Demokratická strana (USA)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Demokratická strana
Democratic Party
Datum založení: 1828
1792 (historické)
Předseda: Tim Kaine
Lídr v Senátu: Joe Biden
(předseda ex officio)
Daniel Inouye
(předseda pro tempore)
Harry Reid
(vůdce většiny)
Lídr ve Sněmovně rep.: Nancy Pelosi
Sídlo: 430 South Capitol Street SE, Washington, D.C., 20003
Ideologie: Sociální liberalismus
Progresivismus
Americký liberalismus
Politická pozice: levý střed
Mezinárodní org.: Aliance demokratů
Studentská organizace: Vysoká škola demokratů Ameriky
Mládežnická organizace: Mladí demokraté Ameriky
Barvy: modrá
Zisk mandátů ve volbách
Sněmovna reprezentantů
193 / 435
Senát
47 / 100
Guvernéři
20 / 50
Oficiální web
http://www.democrats.org/

Demokratická strana (anglicky: Democratic Party) je vedle Republikánské strany jedna ze dvou předních amerických stran. Stranu pod současným názvem založil roku 1820 Andrew Jackson, ale kořeny strany sahají do roku 1792, kdy Thomas Jefferson, pozdější prezident USA, založil Demokraticko-republikánskou stranu. Podle těchto měřítek by byla Demokratická strana nejstarší politickou stranou světa. Strana se hlásí k liberalismu (sociálnímu liberalismu), v americkém slova smyslu se tedy řadí k politické levici, z evropského pohledu je však strana ekonomicky středová (centristická) a sociálně středně konzervativní.

Znak[editovat | editovat zdroj]

Bývalým znakem strany je osel. K oslovi přirovnávali kritici už demokratického kandidáta na prezidenta Andrewa Jacksona v roce 1828, protože se jim nelíbily jeho údajně populistické názory. Mužem, který ale oslíka navždy spojil s Demokratickou stranou, byl karikaturista Thomas Nast. Roku 1870 totiž použil osla, aby znázornil protiválečné politické sympatizanty, s nimiž nesouhlasil. Narážel tím hlavně na některé prodemokratické magazíny a deníky. Odtud tradice pomalu přešla i ke straně samotné. Více o znaku strany se dočtete zde.

Mezinárodní příslušnost[editovat | editovat zdroj]

Demokratická strana je členkou Aliance amerických a evropských demokratů, neoficiálním internacionálním svazem stran (za Evropu je ve svazu Evropská demokratická strana), názorově se pohybujícím mezi sociální demokracií a konzervativní Novou pravicí.

Ideologický základ[editovat | editovat zdroj]

Stranická značka progresivismu je často nazývána moderním liberalismem nebo v mezinárodním kontextu sociálním liberalismem, rozlišeném od klasického liberalismu.

Strana se staví za základní principy demokracie: zastává občanské svobody, společenské svobody, rovná práva, rovnocennou příležitost a systém svobodného podnikání (svobodný trh) zmírněný vládní intervencí. Strana věří, že vláda by měla hrát roli ve zmírnění chudoby a sociální nespravedlnosti. Obecně ve straně figurují četné názorové proudy, na pravé straně politického spektra velmi konzervativní názory, na levici dokonce koketující s vizí sociální demokracie (= vliv Nové levice). Demokratická strana je obecně pro ekologické postoje a favorizuje zachování přírodních zdrojů a snaží se prosazovat zákony pro ochranu životního prostředí.

Struktura[editovat | editovat zdroj]

Registrovaní demokraté, republikáni a nezávislí v roce 2004.

Vnitřní struktura existuje spíše formálně než fakticky. Okresní organizace de facto neexistují a oblastní a státní výbory mají charakter koalic držitelů moci, tedy těch kteří disponují nějakou funkcí, pokud je strana u moci.

Nejvyšší stranický orgán se nazývá Demokratický národní výbor (význam „national“ je v USA „federální“) (Democratic National Committee), ve kterém působí zástupci ze všech států Unie. Hlavním úkolem výboru je vypracovat pravidla pro jednání Národního (federálního) konventu (National Convention) a zajišťovat další věci, zejména shánění příspěvků.

Předsedu strany jmenuje prezident USA za Demokratickou stranu. Pokud jsou demokraté v opozici, pak je volen stranickými představiteli. Je nutné, aby předseda strany neměl žádný vztah k případným uchazečům o funkci prezidenta.

Andrew Jackson, zakladatel moderní Demokratické strany

Stranická 70. léta 20. století[editovat | editovat zdroj]

V průběhu sedmdesátých let 20. století došlo k pokusu posílit vliv prostých voličů oproti stranickým špičkám. K tomu účelu vznikly kvóty, které zajistily přítomnost slabších a menších sociálních skupin na Národním konventu a zároveň s tím, již musel každý zástupce být přímo zavázán hlasovat pro konkrétního kandidáta. Tím byl umenšen vliv vůdců a na konventu v roce 1976 se prezidentským kandidátem demokratů stal poměrně neznámý lokální politik Jimmy Carter, který projevil organizační schopnosti a bez stranické podpory zvládl kampaň v primárkách. To vedlo k vyhrocení vnitřních stranických konfliktů. Výsledkem pak byla v roce 1982 opětovná změna pravidel, která zvýšila vliv politických organizátorů a vůdců při výběru prezidentských kandidátů. Také došlo k redukci délky předvolební kampaně v primárkách z dvaceti na patnáct týdnů.

Politika[editovat | editovat zdroj]

Demokraté oproti republikánům kladou větší důraz na sociální programy, zásahy státu do hospodářství a prosazují větší roli federálních orgánů při řešení sociálně-ekonomických problémů. Angažují se také ve vyšší míře v obraně lidských práv a práv menšin, ochraně životního prostředí, stejně jako jsou tradičně pro snižování vojenských rozpočtů a nižší míru vojenské angažovanosti USA ve světě. Ovšem v zásadních zahraničněpolitických otázkách se obě strany v podstatě neodlišují.

Demokraté zvolení v Kongresu za jižní státy (asi třetina všech demokratů v Kongresu) jsou konzervativnější a hlasují častěji se členy republikánů. Tato geografická stratifikace se však stále více zmírňuje.

Členská základna[editovat | editovat zdroj]

V rámci průzkumů se více obyvatel identifikuje s demokraty než republikány. Vyšší podpora pramení zejména z odborových organizací, náboženských menšin (židovské obce, katolíků), etnických menšin (černošské či hispánské obyvatelstvo). V jižních státech disponují demokraté silnou podporou i u bohatších voličů, což souvisí s přetrvávajícím protirepublikánským cítěním, již z časů občanské války.

Strany v jednotlivých státech[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]