Rukev obecná

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Rukev obecná

Rukev obecná (Rorippa sylvestris)
Rukev obecná (Rorippa sylvestris)
Vědecká klasifikace
Říše: rostliny (Plantae)
Podříše: cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení: krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída: vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád: brukvotvaré (Brassicales)
Čeleď: brukvovité (Brassicaceae)
Rod: rukev (Rorippa)
Binomické jméno
Rorippa sylvestris
(L.) Besser

Rukev obecná (Rorippa sylvestris) je žlutě kvetoucí bylina, vytrvalý druh rodu rukev rostoucí hlavně na podmáčených stanovištích. Je považována za plevelnou rostlinu která měla v minulosti jen lokální význam, ale dnes bývá díky velké konkurenceschopností na mnoha místech hojná.

Výskyt[editovat | editovat zdroj]

Je rozšířena hlavně v oblasti mírného pásma s těžištěm výskytu v Evropě kde se vyskytuje mimo nejsevernějších oblastí a Pyrenejského poloostrova. Dále roste v Malé Asii, Zakavkazsku, Střední Asii i severozápadní Africe a dále byla zavlečena do převážné části Severní a Jižní Ameriky i na Nový Zéland. Vyskytuje se téměř na celém území České republiky.

Světlomilný druh který pionýrsky zabydluje obnaženou půdu a to jak písčito-jílovitou tak i hlinitou, vždy ale s vysokým obsahem dostupného dusíku a nízkým obsahem humusu. Mezi původní stanoviště patří místa občasně zaplavována tekoucí vodou nebo podmáčená území. Druhotně se vyskytuje na říčních a rybničních hrázích, v příkopech okolo lesních a polních cestách, zamokřených skládkách a na vlhkých loukách, obdělávaných polích i zahradách. Může však růst i na výslunných stráních, zvláště na těžkých půdách.[1][2][3]

Popis[editovat | editovat zdroj]

Květ rukve obecné

Vytrvalá rostlina vyrůstající z hlavního vřetenovitého kořene (sahajícího do hloubky až 30 cm) ze kterého vyrůstají silně větvené postranní, většinou vodorovné výběžky s mnohými kořenovými i stonkovými pupeny. Výběžky, které se po vytažení z půdy vlivem slunečního záření zbarvují fialově, vytvářejí hustou spleť rozloženou převážně v ornici a po mechanickém narušení z jejich pupenů vyrůstají četné listové růžice a následně i lodyhy.

Plná, hranatá lodyha, která je zprvu krátce chlupatá a později lysá, může být přímá, vystoupavé i poléhavá, dosahuje délky až 80 cm a obvykle se již od báze větví. Spodní, světle zelené, řapíkaté listy bez oušek jsou dlouhé 6 až 12 cm a široké 2 až 3 cm, lysé nebo ojediněle chlupaté, na průřezu podlouhlé až široce elipsovité a mají čepele hluboce peřenodílné až zpeřené s podlouhlými zubatými až peřenoklanými úkrojky. Střídavě vyrůstající převážně přisedlé lodyžní listy jsou peřenodílné až peřenosečné s čárkovitými, nepravidelně zubatými úkrojky. Přízemní listy brzy usychají, lodyžní o málo později. Tvar listů je na jednotlivých stanovištích značně rozdílný, jedná se neděděné odlišnosti.

Květy jsou oboupohlavné, čtyřčetné a mají stopky dlouhé asi 5 mm, vytvářejí bezlistenný hrozen mírně se rozšiřující v plodové fázi. Zelené nebo nažloutlé lístky otevřeného kalichu bývají dlouhé asi 2,5 mm. Sytě žluté, obvejčité korunní lístky jsou delší, obvykle 3 až 5 mm. Rostlina kvete od června až do srpna, druh je obligátně cizosprašný jinak nevytváří semena.

Plody, vyrůstající na šikmo vztyčených stopkách, jsou podlouhlé, mírně obloukovité šešule o délce 1 až 2 cm a s asi 1 mm dlouhým zobáčkem. Podlouhlá semena bývají 0,7 mm velká, hnědočervená a na povrchu jamkovitá a jemně síťovaná.[1][2][4][5][6]

Rozmnožování[editovat | editovat zdroj]

Rozmnožuje se vegetativně oddenky a generativně semeny. Na neobdělávané půdě převládá rozmnožování semeny, na jedné rostlině dozrává až několik tisíců semen která se šíří větrem, vodou, půdou, nářadím, kompostem i osivem. Čerstvá semena vzcházejí jen málo a podržují si klíčivost po několik let. Po přezimování v půdě se jejích klíčivost zvyšuje, nejlépe pokud jsou uložena v povrchové vrstvě. Pokud vyklíčí na podzim vytvoří pouze listovou růžici která přezimuje.

Na obdělávaných půdách se častěji rozmnožuje vegetativně kořenovými výběžky které jsou poměrně tenké a ohebné a velmi dobře regenerují, zvláště jsou-li přikryty jen slabou vrstvou půdy. Úlomky kořenů jsou po poli roznášeny při zpracovávaní půdy nebo rozvážením kompostu. Starší rostliny po odkvětu vytvářejí z pupenů na svých oddencích řadu přízemních růžic a následně lodyh. Kořeny, přestože se silně větví, nebývají dlouhé a jsou takto vytvářeny sice husté, ale rozlohou jen malé kolonie. Rostliny snášejí občasné sečení, z kořenů dobře obrůstají.[7][8]

Význam[editovat | editovat zdroj]

Rukev obecná zapleveluje všechny jednoleté i víceleté plodiny, kde vytváří hustá ohniska označující často zamokřená místa. Hodně se vyskytuje v ozimé řepce, které sice moc neškodí, ale vzhledem k blízké příbuznosti je v ní chemicky téměř nehubitelná; rozšiřování ploch s řepkou tak přispívá k jejímu šíření.

Problematickým plevelem je hlavně v okopaninách a v zelenině, kde její husté kolonie mohu výrazně snížit výnos. Pro pěstitele v některých oblastech je pravidelným nepřítelem hlavně u zelenin ozimých či setých brzy z jara (cibule, petržel, pastinák) kde se vyskytuje téměř masově, bohatě tam kvete i vysemeňuje se. Na zaplevelených polích je častá také v porostech raných brambor nebo víceletých pícnin. Ve větším množství je v krmné píci škodlivá, hlavně pro koně se považuje za jedovatou.

Přestože preferuje vlhčí stanoviště uplatňuje se jako plevel i v sušších lokalitách. Přes citlivost na některé herbicidy snadno regeneruje. Patří dosud mezi méně významné plevele lokálního významu, za příznivých podmínek se však může stát obtížným a škodlivým široce rozšířeným plevelným druhem.[3][7][8]

Hybridizace[editovat | editovat zdroj]

Rukev obecná se může i křížit, v přírodě Česka se vyskytují tyto její hybridy:

  • Rorippa ×armoracioides (Tausch) Fuss (R. austriaca × R. sylvestris)
  • Rorippa ×anceps (Wahlenb.) Rchb. (R. amphibia × R. sylvestris)[9]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b MIŽÍK, Petr. BOTANY.cz: Rukev obecná [online]. O. s. Přírodovědná společnost, BOTANY.cz, rev. 14.12.2007, [cit. 2014-02-02]. Dostupné online. (slovensky) 
  2. a b GOLIAŠOVÁ, Kornélia; ŠÍPOŠOVÁ, Helena. Flóra Slovenska V/4: Rorippa sylvestris [online]. VEDA, Vydavateľstvo Slovenskej akadémie vied, Bratislava, SK, [cit. 2014-02-02]. S. 291-294. Dostupné online. ISBN 80-224-0710-0. (slovensky) 
  3. a b Herba, Atlas plevelů: Rukev obecná [online]. Česká zemědělská univerzita, FAPaPZ, Katedra agroekologie a biometeorologie, Praha, [cit. 2014-02-02]. Dostupné online. (česky) 
  4. Flora of China: Rorippa sylvestris [online]. Missouri Botanical Garden, St. Louis, MO & Harvard University Herbaria, Cambridge, MA, USA, [cit. 2014-02-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. Prairie Wildflowers of Illinois: Rorippa sylvestris [online]. Illinois Wildflowers, John Hilty, USA, [cit. 2014-02-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. Finland Nature and Species: Rorippa sylvestris [online]. Luonto Porti Nature Gate, Helsinki, FI, [cit. 2014-02-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. a b JURSÍK, Miroslav; HOLEC, Josef; ANDR, Jiří. Biologie a regulace významných plevelů ČR: Rukev obecná [online]. Výzkumný ústav cukrovarnický, a. s. Praha,, [cit. 2014-02-02]. S. 267-269. Dostupné online. (česky) 
  8. a b DEYL, Miloš. Plevele polí a zahrad. Ilustrace Otto Ušák. Praha : Československá akademie věd, 1956. 135 s. HSV 38873/55/SV3/6423. Kapitola Rukev lesní, s. 343-344.  
  9. DANIHELKA, Jiří; CHRTEK, Jindřich; KAPLAN, Zdeněk. Checklist of vascular plants of the Czech Republic. Preslia [online]. Botanický ústav, AV ČR, Průhonice, 2012, čís. 84 [cit. 02.02.2014], s. 647-811. Dostupné online. ISSN 0032-7786.  (anglicky) 
Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu