Zelená politika

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Slunečnice patří k tradičním symbolům zelené politiky

Zelená politika (také zelená ideologie) je politická ideologie, jejímž cílem je vytvoření ekologicky a sociálně udržitelné společnosti. Je založena na zásadách sociálního liberalismu, environmentalismu, subsidiarity a občanské společnosti. V Evropě patří zelené strany k hlavním podporovatelům integrace národních států.[zdroj?]

Její základy byly položeny v 70. letech 20. století, tedy v době, kdy začaly vznikat první zelené politické strany. V roce 1979 byla založena nejúspěšnější z nich – němečtí Die Grünen – Zelení, která vzešla z pojetí vztahu k přírodě u nacionálního socialismu[1] a Zelené křídlo NSDAP bývá označováno za zárodek Zelených.[2] V Rakousku byl nacista Konrad Lorenz označován jako "první Zelený".[3]

Podporovatelé zelené politiky a politické strany zaměřené na tuto ideologii si obecně říkají zelení. Sdílí společný pohled na svět založený na ekologii, ochraně přírody, environmentalismu, feminismu, na podpoře pacifismu, občanských svobod, sociální spravedlnosti, nenásilí a sociálního progresivismu. Dělí se na hlubinné ekology (orientují se pouze na ekologické otázky) a sociální ekology.

Zelenou politiku není možné jednoznačně zařadit na politickou levici, střed či pravici (ostatně řada zelených politiků odmítá toto dělení heslem nejsme ani vpravo, ani vlevo, ale vpředu).[4] Vedle převážně levicově chápaných hnutí s kořeny ze 70. a 80. let 20. století vznikly i pravicověji orientované směry – zelený konzervatismus nebo ekokapitalismus.

Většina zelených politických stran je členem jedné ze čtyř kontinentálních federací (Africká federace zelených stran, Americká federace zelených stran, Asijsko-pacifická zelená síť, Evropská strana zelených), které dohromady tvoří organizaci Global Greens.

Priority[editovat | editovat zdroj]

Zelení politikové v průběhu desetiletí vývoje této ideologie dopracovali k několika základním principům. Němečtí Die Grünen zformulovali v 70. letech 20. století čtyři pilíře zelené politiky:

V roce 1984 došlo v USA v rámci Green Committees of Correspondence k rozšíření čtyř pilířů na desatero klíčových hodnot zelené politiky:[5]

V roce 2001 došlo k vytvoření Global Greens jako mezinárodního zeleného hnutí. Charta tohoto uskupení obsahuje šest zásad Global Greens:

  • Ekologické myšlení
  • Sociální spravedlnost
  • Účastnická demokracie
  • Nenásilí
  • Udržitelný rozvoj
  • Respekt k odlišnosti

Historie hnutí[editovat | editovat zdroj]

V celosvětovém měřítku první zelenou politickou stranou byla australská United Tasmania Group. Byla založena v březnu 1972. Měla lokální cíl – zabránit odlesnění rozsáhlé oblasti Tasmánie kvůli stavbě přehrady s hydroelektrárnou na místě původního jezera Pedder. Přestože v celostátních volbách dosáhla zisku pouhých 3 %, posun otázek ochrany přírody z čistě občanských organizací na politický subjekt inspiroval ekologicky orientovaná hnutí v celém světě. V květnu 1972 vznikla na Novém Zélandu Values Party, první celostátní politická strana vyznávající hodnoty zelené ideologie. O rok později – v roce 1973 – vznikla ve Spojeném království Ekologická strana.

Dlouhodobě nejúspěšnější zelenou stranou jsou němečtí Zelení. Původní předvolební koalice řady sdružení a hnutí pro volby do Evropského parlamentu v roce 1979 se na společné konferenci shodla na Čtyřech pilířích Strany zelených. Nově vzniklá strana získala ve volbách do Spolkového sněmu 5,7 % hlasů a obsadila 28 křesel. Zásady obsažené ve čtyřech pilířích, označení strany a logo s motivem slunečnice se staly ideologickým základem pro zelené strany v Evropě i v dalších částech světa.

Zelená politika a její vliv na další ideologie[editovat | editovat zdroj]

Zelení a koalice[editovat | editovat zdroj]

Pro spojení zelených s levicí se vžil název Rudozelená koalice (anglicky Red-green alliance), spojení s pravicí Modrozelená koalice (Blue-green alliance). Některé zelené strany a hnutí pravolevé dělení odmítají a pokoušejí se tvořit zelené ekologické bloky mezi levicí a pravicí, popřípadě se od obou pólů naprosto distancují.

Ekosocialismus[editovat | editovat zdroj]

Ekosocialisté představují levicový proud spojující environmentalismus a socialismus. Původně vycházejí z názorů studentských hnutí z 60. let: odmítají kapitalismus, zároveň se stavěli proti komunistickým režimům (hodnotili je jako byrokratické karikatury socialismu). V některých zemích, kde komunisté opustili prosovětskou linii, došlo ke jejich sloučení se zelenými, čímž vznikla zelená levice.[4]

Zelená ideologie měla významný vliv na řadu ideologických směrů – mj. ekosocialismus, ekoanarchismus, ekofeminismus nebo ekofašismus. Nakolik jsou tyto směry součástí zelené ideologie je předmětem veřejných debat.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://is.muni.cz/th/102931/fss_b/Pelikan_BP_Pojeti_krajiny_a_jeji_ochrany_v_nacismu.txt?lang=en - Pojetí krajiny a její ochrany v nacistické ideologii
  2. http://www.scinet.cz/fukusima-jaderna-krize-einstein-hitler-evropa-a-predbezna-opatrnost.html - Fukušima, jaderná krize, Einstein, Hitler, Evropa a předběžná opatrnost
  3. http://www.national-geographic.cz/detail/jak-se-zapaleny-nacista-stal-prvnim-zelenym-pribeh-konrada-lorenze-3103/ - Jak se zapálený nacista stal prvním Zeleným. Příběh Konráda Lorenze
  4. a b PEČÍNKA, Pavel. Zelená zleva?: Historie ekologických stran v Evropě. [s.l.] : G plus G. ISBN 80-86103-58-7.  
  5. Desatero klíčových hodnot zelené politiky

Související články[editovat | editovat zdroj]