Chlévský hnůj

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Hnůj
Hnojiště na českém venkově

Chlévský hnůj nebo zkráceně hnůj je tuhé statkové hnojivo vzniklé fermentací chlévské mrvy - směsi tuhých a tekutých výkalů hospodářských zvířat (zejména skotu) a podestýlky, kterou může být sláma, piliny nebo pazdeří. Chlévský hnůj i čerstvá chlévská mrva je používána jako hnojivo, i pro další různé účely. Kvalitní kompostovaný hnůj, rozložený s omezeným přístupem vzduchu, je cenným hnojivem. Chlévský hnůj i čerstvá chlévská mrva, jsou li použity jako hnojivo, zlepšují fyzikální a chemické vlastnosti půdy a mikrobiální poměry v půdě.

Etymologie[editovat | editovat zdroj]

Chlévský hnůj, chlévská mrva, mrva a hnůj jsou synonyma. Zřejmě už s ohledem na fakt, že rozhodnutí zda použít hnojení chlévskou mrvou nebo hnojem závisí spíše na harmonogramu prací a tedy době a způsobu skládkování hnoje (mrvy). Významný rozdíl v použití a samostatný název má kompostovaný rozložený hnůj (chlévská mrva) - zemina hnojovatka.

Vlastnosti[editovat | editovat zdroj]

Fyzikální[editovat | editovat zdroj]

Vyzrálý hnůj je heterogenní ale souvislá hmota v níž ale stále lze oddělit zbytky steliva od ostatní hmoty. V povrchových vrstvách je nerozložená sláma nebo zbytky podestýlky, pod níž je hnůj hnědočerný, ve spodních vrstvách skládky je hnůj nazelenalý, černající ve styku se vzduchem. Hnůj, stejně jako mrva, zřetelně páchne amoniakem.

Chlévská mrva je heterogenní a souvislá hmota, kde však lze oddělit zbytky steliva od výkalů. Mrva silně páchne.

Chemické[editovat | editovat zdroj]

Obsah dusíku ale i organických látek závisí na původu, technologii chovu, ročním období a krmivu, použité podestýlce a jejím množství, způsobu jakým byla mrva uskladněna, kompostována na hnojišti a na úpravě hnojiště, počasí a také na stupni rozkladu mrvy. V nejhorším případě ze slamnaté mrvy zůstane jen rozkládající se sláma z níž jsou vyplaveny všechny živiny. Takové „hnojivo“ způsobuje úbytek živin při použití. Obsahy látek v chlévském hnoji jsou tak pouze orientační.

Průměrné složení hlavních druhů chlévského hnoje v %[1]
ukazatel skot koně ovce drůbež
sušina 24,0 25,0 25,0 31,0
organické látky 17,0 20,0 20,0 25,0
N celkový 0,48 0,65 0,85 2,80
P 0,11 0,13 0,14 1,25
K 0,51 0,52 0,66 1,23
Ca 0,37 0,21 0,25 0,25 - 1,00
Mg 0,08 0,11 0,12 0,06 - 0,08

Přeměna chlévské mrvy v hnůj[editovat | editovat zdroj]

Zrání mrvy v hnoji je činností různých skupin mikroorganismů, zejména bakterií, plísní a aktinomycet. Při tomto dynamickém procesu dochází k částečné mineralizaci amoniakálních složek a rozkladu polysacharidů. Z pohledu kvality vyrobeného hnojiva je nejefektivnějším způsobem kompostování chlévské mrvy, které se však v praxi pro vyšší náklady a větší pracovní náročnost nerozšířilo.

Dynamika[editovat | editovat zdroj]

O intenzitě těchto procesů rozhoduje přístup vzduchu (kyslík), vlhkost prostředí a teplota. Za přístupu vzduchu postupuje odbourávání organických látek mnohem rychlejší než v anaerobních podmínkách. V aerobních podmínkách však vznikají velké ztráty organických látek a především cenného dusíku, který se rychle vytrácí v amoniakální formě.

Při omezeném přístupu vzduchu (za mírné anaerobiózy) jsou organické látky z chlévské mrvy pouze částečně odbourávány a tvoří se více metanu, který brání rozkladu organických látek na oxid uhličitý, vodu, čpavek a popeloviny.

Rozklad chlévské mrvy nemá na hnojišti proběhnout úplně.

Použití[editovat | editovat zdroj]

Efekt použití hnoje či mrvy jako hnojiva závisí nejen na kvalitě samotného hnojiva, ale také na kvalitě zaorání (zaorání s předradličkou).

Hnojivo[editovat | editovat zdroj]

Chlévská mrva a hnůj jsou stájovými hnojivy, které zlepšují fyzikální a chemické vlastnosti půdy a mikrobiální poměry v půdě. Mimo základních prvků obsahují pro rostliny důležité mikroprvky a pro mikrofloru a mikrofaunu v půdě významné organické zbytky.

Zdroj tepla[editovat | editovat zdroj]

Chlévská mrva a chlévský hnůj se mimo zaorání na poli používá například do pařenišť, kdy je při dalším rozkladu chlévského hnoje i čerstvé chlévské mrvy uvolňováno teplo. To bylo důvodem použití chlévského hnoje a mrvy při přezimování citrusů a subtropických rostlin. Ty byly v období zimy v 17. -19. století zazimovány v snížených terénních úpravách, kde byl rovněž navezen hnůj. Nadzemní části musely být kryty proti mrazům nastýlkou (větví a slámy) a současně bylo nutné odvětrat amoniak který je v plynné formě pro rostliny, ve vyšší koncentraci, toxický.

Náhrady chlévského hnoje[editovat | editovat zdroj]

Jako náhrada chlévského hnoje při hnojení se často používá zaorání posklizňových zbytků pohnojeníých průmyslovými hnojivy s obsahem dusíku. Tento postup podpoří rozklad organických látek a rozvoj mikroflory. Výsledek není totožný s hnojením hnojem nebo chlévskou mrvou. Rovněž se například jako náhrada hnoje, či mrvy používá sláma s přídavkem močůvky či kejdy. To bývalo řešení při roštovém způsobu chovu skotu, kdy zbývala sláma a nebyl dostatek hnoje.

Nevýhody a rizika[editovat | editovat zdroj]

Obsahuje velké množství semen plevele. Mnoho rostlin hnůj nebo chlévskou mrvu nesnese nebo nepotřebuje, může nebo musí být zařazeno do druhé a další tratě, nebo je místo hnoje či mrvy použit kompost či hnojovatka. Hnojiště v blízkosti vodního zdroje může způsobit jeho znečištění.

V roce 2007, University of Minnesota zjistila, že v potravinách jako je kukuřice, hlávkový salát a brambory, se hromadí antibiotika z půdy, která se šíří hnojem s obsahem těchto látek. Ekologičtí zemědělci tak mohou za určitých podmínek pěstovat produkty s významně vyšší akumulací antibiotik, než neekologičtí.[2]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Richter, R., Hlušek, J., Ryant, P., Lošák, T.: Organická hnojiva a jejich postavení v zemědělské praxi. Úroda 50 (9): 9-12. (poslední změna internetového souboru: LastSaved>2002-12-03T06:12:00Z)
  2. STAFF. Livestock Antibiotics Can End Up in Human Foods [online]. Ens-newswire.com, 2007-07-12. Dostupné online.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]