Plevel

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Možná hledáte: botanický rod plevel (rod) (Holosteum).
Pelyněk černobýl (Artemisia vulgaris) je typickou plevelnou rostlinou

Plevel je rostlina, která roste v na stanovišti proti vůli pěstitele. Stejná rostlina může být žádoucí a pěstována (kopřiva dvoudomá jako léčivka a potrava drůbeže) stejně jako v jiném porostu označena za plevel a hubena. [1] V lesnictví se pro nežádoucí rostliny užívá termín buřeň.[2]

Herbologie[editovat | editovat zdroj]

Různé druhy plevele a zaplevelujících dřevin v lidmi změném prostředí.

Věda zabývající se plevely se nazývá herbologie.[3],[4],[5]

Negativní význam[editovat | editovat zdroj]

Plevele mohou ochuzovat polní plodiny o vodu, půdu o půdní vzduch a o živiny. Snižují teplotu půdy, zastiňují polní plodiny, podporují šíření chorob a škůdců. Ztráty v biomase příslušné polní plodiny způsobené plevelem mohou dosáhnout až 20–60 %. Některé plevele mohou být i jedovaté a případná příměs ve sklizeném produktu může snížit kvalitu produktu nebo může být tento produkt nepoužitelný pro potravinářské či krmivářské účely. Jiné plevele mohou být vysoce alergenní. V Česku je v současné době uváděno 198 možných druhů plevelů, z nich je však 35 druhů považováno za druhy ohrožené.[1]

Kladný význam[editovat | editovat zdroj]

V systémech ekologického zemědělství je plevel nazýván doprovodnou rostlinou a je možné využít jeho výhody například u širokořádkových plodin zakrývá plochu půdy která by byla za bezplevelného stavu vystavena slunečnímu svitu a zvyšoval by se výpar vody, půda by byla přímo vystavena povětrnostním vlivům a orniční vrstava by snáze podléhala erozi. Rostliny plevelů mohou poskytovat útočiště přirozených predátorů škůdců.

Dělení plevelů[editovat | editovat zdroj]

Rozmnožování[editovat | editovat zdroj]

Plevele mají své specifické způsoby, jak se bránit proti vyhubení. Dokáží bezpečně zajistit vznik nových jedinců, kteří jsou schopni mnohonásobně nahradit původní generaci.

Pohlavní[editovat | editovat zdroj]

Plevele často dosahují ohromné plodnosti, která je většinou s kulturními rostlinami nesouměřitelná. Jestliže v nejplodnějším obilném trsu bývá rekordně 2000 semen, tak nejplodnější plevele např. úhorník mnohodílný, laskavec ohnutý, merlík bílý mívají semen cca 100krát více.

Výše uvedená množství semen jsou pouze informativní, z převážné většiny nevyrostou nové rozmnožování schopné rostliny. Mnohé z nich nevyklíčí (sežerou je hlodavci, ptáci, napadnou je plísně nebo roztoči) nebo vyklíčí v nevhodném čase a prostředí (ještě před vykvetením jsou zničeny zemědělskými pracemi).

Nepohlavní[editovat | editovat zdroj]

Za nepohlavní rozmnožování považujeme rozmnožování vegetativní. Existuje několik způsobů vegetativního rozmnožování.

Kombinované[editovat | editovat zdroj]

Převážná většina rostlin rozmnožující se vegetativně vytváří také semena, která napomáhají k rozšiřování do větších vzdáleností, např. svlačec rolní vyprodukuje až 500 semen která jsou schopna vyklíčit i za 20 let.U mnoha rostlin závisí způsob rozšiřování i na přírodních podmínkách, např. pýr plazivý v suchém roce na těžké půdě hodně kvete a téměř nevytváří oddenky, ve vlhkém roce a v kypré půdě téměř nekvete ale o to více mu narůstají oddenky.[6][7][8]

Klíčení[editovat | editovat zdroj]

Dozralá semena po vysemenění většinou neklíčí hned, ale jsou ve stavu tzv. dormance. Za dormanci označujeme stav, kdy semeno je v klidu, přestože jsou vhodné podmínky pro klíčení. Týká se to i semen, která se nacházejí ve stejných klimatických i půdních podmínkách. Tato vlastnost je pravděpodobně způsobena nestejnou propustností pro vodu a vzduch oplodím nebo osemením. Na dokreslení rozmanitosti: podběl lékařský začíná klíčit již za 3 hodiny po vysetí a za 6 hodin vyklíčí téměř 100 % semen, bělohořčice setá vyklíčí téměř ze 100 % za dva dny a hořčice rolní až za dva roky. Právě nestejná doba dormance způsobuje, že mnohé plevele jako by měly "vypracovanou schopnost" semen nevyklíčit všechna současně v jednom období, v jednom roce, ale klíčit nepravidelně postupně po řadu dnů, let i desetiletí.

Vrozená dormance[editovat | editovat zdroj]

Vrozenou krátkodobou dormanci, dobu klidu, má většina semen která nemají vyklíčit ihned po dozrání, ale např. až na jaře druhého roku. Tehdy období klidu skončí a semeno za příznivých podmínek např. vláha, teplo, světlo vyklíčí. Mnohé druhy po ukončení této doby však nevyklíčí, nastupuje u nich tzv. vyvolaná dormance.

Vyvolaná dormance[editovat | editovat zdroj]

Vzniká jako reakce na nepříznivé podmínky po ukončení vrozené dormance. Takto mohou zůstávat semena v klidu buď krátkodobě do období zlepšení podmínek, nebo dlouhodobě po několik sezon.[8][9]

Vybrané plevele[editovat | editovat zdroj]

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d MIKULKA, J; CHODOVÁ, D; MARTINKOVÁ, Z. Plevele a jejich regulace. [s.l.] : [s.n.]. Dostupné online. (česky) 
  2. http://leccos.com/index.php/clanky/buren
  3. Výzkumný ústav rostlinné výroby, v. v. i., Odbor agroekologie, Oddělení ekologie rostlin a herbologie.
  4. Herbologie.
  5. Kohout, Václav a kolektiv: Herbologie - Plevele a jejich regulace.
  6. www2.zf.jcu.cz
  7. web2.mendelu.cz
  8. a b DEYL, Miloš. Plevele polí a zahrad. Praha : Československá Akademie věd, 1956. (česky) 
  9. tilia.zf.mendelu.cz

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu