Avro Lancaster

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Avro Lancaster
Lancaster během výročí bitvy o Británii
Lancaster během výročí bitvy o Británii
Určení Těžký bombardér
Výrobce Avro
Šéfkonstruktér Roy Chadwick
První let 9. ledna 1941
Zařazeno 1942
Vyřazeno 1963 (Kanada)
Uživatel Royal Air Force
Vyrobeno kusů 7377 kusů
Cena za kus £ 45-50 000 na začátku
£1,3-1,5 mil. v r. 2005
Varianty Avro Lancastrian

Avro 683 Lancaster byl čtyřmotorový bombardér používaný během druhé světové války britským Královským letectvem. Byl jedním z nejvýznamnějších typů, které během války sloužily v RAF, a tvořil páteř britského Bomber Command v druhé polovině války (dá se říci, že v této funkci nahradil typ Vickers Wellington). Poprvé byl bojově nasazen roku 1942, až jako poslední z trojice britských těžkých čtyřmotorových bombardérů sloužících v Bomber Command (vedle typů Short Stirling a Handley Page Halifax).

Vývoj[editovat | editovat zdroj]

Konstrukce Lancasteru vycházela z dvoumotorového bombardéru Avro 679 Manchester I, který byl handicapován nevyzrálými a nedostatečně výkonnými motory Vulture, ale protože stroj jinak měl dobré vlastnosti, tak bylo rozhodnuto letoun přepracovat pro jiné pohonné jednotky. U stroje bylo použito zvětšené křídlo (na původní centroplán byly připojeny zvětšené vnější části) a stroj dostal čtyři motory Rolls-Royce Merlin (první prototyp poháněly motory Merlin X). První prototyp poprvé vzlétl z letiště v Ringway 9. ledna 1941 ještě se třemi svislými ocasními plochami. Na konci ledna byl zkoušen ve Výzkumném ústavu letadel a výzbroje v Boscombe Down ve Wiltshiru. Nový typ, který nesl tovární označení Type 683, zprvu nesl jméno Manchester III, to bylo později změněno na Lancaster Mk.I. Druhý prototyp byl dokončen v květnu s plnou výzbrojí deseti kulometů ve čtyřech střeleckých věžích a s rozšířenou pumovnicí. První sériový Lancaster Mk.I byl zalétán 31. října 1941 ve Woodfordu. Během výroby obdržely pozdější série Mk.I řadové dvanáctiválcové, kapalinou chlazené motory Rolls-Royce Merlin 22 s vyšším plnícím tlakem, v ještě pozdější výrobní sérii byly instalovány pohonné jednotky Merlin 24. Celková produkce dosáhla 3434 strojů.

Letouny stavěly i firmy Vickers a Armstrong Whitworth a na konci války je vyráběla i firma Austin v Birminghamu. 300 letounů verze Mk II bylo vyrobeno s čtrnáctiválcovými dvouhvězdicovými vzduchem chlazenými motory Bristol Hercules VI s výkonem 1275 kW (později vyrobené stroje dostaly motory Hercules XVI). Prototyp Lancasteru Mk.II poprvé vzlétl 26. listopadu 1941 a byl rovněž zkoušen v Boscombe Down.

Od léta 1942 přicházely do Británie americké licenční motory Packard Merlin. Jejich varianty Merlin 28, 38 a 224 byly montovány do draků letounů rozpracovaných v sériové výrobě, z níž pak stroje vycházely pod označením Lancaster Mk.III. Tímto způsobem vzniklo celkem 3030 "trojek".

V roce 1944 bylo vyrobeno šest letounů Lancaster Mk.VI s motory Merlin 84.

Verze Lancaster Mk.VII z dubna 1945 se od Mk.III lišila jinak umístěnou střeleckou věží na hřbetě trupu.

V Kanadě se vyráběla u společnosti Victory Aircraft Ltd. v Maltonu verze Mk X s motory Merlin 28 (pozdější dostaly motory Merlin 38 nebo Merlin 224), které v licenci vyráběla automobilka Packard. Zde bylo vyrobeno od března 1943 do roku 1945 430 těchto strojů.

Lancaster roku 1944 svrhuje pumy na Duisburg

Operační nasazení[editovat | editovat zdroj]

Lancastery v letech 1942–1945 provedly přes 156 000 operačních letů a svrhly okolo 608 000 anglických tun (angl. tuna je 2240 liber, tedy cca 1016 kg) pum. 3249 Lancasterů bylo ztraceno v boji. Alespoň 34 nebo 35 strojům se podařilo dokončit 100 a více operačních letů! (Což je velice ojedinělý výkon — kupř. pouze tři Halifaxy dosáhly „stovky“.) Jeden stroj dosáhl dokonce počtu 140 operačních letů a přežil válku, ale roku 1947 byl sešrotován (ze „stovkových“ Lancasterů se ovšem jeden zachoval až do dnešních dnů — je exponátem britského RAF Museum v Hendonu, na okraji Londýna).

Mezi nejznámější akce Lancasteru patří Operace Chastise, kdy byly prolomeny dvě přehrady na řekách Möhne a Eder v Porúří, které provedlo 19 Lancasterů 617. squadrony v květnu 1943, nebo potopení bitevní lodi Tirpitz zásahem pum Tallboy ráže 5352 kg v norských vodách 12. listopadu 1944. Na sklonku války se počítalo s jejich bojovým nasazením v Pacifiku (v rámci tzv. Tiger Force), ale k tomu již pro rychlý konec války v Pacifiku nedošlo. Průměrný Lancaster vydržel v bojích nad Evropou 2 týdny, než byl sestřelen.

Dva Lancastery jsou letuschopné dodnes.

Verze[editovat | editovat zdroj]

  • Mk I
  • Mk I Special
  • Mk II
  • Mk III
  • Mk III Mod. 464
  • Mk IV
  • Mk V
  • Mk VI
  • Mk VII
  • Mk X

Hlavní technické údaje[editovat | editovat zdroj]

Nákresy Avra Lancasteru

Data podle: Němeček [1]

Lancaster B Mk.I[editovat | editovat zdroj]

  • Osádka: 7 mužů
  • Rozpětí: 31,11 m
  • Délka: 25,25 m
  • Nosná plocha: 120,50 m²
  • Hmotnost prázdného letounu: 14 500 kg
  • Maximální vzletová hmotnost: 31 900 kg
  • Maximální rychlost: 455 km/h
  • Dostup: 7500 m
  • Čas výstupu do výšky 6100 m: 41,6 minuty
  • Dolet: 2650-4200 km

Výzbroj[editovat | editovat zdroj]

  • 8 (resp. 10) kulometů Browning ráže 7,7 mm, ve třech (resp. čtyřech) motoricky ovládaných střeleckých věžích
  • maximálně 10000 kg pum

Pohonné jednotky[editovat | editovat zdroj]

  • čtyři kapalinou chlazené vidlicové dvanáctiválce Rolls-Royce Merlin XX
  • každý o výkonu 1280/1460 hp (954,4/1088,7 kW)

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. NĚMEČEK, Václav. Vojenská letadla (3). 3. vyd. Praha : Naše vojsko, 1992. ISBN 80-206-0117-1. S. 312-313.  

Prameny[editovat | editovat zdroj]

  • Václav Němeček: Vojenská letadla (3), Naše vojsko, Praha, 1992 (vydání 3., upravené a doplněné), ISBN 80-206-0117-1

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]