Fairey Spearfish
| Spearfish | |
|---|---|
 | |
| Určení | Palubní bombardovací a torpédový letoun |
| Výrobce | Fairey Aviation Company |
| Šéfkonstruktér | Herbert E. Chaplin |
| První let | 5. července 1945 |
| Zařazeno | 1945 |
| Vyřazeno | 1952 |
| Uživatel | Fleet Air Arm |
| Vyrobeno kusů | 4 prototypy (+ 1 nedokončený) |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Fairey Spearfish byl britský jednomotorový palubní střemhlavý a torpédový bombardér vyvíjený za druhé světové války. Svého času to byl největší a nejtěžší jednomotorový letoun postavený ve Velké Británii.
Vývoj[editovat | editovat zdroj]
Stroj byl vyvíjen od roku 1943 na základě Specifikace O.5/43 Ministerstva letectví a Admirality jako nástupce bombardéru Fairey Barracuda, který právě vstupoval do služby.[1][2][3] Nový typ měl být schopen střemhlavého bombardování, svrhávání torpéd a protiponorkového boje. Své projekty začaly vypracovávat firmy Blackburn (B-47), Cunliffe-Owen, Folland (Fo-119) a také tradiční výrobce palubních letounů Fairey Aviation.
Konstruktér Herbert E. Chaplin se zprvu rozhodoval mezi dvěma řadovými motory Rolls-Royce Merlin, Griffon a Napier Sabre, dvouhvězdicovým Bristol Centaurus a 24 válcovým Rolls-Royce Exe 45, nakonec byla vybrána pohonná jednotka firmy Bristol. Dne 13. srpna 1943 byl projekt Fairey Spearfish vybrán k realizaci a byly objednány prototypy. První (RA356) zalétal tovární pilot F. H. Dixon 5. července 1945[4] s osmnáctiválcovým motorem Centaurus 57 o maximálním výkonu 1900 kW. Byly postaveny další tři stroje (RN241, RA360 a RA363), pátý prototyp nebyl dokončen a nikdy nevzlétl, neboť po skončení války proti Japonsku byl vývoj přerušen. Postavené stroje byly využity k různým zkouškám, např. s pomocnými startovacími raketami RATOG (Rocked Assisted Take-Off Gear).
Popis konstrukce[editovat | editovat zdroj]
Fairey Spearfish byl rozměrný dvoumístný celokovový středoplošník. V přídi trupu skořepinové konstrukce byl zabudován dvouhvězdicový vzduchem chlazený osmnáctiválec Bristol Centaurus pohánějící pětilistou reverzní vrtuli Rotol VH-65 (prototypy poháněl Centaurus 57 nebo 58 o maximálním výkonu 2090 kW, pro sériové stroje byla plánována zástavba motorů Centaurus 58, 59 a 60). Dvoučlenná posádka (pilot a navigátor-radiooperátor-střelec-radarový operátor) seděla v bohatě prosklené kabině nad pumovnicí určenou pro torpédo, 907 kg (2000 lb) bomb nebo přídavnou nádrž o objemu 818 l (180 Imp gal). Sklopné křídlo, v jehož levé polovině byl umístěn chladič oleje, bylo vybaveno čtyřpolohovými Fairey-Youngmanovými vztlakovými klapkami a bylo možno zavěsit pod něj až 16 neřízených raket RP-3. Střelecká výzbroj se měla skládat ze dvou pevných kulometů Browning M2 ráže 12,7 mm v křídle a dvou stejných zbraní uložených v dálkově ovládané střelecké věži Frazer-Nash FN-95 na hřbetě trupu za kabinou. Na spodní straně trupu za pumovnicí byl instalován výsuvný radar ASV (Air-to-Surface Vessel) Mk. XV. Hlavní nohy podvozku záďového typu se zatahovaly do křídel směrem od trupu, ostruhové kolečko bylo také zatahovací. Přistávací hák byl za letu ukryt v zadní části trupu pod ocasními plochami.
Specifikace[editovat | editovat zdroj]
Údaje dle[4]
Hlavní technické údaje[editovat | editovat zdroj]
- Posádka: 2
- Délka: 13,60 m
- Rozpětí: 18,40 m
- Výška: 4,10 m
- Plocha křídel: 49,30 m²
- Prázdná hmotnost: 6895 kg
- Maximální vzletová hmotnost : 10 020 kg
- Pohonná jednotka: 1× dvouhvězdicový vzduchem chlazený osmnáctiválec Bristol Centaurus 57 pohánějící pětilistou vrtuli
- Výkon pohonné jednotky: 1 930 kW (2585 k)
Výkony[editovat | editovat zdroj]
- Maximální rychlost u hladiny moře: 422 km/h
- Maximální rychlost ve 4300 m: 470 km/h
- Cestovní rychlost: 315 km/h
- Výstup na 3050 m: 7,7 min
- Dolet: 1 670 km
- Dostup: 7 620 m
- Stoupavost: 8,74 m/s
- Plošné zatížení: 199,37 kg/m²
Výzbroj[editovat | editovat zdroj]
- dva pevné 0.50 (12,7 mm) kulomety Browning M2 v křídle, dva stejné kulomety v dálkově ovládané věži Frazer-Nash FN 95 na hřbetě trupu za kabinou
- v pumovnici torpédo, bomby nebo miny do hmotnosti 2000 lb (907 kg) nebo přídavná nádrž o objemu 180 Imp gal (818 l)
- pod křídly závěsníky pro až 16 neřízených raket
- protilodní radar ASV Mk. XV
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Fairey Swordfish, Albacore, & Barracuda. www.airvectors.net [online]. [cit. 2023-01-03]. Dostupné online.
- ↑ British Aviation Resource Center - A Warbirds Resource Group Site. www.warbirdsresourcegroup.org [online]. [cit. 2023-01-03]. Dostupné online.
- ↑ SMITH, Peter C. Dive bomber! : aircraft, technology, and tactics in World War II. Mechanicsburg, PA: Stackpole Books v, 378 pages s. Dostupné online. ISBN 978-0-8117-3454-7, ISBN 0-8117-3454-4. OCLC 170058363
- ↑ a b NĚMEČEK, Václav. Fairey Spearfish. Letectví a kosmonautika. 1995, roč. LXXI., čís. 12, s. 52. ISSN 0024-1156.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- NĚMEČEK, Václav. Fairey Spearfish. Letectví a kosmonautika. 1995, roč. LXXI., čís. 12, s. 52. ISSN 0024-1156.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Fairey Spearfish na Wikimedia Commons - https://web.archive.org/web/20070115013417/http://www.samoloty.ow.pl/str125.htm
- http://www.britishaircraft.co.uk/aircraftpage.php?ID=351 Archivováno 30. 9. 2007 na Wayback Machine.
- http://www.jaapteeuwen.com/ww2aircraft/html%20pages/FAIREY%20SPEARFISH.htm
- https://web.archive.org/web/20060903052001/http://www.fleetairarmarchive.net/Aircraft/Spearfish.htm
