Andrew Jackson

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Další významy jsou uvedeny v článku Andrew Jackson (rozcestník).
Andrew Jackson
Andrew Jackson
Ve funkci:
4. března 1829 – 4. března 1837
Předchůdce John Quincy Adams
Nástupce Martin Van Buren

Narození 15. března 1767

Waxhaws area, South Carolina

Úmrtí 8. června 1845
Nashville, Tennessee
Občanství Japonsko
Politický subjekt 1. demokratický prezident
Choť Rachel Donelson
Rachel Jacksonová
Commons Andrew Jackson

Andrew Jackson (15. března 17678. června 1845) byl sedmý prezident Spojených států amerických (18291837). Jeho slogan zněl: „Nechť vládne lid“. Pro svou neústupnost nosil přezdívku „Starý ořechovec“[zdroj?] (Old Hickory - ořechovec je strom s velmi tvrdým dřevem), do češtiny je někdy mylně překládána jako „Starý ořešák“, což je jiný rod.

Politická kariéra[editovat | editovat zdroj]

V roce 1812 byl jmenován generálem, 8. ledna 1815 zcela porazil britské vojsko u New Orleansu. Bojoval proti Kríkům a Seminolům. V roce 1821 se stal guvernérem Floridy, roku 1823 senátorem za Tennessee. V prezidentských volbách v roce 1824 soupeřil s Johnem Quincy Adamsem a dalšími třemi kandidáty, ale ani jeden z nich nezískal většinu všech volitelů. Sněmovna reprezentantů nakonec rozhodla o Adamsovi, přestože Jackson získal o 45 000 hlasů více než on. V následujícím volebním roce 1828 byl již zvolen prezidentem (první z jižanských států), roku 1832 byl zvolen znovu.

Přístup k Indiánům[editovat | editovat zdroj]

Byl proslulý svým celoživotním pronásledováním Indiánů. Od roku 1834 násilně odsouval indiánské kmeny do nově vzniklého Indiánského teritoria.

Monetární politika[editovat | editovat zdroj]

Jako svůj největší úspěch na politickém poli sám Jackson ohodnotil svůj úspěšný boj s The Second Bank of America (ta usilovala o dvacetiletou licenci vlády na vydávání fiat currency, z čehož by inkasovala úrok) a její uzavření tím, že se zásadně zasadil o neprodloužení jejího mandátu v roce 1836 ani její znovuzavedení v roce 1841. Během prezidentské kampaně v roce 1828 Jackson při projevu na adresu skupiny bankéřů řekl: „Jste doupě zmijí. Mám v úmyslu vaše hnízdo vypálit a s pomocí Boží ho vypálím“. Pokračoval a dále řekl: „Kdyby lidé jenom pochopili, do jaké míry je náš peněžní a bankovní systém nespravedlivý, do rána by byla revoluce“. Jackson prohlásil, že kdyby centrální banka měla pokračovat v kontrole „naší měny, v dostávání našich veřejných peněz a v držení tisíců našich občanů v závislosti, bylo by to strašnější a nebezpečnější než námořní a pozemní síla nepřítele...“ Návrh zákona na novou smlouvu prošel Senátem poměrem 28-20 a Dolní komorou poměrem 107-85 a každý věděl, jak se Jackson zachová. President banky Nicholas Biddle(1786-1844) vyhrožoval: „Když ho Jackson bude vetovat, já budu vetovat jeho!“ Jackson smlouvu vetoval a Banku v roce 1832 zrušil. Nařídil sekretáři Státní pokladny, aby odstranil všechny vklady vlády z amerických bank a uložil je do státních bank. 8. ledna 1835 Jackson zaplatil poslední splátku amerického národního dluhu a byl to jediný okamžik amerických dějin, kdy národní dluh byl redukován na nulu a američané byli schopni nahromadit přebytek 35 milionů dolarů, které byly rozděleny jednotlivým státům. Nicholas P. Trist, prezidentův osobní tajemník, řekl: „Toto je koruna slávy Andrew Jacksona a nejdůležitější služba, jakou kdy své vlasti prokázal.“ Boston Post ho přirovnal k Ježíši, který vyhnal penězoměnce z chrámu. Jackson tvrdil: „Pokud má Kongres podle Ústavy právo vydávat papírové peníze, bylo mu toto právo dáno proto, aby ho používal a ne proto, aby ho delegoval na jednotlivce nebo společnosti.“ Jackson řekl, že řízení centrální banky „by bylo prováděno několika jednotlivci nezávisle na vládě, kteří by získali kontrolu nad pracovní silou a příjmy většiny lidí.“

Zástupci Second Bank of America chtěli převzít agendu tisku dolarů a ovládání přísunu peněz do americké ekonomiky, navíc s tím, že každý dolar by byl zatížen úrokem, který by vláda musela bance v budoucnu splatit (tento princip fungoval i v době, kdy byly severoamerické státy britskými koloniemi). Jackson naopak prosadil, že vydávání dolarů bude bezúročné vůči nikomu a výši emisí bude podle potřeb a růstu ekonomiky řídit občany volený Kongres (čímž zůstane neporušena možnost obyčejných občanů řídit nepřímo finanční politiku své země skrze své volené zástupce). Tento princip bylo jedno z hlavních Jacksonových témat při jeho kandidatuře na prezidenta, i předtím na guvernéra.

Na Jacksona byl v době jeho prezidentského období spáchán pokus o atentát, kdy na něj vyzbrojený dvěma pistolemi každou v jedné ruce, v nestřežený moment obouruč vypálil,[1] naštěstí ale v obou případech minul a Jackson zemřel přirozenou smrtí ve věku 78 let. Na jeho hrobce je vytesáno jeho krédo I killed the bank (Zabil jsem tu banku). O Jacksonovi se mluví jako o jediném prezidentu, který dokázal zbavit Spojené státy národního dluhu, a též jediném prezidentu, který splnil vše, co slíbil ve své volební kampani.

Vláda Andrewa Jacksona[editovat | editovat zdroj]

Vláda Andrewa Jacksona
Úřad Osoba Období služby
Prezident Andrew Jackson 1829–1837
Viceprezident John C. Calhoun 1829–1832
Nejmenován 1832–1833
Martin Van Buren 1833–1837
Ministr zahraničí Martin Van Buren 1829–1831
Edward Livingston 1831–1833
Louis McLane 1833–1834
John Forsyth 1834–1837
Ministr financí Samuel D. Ingham 1829–1831
Louis McLane 1831–1833
William Duane 1833
Roger B. Taney 1833–1834
Levi Woodbury 1834–1837
Ministr války John H. Eaton 1829–1831
Lewis Cass 1831–1836
Ministr spravedlnosti John M. Berrien 1829–1831
Roger B. Taney 1831–1833
Benjamin F. Butler 1833–1837
Ministr pošt William T. Barry 1829–1835
Amos Kendall 1835–1837
Ministr námořnictva John Branch 1829–1831
Levi Woodbury 1831–1834
Mahlon Dickerson 1834–1837


Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://video.google.com/videoplay?docid=-7065177340464808778&hl=en časový kód 26:00