Short Stirling

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Stirling
Určení bombardér a tahač kluzáků
Výrobce Short Brothers
Šéfkonstruktér Arthur Gouge
První let 14. května 1939
Zařazeno 1940
Vyřazeno 1949
Uživatel Royal Air Force
Egyptské vojenské letectvo
Výroba 1939 - 1943
Vyrobeno kusů 2383 ks
Další vývoj Short Sunderland

Short S-29 Stirling byl první čtyřmotorový bombardovací letoun RAF užívaný v druhé světové válce. Jednalo se o impozantní stroj, ovšem s nedostatečnou dostupností a špatnou manévrovatelností. Vývoj letounu byl dokončen roku 1938, v roce následujícím vzlétl první prototyp. Stirlingy se bojově začaly používat až roku 1941 při náletech na německá a Němci okupovaná města. Kromě bombardovací verze se vyráběly typy, které byly používány k výsadkovým operacím, přepravě či k vlečení kluzáků.

Vývoj[editovat | editovat zdroj]

Kokpit stroje Stirling Mk I

První prototyp Short S-29 poprvé vzlétl 14. května 1939, následovaný druhým prototypem se zesíleným podvozkem 3. prosince 1939. Ten byl po dobu čtyř měsíců na jaře 1940 zkoušen v Boscombe Down.

Prvních devět sériových letounů Short Stirling Mk.I Series 1 mělo zabudováno po čtyřech motorech Bristol Hercules II. Hlavňovou výzbroj tvořily dva kulomety Browning ráže 7,7 mm v přední střelecké věži Frazer-Nash FN 5A, dva kulomety Browning stejné ráže ve spodní vysunovací věži FN 25A a čtveřice těchto kulometů byla instalována v zadní střelecké věži FN 4A. První sériový Stirling byl ke zkouškám dodán již v květnu 1940, ale do konce tohoto roku bylo dodáno pouze 15 strojů.

Stirling Mk.I Series 2 mohly namísto nevyhovující spodní věže nést po jednom kulometu Browning ráže 7,7 mm v bocích trupu, později byla do zádě osazena věž FN 20A s motorizovaným podavačem střeliva.

První Stirling Mk.I Series 3 byl v pořadí 81. vyrobeným strojem, který již nesl hřbetní střeleckou věž FN 7A kuželovitého tvaru. Srs. 3 poháněly silnější motory Hercules XI o výkonu 1103 kW s dvourychlostním kompresorem a prodlouženými tlumiči plamenů na výfucích.

Kromě mateřského závodu Short Brothers v Rochesteru v Kentu probíhala výroba rovněž v pobočce Short and Harland v Belfastu a u Austin Motors v Longbridge v Birminghamu. V těchto třech firmách bylo celkem vyprodukováno 712 exemplářů Mk.I.

V letech 1940-41 uvažovalo ministerstvo letecké výroby o zavedení výroby Stirlingů v kanadském produkčním programu. Ze smlouvy na dodávku 140 Stirlingů Mk.II s americkými motory Wright R-2600-A5B Cyclone o výkonu 1176 kW nakonec sešlo a ve Velké Británii létaly s těmito motory pouze tři prototypy.

První bojové nasazení Stirlingů proběhlo v noci z 10. na 11. února 1941 při náletu na sklady ropných produktů v Rotterdamu, které provedla 7. bombardovací peruť z Oakingtonu.

Od konce roku 1942 vycházely z výrobních hal verze Stirling Mk.III s motory Hercules XVI s chladiči oleje podvěšenými pod motory. Hřbet trupu nesl nižší střeleckou věž Frazer-Nash FN 50 a byl rovněž zredukován počet okének na bocích trupu. Celkem bylo vyrobeno 1036 "trojek".

V roce 1943 továrna Short přepracovala dva bombardovací letouny verze Mk.III na prototypy nákladního a vlečného typu Stirling Mk.IV bez příďové a hřbetní střelecké věže. Na záď trupu přibylo tažné zařízení pro vlek výsadkových kluzáků v konfiguraci až pět kluzáků typu Horsa, nebo jeden Hamilcar. Stroje ze squadron č. 190, 196, 299 a 622 se s kluzáky ve vleku účastnily vylodění v Normandii, vysazovaly výsadkáře a vlekly kluzáky do arnhemské operace, do oblasti Nijmegenu či při překročení Rýna. Celkem vzniklo 450 kusů Mk.IV stavěných již pro tento účel.

V roce 1943 opustily Stirlingy definitivně řady Bomber Command a od roku 1944 se staly součástí Transport Command.

Od srpna 1944 bylo vyrobeno ještě 162 dopravních Short S-29 Stirling Mk.V s prodlouženou prosklenou přídí bez střeleckých věží. Hlavní nákladní prostor byl přístupný vraty na pravém boku trupu za křídly. Trupová kabina pojala 40 cestujících nebo 20 plně vyzbrojených výsadkářů. Jako sanitní mohl přepravovat 12 ležících a 14 sedících raněných se zdravotnickým personálem, osádka byla pětičlenná. Jako první dostala Mk.V v lednu 1945 46. squadrona v Stoney Crossu. Dvanáct letounů verze Mk.V v roce 1947 upravila firma Airtech Ltd. na civilní, které pak sloužily na Dálném východě u belgické společnosti Trans-Air jako OO-XAK až -XAV.

Technické údaje[editovat | editovat zdroj]

3-view projection of Short Stirling Mark I, with profile inset of the glider-towing and transport Mark IV.
  • Posádka 5–8 mužů
  • Pohon: čtyři hvězdicové motory Bristol Hercules XVI
  • Výkon motoru: 1650 hp (1230 kW)
  • Rozpětí: 30,20 m
  • Délka: 26,6 m
  • Výška: 6,94 m
  • Nosná plocha: 135,63 m²
  • Hmotnost prázdného stroje: 21 273 kg
  • Vzletová hmotnost: 31 750 kg
  • Rychlost: 435 km/h
  • Dostup: 5182 m
  • Dolet: 3235 km
  • Výzbroj: 8 × 7,7mm kulomet Browning; 8165 kg bomb

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]