Záraza

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Záraza

Záraza sp. (Orobanche sp.)
Záraza sp. (Orobanche sp.)
Vědecká klasifikace
Říše: rostliny (Plantae)
Podříše: cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení: rostliny krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída: vyšší dvouděložné rostliny (Rosopsida)
Řád: hluchavkotvaré (Lamiales)
Čeleď: zárazovité (Orobanchaceae)
Rod: záraza (Orobanche)
L.
Záraza větevnatá (Orobanche ramosa)
Záraza - ilustrace

Záraza (Orobanche) je rod cizopasných, nezelených rostlin z čeledi zárazovité (Orobanchaceae) vyšších dvouděložných rostlin.

Výskyt[editovat | editovat zdroj]

Zárazy jsou nejvíce rozšířeny v mírném podnebném pásu severní polokoule, Austrálie i na Novém Zélandu. Poněkud méně již v subtropických oblastech Afriky, Asie a Střední Ameriky. V České republice se vyskytuje 17 druhů, jsou poměrně teplomilné a rostou nejvíce na sušších, teplejších, dobře osluněných místech.[1][2][3]

Popis[editovat | editovat zdroj]

Je to jednoletávytrvalá bylina zcela bez chlorofylu. Lodyhu má jednoduchou, zřídka větvenou, dosahuje běžně výšky 10 až 60 cm. Místo listů má jen zašpičatělé šupinovité listeny kopinatého tvaru. Téměř vždy je plstnatě chlupatá. Rostlina mívá barvu žlutou, růžovou, oranžovou nebo červenohnědou, květy mohou být i modře fialové.

Oboupohlavné květy jsou uspořádány v koncových květenstvích, hustých hroznech nebo klasech, které bývají tvořeny 10 až 20 květy. Kalich má 2 až 5 lístků naspodu srostlých, je zvonkovitého tvaru. Koruna je trubkovitá, zakřivená, dvoupyská. Horní pysk je nedělený nebo dvoulaločný, spodní třílaločný. Květ obsahuje 4 tyčinky. Plodem je dvoupouzdrá tobolka s velmi drobnými semen, jedna mívá až 2000 semen. Rostlina může mít za rok téměř 160 000 semen, jejich schopnost vyklíčit bývá udávána od 5 do 10 let.[2][4]

Parazitizmus[editovat | editovat zdroj]

Záraza je holoparazit, tj. úplný parazit neschopný bez hostitelské rostliny existovat. Cizopasí na kořenech lučních rostlin, z nich čerpá vodu a organické i anorganické látky potřebné k růstu, které si není schopna bez chlorofylu vytvořit. Celý její metabolismus je k tomuto přizpůsoben. Některé druhy jsou schopny růstu jen na jednom druhu hostitelské rostliny, jiné srůstají s více druhy. Původně měly zárazy normální fotosyntetický aparát a kořenový systém, k parazitickému stádiu došly vývojem.[4][5]

Vývoj rostliny[editovat | editovat zdroj]

Rozmnožují se pouze pohlavně, semeny, která jsou velmi lehká a může je roznášet vítr. Semena jsou malá a dovedou vytvořit jen krátké kořínky, musí se proto při klíčení nacházet blízko kořene hostitele, do 3 mm. Přítomnost kořenových výměšků klíčení semene stimuluje. Semeno po vyklíčení vytvoří tenký kořínek, prokaluom, kterým pronikne do kořenů hostitele. Vytvoří se příchytné kořínky, haustorium, které pronikají do floému i xylému. Vytvářejí tam značný tlak na buněčnou stěnu cév hostitelské rostliny, až s nimi srostou. Postupně se vytvoří na kořenu hlízovitý útvar, z něhož po nashromáždění dostatku živin vyrůstá nad povrch půdy lodyha s květy. Je-li semeno v zemi hlouběji než 2 cm, nevyklíčí.[4][5][6][7]

Význam[editovat | editovat zdroj]

V dřívějších obdobích bývala záraza občas a místně obtížným plevelem, v současnosti s novým postupem obhospodařování polí a zahrad je téměř neznámá.[4] Dříve se kořenu používalo v lidovém léčitelství proti nadýmání.[8]

Ohrožení[editovat | editovat zdroj]

Podle "Černého a červeného seznamu cévnatých rostlin ČR" je 7 druhů zárazy zařazených do kategorie kriticky ohrožených C1 (CR), 3 druhy jsou silně ohrožené C2 (EN) a 4 druhy považovány za ohrožené C3 (VU). Stupeň ohrožení jednotlivých taxonů viz kapitola Taxonomie.[9]

Taxonomie[editovat | editovat zdroj]

Je rozlišováno okolo 130 druhů rodu zárazy. [10] V České republice se vyskytuje těchto 17 druhů, z nichž mnohé jen ojediněle a vzácně. Za jménem je stupeň ohrožení.[1]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b botany.cz Seznam rostlin ČR
  2. a b rostliny.prirodou.cz
  3. data.gbif.org
  4. a b c d [Deyl Miloš, 1956, Plevele polí a zahrad, Československá Akademie věd]
  5. a b botanika.bf.jcu.cz Parazitické rostliny
  6. kvetiny.atlasrostlin.cz
  7. www.kvetenacr.cz
  8. botanika.wendys.cz
  9. www.ochranaprirody.cz Červený seznam
  10. www.ars-grin.gov

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]