Gloster Meteor

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Gloster Meteor
Gloster Meteor F.Mk.III.
Gloster Meteor F.Mk.III.
Určení proudové stíhací letadlo
Výrobce Gloster Aircraft Company
Šéfkonstruktér George Carter
První let 5. března 1943
Zařazeno 27. července 1944
Uživatel Velká Británie (RAF)
Vyrobeno kusů 3900 ks
Gloster Meteor dánského letectva v muzeu

Gloster Meteor byl prvním britským proudovým letounem, který sloužil koncem 2. světové války v RAF.

Vývoj[editovat | editovat zdroj]

Velká Británie byla vedle Německa ve 40. letech nejdál ve vývoji proudového pohonu letadel, za což vděčí především konstruktéru Franku Whittleovi. Speciální zkušební letoun G.40 Squirt s motorem W.1 vzlétl již v květnu 1941. Jednalo se pouze o experimentální stroj, který však dal základ vzniku proudových letadel. Vývojem vznikla celá řada motorů různých výrobců, která našla uplatnění až v poválečné době. Firma Gloster připravovala nový letoun, který byl později pojmenován jako Meteor, již od roku 1940. Od jara roku 1943 se zkoušely první prototypy a první stroje malé série po počtu 20 kusů F.Mk.I. létaly s motory Welland I. od firmy Rolls-Royce. Tyto stroje však létaly rychlostí pouze 656 km/h, takže nepřekonávaly nejlepší letouny s pístovými motory. Jimi vybavená 616. peruť byla bojově nasazena proti hrozbě letounových střel V-1 (Fi 103). Koncem roku 1944 obdržela tato peruť zmodernizovaný typ letounu F.Mk.III, který byl poháněn motory Derwent s vyšším tahem. Tato letadla, která byla dodána v počtu 280 kusů, se mohla stát důstojným protivníkem Me-262, ale k případné konfrontaci nedošlo. Po 2. světové válce se rozběhla výroba dalších typů, přičemž došlo do roku 1954 k deseti modernizacím. Celkem bylo vyrobeno 3900 kusů.

Užití[editovat | editovat zdroj]

Proudové stíhací stroje Meteor byly poprvé užity ve 2. světové válce a jen shodou okolností se nestřetly s německými proudovými stíhačkami, jejichž význam bývá v literatuře přeceňován. Meteory spolu s americkými P-80 byly na dobré úrovni a v případě delšího pokračování války by došlo jistě ke konfrontaci s německými stroji. Gloster Meteor se ukázal jako nadějný stroj v poválečném období, kdy byl dodáván do států jako Argentina, Austrálie, Belgie, Brazílie, Dánsko, Egypt, Francie, Izrael, Nový Zéland, Švédsko a další. Byl použit v Korejské válce, kde s úspěchem bojoval proti sovětským proudovým letounům MiG-15.

Hlavní technické údaje[editovat | editovat zdroj]

Meteor Mk.III

Gloster Meteor F.Mk.III[editovat | editovat zdroj]

  • Posádka: 1 muž
  • Rozpětí: 13,11 m
  • Délka: 12,58 m
  • Výška: 3,96 m
  • Nosná plocha: 34,74 m²
  • Hmotnost vlastního letounu: 4771 kg
  • Vzletová hmotnost: 6314 kg
  • Pohonná jednotka: 2 × proudový motor Rolls-Royce W.2B/23C

Výkony[editovat | editovat zdroj]

  • Rychlost: 768 km/h
  • Dostup: 13 100 m
  • Dolet: 1610 km

Výzbroj[editovat | editovat zdroj]

Gloster Meteor NF.Mk.11[editovat | editovat zdroj]

Meteor Mk.VIII
  • Posádka: 1 muž
  • Délka: 14,78 m
  • Rozpětí: 13,10 m
  • Výška: 3,96 m
  • Nosná plocha: 34,40 m²
  • Hmotnost prázdného letounu: 6300 kg
  • Vzletová hmotnost: 8960 kg
  • Pohonná jednotka: 2 × proudový motor Rolls-Royce Derwent 8

Výkony[editovat | editovat zdroj]

  • Maximální rychlost: 931 km/h
  • Dostup: 13 400 m
  • Stoupavost: 28,20 m/s
  • Dolet: 1470 km

Výzbroj[editovat | editovat zdroj]

  • 4 × kanón ráže 20 mm
  • Neřízené rakety

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • VÁLKA, Zbyněk. Stíhací letadla: 1939-45/ Velká Británie - Německo. Olomouc : Votobia, 1996. 110 s. ISBN 80-7198-260-1.  
Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu