Pelyněk pravý

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Pelyněk pravý

Artemisia absinthium
Artemisia absinthium
Vědecká klasifikace
Říše: rostliny (Plantae)
Oddělení: krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída: vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád: hvězdnicotvaré (Asterales)
Čeleď: hvězdnicovité (Asteraceae)
Rod: pelyněk (Artemisia)
Binomické jméno
Artemisia absinthium

Pelyněk pravý (Artemisia absinthium) je vytrvalá, až 120 cm vysoká dřevnatějící bylina s listnatými lodyhami, zakončenými volnými latami žlutých úborů, náležející do čeledi hvězdnicovité (Asteraceae).

Popis[editovat | editovat zdroj]

Má mnohačetný oddenek, spodní část lodyhy dřevnatí. Světlé lodyhy tvoří trsy. Peřenodílné listy jsou stříbřito-šedě plstnaté. Přízemní listy mají dlouhý řapík, jsou třikrát peřenodílné, s úzce kopinatými úkrojky. Horní lodyžní listy jsou jednoduše nebo dvakrát peřenodílné. Vrcholičnaté laty tvoří drobné, kulovité květní úbory. Květenství se skládá z trubkovitých, žlutých květů. Plody jsou vejčité nažky.

Výskyt[editovat | editovat zdroj]

Pelyněk pochází z mírného pásma Evropy i Asie. Často zplaňuje a nacházíme ho pak na neobhospodařených lokalitách, podél cest, na rumištích, náspech, smetištích a skalnatých stráních. Může se pěstovat. [1]

Sběr[editovat | editovat zdroj]

Sběr probíhá v červnu až srpnu. Sbírá se nať. Nezdřevnatělá část se seřezává a váže se do svazků. Suší se ve stínu nebo za umělého sušení při teplotách do 40 °C. Nejkvalitnější je list a květ. Droga je kořenitého pachu a má hořkou až odpornou chuť.

Účinné látky[editovat | editovat zdroj]

Nejdůležitější látkou v pelyňku je silice. Její hlavní složkou jsou chamazulény, thujol a thujon, který je ve vyšších dávkách toxický, vyvolává opojné stavy, závratě a křeče. Dále obsahuje kandiden, felandren, seskviterpenové laktony, flavonoidy, třísloviny, absinthin a anabsinthin a malé množství dalších látek. Nejvyšší obsah silice je v době zralosti.

Použití[editovat | editovat zdroj]

V Pražské botanické zahradě

Obvykle se podává formou nálevu. Jako koření slouží čerstvé nebo sušené mladé listy, popř. dosud nezdřevnatělé části natě. Pelyněk se používá při přípravě mnoha hořkých či nahořklých alkoholických (destilát Absint a víno Vermut) i nealkoholických (tonic) nápojů. Do pokrmů se přidává jen několik málo listů, a to především k tučným vařeným nebo pečeným masům, jejichž chuť se nejen zpříjemní, ale napomůže i jejich lepšímu strávení. Pro tyto své léčivé účinky je pelyněk užíván také ve farmacii jako stomachicum a digestivum a byl jako takový znám ve starověku, jak se dovídáme ze spisů Dioscorida i Plinia. Užívá se při nechutenství, střevních a žlučníkových kolikách, menstruačních bolestech, proti hlístům. Droga zvyšuje sekreci zažívacích šťáv a tlumí křeče. Musíme se vyvarovat podávání nadměrných dávek. Droga není vhodná pro dlouhodobou léčbu. Předávkování se projevuje poruchami čití a vědomí, bolestí hlavy, nutkáním na dávení a dalšími nepříjemnými příznaky. Pelyněk by neměly užívat těhotné a kojící ženy.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. KYBAL, Jan; KAPLICKÁ, Jiřina. Naše a cizí koření. Praha : Státní zemědělské nakladatelství, 1988. Kapitola Pelyněk pravý, s. 60.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • JANČA, Jiří; ZENTRICH, Josef A. Herbář léčivých rostlin. Praha: Eminent. 287 s. ISBN 80-85876-14-0. s. 256, 257, 258, 259.
  • KORBELÁŘ, Endris. Naše rostliny v lékařství. Praha: Avicenum, 1985. 501 s. ISBN 73521-08/31. s. 324.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]