Pelyněk černobýl

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Pelyněk černobýl

Pelyněk černobýl
Pelyněk černobýl
Vědecká klasifikace
Říše: rostliny (Plantae)
Podříše: cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení: krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída: vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád: hvězdnicotvaré (Asterales)
Čeleď: hvězdnicovité (Asteraceae)
Rod: pelyněk (Artemisia)
Binomické jméno
Artemisia vulgaris
L.

Pelyněk černobýl nebo jen černobýl (Artemisia vulgaris) je vytrvalá bylina rostoucí na celém území ČR, sbírá se také jako léčivá rostlina. Jeho účinky jsou ale slabší než u pelyňku pravého.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Pelyněk černobýl je 50–150 cm (ojediněle i přes 2 m) vysoká bylina. Tuhé, hranaté, větvené a často červeně naběhlé lodyhy vyrůstají v trsech z bezvýběžkatého oddenku. Dolní listy jsou řapíkaté, peřenodílné, 10–15 cm dlouhé, lodyžní listy jsou menší, přisedlé a peřenoklanné, listy v květenství jsou jednoduché a kopinaté. Všechny listy jsou zespodu bíle plsnaté.

Drobné úbory vyrůstají na krátkých stopkách a shlukují se do bohatě větvených lat. V květenství jsou pouze trubkovité květy. Květy jsou žluté, hnědožluté nebo hnědočervené.

Rostlina kvete od července do září, plodem jsou neochmýřené nažky.

Původ[editovat | editovat zdroj]

Pelyněk černobýl je nitrofilní druh, roste na na dusík bohatých půdách v mírném pásu Evropy a Asie. Je to častý plevel, rostoucí u cest, na rumištích, mezích, v křovinách, na březích a náspech.

Obsahové látky[editovat | editovat zdroj]

Nejvýznamnější je toxický thujón, kterého je ale v pelyňku černobýlu výrazně méně než v pelyňku pravém.

Dále obsahuje třísloviny, organické kyseliny a slizové látky.

Užití[editovat | editovat zdroj]

Pelyněk černobýl

Sbírá se kvetoucí nať (herba artemisiae), vzácně kořen. Užívá se ve formě nálevu (1 lžička drogy na 1/4 l vody, 1× – 4× denně), k léčbě trávících potíží, včetně problémů žlučníkových, tlumí střevní křeče. Bere se i při nechutenství.

Pomáhá i při nemocech dýchacích cest, jako je chronický zánět průdušek.

Vzhledem k toxicitě thujónu by se neměl užívat dlouhodobě, může způsobit pokles krevního tlaku, srdeční arytmii, popřípadě poškození nervového systému (absinthismus). Těhotné ženy by se měly přípravkům z pelyňku vyhýbat, pelyněk způsobuje stahy dělohy (v minulosti se používal k vyvoláváni potratů).

Pelyněk se dá použít jako rostlinné antihelmintikum, zabíjí střevní parazity. Používá se i jako koření na maso nebo do polévek.

Byl jednou z rostlin, které měly údajně fungovat proti vodníkům.[1] Ottův slovník naučný o pelyňku černobýlu říká: "Zvláště kořenů jest v lékařství upotřebováno a na venkově ode dávna užíváno černobýlu nejen jako prostředku proti nemocem, ale i v kouzelnictví. Místy dává se i jako zelenina do jídel. Kde jest mnoho much v bytě, tam dávají kytici černobýlu na klidné místo, na niž se pak večer sletují mouchy u velikém množství, tak že mohou býti snadno zahubeny."[2]

Gastronomie[editovat | editovat zdroj]

Je vhodný jako přísada do salátů a do řady druhů mas, kam se přidává v malém množství před začátkem pečení. Ve Španělsku pelyňkem dochucují některé polévky.[3]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Ottův slovník naučný, heslo Vodník
  2. Ottův slovník naučný, heslo Artemisia
  3. KYBAL, Jan; KAPLICKÁ, Jiřina. Naše a cizí koření. Praha : Státní zemědělské nakladatelství, 1988. Kapitola Pelyněk černobýl, s. 64.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu