Plevel
Plevel je rostlina, která roste v na stanovišti proti vůli pěstitele. Stejná rostlina může být žádoucí a pěstována (kopřiva dvoudomá jako léčivka a potrava drůbeže) stejně jako v jiném porostu označena za plevel a hubena. [1] V lesnictví se pro nežádoucí rostliny užívá termín buřeň.[2]
Obsah |
Negativní význam [editovat]
Plevele mohou ochuzovat polní plodiny o vodu, půdu o půdní vzduch a o živiny. Snižují teplotu půdy, zastiňují polní plodiny, podporují šíření chorob a škůdců. Ztráty v biomase příslušné polní plodiny způsobené plevelem mohou dosáhnout až 20–60 %. Některé plevele mohou být i jedovaté a případná příměs ve sklizeném produktu může snížit kvalitu produktu nebo může být tento produkt nepoužitelný pro potravinářské či krmivářské účely. Jiné plevele mohou být vysoce alergenní. V České republice je v současné době uváděno 198 možných druhů plevelů, z nich je však 35 druhů považováno za druhy ohrožené.[1]
Kladný význam [editovat]
V systémech ekologického zemědělství je plevel nazýván doprovodnou rostlinou a je možné využít jeho výhody například u širokořádkových plodin zakrývá plochu půdy která by byla za bezplevelného stavu vystavena slunečnímu svitu a zvyšoval by se výpar vody, půda by byla přímo vystavena povětrnostním vlyvům a orniční vrstava by snáze podléhala erozi. Rostliny plevelů mohou poskytovat útočiště přirozených predátorů škůdců.
Dělení plevelů [editovat]
- Plevele jednoleté
- Plevele jednoleté přezimující
- Vytrvalé druhy plevele – rozmnožují se převážně generativně a vegetativně.
- Parazitické druhy plevele – např. kokotice povázka jetelová, záraza menší.
- Poloparazitické – např. černýš rolní, kokrhel luštinec (Rhinanthus alectorolophus).
- Plevele jednoděložné
- Plevele dvouděložné[1]
Rozmnožování [editovat]
Plevele mají své specifické způsoby, jak se bránit proti vyhubení. Dokáží bezpečně zajistit vznik nových jedinců, kteří jsou schopni mnohonásobně nahradit původní generaci.
Pohlavní [editovat]
Plevele často dosahují ohromné plodnosti, která je většinou s kulturními rostlinami nesouměřitelná. Jestliže v nejplodnějším obilném trsu bývá rekordně 2000 semen, tak nejplodnější plevele např. úhorník mnohodílný, laskavec ohnutý, merlík bílý mívají semen cca 100krát více.
Výše uvedená množství semen jsou pouze informativní, z převážné většiny nevyrostou nové rozmnožování schopné rostliny. Mnohé z nich nevyklíčí (sežerou je hlodavci, ptáci, napadnou je plísně nebo roztoči) nebo vyklíčí v nevhodném čase a prostředí (ještě před vykvetením jsou zničeny zemědělskými pracemi).
Nepohlavní [editovat]
Za nepohlavní rozmnožování považujeme rozmnožování vegetativní. Existuje několik způsobů vegetativního rozmnožování.
- Množení nadzemními výhonky rozrůstajícími se z mateční rostliny po povrchu půdy, které při styku s půdou zakoření a vytvoří novou rostlinu, např. mochna husí, pryskyřník plazivý, ptačinec prostřední (=ptačinec žabinec).
- Množení podzemními oddenky z nichž vyrůstají nové rostliny, např. pýr plazivý (za rok vytvoří oddenek 1 m dlouhý), podběl lékařský, přeslička rolní.
- Množení pupeny vyrůstající z kořenů, např. rod pampeliška, mléč rolní, kostival lékařský.
- Množení výhonky z oddenků i z pupenů na kořenech, např. svlačec rolní, pcháč oset, rukev obecná.
- Množení cibulkami které vznikají pod zemí nebo v květenství, to je způsob, kterým se rozmnožuje především rod česnek.
- Množení hlízkami vzniklými zduřením kořene, např. hrachor hlíznatý, orsej jarní, nebo zduřením oddenku např. máta rolní, čistec bahenní
Kombinované [editovat]
Převážná většina rostlin rozmnožující se vegetativně vytváří také semena, která napomáhají k rozšiřování do větších vzdáleností, např. svlačec rolní vyprodukuje až 500 semen která jsou schopna vyklíčit i za 20 let.U mnoha rostlin závisí způsob rozšiřování i na přírodních podmínkách, např. pýr plazivý v suchém roce na těžké půdě hodně kvete a téměř nevytváří oddenky, ve vlhkém roce a v kypré půdě téměř nekvete ale o to více mu narůstají oddenky.[3][4][5]
Klíčení [editovat]
Dozralá semena po vysemenění většinou neklíčí hned, ale jsou ve stavu tzv. dormance. Za dormanci označujeme stav, kdy semeno je v klidu, přestože jsou vhodné podmínky pro klíčení. Týká se to i semen, která se nacházejí ve stejných klimatických i půdních podmínkách. Tato vlastnost je pravděpodobně způsobena nestejnou propustností pro vodu a vzduch oplodím nebo osemením. Na dokreslení rozmanitosti: podběl lékařský začíná klíčit již za 3 hodiny po vysetí a za 6 hodin vyklíčí téměř 100 % semen, bělohořčice setá vyklíčí téměř ze 100% za dva dny a hořčice rolní až za dva roky. Právě nestejná doba dormance způsobuje, že mnohé plevele jako by měly "vypracovanou schopnost" semen nevyklíčit všechna současně v jednom období, v jednom roce, ale klíčit nepravidelně postupně po řadu dnů, let i desetiletí.
Vrozená dormance [editovat]
Vrozenou krátkodobou dormanci, dobu klidu, má většina semen která nemají vyklíčit ihned po dozrání, ale např. až na jaře druhého roku. Tehdy období klidu skončí a semeno za příznivých podmínek např. vláha, teplo, světlo vyklíčí. Mnohé druhy po ukončení této doby však nevyklíčí, nastupuje u nich tzv. vyvolaná dormance.
Vyvolaná dormance [editovat]
Vzniká jako reakce na nepříznivé podmínky po ukončení vrozené dormance. Takto mohou zůstávat semena v klidu buď krátkodobě do období zlepšení podmínek, nebo dlouhodobě po několik sezon.[5][6]
Vybrané plevele [editovat]
- ambrózie peřenolistá
- bršlice kozí noha
- bytel metlatý
- hulevník povolžský
- kopřiva dvoudomá
- laskavec bílý
- laskavec zelenoklasý
- laskavec žmindovitý
- peťour malokvětý
- pýr plazivý
- rozrazil nitkovitý[1]
Galerie [editovat]
Odkazy [editovat]
Reference [editovat]
- ↑ a b c d MIKULKA, J; CHODOVÁ, D; MARTINKOVÁ, Z. Plevele a jejich regulace. [s.l.] : [s.n.]. Dostupné online. (cs)
- ↑ http://leccos.com/index.php/clanky/buren
- ↑ www2.zf.jcu.cz
- ↑ web2.mendelu.cz
- ↑ a b DEYL, Miloš. Plevele polí a zahrad. Praha : Československá Akademie věd, 1956. (cs)
- ↑ tilia.zf.mendelu.cz