Boulton Paul Defiant

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Defiant
Určení stíhací letoun
Výrobce Boulton Paul Aircraft
Šéfkonstruktér John Dudley North
První let 11. srpna 1937
Zařazeno prosinec 1939
Charakter Vyřazen
Uživatel Royal Air Force
Royal Australian Air Force
Polské letectvo
Vyrobeno kusů 1064 ks

Boulton Paul Defiant byl britský stíhací letoun nasazený na počátku druhé světové války (květen 19401942) do bojů proti Luftwaffe. Šlo o poslední bojově nasazený věžový stíhací letoun v britském letectvu.

Vznik a vývoj[editovat | editovat zdroj]

Formace Defiantů Mk.I 264. perutě RAF

Letadlo Boulton Paul Defiant vzniklo na základě specifikace F.9/35 ministerstva letectví. Veškerá palebná síla letadla byla soustředěna do střelecké věže, kvůli čemuž byla vytvořena nová taktika - pilot měl dostat svou stíhačku do takové pozice, aby střelec mohl co nejlépe zasáhnout nepřátelský bombardér. Střelecká věž měla nejlepší palebné pole zejména nahoru, protože na bombardéry se mělo útočit zdola. V letadle Defiant nebyla kromě střelecké věže již žádná jiná výzbroj, takže stroj byl bezbranný vůči nepřátelským stíhačům, a to zejména při útocích zepředu. První prototyp letadla Defiant poprvé vzlétl 11. srpna 1937. Po první verzi Defiant Mk.I následovala výroba ne tak vysokého počtu mírně vylepšeného a výkonnějšího Mk.II. Také se vyráběla i speciální verze určená pro vlečení cvičných cílů (bylo vyrobeno 140 kusů), TT. Mk.III, bez střelecké věže. Mnoho již existujících Defiantů bylo přestavěno do této podoby. Celkem bylo vyrobeno 1 064 kusů všech verzí.

Nasazení[editovat | editovat zdroj]

Noční stíhač Boulton Paul Defiant jako exponát muzea RAF v Londýně

Dodání Defiantů jednotkám Royal Air Force bylo opožděno kvůli vývojovým problémům až do období let 1939 - 1940. Jedinou výzbroj první verze Defiant Mk.I představovala čtveřice spřažených kulometů umístěná v otočné věži za kabinou pilota. Defianty se nejprve úspěšně používaly jako denní stíhačky, zejména nad Dunkerquem. Zpočátku měl letoun určité úspěchy, neboť nezkušení němečtí stíhači si jej pletli s letounem Hawker Hurricane. Přibližovali se tedy k němu zezadu shora a nezřídka svůj fatální omyl zjistili teprve poté, kdy střelec britského letounu zahájil palbu.

Němečtí piloti se ovšem brzy naučili Defiant rozpoznávat, a pak se situace radikálně obrátila: slabě vyzbrojený, pomalý a neohrabaný Defiant, který nemohl střílet dopředu a trpěl komplikovanou komunikací mezi pilotem a střelcem, byl pro německého stíhače snadným a prakticky bezbranným terčem. Pouze sestava většího počtu Defiantů dokázala klást účinnější odpor, který ovšem vyžadoval čistě obrannou formaci neumožňující efektivní útok.

Z tohoto důvodu byl letoun přemístěn k nočnímu stíhání (červenec 1940), kde následně dosáhl určitých úspěchů. Pro účely nočního stíhání bylo lépe uzpůsobeno 207 kusů nově vyrobené verze Defiant Mk.II. Tato verze byla vybavena leteckým radarem AI Mk IV a motorem Merlin XX.

Defiant byl definitivně vyřazen z výzbroje bojových jednotek v roce 1942. Poté byl ještě používán jako záchranný a cvičný letoun a jako letoun pro vlečení cvičných cílů. Bylo vyrobeno ještě 140 kusů verze Defiant Mk.III bez otočné věže, které se používaly výhradně k vlekání cvičných terčů.

Specifikace (Defiant Mk.I)[editovat | editovat zdroj]

Boulton Paul Defiant 3D ExCC.gif

Technické údaje[editovat | editovat zdroj]

  • Posádka: 2 (pilot a střelec)
  • Délka: 10,77 m
  • Rozpětí: 11,99 m
  • Výška: 3,71 m
  • Plocha křídel: 23,23 m²
  • Plošné zatížení: kg/m²
  • Prázdná hmotnost: 2755 kg
  • Vzletová hmotnost : 3773 kg
  • Pohonná jednotka: 1× kapalinou chlazený 12válec do V Rolls-Royce Merlin III
  • Výkon pohonné jednotky: 768 kW (1 030 hp)

Výkony[editovat | editovat zdroj]

  • Maximální rychlost: 489 km/h
  • Dolet: 748 km
  • Dostup: 9250 m
  • Stoupavost: 9,65 m/s
  • Poměr výkon/hmotnost: 204 W/kg

Výzbroj[editovat | editovat zdroj]

  • 4 kulomety Browning ráže 7,7 mm v hydraulicky ovládané hřbetní věži (600 nábojů na hlaveň, celkem 2400 nábojů)

Zdroje[editovat | editovat zdroj]

  • Malcolm V. Lowe – Encyklopedie letectví II (1939–1945) (z anglického originálu The Complete Encyclopedia of Flight 1939–1945) ISBN 80-7234-455-2 (str. 80, 81)

Galerie Boulton Paul Defiant ve Wikimedia Commons