Westland Wyvern

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Westland Wyvern
Wyvern TF.2 na Farnborough Air Show v roce 1953
Wyvern TF.2 na Farnborough Air Show v roce 1953
Určení bitevní letoun
Výrobce Westland Aircraft
Šéfkonstruktér W. E. W. Petter
První let 16. prosince 1946
Zařazeno 1953
Vyřazeno 1958
Uživatel FAA
Vyrobeno kusů 127
Varianty W.34 Wyvern TF Mk.1, W.35 Wyvern TF Mk.2, W.38 Wyvern T Mk.3, W.35 Wyvern TF Mk.4

Westland Wyvern byl britský námořní bitevní samonosný dolnoplošník s protiběžnými vrtulemi a zatahovacím podvozkem ostruhového typu. První prototyp (sériové číslo TS371) W-34 vzlétl 16. prosince 1946 ze zkušebního letiště v Boscombe Down a v jeho kabině seděl pilot Harald Penrose. Po jeho havárii v říjnu 1947 převzal zkušební program druhý prototyp (TS375), v této době již s označením Westland Wyvern TF Mk.1. Třetí prototyp (TS378) byl zkušebně vybaven šestilistou vrtulí de Havilland na rozdíl od prvních dvou s osmilistou Rotol. Během prvního pololetí roku 1948 byly dohotoveny zbývající prototypy Mk.1 již se sklopným křídlem, přistávacím hákem, závěsy pro katapultový vzlet a s výzbrojí čtyř kanónů Hispano Mk.V ráže 20 mm. Šest prototypů a deset strojů ověřovací série W.34 Wyvern TF Mk.1 bylo poháněno pístovými motory Rolls-Royce Eagle 22 o výkonu 3500 hp (2610 kW). 18. ledna 1949 vzlétl první prototyp Wyvern TF Mk.2 (VP120) s motorem Rolls-Royce Clyde, který byl vybaven devítistupňovým osovým kompresorem doplněný desátým odstředivým stupněm o výkonu 2200 kW. První prototyp TF Mk.2 (VP109) s motorem Armstrong Siddeley ASP-3 Python 1 o výkonu 2620 kW plus 4,5 kN přídavného tahu vzlétl 22. března 1949 následovaný druhým (VP113) 30. srpna. Ten již v říjnu 1949 po náhlém zastavení motoru havaroval s tragickými následky pro pilota Mika Gravese. Třetí prototyp (VW867) z února 1950 a další prototypy TF Mk.2 dostaly motory Python 2 s konstantními otáčkami. Jediný cvičný dvoumístný stroj T Mk.3 (VZ739) zahájil zkoušky 11. února 1950 s motorem Python 1 a v listopadu téhož roku po havárii zrušen. Sedm kusů ověřovací série TF Mk.1 a 2 bylo dokončeno jako (W.35) Wyvern TF Mk.4 se změněným krytem motoru a dvěma pomocnými kýlovými ploškami namontovanými na stabilizátoru, zlepšujícími směrovou stabilitu stroje. V následujících čtyřech blocích sériové produkce vzniklo 50, 13, 13 a 11 strojů této verze s motory Python 3 s výkonem 2700 kW plus 5,2 kN. Při nasazení do služby bylo 87 strojů W.35 Wyvern TF Mk.4 v roce 1953 přejmenováno na Wyvern S Mk.4.

Operační nasazení[editovat | editovat zdroj]

9. června 1948 zahájil třetí prototyp Mk.1 TS348 zkoušky na letadlové lodi HMS Implacable a od května 1949 pokračoval zkušební provoz na HMS Illustrious. V létě 1954 začala první jednotka, 813. squadrona, operovat z paluby letadlové lodě HMS Albion ve Středozemním moři. Své první Wyverny S Mk.4 dostávala od května 1953 a její domovskou základnou se stalo pozemní letiště ve Fordu v Sussexu. Plně bojeschopnou se stala po dodání dvacátého stroje v září 1953. Od května do listopadu 1955 sloužily Wyverny 813. a nové 827. squadrony na HMS Eagle opět ve Středozemním moři. Po návratu do Fordu byly rozpuštěny a na jejich základě se utvořily squadrony 830 a 831, které se v dubnu 1956 opět nalodily na HMS Eagle. Do středomoří však odplula pouze 830. squadrona, protože 831. se po několika dnech vrátila do Fordu. Mezi 1. a 6. listopadem 1956 zasáhlo devět bojeschopných S Mk.4 830. squadrony Royal Navy z HMS Eagle v suezké krizi proti Egyptské republice. 831. squadrona se ještě v roce 1956 přestěhovala na HMS Ark Royal, kde sloužila do února 1957 a v prosinci ve Fordu byla rozpuštěna. Stejný osud postihl v lednu 1957 830. squadronu po návratu HMS Eagle do Británie. V listopadu 1956 došlo na základně ve Fordu k obnovení 813. squadrony, která se v červenci 1957 nalodila na HMS Eagle. Zůstala tak poslední jednotkou s Wyverny a to až do března 1958, kdy byla rozpuštěna.

Technické parametry[editovat | editovat zdroj]

  • Osádka: 1
  • Rozpětí křídla: 13,41 m
  • Délka: 12,88 m
  • Výška: 4,57 m
  • Nosná plocha: 32,98 m²
  • Hmotnost prázdného stroje: 7095 kg
  • Maximální vzletová hmotnost: 11 113 kg
  • Maximální rychlost: 708 km/h
  • Dolet: 1446 km
  • Dostup: 8537 m
  • Stoupavost: 11,9 m/s