Plevel

Možná hledáte: botanický rod plevel (rod) (Holosteum).

Pelyněk černobýl (Artemisia vulgaris) je typickou plevelnou rostlinou

Plevel je rostlina, která roste v na stanovišti proti vůli pěstitele. Stejná rostlina může být žádoucí a pěstována (kopřiva dvoudomá jako léčivka a potrava drůbeže) stejně jako v jiném porostu označena za plevel a hubena. V lesnictví se pro nežádoucí rostliny užívá termín buřeň.

Negativní význam

Plevele mohou ochuzovat polní plodiny o vodu, půdu o půdní vzduch a o živiny. Snižují teplotu půdy, zastiňují polní plodiny, podporují šíření chorob a škůdců. Ztráty v biomase příslušné polní plodiny způsobené plevelem mohou dosáhnout až 20–60 %. Některé plevele mohou být i jedovaté a případná příměs ve sklizeném produktu může snížit kvalitu produktu nebo může být tento produkt nepoužitelný pro potravinářské či krmivářské účely. Jiné plevele mohou být vysoce alergenní. V České republice je v současné době uváděno 198 možných druhů plevelů, z nich je však 35 druhů považováno za druhy ohrožené.

Kladný význam

V systémech ekologického zemědělství je plevel nazýván doprovodnou rostlinou a je možné využít jeho výhody například u širokořádkových plodin zakrývá plochu půdy která by byla za bezplevelného stavu vystavena slunečnímu svitu a zvyšoval by se výpar vody, půda by byla přímo vystavena povětrnostním vlyvům a orniční vrstava by snáze podléhala erozi. Rostliny plevelů mohou poskytovat útočiště přirozených predátorů škůdců.

Dělení plevelů

• Plevele jednoleté
• Plevele jednoleté přezimující
• Vytrvalé druhy plevele – rozmnožují se převážně generativně a vegetativně.
• Parazitické druhy plevele – např. kokotice povázka jetelová, záraza menší.
• Poloparazitické – např. černýš rolní, kokrhel luštinec (Rhinanthus alectorolophus).

• Plevele jednoděložné
• Plevele dvouděložné

Rozmnožování

Plevele mají své specifické způsoby, jak se bránit proti vyhubení. Dokáží bezpečně zajistit vznik nových jedinců, kteří jsou schopni mnohonásobně nahradit původní generaci.

Pohlavní

Plevele často dosahují ohromné plodnosti, která je většinou s kulturními rostlinami nesouměřitelná. Jestliže v nejplodnějším obilném trsu bývá rekordně 2000 semen, tak nejplodnější plevele např. úhorník mnohodílný, laskavec ohnutý, merlík bílý mívají semen cca 100krát více.

Výše uvedená množství semen jsou pouze informativní, z převážné většiny nevyrostou nové rozmnožování schopné rostliny. Mnohé z nich nevyklíčí (sežerou je hlodavci, ptáci, napadnou je plísně nebo roztoči) nebo vyklíčí v nevhodném čase a prostředí (ještě před vykvetením jsou zničeny zemědělskými pracemi).

Nepohlavní

Za nepohlavní rozmnožování považujeme rozmnožování vegetativní. Existuje několik způsobů vegetativního rozmnožování.

• Množení nadzemními výhonky rozrůstajícími se z mateční rostliny po povrchu půdy, které při styku s půdou zakoření a vytvoří novou rostlinu, např. mochna husí, pryskyřník plazivý, ptačinec prostřední (=ptačinec žabinec).
• Množení podzemními oddenky z nichž vyrůstají nové rostliny, např. pýr plazivý (za rok vytvoří oddenek 1 m dlouhý), podběl lékařský, přeslička rolní.
• Množení pupeny vyrůstající z kořenů, např. rod pampeliška, mléč rolní, kostival lékařský.
• Množení výhonky z oddenků i z pupenů na kořenech, např. svlačec rolní, pcháč oset, rukev obecná.
• Množení cibulkami které vznikají pod zemí nebo v květenství, to je způsob, kterým se rozmnožuje především rod česnek.
• Množení hlízkami vzniklými zduřením kořene, např. hrachor hlíznatý, orsej jarní, nebo zduřením oddenku např. máta rolní, čistec bahenní

Kombinované

Převážná většina rostlin rozmnožující se vegetativně vytváří také semena, která napomáhají k rozšiřování do větších vzdáleností, např. svlačec rolní vyprodukuje až 500 semen která jsou schopna vyklíčit i za 20 let.U mnoha rostlin závisí způsob rozšiřování i na přírodních podmínkách, např. pýr plazivý v suchém roce na těžké půdě hodně kvete a téměř nevytváří oddenky, ve vlhkém roce a v kypré půdě téměř nekvete ale o to více mu narůstají oddenky.

Klíčení

Dozralá semena po vysemenění většinou neklíčí hned, ale jsou ve stavu tzv. dormance. Za dormanci označujeme stav, kdy semeno je v klidu, přestože jsou vhodné podmínky pro klíčení. Týká se to i semen, která se nacházejí ve stejných klimatických i půdních podmínkách. Tato vlastnost je pravděpodobně způsobena nestejnou propustností pro vodu a vzduch oplodím nebo osemením. Na dokreslení rozmanitosti: podběl lékařský začíná klíčit již za 3 hodiny po vysetí a za 6 hodin vyklíčí téměř 100 % semen, bělohořčice setá vyklíčí téměř ze 100% za dva dny a hořčice rolní až za dva roky. Právě nestejná doba dormance způsobuje, že mnohé plevele jako by měly "vypracovanou schopnost" semen nevyklíčit všechna současně v jednom období, v jednom roce, ale klíčit nepravidelně postupně po řadu dnů, let i desetiletí.

Vrozená dormance

Vrozenou krátkodobou dormanci, dobu klidu, má většina semen která nemají vyklíčit ihned po dozrání, ale např. až na jaře druhého roku. Tehdy období klidu skončí a semeno za příznivých podmínek např. vláha, teplo, světlo vyklíčí. Mnohé druhy po ukončení této doby však nevyklíčí, nastupuje u nich tzv. vyvolaná dormance.

Vyvolaná dormance

Vzniká jako reakce na nepříznivé podmínky po ukončení vrozené dormance. Takto mohou zůstávat semena v klidu buď krátkodobě do období zlepšení podmínek, nebo dlouhodobě po několik sezon.

Vybrané plevele

• ambrózie peřenolistá
• bršlice kozí noha
• bytel metlatý
• hulevník povolžský
• kopřiva dvoudomá
• laskavec bílý
• laskavec zelenoklasý
• laskavec žmindovitý
• peťour malokvětý
• pýr plazivý
• rozrazil nitkovitý

Galerie

• 

  Bršlice kozí noha (Aegopodium podagraria)

• 

  Kopřiva dvojdomá (Urtica dioica)

• 

  Merlík bílý (Chenopodium album )

• 

  Lipnice roční   (Poa annua)

Odkazy

Externí odkazy

• Mikulka, J., Chodová, D., Martinková, Z., Soukup, J., Uhlík, J.: Obrazový atlas plevelů
• www.agroweb.cz
• botany.upol.cz