Fairey Battle

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Fairey Battle
Fairey Battle
Fairey Battle
Určení bombardér
Výrobce Fairey Aviation
Šéfkonstruktér Marcel Lobelle
První let 10. března 1936
Zařazeno 1937
Vyřazeno 1949
Uživatel RAF
Belgické letectvo
RAAF
RCAF
Výroba 1937–1941
Vyrobeno kusů 2185

Fairey Battle byl britský lehký bombardovací letoun používaný na počátku druhé světové války.

Vývoj[editovat | editovat zdroj]

Počátky vývoje letounu spadají do roku 1933, kdy byl vznesen požadavek na nový jednoplošný lehký bombardér. První prototyp s pohonnou jednotkou Rolls-Royce Merlin F, nejprve označovaný Fairey P.27/32 (K4303), vzlét v březnu roku 1936 na továrním letišti Great West Aerodrome, pilotován Chrisem Stanilandem. V červenci 1936 byl odeslán do Výzkumného ústavu letadel a výzbroje (A&AEE) v Martlesham Heath v Suffolku. Po několika týdnech byl vrácen do mateřského závodu k odstranění řady nedostatků. Po odstranění avízovaných závad bylo pokračováno v říjnu téhož roku ve zkouškách u A&AEE. Na konci roku 1937 se k testům připojil také první sériový Fairey Battle Mk.I s motorem Merlin I o výkonu 757 kW.

Od roku 1938 začala licenční sériová produkce u společnosti Austin Motors v Longbridge v Birminghamu.

Výroba Battlů pokračovala s instalovanými motory Merlin II a III s výkonem až 1058 kW, několik strojů obdrželo pohonnou jednotku Merlin V s vyšším plnícím tlakem. Tyto varianty nesly označení Battle Mk.II, Mk.III, nebo Mk.V, avšak letoun dosahoval stále poměrně malou rychlost. Jak se v roce 1940 ukázalo, poměrně rychle zastaral.

Specializovaná cvičná verze nesla označení Fairey Battle (T) se zdvojeným řízením, kdy několik set letounů bylo přestavěno z bojových strojů, ostatní byly nově vyrobené. 226 kusů typu Battle Mk.I (TT) bylo přizpůsobeno pro vlekání terčů určených k nácviku protiletadlové střelby.

Celkem bylo vyrobeno 2185 kusů různých variant.

Bojové užití[editovat | editovat zdroj]

Royal Air Force- Francie 1939-1940

Letouny Fairey Battle utrpěly při vpádu německých vojsk do Belgie a Francie v roce 1940 značné ztráty a tak byly používány k plnění druhořadých úkolů. Byly zejména využívány k průzkumným účelům či k ochraně konvojů. Přes 200 kusů bylo přizpůsobeno pro účely vlečení cvičných terčů. Několik set letounů zakoupily jiné země: Belgie odebrala 16 kusů, Turecko, Řecko, Jihoafrická Unie a největším uživatelem se stala Kanada se 739 zakoupenými exempláři, které byly určeny zejména k pokračovacímu výcviku. Ve Velké Británii dosloužila poslední peruť Battlů u Coastal Command v červenci 1941.

Hlavní technické údaje[editovat | editovat zdroj]

Fairey Battle
  • Osádka: 3
  • Rozpětí: 16,45 m
  • Délka: 12,93 m
  • Výška: 4,57 m
  • Nosná plocha: 39,20 m²
  • Hmotnost prázdného letounu: 3361 kg
  • Vzletová hmotnost: 5307 kg
  • Pohonná jednotka: 1 × čtyřdobý zážehový kapalinou chlazený přeplňovaný vidlicový dvanáctiválec Rolls-Royce Merlin II
    • Výkon pohonné jednotky: 1030 k (757 kW)

Výkony[editovat | editovat zdroj]

  • Maximální rychlost: 406 km/h
  • Dostup: 7925 m
  • Dolet: 1931 km

Výzbroj[editovat | editovat zdroj]

  • 1 × kulomet Browning ráže 7,7 mm v pravé polovině křídla
  • 1 × pohyblivý kulomet Vickers GO ráže 7,7 mm
  • 454 kg pum v pumovnici
  • 227 kg pum na vnějších závěsnících

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Fairey Battle ve Wikimedia Commons

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • SCHMID, Jaroslav. Letadla 1939-45 Stíhací a bombardovací letadla Velké Británie I. díl. Plzeň : Fraus, 1995. 68 s. ISBN 80-85784-37-8. Kapitola Fairey Battle, s. 62-65. (česky)