Percival Proctor
| Percival Proctor | |
|---|---|
.jpg) Percival Proctor (G-AIAA) | |
| Určení | cvičný a kurýrní letoun |
| Původ | Spojené království |
| Výrobce | Percival Aircraft Limited |
| První let | 8. října 1939 |
| Zařazeno | 1939 |
| Uživatel | Royal Air Force Fleet Air Arm, Armée de l'Air |
| Vyrobeno kusů | 1268 |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Percival P-14 Proctor byl britský jednomotorový dvoumístný dolnoplošník celodřevěné konstrukce pro spojovací účely a výcvik.
Vývoj[editovat | editovat zdroj]
Letoun Proctor byl vojenskou variantou britských sportovních a cestovních strojů Percival Vega Gull, které Royal Air Force zařadilo do služby. Celodřevěných letounů Vega Gullů, jejichž prototyp vzlétl v roce 1935, se do roku 1939 dostalo do britského královského letectva 15 a byly využívány ke spojovacím a kurýrním účelům.
První prototyp čistě vojenského letounu Proctor Mk.I (sér. č. P5998) vzlétl 8. října 1939[1] a začal se vzápětí sériově vyrábět. Celková produkce třímístných Mk.I pro RAF dosáhla počtu 245 kusů (P5998 až P6322 a R7485 až R7529)[1], z nichž 25 dodala manchesterská společnost F. Hills & Sons.
Verze Proctor Mk.II (BV535 až BV658, Z7193 až Z7256)[1] již neměla zdvojené řízení a sloužila k výcviku radistů. 50 letounů bylo vyprodukováno v subverzi Proctor Mk.IIa (X8825 až X8912)[1].
V roce 1941 byl zalétán prototyp Proctor Mk.III, určený rovněž k výcviku radiooperátorů. Kromě prvního exempláře vyrobeného společností Percival byly ostatní kusy dodány firmou F. Hills & Sons.
Rekonstrukcí původního draku Mk.III, zahrnující zvětšení délky, výšky a šířky trupu, zvýšení počtu členů osádky na 4 a zesílení draku, vznikla varianta Proctor Mk.IV. Sériové stroje byly vybaveny radiostanicemi z bojových letounů a sloužily k výcviku radistů vícemístných letadel. Pohon zajišťoval výkonnější motor, invertní vzduchem chlazený řadový šestiválec de Havilland Gipsy Queen II o výkonu 154 kW s dvoulistou celokovovou stavitelnou vrtulí. Některé byly v pozdějším období přestavěny na kurýrní s dvojím řízením. První z 256 Mk.IV byly RAF dodávány od dubna 1943. Percival dodal 6 kusů (MX450 až MX455), zbylých 250 vzniklo ve dvou sériích u Hillse (NP156 až NP403 a RM160 až RM230).
Do roku 1945 bylo vyprodukováno celkem 1268 kusů letounů včetně civilní verze Proctor Mk.V pro přepravu 4 osob.
Po druhé světové válce sloužily stroje Percival Proctor i v Československu, kde byly označeny jako K-71.
Specifikace[editovat | editovat zdroj]
Technické údaje[editovat | editovat zdroj]
- Osádka: 1
- Kapacita: 2–4 cestující (dle verze)
- Rozpětí: 12,04 m
- Délka: 8,59 m
- Výška: 2,21 m
- Nosná plocha: 18,77 m²
- Hmotnost prázdného letounu: 1075 kg
- Vzletová hmotnost: 1588 kg
- Pohonná jednotka: 1× invertní šestiválcový řadový motor de Havilland Gipsy Six
Výkony[editovat | editovat zdroj]
- Maximální rychlost: 257 km/h
- Cestovní rychlost: 250 km/h
- Dostup: 4260 m
- Maximální dolet: 1260 km
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- ŠIMEK, Ondřej. Percival Proctor Mk.IV. Letectví a kosmonautika. Červen 1981, roč. LVII, čís. 12, s. 450 a 451.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Percival Proctor na Wikimedia Commons - (anglicky) Kamufláže letounu Percival Proctor Archivováno 21. 7. 2015 na Wayback Machine.
- (anglicky)Percival Proctor
