Short Sunderland

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Short Sunderland
Short Sunderland
Short Sunderland
Určení průzkumný a protiponorkový hydroplán
Výrobce Short Brothers
První let 16. října 1937
Zařazeno 1938
Vyřazeno 1967
Uživatel RAF
RAAF
RNZAF
Aéronavale
Vyrobeno kusů 749 ks

Short Sunderland byl britský hlídkový a protiponorkový hydroplán užívaný v druhé světové válce.

Vývoj[editovat | editovat zdroj]

V roce 1934 vznikla ve Velké Británii soutěž na zakázku dálkových poštovních létajících člunů. Jedním z potenciálních výrobců se stala firma Short Bros. Ltd. sídlící v Rochesteru, která měla v tomto oboru již zkušenosti. Letoun, který postavila, byl vskutku impozantní. Velký létající člun měl dvě paluby, přičemž horní paluba byla určena pro posádku letadla a poštu, dolní paluba s luxusním vybavením pro cestující. Stroj začal létat na trasách mezi Velkou Británií a jeho zámořskými koloniemi, např. Jižní Afrikou, Indií, Singapurem či Austrálií. Během druhé světové války byly hydroplány S.26 a S.30 zařazeny do vojenské služby. Byly využívány k hlídkové stlužbě a k záchranným akcím na otevřeném moři. K tomuto účelu byly vybaveny kulometnými věžemi.

Kromě této civilní verze byl na podkladě specifikace R.2/33 vyvinut vojenský typ tohoto letounu. Verze dostala označení S.25 a její prototyp poprvé vzlétl roku 1937. Typ Mk. I byl vybavený motory Bristol Pegasus X, každý o výkonu 709 kW (950 hp), neboť plánované motory Pegasus XXII o výkonu 753 kW (1,010 hp) nebyly zatím k dispozici. Stroj však byl dále modernizován, roku 1941 byla zahájena výroba typu Mk.II s motory Pegasus. Letouny byly vybaveny novými radiolokátory, zvětšena zásoba střeliva. Nejpočetněji vyráběnou verzí byl typ Mk.III, který se stal tak jednou z nejužitečnějších zbraní proti ponorkám. Dalším vývojovým typem byl Sunderland Mk. IV., který však byl odlišný a měl se stát vývojovou řadou S.45 Seaford. Počátky jeho vývoje sahají do roku 1942, ovšem ten tak zaostal, že výroba byla zahájena až roku 1945 a bylo vyrobeno pouhých 8 kusů. Poslední verzí byl Sunderland Mk. V, který byl poháněn motory Pratt & Whitney R-1830-90B Twin Wasp. Letouny tohoto typu začaly k jednotkám přicházet až roku 1945 a byly vyráběny až do června 1946.

Bojové užití[editovat | editovat zdroj]

V době vypuknutí války v Evropě v září 1939 používalo britské vojenské letectvo celkem 40 Sunderlandů. Letouny se od prvopočátku podílely na záchraně sestřelených britských a spojeneckých pilotů, zachraňovaly posádky a pasažéry lodí, které byly potopeny nacistickými ponorkami. Díky poměrně slušné pasívní ochraně byly nepříjemným soupeřem pro německé stíhače. Od nich dostaly přezdívku "Fliegende Stachelschweine“ (Létající dikobraz). Sunderlandy se účastnily úspěšně evakuace britských vojáků z Kréty, kdy z celkového množství 28 tisíc mužů jich evakuovaly zhruba polovinu. Do konce války potopily 28 německých ponorek a měly podíl na potopení dalších. Koncem druhé světové války jejich poslání neskončilo. Stroje létaly se zásobami v době tzv. berlínské krize, účastnily se Korejské války a jiných bojů v Asii, komerčně byly využívány při civilních dálkových letech a expedicích.

Verze[editovat | editovat zdroj]

  • Short Sunderland Mk.I - byl vyráběn od roku 1938 do roku 1942 v počtu 75 ks
  • Short Sunderland Mk.II - vyráběn od 08/1941 do 12/1941, celkem 43 ks
  • Short Sunderland Mk.III - vyráběn od 12/1941, celkem 461 ks
  • Short Sunderland Mk.IIIA - verze vybavená radiolokátorem Mark III
  • Short Sunderland Mk.IV - S.45 Seaford, celkem 8 kusů
  • Short Sunderland Mk.V - verze vyráběná od 02/1945 do 06/1945 v počtu 55 kusů

Technické údaje[editovat | editovat zdroj]

  • Osádka: 7 až 9
  • Pohonná jednotka (Sunderland Mk.V): čtyři motory Pratt & Whitney R-1830-90B Twin Wasp s výkonem po 895 kW (1200 hp)
  • Vzletová hmotnost: 20 750 kg
  • Hmotnost prázdného letounu: 12 830 kg
  • Maximální vzletová hmotnost: 22 800 kg
  • Rozpětí: 34,38 m
  • Délka: 26 m
  • Výška: 10 m
  • Nosná plocha: 138,2 m²
  • Max. rychlost: 338 km/h v 1900 m
  • Cestovní rychlost: 286 km/h v 1900 m
  • Počáteční stoupavost: 360 m/min
  • Praktický dostup: 4850 m
  • Maximální dostup: 6250 m
  • Dolet: 2200 km
  • Vytrvalost: 10 h při 260 km/h
  • Maximálně: 21 h při 220 km/h (zásoba paliva 5200 kg)
  • Výzbroj: pumy nebo hlubinné nálože, 4 x 7,7 mm kulomet ve věži Nash & Thompson FN-4A, další kulometná výzbroj ráže 7,7 mm nebo 12,7 mm na bocích (celkem 8 kulometů)
Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu