandidáta na viceprezidenta, 23. 8. 2008
7. ↑ V TV debatě zvítězil mezi diváky Obama
8. ↑ McCain nezvládl klíčový duel, do Bílého domu míří Obama
9. ↑ V USA zatčeny čtyři osoby podezřelé, že chtěly zabít Obamu. Respekt.cz [online].  [cit. 2008-8-26]. Dostupné online. (čeština)
10. ↑ Barack Obama: Zbavit se jaderných zbraní? Yes, we can!, Hospodářské noviny, 6. 4. 2009
11. ↑ http://www.novinky.cz/zahranicni/amerika/182400-pokles-obamovy-popularity-je-nejvetsi-za-50-let.html
12. ↑ Barack Obama získal Nobelovu cenu za mír [online]. novinky, 2009-10-09, [cit. 2009-10-09]. Dostupné online. (česky)
13. ↑ Nobelova cena pro Obamu za sliby, nikoliv za činy in LN 10. října 2009 (str. 1) a Petr Pešek Body za styl, nikoliv za dálku na str. 7 tamtéž
14. ↑ Nobelova cena za nic in MF Dnes, str. 1 a Magdalena Sodomková: Nemá kovbojský klobouk. Tak proto (str. 3 tamtéž)
15. ↑ Nobelova cena pro Obamu za sliby, nikoliv za činy in LN 10. října 2009 (str. 1)
16. ↑ http://www.revuepolitika.cz/clanky/79/obama-a-meteorologove
17. ↑ SHANE, Scott. Obama and ’60s Bomber: A Look Into Crossed Paths [online]. The New York Times, 2008-10-3, [cit. 2009-05-27]. Dostupné online. (anglicky)
18. ↑ The Radicalization of Obama's 'Green Czar'
19. ↑ http://www.foxnews.com/politics/elections/2008/03/14/obamas-spiritual-adviser-questioned-us-role-in-spread-of-hiv-sept-11-attacks/
20. ↑ http://www.politifact.com/truth-o-meter/article/2008/jun/27/obamas-birth-certificate-part-ii/
21. ↑ http://aktualne.centrum.cz/ekonomika/business-ve-svete/clanek.phtml?id=650567

Externí odkazy

• Oficiální stránky kampaně Baracka Obamy
• Oficiální stránky Baracka Obamy
• Volební centrum televizní stanice CNN - výsledky voleb a primárek
• Debata z primárek demokratů
• Je Barack Obama vůbec volitelný do úřadu prezidenta USA?, Britské listy
• Patrick J. Buchanan: Obama's First 100 Days—Amnesty Will Just Be The Start
• Stránka ČT24 věnovaná prezidentským volbám 2008 v USA.
• Obama's 'Hate Bill' Steals Right to Free Speech
• Barack Obama: Zbavit se jaderných zbraní? Yes, we can!, český překlad projevu proneseného v Praze 5. dubna 2009, Hospodářské noviny, 6. 4. 2009

z • d • e Prezidenti Spojených států amerických George Washington (bezp., F) · John Adams (F) · Thomas Jefferson (SR) · James Madison (SR) · James Monroe (SR) · John Quincy Adams (SR) · Andrew Jackson (D) · Martin Van Buren (D) · William Henry Harrison † (W) · John Tyler (W, bezp.) · James Knox Polk (D) · Zachary Taylor † (W) · Millard Fillmore (W) · Franklin Pierce (D) · James Buchanan (D) · Abraham Lincoln † (R,U) · Andrew Johnson (U) · Ulysses Simpson Grant (R) · Rutherford Birchard Hayes (R) · James Abram Garfield † (R) · Chester Alan Arthur (R) · Grover Cleveland (D) · Benjamin Harrison (R) · Grover Cleveland (D) · William McKinley † (R) · Theodore Roosevelt (R) · William Howard Taft (R) · Woodrow Wilson (D) · Warren Gamaliel Harding † (R) · Calvin Coolidge (R) · Herbert Clark Hoover (R) · Franklin Delano Roosevelt † (D) · Harry S. Truman (D) · Dwight D. Eisenhower (R) · John Fitzgerald Kennedy † (D) · Lyndon Baines Johnson (D) · Richard Milhous Nixon (R) · Gerald R. Ford (R) · Jimmy Carter (D) · Ronald Wilson Reagan (R) · George Herbert Walker Bush (R) · William Jefferson Clinton (D) · George Walker Bush, jr. (R) · Barack Hussein Obama (D) Legenda:  (F) – federalista  (SR) – „starorepublikán“  (W) – whig  (D) – demokrat  (R) – republikán  (U) – unionista  (bezp.) – bezpartijní  † – zemřel v úřadě

z • d • e Nositelé Nobelovy ceny míru Kofi Annan / Organizace spojených národů (2001) • Jimmy Carter (2002) • Širín Ebadiová (2003) • Wangari Maathai (2004) • Mezinárodní agentura pro atomovou energii / Mohamed El Baradei (2005) • Banka Gramín / Muhammad Yunus (2006) • Al Gore / Mezivládní panel pro změny klimatu (2007) • Martti Ahtisaari (2008) • Barack Obama (2009) 1901–1925 • 1926–1950 • 1951–1975 • 1976–2000 • 2001–současnost