Bristol Buckingham

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Type 163 Buckingham
Určení bombardovací a spojovací letoun
Výrobce Bristol Aeroplane Company
První let 4. února 1943
Uživatel Royal Air Force
Výroba 1943 - 1945
Vyrobeno kusů 119 + 4 prototypy
Varianty Bristol Buckmaster

Bristol Type 163 Buckingham byl britský letoun vyvíjený za druhé světové války jako střední bombardér. Jelikož svými výkony mimo dolet nepřevyšoval osvědčený de Havilland Mosquito, byl postaven jen malý počet strojů, které byly nakonec v omezené míře používány jako kurýrní.

Vývoj[editovat | editovat zdroj]

Typ byl vyvíjen podle Specifikace B.2/41 Ministerstva letectví, která požadovala rychlý střední bombardér s nosností 4000 lb (1814 kg) bomb pro denní nálety na Německo. Firma Bristol již předtím, v roce 1940, pracovala na projektech Type 162 a Type 161 Beaumont, které nebyly nakonec postaveny, a tak teď měla z čeho vycházet. Výsledkem byl Type 163 Buckingham.

Aby letoun splnil zadání, musel být vybaven výkonnými motory a silnou obrannou výzbrojí. Proto byly za pohonnou jednotku byly zvoleny dvouhvězdicové vzduchem chlazené motory Bristol Centaurus a plánovaná výzbroj měla sestávat kulometů umístěných v přídi, na hřbetu trupu a pod ním. Vznikl tak konvenční celokovový středoplošník, který ale na rozdíl od ostatních britských bombardérů neměl pozici bombometčíka v prosklené přídi, ale v podtrupové gondole za pumovnicí. Ostatní členové posádky, tj. pilot, radiooperátor a střelec, měli stanoviště v trupu skořepinové konstrukce. Křídlo bylo potaženo kovem, jen křidélka byla pokryta tkaninou. Svislé ocasní plochy byly dvojité, směrovka potažená tkaninou. Hlavní podvozkové nohy se zatahovaly směrem dozadu do motorových gondol, ostruhové kolo do trupu směrem dopředu.

Kvůli problémům s motory byl prototyp zalétán až 4. února 1943 a v následujících testech byla zjištěna velká nestabilita, jejíž odstranění si vyžádalo množství úprav, zvláště pak zvětšení svislých ocasních ploch. Zanedlouho byl zalétán druhý, již ozbrojený prototyp a pak dva další. Všechna tato letadla byla poháněna motory Centaurus IV, avšak sériová letadla měla mít motory Centaurus VII.

Nasazení[editovat | editovat zdroj]

V době, kdy se Buckingham konečně dostal do sériové výroby, již naplno probíhalo bombardování Německa a úlohu, kterou měly nové letouny plnit, vykonávaly v noci lehké bombardéry de Havilland Mosquito Light Night Strike Force. Mosquita mohla nést stejný pumový náklad a dosahovala větší rychlosti a vyššího dostupu, takže jedinou výhodou Buckinghamu zůstal větší dolet. Z tohoto důvodu byla výroba zastavena, prvních 54 strojů ze 119 bylo ještě dokončeno v bombardovací verzi, ale zbývající byly upraveny na kurýrní verzi C Mk. I prostým sejmutím výzbroje a umístěním čtyř sedadel pro cestující do trupu a v malé míře se dočkaly operační služby. Nepotřebné letouny v bombardovací verzi nebyly nikdy operačně nasazeny a měly projít stejnou přestavbou, ale nakonec byly povětšinou sešrotovány. Buckingham posloužil jako základ pro kurýrní a cvičný letoun Bristol Type 166 Buckmaster, vývojově na něj také navazoval útočný – bombardovací Bristol Brigand.

Specifikace (C Mk. I)[editovat | editovat zdroj]

Technické údaje[editovat | editovat zdroj]

  • Posádka: 2
  • Kapacita: 4 cestující
  • Délka: 14,3 m
  • Rozpětí: 21,9 m
  • Výška: 5,3 m
  • Plocha křídel: 65,8 m²
  • Plošné zatížení: 230 kg/m²
  • Prázdná hmotnost: 10 900 kg
  • Vzletová hmotnost : 15 000 kg
  • Pohonná jednotka: 2× vzduchem chlazený 18válcový dvouhvězdicový motor Bristol Centaurus VII pohánějící čtyřlistou vrtuli
  • Výkon pohonné jednotky: 2520 k (1880 kW)

Výkony[editovat | editovat zdroj]

  • Maximální rychlost: 541 km/h ve výšce 3700 m
  • Dolet: 3700 km
  • Dostup: 8500 m
  • Stoupavost: 10 m/s (600 m/min)
  • Poměr výkon/hmotnost: 0,322 k/kg (0,24 kW/kg)

Výzbroj[editovat | editovat zdroj]

  • 10× kulomet Browning ráže 7,7 mm (4 ve střelecké věži na trupu, 2 ve střelišti v zadní části podtrupové gondoly, 4 pevné v přídi)
  • 1814 kg bomb

Uživatelé[editovat | editovat zdroj]

Zdroje[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]