Hawker Sea Fury

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Hawker Sea Fury
Hawker Sea Fury FB Mk.11 (VR943) 802.NAS, FAA , HMS Glory, Korea, 1951
Hawker Sea Fury FB Mk.11 (VR943) 802.NAS, FAA , HMS Glory, Korea, 1951
Určení stíhací letoun
Výrobce Hawker Aircraft
Šéfkonstruktér Sydney Camm
První let 1. září 1944 (Fury)
21. února 1945 (Sea Fury)
Vyřazeno 1955 (FAA), 1956 (RCN)
Uživatel Fleet Air Arm
Royal Australian Navy
Royal Canadian Navy
Pákistánské letectvo
Vyrobeno kusů 860 ks (Sea Fury)
55 ks (Fury)
Hawker Sea Fury

Hawker Sea Fury byl britský palubní stíhací letoun vyvinutý během druhé světové války. Vznikl úpravou tehdy vyvíjeného letounu Hawker Fury, který se měl stát nástupcem pozemních stíhacích letounů Hawker Tempest. Sea Fury byl užíván až do poloviny 50. let.

Vývoj[editovat | editovat zdroj]

Letoun Hawker Fury byl vyvinut z typu Hawker Tempest, přičemž do konstrukce zasáhly poznatky z ukořistěného německého stroje Focke-Wulf Fw 190. Počátkem roku 1943 začal konstrukční tým šéfkonstruktéra Sydney Camma pracovat na vývoji lehkého stíhacího Tempestu II, přičemž se na jaře téhož roku začalo pracovat i na palubní verzi letounu. První prototyp (NX798, následně G-AKRY) vzlétl až 1. září roku 1944, další zkoušky probíhaly v závěru téhož roku a na počátku roku 1945.

První prototyp Sea Fury pro Royal Navy byl zalétán 21. února 1945 a postupně jej následovaly další dva kusy. Royal Air Force mezitím odebralo své čtyři prototypy, z nichž druhý poháněl řadový motor Rolls-Royce Griffon 85.

V závěru války se ukázalo, že budoucnost patří proudovým strojům, a tak se od dalšího vývoje a zdokonalování upustilo. Firma Hawker dodala rozpracované pozemní Fury do Iráku a Pákistánu. Pokračoval však vývoj námořní verze, přičemž stroje byly vyráběny až do roku 1950. První sériovou variantou typu byla Sea Fury Mk.X s kanónovou výzbrojí. Fleet Air Arm jich 50 přebíralo od poloviny roku 1947 do února 1948. Staly se výzbrojí čtyř operačních perutí FAA spolu s několika pomocnými jednotkami.

Nejrozšířenější variantou se stala Sea Fury FB.11, která byla určena kromě vzdušného boje i pro útoky proti pozemním cílům. Celkem bylo vyrobeno do roku 1950 615 strojů FB.11. Kromě britského námořního letectva se rozšířily do Austrálie, Kanady, Holandska, kde probíhala rovněž licenční výroba, Egypta, Barmy a na Kubu. SRN používala 17 strojů Sea Fury TT Mk.20 do roku 1970 jako letouny pro vlekání cvičných cílů.

Letouny Hawker Sea Fury byly nasazeny ve válce v Koreji, kde tvořily hlavní údernou sílu australského i britského námořnictva proti pozemním cílům.

Celkem bylo vyrobeno 55 kusů typu Hawker Fury a kolem 860 kusů typu Hawker Sea Fury.

Hlavní technické údaje[editovat | editovat zdroj]

  • Posádka: 1
  • Rozpětí: 11,70 m
  • Délka: 10,57 m
  • Výška: 4,46 m
  • Nosná plocha: 26,43 m²
  • Hmotnost prázdného letounu: 4245 kg
  • Vzletová hmotnost: 5503 kg
  • Pohonná jednotka: 1 × Bristol Centaurus nebo Napier Sabre VII
    • Výkon pohonné jednotky:
      • 2480 hp (Centaurus)
      • 3055 hp (Sabre)

Výkony[editovat | editovat zdroj]

  • Maximální rychlost: 780 km/h
  • Cestovní rychlost: 500 km/h
  • Dostup: 12 650 m
  • Dolet: 2400 km

Výzbroj[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]