Pěťour maloúborný

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Pěťour malokvětý

Pěťour maloúborný
Pěťour maloúborný
Vědecká klasifikace
Říše: rostliny (Plantae)
Podříše: cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení: krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída: vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád: hvězdnicotvaré (Asterales)
Čeleď: hvězdnicovité (Asteraceae)
Rod: pěťour (Galinsoga)
Druh: pěťour maloúborný
Binomické jméno
Galinsoga parviflora
Cav., 1796
Úbory z blízka

Pěťour maloúborný (Galinsoga parviflora) je jednoletá bylina z čeledi hvězdnicovité, je známa také pod názvem pěťour malokvětý.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Lodyha je zelená, bývá vysoká až 50 cm, lysá a široce větvená. Listy jsou vstřícné, celistvé, řapíkaté, nejhořejší téměř přisedlé, nepravidelně slabě pilovitě zubaté. Zákrov je oblý. Úbory má drobné 3 až 5 mm v průměru, jsou sestaveny v chudých vidlanech. Květy v terči jsou pravidelné, obojaké. Paprskovité okrajové květy jsou souměrné, samičí s malou jazykovitou bílou korunkou, většinou pětičetné.

Plodem jsou dvoutvaré černé nažky. Z terčovitých květů jsou vejčité, chlupaté, se stříbřitým chmýrem, z paprskovitých květů jsou zploštělé se zakrnělým chmýřím. Kvete od května až do prvního zámrazu. Jedna rostlina může na příznivém stanovišti vyprodukovat až 300 000 nažek.

Přírodní prostředí[editovat | editovat zdroj]

Roste na polích v okopaninách, na zahradních záhonech, vinicích, rumištích, kompostech. Preferuje hlinité až písčité, středně vlhké, živinami bohaté, kypré půdy. Potřebuje mnoho vláhy a proto s oblibou roste na zavlažovaných pozemcích. V suchých létech nebo v suchých oblastech se vyskytuje méně. Největšího rozvoje dosahuje v druhé polovině léta, za příznivých podmínek má několik generací za sezonu. Je to nitrofilní a světlomilný druh.

Rozmnožování[editovat | editovat zdroj]

Rozmnožuje se převážně semeny, ale i jeho vytržená nebo polehlá lodyha za vlhka úspěšně zakoření. Výkyvy v teplotě i v množství vody zvyšují klíčivost. Nažky si podrží klíčivost dvě i více let, klíči na světle, z okrajových květů klíčí lépe než z terče. Po každém zkypření půdy se dostanou na povrch další semena. Již za tři týdny po vyklíčení může za příznivých okolností rostlina vykvést. Nažky dozrávají ještě několik dnů po vytržení byliny.

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Je to v dnešní době skoro kosmopolitní rostlina, rozšířená nejvíce v mírném a subtropickém pásmu.[1] Pochází z Jižní Ameriky a postupně byla zavlečena člověkem do různých částí světa s odpovídajícím klimatem. Do Evropy byl dovezen jako exotická bylina okolo roku 1790. Dnešní evropské rostliny pravděpodobně pocházejí z exempláře pěstovaného v pařížské botanické zahradě. V 19. a 20. století byl prakticky zavlečen do celého světa a roste ve všech oblastech, kde se pěstují kulturní rostliny. Stejně byl jako plevel do různých částí světa zavlečen i podobný druh pěťour srstnatý (Galinsoga quadriradiata), který roste také i v ČR.

Využití[editovat | editovat zdroj]

Je to úporný plevel, jeho hlavním rysem je veliká škodlivost při zaplevelování zemědělské nebo zahradnické půdy. Kořenový systém má bohatý, i když mělký, a odebírá plodinám mnoho živin a vláhy. Svým rychlým růstem užitkové rostliny také zastiňuje. Má však vysoký obsah bílkovin a málo hrubých vláken, proto může sloužit jako vydatná šťavnatá píce pro užitková zvířata až do prvých mrazů, které ho zničí.

Pěťour malokvětý se také používá v lidovém lékařství. Obsahuje bílkoviny, flavonoidy, trochu silice, pryskyřičné látky, saponiny, vitamín C a další látky. Sbírá se kvetoucí nať (Herba galinsogae) která se suší. Podává se ve formě tinktur, odvarů, zábalů i koupelí proti lupénce, ekzému, na bércové vředy i na špatně se hojící rány. Droga zpevňuje dásně postižené paradentózou, zvyšuje laktaci, působí desinfekčně, snižuje horečku a krevní tlak.[2]

Taxonomie[editovat | editovat zdroj]

Synonyma[editovat | editovat zdroj]

Zde jsou synonyma podle[1]

  • Galinsoga quinqueradiata Ruiz et Pavón
  • Wiborgia acmella Roth
  • Wiborgia parviflora (Cav.) Kunth

V druhotném evropském areálu je proměnlivost poměrně malá.[1]. Flóra Severní Ameriky rozlišuje 2 variety[3]:

  • Galinsoga parviflora Cav. var. parviflora
  • Galinsoga parviflora Cav. var. semicalva A. Gray

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c SLAVÍK, Bohumil. Galinsoga Ruiz et Pavón. In SLAVÍK, Bohumil; ŠTĚPÁNKOVÁ, Jitka. Květena České republiky, vol.7. Praha : Academia, 2004. S. 331-336. (česky)
  2. botanika.wendys
  3. Flóra Severní Ameriky [online]. [cit. 2010-02-01]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Dr. Miloš Deyl, Plevele polí a zahrad, Nakladatelství čsl. akademie věd, Praha, 1956

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]