Hawker Hunter

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Hawker Hunter
Určení stíhací a útočný letoun
Výrobce Hawker Siddeley
Šéfkonstruktér Sydney Camm
První let 21. července 1951
Zařazeno 1956
Vyřazeno Mimo armádu létá dodnes
Uživatel Royal Air Force
Fleet Air Arm
Švýcarské letectvo
Indické letectvo
Singapurské letectvo
Peruánské letectvo
Jordánské letectvo
Chilské letectvo Belgie Holandsko Dánsko Švédsko Irák Libanon
Vyrobeno kusů 1 972
Mapa vojenských provozovatelů Hawkeru Hunter
Huntery akrobatické skupiny Black Arrows

Hawker Hunter byl britský proudový stíhací letoun 2. generace, zavedený do výzbroje RAF s jistým zpožděním oproti srovnatelným strojům ve výzbroji amerického či sovětského letectva, tzn. typů North American F-86 Sabre či MiG-15 a MiG-17. První prototyp (sériové číslo WB 188) vzlétl z letiště v Boscombe Down 20. července 1951 se zkušebním pilotem Hawkeru Nevillem F. Dukem. Druhý prototyp (WB 195) byl zalétán 5. května 1952 s kompletním zbraňovým systémem a sériovým motorem Avon RA.7 Mk.104. První dva exempláře tvořily předchůdce sériovým strojům Hawker Hunter F.1, třetí prototyp (WB 202), první vzlet 30. listopadu 1952, předcházel sérii Hunter F.2 s motory Saphire. Celková produkce varianty F.1 čítala 139 strojů, verze F.2 bylo vyrobeno 45 kusů. Hunter F.4 vzlétl poprvé 20. října 1954 (WT 701)se zvětšeným obsahem vnitřních palivových nádrží. Dále bylo možno na křídlové závěsníky podvěsit dvě přídavné nádrže po 454 l. Stejné úpravy byly provedeny od 46. kusu (WN 954) s motorem Saphire a takto vznikla varianta F.5 létající od 19. října 1954. Celková produkce verze F.4 byla 365 a verze F.5 105 kusů. Jednalo se o velice úspěšnou konstrukci, která vydržela po mnoho let ve výzbroji RAF, ať v původních stíhacích verzích (Hunter F.1 až F.6) či jako stíhací bombardér Hunter FGA.9. Byl také používán akrobatickou skupinou Black Arrows, kterou tvořili piloti 111. squadrony RAF a také akrobatickou skupinou švýcarského letectva Patrouille Suisse s letouny Hawker Hunter Mk.58. Stroj se rovněž hojně exportoval a také byl vyráběn v licenci. V Holandsku společnostmi Fokker a Aviolanda, v Belgii SABCA a Avions Fairey.

Hlavní technické údaje[editovat | editovat zdroj]

Hawker Hunter FGA.9[editovat | editovat zdroj]

  • Posádka: 1 (pilot)
  • Rozpětí: 10,26 m
  • Délka: 13,98 m
  • Výška: 4,01 m
  • Nosná plocha: 32,42 m²
  • Hmotnost prázdného letounu: 6527 kg
  • Vzletová hmotnost: 8051 kg
    • s přetížením: 11 158 kg
  • Pohonná jednotka: 1 × proudový motor Rolls-Royce Avon 207
    • Tah motoru: 45,127 kN

Výkony[editovat | editovat zdroj]

  • Maximální rychlost: 1150 km/h
  • Dostup: 16 276 m
  • Dolet: 787 km
    • s přídavnými nádržemi: 2983 km

Výzbroj[editovat | editovat zdroj]

  • 4 × revolverový kanón ADEN ráže 30 mm, každý se zásobou 150 nábojů
  • pumy či jiná výzbroj na čtveřici podkřídlových závěsníků (dvojice vnitřních má únosnost do 454 kg každý, vnější do 227 kg)

Prameny[editovat | editovat zdroj]

  • J. R. Moravec, Hawker Hunter, monografie v L+K 20-21 ročník LV
  • V. Němeček, Vojenská letadla 5, vydalo nakl. Naše vojsko, Praha, 1982 (1. vydání)

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu