Messerschmitt Me 262

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Messerschmitt Me 262
Messerschmitt Me 262
Messerschmitt Me 262
Určení stíhací letoun
Výrobce Messerschmitt
Šéfkonstruktér Willy Messerschmitt
První let 18. dubna 1941 s pístovým motorem
18. července 1942 s proudovým motorem
Zařazeno 30. června 1943
Vyřazeno Luftwaffe - 1945
Československo - 1951 [1]
Uživatel Luftwaffe
Československo
Vyrobeno kusů 1 430
V Mnichovském muzeu

Messerschmitt Me 262 Schwalbe (vlaštovka) byl německý proudový stíhací letoun, bojově nasazený ke konci druhé světové války.

Vývoj[editovat | editovat zdroj]

Vývoj letoun začal už před válkou, konkrétně roku 1938.[2][zdroj?]18.dubna roku 1941 začaly zkoušky, ale proudový motor BMW 003 ještě nebyl k mání a tak byl do přídě letounu Me 262 V1 (Werk-Nr.0000001, PC-UA) zamontován jeden řadový pístový motor Jumo 210 pohánějícím dvoulistou vrtuli a tak byl vyzkoušen aspoň drak letounu. Když byl letoun připraven s proudovými motory, Me 262 V2, (Werk-Nr.0000002, PC-UB), tak pístový motor zůstal z bezpečnostních důvodů zamontován; to se vyplatilo, protože při prvním letu 1. října 1942 selhaly oba proudové motory Jumo 004 A a pilot Wendel musel se štěstím přistát na ten pístový.

Třetí prototyp V3 (Werk-Nr.0000003, PC-UC) byl připraven už jen s proudovými motory a 18. července 1942 v Leipheimu, poblíž Günzburgu vzlétl poprvé, pilotoval ho Fritz Wendel. Motory BMW 003 byly nespolehlivé a tak byly vyměněny za Jumo 004. Pátý prototyp V5 (Werk-Nr.0000005, PC-UE) dostal příďový podvozek. Jeho zálet provedl 26. června 1943 pilot Karl Baur. Letoun měl i problémy s podvozkem a výzbrojí.

Větší pokrok přišel v květnu 1943, kdy se v letounu poprvé proletěl Adolf Galland, eso Luftwaffe a rychle vyjednal sériovou výrobu, výroba se ale zpozdila díky spojeneckým náletům na továrnu v Řezně a tak musela být přesunuta do jiné části Bavorska, což bylo další zpoždění. Výroba začala v listopadu 1943. Me-262 byl také vyráběn v Chebu v letecké továrně Eger Flugzeugewerke GmbH a na několika místech na území tehdejšího Protektorátu.

Bojové nasazení[editovat | editovat zdroj]

Stroje se nasazovaly hlavně proti formacím bombardérů. V souboji s pístovými stíhačkami jako byl Spitfire či Mustang vycházel Messerschmitt hůře vinou své menší obratnosti a akcelerace.[zdroj?] Oproti britskému Meteoru Mk.III sice měl vyšší maximální rychlost, a číselně „lépe vypadala“ jeho výzbroj 30mm kanóny oproti čtveřici 20mm kanónů Meteoru (MK 108 ovšem byly, zejména díky nižší úsťové rychlosti střely, vhodné spíše k ničení bombardérů), ovšem výzbroj Meteoru plně postačovala ke spolehlivému zničení jakéhokoli vzdušného cíle (oproti MK 108 měly 20mm kanóny British-Hispano významnou přednost ve vyšší úsťové rychlosti střely a vyšší kadenci).[zdroj?] Z druhé strany ovšem britský stroj byl mnohem obratnější, jak prokázaly cvičné souboje provedené u RAF, kdy Meteor hladce překonával typ Hawker Tempest, a lépe ovladatelný, navíc měl oproti Me 262 výhodu v použití aerodynamických brzd — jenže tyto dva typy se ve vzduchu nikdy neutkaly.

K největšímu počtu vzletů proti jedinému cíli — tj. svazu bombardérů — zřejmě došlo v úterý 10. dubna 1945, kdy vzlétlo 55 strojů Me 262 proti několika jednotkám americké 8. letecké armády; jen ta ten den při operaci číslo 938 vyslala do vzduchu 1315 čtyřmotorových bombardérů B-17 a B-24 ve čtyřech samostatných svazech, spolu s 905 stíhačkami; výsledek byl předvídatelný — stroje Me 262 sestřelily nejspíše jen deset bombardérů, ovšem za cenu ztráty 27 proudových stíhaček, spolu s 5 padlými a 14 nezvěstnými piloty těchto letounů.

Během dubna 1945 letouny několikrát podnikly několik akcí proti spojeneckým bombardérům (jak americkým tak i britským), kdy bylo nasazeno až několik desítek strojů Me 262, ale to bylo pozdě. Po válce sice byl letoun poměrně intenzivně zkoumán a zkoušen, ale již mnoho nového nepřinesl — v době hektického vývoje letecké techniky začal rychle zastarávat.[zdroj?] Devět jednomístných strojů a tři dvoumístné stoje bylo po válce zkompletováno a zalétáno v Československu jako Avia S-92 (Me 262 A-1a) a Avia CS-92 (Me 262 B-1a). Obě verze jsou k vidění v Leteckém muzeu Kbely.

Varianty[editovat | editovat zdroj]

Noční stíhač B-1a/U1 v USA
Avia S-92
  • A-1a Schwalbe - vyráběná verze Jäger (stíhač) a Jabo (stíhací bombardér).
    • A-1a/U1 - jeden prototyp s celkem šesti kanóny, (2 x 20 mm MG 151, 2 x 30 mm MK 103 a 2 x 30 mm MK 108).
    • A-1a/U2 - jeden prototyp s radarem FuG 220 Lichtenstein SN 2 a anténami jako pokus o noční stíhač.
    • A-1a/U3 - průzkumná verze upravena v menších počtech, vybavena RB20/30 kamerami montovanými v předu letounu ( někdy jedna RB 20/20 a jedna RB 75/30). Někdy byla ponechána výzbroj 30 mm kánonů, ale většina byla neozbrojena.
    • A-1a/U4 - dva prototypy s 50 mm kanónem.
  • A-1b - Stejná A-1a ale poháněná motory BMW 003. Málo jich bylo vyrobeno - o dvou se ví, že existovaly jako pokusné; jejich maximální rychlost byla 800 km/h.
  • A-2a Sturmvogel - poslední rychlý bombardér s dvěma kanóny.
    • A-2a/U1 - jeden prototyp s novějším zaměřovačem pro bombardování.
    • A-2a/U2 - dva prototypy s prosklenou přídí pro bombometčíka .
  • A-3a - navrhovaná bitevní verze k ničení pozemních cílů.
  • A-4a - průzkumná verze.
  • A-5a - poslední průzkumná verze používaná na konci války a v malých počtech.
  • B-1a - Dvoumístný cvičný letoun.
    • B-1a/U1 - cvičné stroje B-1a přestavěny na provizorní noční stíhač s radarem FuG 218 Neptun
  • B-2 - navrhovaný noční stíhač s větším trupem .
  • C-1a - jeden prototyp přepadového stíhače s raketovým pohonem (rakety Walter v ocase letounu).
  • C-2b - jeden prototyp přepadového stíhače s raketovým pohonem (rakety BMW v motorových gondolách).
  • C-3a - jeden prototyp přepadového stíhače s raketovým pohonem (rakety Walter v kontejneru naspodu trupu).
  • D-1 - navrhovaná varianta k přepravě raketnice Jagdfaust.
  • E-1 - navrhovaná s kanónem založená na verzi A-1a/U4.
  • E-2 - navrhovaná verze vyzbrojená 48 ks 55mm raket R4M

Japonský návrh inspirovaný zprávami o Me 262:

Poválečné varianty:

  • Avia S-92 - V ČSR stavěný typ, vycházející z konstrukce verze A-1a
  • Avia CS-92 - V ČSR stavěná úprava B-1a
  • A-1c - Soukromě stavěna v USA, založena na A-1a
  • B-1c - Soukromě stavěna v USA, založena B-1a
  • A/B-1c - Soukromě stavěna v USA, zaměnitelná mezi A-1a a B-1a

Specifikace (Me 262A-1a)[editovat | editovat zdroj]

Messerschmitt Me 262 Schwalbe 3d drawing.svg

Technické údaje[editovat | editovat zdroj]

  • Posádka: 1
  • Rozpětí: 12,51 m
  • Délka: 10,58 m
  • Výška: 3,83 m
  • Nosná plocha: 21,7 m²
  • Hmotnost prázdného stroje: 4420 kg
  • Vzletová hmotnost (s 1800 l paliva): 6400 kg
  • Maximální vzletová hmotnost: 7060 kg
  • Pohonné jednotky: dva proudové motory Jumo 004B-1, každý o tahu 8,7 kN
  • Poměr tah/hmotnost (bez podvěsů, tj. při 6400 kg): 0,278
  • Geometrická štíhlost křídla: 7,21

Výkony[editovat | editovat zdroj]

  • Maximální rychlost: 870 km/h v 5 400 m
  • Dostup: 11 450 m
  • Stoupavost: 1200 m/min
  • Dolet (ve výšce 9000 m, s 1800 l. paliva): 1050 km
  • Dolet (u země, s 1800 l. paliva): 480 km

Výzbroj[editovat | editovat zdroj]

se zásobou 2×80 nábojů na zbraň (spodní dvojice kanónů) a 2× 100 nábojů (horní)

  • 2 pumy do hmotnosti 250 kg (každá)
  • 24 kusů raket R4M ráže 55 mm

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. BALOUS, Miroslav; RAJLICH, Jiří. Messerschmitt Me 262. Praha : MBI, 1995. ISBN 80-901263-7-5. Me 262 po válce/Me 262 after the war, s. 53. (čeština/angličtina) 
  2. SPICK, Mike; PRICE, Alfred. Slavná letadla 2. světové války. Praha : OTTOVO NAKLADATELSTVÍ v divizi CESTY, 2003. 328 s. ISBN 80-7181-794-5. (čeština) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]