Brukvotvaré

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Brukvotvaré

Hlávkové zelí – nejznámější rostlina řádu (Brassica oleracea convar. capitata)
Hlávkové zelí – nejznámější rostlina řádu (Brassica oleracea convar. capitata)
Vědecká klasifikace
Říše: rostliny (Plantae)
Podříše: cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení: krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída: vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád: brukvotvaré (Brassicales)
Bromhead
Čeledě
Synonyma
  • Akaniales, Batales, Capparales, Caricales, Gyrostemonales, Limnanthales, Moringales, Resedales, Salvadorales
  • kaparotvaré [2]

Brukvotvaré (Brassicales) je poměrně široký řád začleněny podle taxonomického systému APG III mezi vyšší dvouděložné rostliny do kladu Rosids. Obsahuje 17 čeledí, 398 rodů a 4765 druhů, tj. asi 2,2 % ze všech druhů vyšších dvouděložných. Řád je rozšířen celosvětově, některé jeho čeledě jsou velmi významné (např. brukvovité), jiné zas mají jen minimální počet druhů vyskytujících se jen místně (např. Emblingiaceae, Setchellanthaceae). V České republice jsou původní jen čeledě brukvovité a rýtovité.[1][3]

Popis[editovat | editovat zdroj]

Téměř všechny rostliny řádu produkují glykosidy, konkrétně glukosinoláty, které se štěpí enzymem myrosinasou při poruše rostlinného pletiva a vydávají typickou štiplavou vůni. Obsahují isothiokyanáty (nazývané také hořčičné oleje) které mají výrazné organoleptické vlastnosti jako zápach a ostrou chuť; některé isothiokyanáty mají i prokazatelné antikarcinogenní účinky, např. sulforafan. Předpokládá se, že tyto látky rostliny původně vynalezly jako ochranu proti býložravcům. Vývojem ale mnoho housenek motýlů z čeledě běláskovitých si vyvinulo na obranu detoxikační mechanizmus a listy rostlin spásají.

Opadavé nebo stále zelené rostliny tohoto řádu mají tvar bylin, keřů i stromů. Jejich listy jsou nejčastěji střídavé, jednoduché, málo kdy složené, většinou jsou sice bez palistů ale někdy mají i palisty trnité. Velká rozmanitost a odlišnost zařazených čeledí se projevuje hlavně stavbou květů a typem plodů.

Rostliny jsou to jsou nejčastěji dvoudomé, někdy však jednodomé nebo mnohomanželné. Květy jsou často uspořádány do hroznovitých květenství a jsou zpravidla pravidelné s rozlišenými květními obaly. Čtyři (výjimečně pět) opadavých kališních lístků je uspořádáno ve dvou kruzích. Čtyři (výjimečně pět) oválných korunních lístků vyrůstá v jednom kruhu proti sobě do kříže. Ve květu je 6 nebo mnoho tyčinek nacházejících se pod svrchním semeníkem. Při nejčastější variantě, při 6 tyčinkách, jsou ve vnitřním kruhu 4  delší a ve vnějším 2 kratší. Gyneceum je parakarpické. Převážně dvoupouzdrý semeník, s jediným nebo více vajíčky, se skládá zpravidla ze dvou plodolistů (někdy až z pěti) a bývá rozdělen nepravou, blanitou přepážkou; placentace je nástěnná. Čnělka je nejčastěji jedna (někdy až pět). Nektar produkují žlázkykvětním lůžku.

Často dochází k samoopylení, kdy prašníky delších tyčinek se otevřou a pyl se vysypává na bliznu. U některých rodů jsou květy protogynické, u nich dozrává blizna v květu dříve než prašníky a tím se zvyšuje pravděpodobnost opylení cizím pylem nebo se tyčinky se zralým pylem stáčejí stranou a pyl nevypadává na bliznu. Plodem bývá často šešule, šešulka nebo struk, mají dvě od spodu se otvírající chlopně. Někdy je plodem jednosemenná nažka nebo bobule s mnoha semeny. Typickými znaky pro potřebu určení druhu je typ plodu, tvar nektarových žlázek a poloha kořínku v semeni.[1][4][3][5]

Taxonomie[editovat | editovat zdroj]

V některých starších systémech, např. v Cronquistově, se tento řád nazýval Capparales a patřily do něj čeledě brukvovité, kaparovité, moringovité, rýtovité a Tovariaceae. S nástupem moderního kladistického způsobu třídění (systém APG III) se dočkal samotný řád se přejmenování, byla změněna kmenová čeleď. Dále byly z čeledě kaparovitých vyděleny 4 rody a ty vytvořily samostatné čeledě: luštěnicovité, Koeberliniaceae, Pentadiplandraceae a Setchellanthaceae, jeden rod byl také oddělen z čeledě mýdelníkovitých a vznikla čeleď Emblingiaceae. Do řádu byly dále přesunuty čeledě Bataceae a Gyrostemonaceae ze zrušeného řádu Batales, čeleď papájovité ze zrušeného řádu Violales, čeleď Akaniaceae z řádu Sapindales, čeleď salvadorovité z řádu jesencotvarých a čeledě lichořeřišnicovité a voďankovcovité z řádu Geraniales. V případě některých čeledí ještě probíhají další studie, které mohu taxonomii řádu pozměnit.

V samotném řádu není příbuznost jednotlivých čeledí stejná, vzájemné fylogenetické vztahy jsou znázorněný zde: [1][5]

   ◄────┬──┬──┬──┬──┬──┬──┬──┬──┬─── brukvovité Bromhead
        │  │  │  │  │  │  │  │  └─── luštěnicovité (Pax) Airy Shaw
        │  │  │  │  │  │  │  └────── kaparovité Jussieu
        │  │  │  │  │  │  ├───────── Tovariaceae Pax
        │  │  │  │  │  │  ├─────┬─── rýtovité (S. F. Gray) Berchtold et J. Presl
        │  │  │  │  │  │  │     └─── Gyrostemonaceae Endl.
        │  │  │  │  │  │  └───────── Pentadiplandraceae Hutch. et Dalziel
        │  │  │  │  │  └──────────── Emblingiaceae (Pax) Airy Shaw
        │  │  │  │  └───────────┬─── Koeberliniaceae Engl.
        │  │  │  │              ├─── Bataceae Perleb
        │  │  │  │              └─── salvadorovité Lindl.
        │  │  │  └────────────────── voďankovcovité R. Br.
        │  │  └───────────────────── Setchellanthaceae Iltis
        │  └────────────────────┬─── moringovité Martynov
        │                       └─── papájovité Dum.
        └───────────────────────┬─── Akaniaceae Stapf
                                └─── lichořeřišnicovité (DC.) Berchtold et J. Presl

Význam[editovat | editovat zdroj]

Ekonomický význam jednotlivých čeledi řádu je rozdílný. Jednoznačně nejrozšířenější a nejvíce využívané jsou rostliny z čeledě brukvovitých. Na pomyslnou druhou příčku patří, co se přínosu týká, rostliny z čeledí papájovitých, kaparovitých, moringovitých a lichořeřišnicovitých. U zbytku čeledí je ekonomický přínos z rostlin malý až nicotný.[5]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Brassicales ve Wikimedia Commons

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d STEVENS, P. F.. Angiosperm Phylogeny Website: Brassicales [online]. University of Missouri, St Louis and Missouri Botanical Garden, USA, rev. 28.05.2011, [cit. 2012-04-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. HRONEŠ, Michal. BioLib.cz: Brukvotvaré [online]. Ondřej Zicha, BioLib.cz, rev. 04.02.2010, [cit. 2012-04-15]. Dostupné online. (česky) 
  3. a b POLÍVKA, František. Názorná květena zemí koruny české: Brukvotvaré [online]. Wendys, Zdeněk Pazdera, [cit. 2012-04-15]. S. 79. Dostupné online. (česky) 
  4. KUCHYŇKOVÁ, Šárka. DP: Změny obsahových látek v brukvovité zelenině ... [online]. Masaryková universita, Lékařská fakulta, Brno, rev. 18.05.2007, [cit. 2012-04-15]. Dostupné online. (česky) 
  5. a b c BERRY, Paul. E.. Brassicales [online]. Britannica - The Online Encyclopedia, [cit. 2012-04-15]. Dostupné online. (česky)