Jomkipurská válka

Jomkipurská válka
Konflikt: Arabsko-izraelské války
Izraelské jednotky v golanských výšinách
Trvání: 6. října–26. října 1973 Naplánováno: {{{plánováno}}} Cíl: {{{cíl}}} Místo: Sinajský poloostrov, Golanské výšiny Casus belli: Bývalá egyptská a syrská území držená Izraelem, další arabský pokus zničit Izrael Výsledek: Taktické vítězství Izraele Zastavení bojů dle Ženevské konference Změny území:
Strany
Izrael	Egypt Sýrie Jordánsko Irák
Velitelé
Moše Dajan David Elazar Ariel Šaron Šmu'el Gonen Benjamin Peled Jisra'el Tal Chajim Bar-Lev Aharon Jariv Jicchak Chofi Rafael Ejtan Abraham Adan Januš Ben Gal	Anvar Sadat Ahmad Ismáíl Alí Sa'd ad-Dín Šazlí Muhammad al-Gamásí Husní Mubárak Muhammad Alí Fahmí Abd al-Mun'im Wasíf Abd al-Mun'im Chalíl Ahmad Fuád Zakrí Mustafá Talás
Síla
415 000 mužů, 1 500 tanků, 3 000 obrněných vozidel, 945 děl, 561 letadel, 84 vrtulníků, 38 plavidel	Egypt: 800 000 mužů (300 000 rozmístěných), 2 400 tanků, 2 400 obrněných vozidel,  120 děl (100 mm) 690 letadel, 161 vrtulníků, 104 plavidel, Sýrie: 150 000 mužů (60 000 rozmístěných), 1 400 tanků, 800–900 obrněných vozidel, 600 děl, 350 letadel, 36 vrtulníků, 21 plavidel, Irák: 60 000 mužů, 700 tanků, 500 obrněných vozidel, 200 děl,73 letadel
Ztráty
2 656 padlých 7 250 zraněných 400 zničených tanků 600 poškozených tanků 102 letadel	8 528 (západní odhad) – 15 000 (izraelský odhad) mrtvých 19 540 (západní odhad) – 35 000 (izraelský odhad) zraněných 2 250 zničených nebo ukořistěných tanků 432 letadel
{{{poznámky}}}

Jomkipurská válka byla pátá arabsko-izraelská válka, která propukla 6. října 1973 ve 14:00, když koalice Egypta a Sýrie zahájila o nejvýznamnějším židovském svátku Jom kipur překvapivý útok na Izrael v oblasti Suezského průplavu a na Golanských výšinách. Muslimové rovněž slavili: právě probíhal Ramadán – odtud název ramadánová válka, jak se konfliktu říká v muslimském světě.

Útok Arabské koalice

Egyptské jednotky překračují 7. října Suezský průplav.

Arabský útok byl nečekaný. Většina Izraelců se postila v synagogách, měli vypnuté televizory, rozhlasové přijímače (na Jom kipur se nevysílá), tudíž se informace šířily pomalu. Vojenský útok byl ve srovnání s předchozími arabskými akcemi výborně naplánován a arabské jednotky dobře vycvičeny. Izraelské letectvo bylo z podstatné části eliminováno sovětskými raketovými protiletadlovými systémy (obě útočící armády nasadily sovětské protiletadlové rakety typu SAM; v prvních dnech Izrael ztratil desítky bitevních letadel). Bar Levova linie na pobřeží Suezského průplavu byla prolomena a posléze zničena během obojživelné operace, kterou vojenští odborníci označují za nejlépe naplánovanou a provedenou vojenskou operaci od vylodění v Normandii. Arabský útok přivedl Izrael na hranici katastrofy — jeho vojska utrpěla rozsáhlé lidské i materiální ztráty. První protiútoky izraelské armády dokázaly s vypětím všech sil toliko zbrzdit mohutný útok syrských obrněných jednotek (na frontě dlouhé 65 km bylo nasazeno asi 1100 syrských tanků; převaha Sýrie v tancích dosahovala poměru 12:1). Izrael téměř ztratil Golanské výšiny. Izraelský ministr obrany Moše Dajan po návratu z obhlídky obou front 7. října viděl situaci již natolik černě, že žádal premiérku Goldu Meirovou o povolení připravit k použití jaderné zbraně (balistické rakety Jericho s jadernými hlavicemi). Nakonec to však nebylo nutné.

V druhé fázi bojů (8.– 10. října) nastupující mobilizované zálohy postupně zastavily syrský postup na Golanech a na Sinaji ho markantně zpomalily.

Ve třetí fázi (11.–14. října) byl pak zahájen izraelský protiútok na golanské frontě. Sýrii přicházely na pomoc posily z Iráku, Jordánska, Kuvajtu a SAE. Na sinajské frontě se Egypt zatím pokusil o rozvinutí větší pozemní ofenzívy.

Protiútok Izraele

Izraelská hlídka u cesty k městu Ismailia

Izraelské síly podpořené americkými dodávkami materiálu, označovanými jako operace „Nickel Grass“ (materiálu bylo nakonec přes 22 tisíc tun; 1,7krát více, než kolik dodali Sověti druhé straně), zahájily protiútok a ještě rozšířily svou dominanci na Golanských výšinách. Po stabilizaci tohoto bojiště (od 13. října se fronta, přes úporné boje, prakticky nehnula; Izraelci sice postoupili v severní části fronty cca 25 km hluboko do syrského území, ale Hermon zůstal až do konce války v držení Syřanů) zahájil Izrael generální ofenzívu na suezské frontě. Ta byla usnadněna hrubou chybou arabských velitelů, kteří si troufli zaútočit mimo prostor dostatečně chráněný raketovým deštníkem a byli spojenými silami letectva a tankových vojsk Izraele zmasakrováni. Izrael sice nedokázal zničit arabské síly na východ od Suezu, ale zničil část jejich předmostí a dvě jeho tankové divize překročily průplav, odřízly předsunuté egyptské síly a ohrozily Káhiru (byť jejich poslední kroky již narušovaly příměří, ke kterému vyzývala rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 338 schválená 22. října). K zastavení palby mělo dojít 22. října v 18.52. Přestože vedení Izraele a Egypta s ukončením palby souhlasilo (syrská vláda se nevyjádřila a zastavení palby nepřijala), pokračovaly boje na obou frontách.

Zastavení palby nabylo na účinnosti na všech frontách 27. října ve 13.00, kdy další pokračování konfliktu hrozilo celosvětovou eskalací – Sovětský svaz pohrozil intervencí a zahájil částečnou mobilizaci námořních, výsadkových a leteckých sil a jejich přesun do oblasti. L. Brežněv zaslal americkému prezidentu Nixonovi výhružný telegram, v němž prohlásil, že „Sovětský svaz se rozhodl podniknout jednostrannou akci a vyřešit izraelskou otázku“. Výzvědná služba americké armády již zpozorovala sovětská válečná plavidla se 40 000 příslušníky námořní pěchoty směřující do egyptské Alexandrie. Vzápětí nato USA vyhlásily celosvětovou pohotovost amerických obranných sil 3. stupně a upozornily SSSR, že jsou připraveny Izraeli pomoci, souběžně tlačíce na Izrael, aby příměří vyhlášené večer 22. října začal respektovat (ze strany izraelského velení bylo příměří několikrát porušeno za účelem dosažení lepších frontových pozic a tím i silnějšího postavení v následném vyjednávání s Egypťany a Syřany).

Bilancování

Území Izraele, včetně územních zisků z jomkipurské války      Izraelské území před šestidenní válkou      Izraelské území po šestidenní válce      Území držené Egyptem po jomkipurské válce      Území držené Izraelem po jomkipurské válce

Z vojenského hlediska skončila válka vítězstvím Izraele, ovšem při těžkých a z dlouhodobého hlediska neakceptovatelných ztrátách; z politického a globálního hlediska šlo o remízu nebo velmi mírné vítězství arabské koalice, která si své ztráty mohla dovolit. Konflikt ukázal, že vojenská dominance Izraele již není tak enormní jako dříve – jednoznačnou převahu v něm mělo pouze izraelské vojenské námořnictvo, které likvidovalo arabské lodě, kdekoli se s nimi střetlo (viz bitva u Latakie a bitva u Baltimu).

Izrael měl 2656 mrtvých a 7250 raněných. 400 zničených tanků neopravitelně a 600 opravitelně. 102 sestřelených letadel. Arabská koalice měla (odhadnuto) 8,5–15 tis. mrtvých a 20–35 tis. zraněných. Zničeno či ukořistěno bylo 2250 tanků a 432 letadel.

Na úspěchu těchto bojů měly obrovskou zásluhu izraelské opravárenské týmy, které dokázaly v neuvěřitelně krátkém čase zbojeschopnit zasažené tanky prakticky v první linii. Jejich obětavá práce se několikrát zasloužila o zásadní změnu vývoje situace. Vysoce byla hodnocena i Izraelská zdravotní služba. Jeden britský novinář vojenského odborného časopisu popisuje, že těžce zraněný voják se za 25 minut ocitl na operačním sále polní nemocnice. Mimořádný vliv na celkový výsledek války měly americké dodávky vojenské techniky o celkové hodnotě 825 milionů dolarů, které byly do Izraele dopravovány nepřetržitým leteckým mostem jako reakce na dodávky zbraní SSSR arabským zemím. Celkem bylo do Izraele mezi 14. říjnem až 14. listopadem přepraveno 22 400 tun výzbroje, včetně tanků, bomb, granátů, helikoptér atd.

Goldu Meirovou tato válka stála „křeslo“. Stala se sice v r. 1974 znovu ministerskou předsedkyní, ale po výsledku šetření příčin úvodních izraelských porážek Agranatovou komisí odstoupila a vystřídal ji Jicchak Rabin. Demisi později podal i ministr obrany Moše Dajan. Bezprostředně po výsledcích šetření Agranatovy komise byl propuštěn náčelník Generálního štábu David Elazar, náčelník vojenské zpravodajské služby Eli Zeira a náčelník jižního velitelství Šmu'el Gonen.

Egyptský prezident Sadat dopadl ještě hůře. Za usmíření s Izraelem a později za uzavření mírové dohody v Camp Davidu (1978) dostal sice Nobelovu cenu, ale v říjnu 1981 byl během vojenské přehlídky zavražděn komandem radikálů z Egyptského islámského džihádu.

Dopady Jom Kippuru na vojenské doktríny

Zničený syrský T-62

Bylo přehodnoceno mnoho vojenských doktrín. Z konfliktu čerpala poznatky k dalšímu vývoji techniky a taktiky spousta zemí východního i západního bloku.

Jedním z příkladů byla tiskem zveličená úspěšnost PTRK (protitankového raketového kompletu) 9M14M Maljutka (AT-3 SAGGER). Později odtajněné rozbory ukázaly, že plnou polovinu zásahů izraelských tanků způsobila tanková střelba, z velké části ze 115mm kanónu tanků T-62. Na druhém místě byly RPG, díky velmi členitému terénu a velmi krátkým vzdálenostem bojů. Maljutky byly až na 3. místě, což bylo způsobeno členitostí terénu, nutností letu alespoň 300 m pro zachycení optikou a obrovským množstvím zvířeného kouře a prachu.

Rozbory též položily základ vzniku velmi dobrého izraelského tanku Merkava.

Odkazy

Literatura

• BROŽ, Ivan. Arabsko-izraelské války. Praha : Epocha, 2005. 360 s. ISBN 80-86328-91-0.  
• DUNSTAN, Simon. Válka Jom Kipur 1973. Golanské výšiny. Praha : Grada Publishing, 2008. 69 s. ISBN 978-80-247-2378-5.  
• DUNSTAN, Simon. Válka Jom Kipur 1973. Sinaj. Praha : Grada Publishing, 2009. 96 s. ISBN 978-80-247-2883-4.  
• GILBERT, Martin. Izrael: Dějiny. Praha : BB Art, 2002. 668 s. ISBN 80-7257-740-9.  
• HERZOG, Chaim. Válka ze dne usmíření. Praha : Baronet, 2005. 375 s. ISBN 80-7214-767-6.  
• SACHAR, Howard, M. Dějiny Státu Izrael. Praha : Regia, 1999. 767 s. ISBN 80-902484-4-6.  
• WANNER, Jan. Krvavý Jom Kippur. Čtvrtá a pátá arabsko-izraelská válka ve světové politice. Praha : Libri, 2002. 356 s. ISBN 80-7277-121-3.  

Související články

• Agranatova komise

Externí odkazy

• Jom Kippurská válka 1973 – Egyptský útok
• Jom Kippurská válka 1973 – Syrský útok
• Jom Kippurská válka 1973 – Izraelský protiútok do Egypta
• Jom Kippurská válka 1973 – Izraelský protiútok do Sýrie
• Jom Kippurská válka 1973 – obecné bilancování
• Článek na studena.valka.cz
• Podrobná recenze Wannerovy knihy