Jericho (raketa)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Jericho je obecné označení pro izraelské balistické rakety.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Zadání projektu[editovat | editovat zdroj]

V září 1962 zadala izraelská vláda objednávku na projekt balistické rakety dvěma francouzským společnostem Sud Aviation a Dassault. Podmínky objednávky pro raketu byla nosnost 750kg užitečné zátěže na vzdálenost 235-500 km, nezávislost na počasí, odpalitelnost z pevné základny 8 raket/hodina a z mobilního zařízení 4 rakety/hod. s maximální dobou přípravy na odpal 2 hodiny.

Realizace projektu[editovat | editovat zdroj]

Nakonec byl přijat projekt společnosti Generale Aeronautique Marcel Dassault (GAMD) a kontrakt „Operace Jericho“ byl podepsán 26. dubna 1963. Předmětem kontraktu bylo 25 experimentálních raket DM 620 – 5ks mobilních raket a 20 pro pevná postavení + startovací a kontrolní vybavení. Po skončení testů pak měla začít sériová výroba přímo v Izraeli. Hlavním dodavatelem byla firma Dassault, subdodavatelem motorů na tuhé palivo firma Nord Aviation a systémů řízení firma Sagem. Kontrakt byl realizován od května 1964 do ledna 1969 v továrně Dassault v Martignas-sur-Jalle za účasti izraelských specialistů.

Jericho 1[editovat | editovat zdroj]

Technický popis[editovat | editovat zdroj]

Raketa o hmotnosti 6,7 t, výšce 13,4 m a průměru 0,8 m byla dvoustupňová a motory NA 804 a NA 805 byly vyvinuty z motoru NA 803 z rakety Topaze VE111. První stupeň se 4-mi řiditelnými tryskami byl prakticky identický s raketou Topaze, druhý stupeň byl vybaven pevnou tryskou a řízen 4-mi aerodynamickými kormidly. Během hnané fáze řízení obstarával inerciální navigační systém v kombinaci s digitálním počítačem což umožňoval dosáhnout přesnosti zásahu 1/1000 doletu.

Testy a komplikace[editovat | editovat zdroj]

První zkušební odpal byl proveden 1. února 1965. Celkem bylo do září 1968 provedeno 16 zkušebních odpalů. 10 bylo úspěšných, 3 částečně a 3 neúspěšné. Až sem je projekt DM620/ Jericho 1 podrobněji sledovatelný. Jenže 29. prosince 1968 provedl Izrael útok na letiště v Bejrútu, což ze strany Francie vyvolalo zbrojní embargo. V programu DM 620 ještě zbývalo 7 zkušebních testů, ale kvůli embargu byl program v lednu 1968 přerušen. Dassault doručil zbylé již hotové rakety a náhradní díly do Izraele a Dassault s izraelskou vládou 2. května 1969 podepsal formální memorandum o zastavení vývoje a zkušebního programu.

Realizace a lokalizace[editovat | editovat zdroj]

Izrael v projektu DS 620 pokračoval pod názvem Jericho-1, kterých pak bylo v letech 1970-1980 vyrobeno okolo 100 kusů. Do výzbroje byla raketa Jericho 1 zřejmě zavedena v roce 1973 a dle neověřených zpráv bylo okolo 100 kusů raket rozmístěno v podzemních bunkrech na základně Sdot Micha v předhůří Judských hor (v regionu Šefela, východně od Tel Avivu) a v jeskyních v Zacharia, jihozápadně od Tel Avivu. Z těchto základen jsou schopny zasáhnout např. Damašek nebo Káhiru. V současné době se předpokládá, že jsou všechny rakety Jericho 1 nahrazeny novějšími verzemi.[1]

Technické údaje Jericho 1[editovat | editovat zdroj]

Alternativní název: YA-1
Umístění na vozidlech
Výška: 13,4 m
Průměr: 80 cm
Užitečná váha: Jednotná hlavice do váhy 450–500 kg
Typ hlavice: Konvenční HE, jaderná 20 kT nebo chemická
Navádění: Inerciální
Pohon: dvoustupňový na tuhé pohonné hmoty
Dolet: 500 km
Stav zastaralá

Jericho 2[editovat | editovat zdroj]

Jericho 2 je pokračování Jericha 1. Do vývoje vstoupila v roce 1977. Několik důkazů říká, že se mělo jednat o společné úsilí mezi Izraelem a Íránem, ale tato spolupráce skončila s íránskou revolucí v roce 1979. Kolem roku 1986 měl Izrael přikročit k prvnímu testování. Spekuluje se, že na testování se kromě Izraele podílela i Jihoafrická republika a to někdy během 80. let 20. století, ale později se tato země svého jaderného potenciálu vzdala.

Alternativní označení: YA-3
Výrobce: Israel Aircraft Industries, Be'er Yaakov, Izrael
Výška: 14 m
Průměr: 156 cm
Hmotnost: 26 tun
Užitná zátěž hlavice: 1 tuna
Hlavice: konvenční HE nebo jaderná – 1 megatuna
Navádění: Inerciální
Pohon: dvoustupňový (tuhé palivo)
Dolet 1500 km
Stav: operativní od roku 1990

Jericho 3[editovat | editovat zdroj]

Alternativní název: YA-4
Třída: IRBM (balistická střela středního doletu)
Upevnění: na vozidlech
Délka: 15,50 m
Průměr: 156 cm
Startovací hmotnost: 29 tun
Užitná hmotnost: 1000 až 1300 kg
Hlavice: 750 kg jaderné; možnost MIRV
Pohon: třístupňový, pevná paliva
Dosah: 4800 až 6500 km
Stav: ve vývoji

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. (anglicky)Duncan Lennox, ed., Jane’s Strategic Weapons Systems 46 (Surrey: Jane’s Information Group, January 2007), 82-83.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]