Ekologické zemědělství

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Ekologická farma v Německu
Ekologické pěstování různých druhů zeleniny v Kalifornii
organicky vypěstované potraviny mají často vzhledové nedostatky

Ekologické zemědělství (někdy též biozemědělství, řidčeji organické zemědělství z anglického „organic agriculture“) je takový způsob hospodaření, který bere ohled na přirozené koloběhy a závislosti a umožňuje tak produkovat vysoce kvalitní a hodnotné potraviny. Jeho prioritou je kvalita, nikoli kvantita produkce. Je založené na zásadách etičtějšího přístupu vůči chovaným zvířatům, ochrany životního prostředí, šetření neobnovitelných zdrojů, ochraně zdraví populace ale i udržení zaměstnanosti v zemědělství a na venkově a udržení biodiverzity (rozmanitosti rostlinných a živočišných druhů). Je jedním z prostředků trvale udržitelného rozvoje a od roku 1994 je součástí zemědělské politiky Evropské unie.[1]

Organické zemědělství je jedna z teorií zemědělského hospodaření, založená čistě na používání organických hnojiv (hnůj, kejda, kompost, atd.), který nepřipouští hnojiva minerální. V současné době se začíná stále více uplatňovat v USA, Austrálii a Evropě. Velký důraz je kladen na přirozenou půdní úrodnost, vyhnojování polí a agrotechniku. Opakem organického zemědělství je konvenční zemědělství, které je postaveno na maximálním zisku. V souvislosti s tím, že se hnojí hlavně organickými hnojivy, jedná se o sdruženou rostlinnou a živočišnou výrobu.

Principy a metody[editovat | editovat zdroj]

Kompost patří mezi hnojiva povolená v ekologickém zemědělství
Chlévský hnůj nahrazuje v ekologickém zemědělství průmyslová hnojiva

Základem ekologického hospodaření je zdravá půda. To znamená, že se nedá začít s biozemědělstvím na půdě, kde donedávna probíhalo chemické hnojení apod. Ovšem stávající kontaminace půdy není brána na zřetel při uznání bio-postupů. Udržení a zlepšování úrodnosti půdy se provádí organickým hnojením, zeleným hnojením, pestrými osevními postupy a šetrným zpracováním půdy. Díky střídání plodin na poli a mnohotvárné kulturní krajině v jeho okolí se vytváří biologická rovnováha, která posiluje schopnost rostlin se bránit proti chorobám a škůdcům. Regulace plevelů se v rámci ekologického zemědělství provádí s využitím moderní techniky přizpůsobené přírodě. Ekologičtí zemědělci nesmí používat průmyslová hnojiva, syntetické pesticidy, herbicidy, růstové regulátory a geneticky modifikované organismy.

Zvířata jsou na ekologických farmách krmena převážně z produkce vlastního ekologického podniku a je jim umožněno, aby si žila tak, jak je jim od přírody vrozené. Ekologická farma chová jen tolik hospodářských zvířat, kolik je schopna uživit vlastní produkcí krmiv. Nákup krmiv je možný pouze z jiných certifikovaných ploch. Zvířatům musí být umožněn pohyb mimo ustájení (a to i v zimě) a je předepsána minimální rozloha pastvin na 1 kus. Masové chovy jsou proto vyloučeny. Zakázány jsou genové manipulace, používání hormonů i přenosy embryí. Cílem je pracovat v co nejvíce uzavřených cyklech koloběhu látek, využívat místní zdroje a minimalizovat ztráty. Hlavním principem je biologický koloběh: zdravá půda ⇒ zdravé rostliny ⇒ zdravá zvířata ⇒ zdravé potraviny ⇒ zdraví lidé ⇒ nenarušená krajina.

Právní úprava v Česku[editovat | editovat zdroj]

V České republice definuje ekologické zemědělství a stanovuje kriteria pro označení produktů jako „produkt ekologického zemědělství“ zákon č. 242/2000 Sb. Od 1. května 2004 se pak i na Českou republiku vztahuje evropské nařízení Rady 834/2007 o ekologickém zemědělství a nařízení Komise 889/2008, které je závazné pro všechny členské země Evropské unie.[1]

Značení produkce[editovat | editovat zdroj]

Ekologické podniky mají za povinnost jejich produkci značit tím, že před název výrobku uvedou předponu BIO (např. BIO Pšenice). Předchází se tím záměna s konvenčními.

Vývoj[editovat | editovat zdroj]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Ekologické zemědělství není pro lidstvo žádnou novinkou. Tradiční zemědělské postupy byly dodržovány a rozvíjeny po tisíce let. Mezi ně ale vždy patřilo i odlesňování.[2] Výraznou změnu přinesla až průmyslová revoluce, se kterou přišlo také masivní využívání průmyslově vytvářených hnojiv a pesticidů. Brzy se však začaly projevovat nežádoucí účinky těchto výrobků. V reakci na to někteří vědečtí odborníci na půdu i někteří zemědělci začali hledat jiné možné cesty, jak ozdravit půdu a zachovat přitom výši produkce.

Dnešní ekologické zemědělství vychází, podle některých zdrojů, z biodynamického zemědělství.[3] To je považováno za nevědecké.[4] V Británii vděčí ekologické zemědělství za svůj rozvoj botanikům Siru Albertu Howardovi a jeho manželce Gabrielle Howardové, v německy hovořících zemích mělo hlavní vliv švýcarské "Selské hnutí" (Bauernheimatbewegung), které usilovalo o ochranu selského stavu před postupující industrializací. Po druhé světové válce začal systematický výzkum v oblasti ekologického zemědělství a postupně vznikala výzkumná střediska i obory v rámci vysokoškolského studia.

Myšlenky příznačné pro ekologické zemědělství byly, stejně jako mnohé další myšlenky, zneužity také např. nacistickou ideologií. Za nacismu se rozvíjí pod říšským ministerstvem zemědělství a výživy, v jehož čele je Richard Walther Darré - člen NSDAP, pod heslem Krev a půda jako snaha "udržet půdu zdravou".[5] Někteří v této souvislosti naznačují jakýsi vztah ekologického i biodynamického zemědělství s extremistickými ideologiemi a pochybnými okultními spolky.

Ve světě[editovat | editovat zdroj]

Ekologické zemědělství prodělalo během posledních několika desítek let, co do průběhu a co do objemu, dramatický rozvoj. Dnes je v Evropě i v ostatním světě uznávanou alternativou k intenzivnímu (konvenčnímu) zemědělství, které bylo ekologickými principy výrazně ovlivněno. Podle průzkumů SOEL se rozloha ekologicky obhospodařované půdy v roce 2005 odhadovala na více než 31 milionů hektarů. Největší rozloha (12,1 mil. ha) se nacházela Austrálii, dále v Číně (3,5 mil. ha) a Argentině (více než 2,8 mil. ha). Největší podíl ekologicky obhospodařovaných půd z celkové výměry zemědělské půdy byl zaznamenán v Oceánii (39 %), dále v Evropě (21 %) a Latinské Americe (20 %).[6]

V roce 2004 bylo v Evropě obhospodařováno 6,5 mil. ha, na kterých působilo přes 167 tisíc ekologických farem. Zemí s největším podílem ekologicky obhospodařované půdy v Evropě je Itálie, která má zároveň i nejvyšší počet ekofarem.

V České republice[editovat | editovat zdroj]

V České republice byl rozvoj ekologického zemědělství umožněn až demokratickými změnami ve společnosti po roce 1989. Tato republika se nachází na špičce mezi novými zeměmi EU a řadí se na přední světové místo v rozsahu ploch zařazených do ekologického hospodaření. Ke konci roku 2004 byl celkový počet ekologicky hospodařících zemědělců a podniků 836. Bylo zaregistrováno zhruba 263 tisíc hektarů ekologicky obhospodařované půdy, což mírně přesahuje hranici 6 % celkové výměry zemědělské půdy. Průměr zemí EU přitom činí přibližně 4 %. Největší podíl ekologicky obhospodařované půdy však tvořily trvalé travní porosty (89,4 %), méně potom orná půda (7,5 %), sady a vinice (0,4 %) a ostatní plochy (2,7 %).[7]

Ukazatel[8] 31. 12. 2006 31. 12. 2007 31. 12. 2008 31. 12. 2009[9] 31. 12. 2010[9]
Počet ekofarem 963 1 318 1 946 2 689 3 517
Výměra zemědělské půdy v ekologickém zemědělství (ha) 281 535 312 890 341 632 398 407 448 202
Podíl na celkové výměře zemědělské půdy (%) 6,61 7,35 8,04 9,38 10,55
Výměra orné půdy (ha) 23 478,57 29 505,2 35 178 44 906 54 937
Výměra trvalých travních porostů (ha) 232 189,53 257 899 281 596 329 232 369 272
Výměra trvalých kultur (sady) (ha) 1 195,61 (sady + vinice) 1 625 2 764 3 678 5 128
Výměra trvalých kultur (vinice) (ha) 245 341 645 803
Ostatní plochy (ha) 24 670,97 23 616 21 753 19 890 18 054
Počet výrobců biopotravin 152 253 422 497 626

Pro rozvoj ekologického zemědělství v ČR vypracovalo Ministerstvo zemědělství tzv. Akční plán, který navazuje na aktuální vývoj v této oblasti v EU. Ten se zaměřuje na spotřebitele a zároveň vytváří zemědělcům v EU volný prostor k tomu, aby produkovali, co si žádá trh. Český Akční plán předpokládá do roku 2010 rozšíření ekologicky obdělávaných ploch na 10 % zemědělské půdy a také rozšíření pěstování tržních plodin. Hlavním cílem Akčního plánu je řešení vztahu ekologického zemědělství k životnímu prostředí a pohodě zvířat, posílení informovanosti a důvěry spotřebitele, podpora zpracování bioproduktů a marketingu atd.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Miroslav Šuta: Biotechnologie, životní prostředí a udržitelný rozvoj, Společnost pro trvale udržitelný život, 2007, ISBN 978-80-902635-1-2
  2. http://www.scienceworld.cz/biologie/zmeny-nasi-krajiny-v-holocenu-2-lide-zahajuji-odlesnovani-4742/ - Změny naší krajiny v holocénu (2): Lidé zahajují odlesňování
  3. http://tt.pef.czu.cz/Files/5_printVersion_367.pdf - Biodynamické zemědělství v ČR a ve světě
  4. http://www.sysifos.cz/index.php?id=vypis&sec=1333129103 - Bioinstitut o.p.s. za podporu iracionálních stránek tzv. „ekologického zemědělství“
  5. http://natura.baf.cz/natura/2004/5/20040507.html - Ekofašismus
  6. Údaje z FiBL Survey 2005/2006
  7. Údaje Ministerstva zemědělství ČR
  8. Základní statistické údaje ekologického zemědělství k 31.12.2008, Ministerstvo zemědělství ČR, 2009
  9. a b Ministerstvo zemědělství ČR. Základní statistické údaje ekologického zemědělství k 31.12.2010 [online]. Ministerstvo zemědělství ČR, [cit. 2010-04-20]. Dostupné online.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Kategorie Organic farming ve Wikimedia Commons