Fairey Barracuda

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Fairey Barracuda
Fairey Barracuda Mk II s 18palcovým torpédem
Fairey Barracuda Mk II s 18palcovým torpédem
Určení střemhlavý bombardér
torpédový bombardér
Výrobce Fairey Aviation Co. Ltd., Westland Aircraft a Blackburn Aircraft
Šéfkonstruktér Marcel Lobelle
První let 7. prosince 1940
Zařazeno 1942
Uživatel Fleet Air Arm
Výroba 1941–1945
Vyrobeno kusů 2572

Fairey Barracuda byl první britský jednoplošný torpédový a střemhlavý bombardér užívaný v době druhé světové války. Mělo se jednat o letoun, který by byl náhradou za dvojplošný Fairey Swordfish. Jeho konstrukce však nebyla příliš zdařilá, a to zejména v tom, že s jednalo o pomalý stroj, který měl navíc složitý mechanismus zatahování kol do trupu. Práce na vývoji započaly roku 1937. První prototyp označený Fairey Type 100 vzlétl 7. prosince roku 1940 z továrního letiště Great West Aerodrome, v květnu 1941 byl zkoušen na letadlové lodi HMS Victorious a na podzim téhož roku byly jeho vlastnosti ověřovány ve Výzkumném ústavu letadel a výzbroje v Bocombe Down. Druhý prototyp s modifkovanými ocasními plochami byl zalétán 29. září 1941. Pohon prototypů zajišťoval dvanáctiválcový motor do V Merlin 30 s výkonem 927 kW. Stejná pohonná jednotka byla zabudovaná i do prvních jednatřiceti sériových strojů Fairey Barracuda Mk.I. Další sériově vyráběná varianta s řadovým motorem Rolls Royce Merlin 32 s výkonem 1206 kW pohánějícím čtyřlistou vrtuli nesla označení Barracuda Mk.II. První "dvojky" se dostaly k bojovým jednotkám v březnu roku 1943 a do prvních bojových akcí zasáhly s 810. perutí umístěné na HMS Illustrious v srpnu 1943. Následující typ Barracuda Mk.III byl vybaven protilodním vyhledávacím radiolokátorm ASV Mk.IIN nebo ASV Mk.X s parabolickou anténou. Nejznámější vojenskou akcí Barracud se staly nálety na německou bitevní loď Tirpitz mezi dubnem a srpnem v roce 1944. Koncem roku 1944 vzniklo přestavbou z Mk.II deset letounů Barracuda Mk.IV s motorem Rolls Royce Griffon 37 s výkonem 1485 kW. 16.listopadu 1944 vzlétl prototyp Barrcuda Mk.V s motorem Griffon VII o výkonu 1360 kW. Byl to přestavěný starší model Mk.II (P9876), který v pozdějších fázích zkoušek obdržel motor Griffon VIII o stejném výkonu. Po prototypu bylo přestavěno dalších šest strojů z upravených dílů starších verzí. Prvním ze třicetikusové série Mk.V s motorem Griffon 37 o výkonu 1485 kW byl letoun s č. RK530 zalétaný 22. listopadu 1945. Tato varianta byla vybavena protilodním radarem ASH, měla zesílený drak, větší křídlo a palivové nádrže. Obrana zadní polosféry dvojkulometem Vickers K byla vypuštěna a osádka byla redukovaná na dva členy. Poslední Mk.V dolétaly v roce 1950 u cvičné 744., 750. a 753. squadrony. V různých obměnách bylo vyprodukováno 2572 kusů těchto letounů.

Hlavní technické údaje[editovat | editovat zdroj]

  • Osádka: 3 muži
  • Rozpětí: 14,50 m
  • Délka: 12,18 m
  • Výška: 4,58 m
  • Nosná plocha: 37,62 m²
  • Hmotnost prázdného letounu: 4445 kg
  • Vzletová hmotnost: 6386 kg
  • Pohonná jednotka: 1 × čtyřdobý zážehový kapalinou chlazený přeplňovaný vidlicový dvanáctiválec Rolls-Royce Merlin 32
  • Výkon pohonné jednotky: 1640 k (1225 kW)

Výkony[editovat | editovat zdroj]

  • Rychlost: 338 km/h
  • Dostup: 6585 m
  • Dolet: 1165 km

Výzbroj[editovat | editovat zdroj]

  • 2 × 7,7mm kulomet Vickers K
  • 5 závěsníků (1 pod trupem, 2 pod každým křídlem) pro až 735 kg výzbroje
    • Varianty podvěšené výzbroje: Torpédo Mk.XIIB, pumy, miny či hlubinné nálože

Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Fairey Barracuda ve Wikimedia Commons