Cessna A-37 Dragonfly

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
A-37 Dragonfly
Určení lehký útočný letoun
Výrobce Cessna
První let říjen 1964
Uživatel United States Air Force
Letectvo Vietnamské republiky
Kolumbie
Chile

Cessna A-37 Dragonfly (někdy i Super Tweet), je americký lehký bombardovací a bitevní letoun, vyvinutý z cvičného letounu pro základní letecký výcvik Cessna T-37. Stroj, který byl vyráběn v 60. a 70. letech 20. století, se uplatnil především ve válce ve Vietnamu.

Vznik YAT-37D[editovat | editovat zdroj]

Rotační kulomet v přídi letoun A-37B

Rostoucí americká zainteresovanost ve Vietnamském konfliktu počátkem 60. let, vedla k zájmu o lehké útočné letouny označené zkratkou COIN (counterinsurgency-protipovstalecké), které měly sloužit především k blízké podpoře vlastních jednotek a pozorování (předsunutí letečtí návodčí). Proto byly v roce 1962 v USA pro tento účel pokusně upraveny dva cvičné letouny Cessna T-37B.

Zkoušky prorotypů byly slibné, ale letectvo požadovalo značně vylepšený stroj, který by měl větší nosnost, odolnost a lepší vlastnosti při provozu v polních podmínkách. Proto bylo nutné především použít silnější motory. V roce 1963 letectvo odjednalo stavbu prototypu letounu YAT-37D, který se od cvičných T-37 v mnohém lišil. Jednalo se především o pevnější křídlo, větší přídavné nádrže o obsahu 360 l na koncích křídel, šestihlavňový rotační kulomet ráže 7,62 mm General Electric GAU-2B/A Minigun s kadencí 3000 ran za minutu a zásobou 1500 kusů střeliva, který byl instalován v pravé části přídě letounu. Dále letoun dostal lepší avioniku, navigační a komunikačný systémy a také zpevněný podvozek pro operace z polních letišť. Hmotnost letounu se výrazně zvýšila, stejně jako jeho nosnost. Pro udržení dobrých výkonů byly použity nové motory General Electric J85-J2/5 o tahu 10,7 kN, což bylo dvakrát více, než původní motory Continental-Teledyne J69.

Prototyp YAT-37D poprvé vzlétl v říjnu 1964 a o rok později začaly zkoušky i u druhého prototypu. Zatímco první prototyp nesl po třech závěsnících pod každou polovinou křídla, druhý prototyp měl o dva více a první byl na tento standard také upraven. Zkoušky letounu byly úspěšné, ale protože letectvo na nějaký čas ztratilo o letoun tohoto typu zájem, byla realizace projektu odložena na neurčito a druhý prototyp byl dokonce předán do muzea.

Cessna OA-37B za letu

Obnovení projektu[editovat | editovat zdroj]

Válka v jihovýchodní Asii však nadále eskalovala a ztráty letounů Douglas A-1 Skyraider, které tehdy byly hlavním letounem pro operace COIN, narůstaly. Letectvo tedy oprášilo projekt YAT-37D a rozhodlo se, že vhodnost typu ověří přímo v bojových podmínkách.

Firmě Cessna proto byla zadána výroba 39 předsériových kusů YAT-37D, jen mírně se odlišujících od prototypů. Všechny měly být přestavěny ze sériových cvičných T-37B. Letounu bylo původně přiděleno označení AT-37D, které se časem změnilo na A-37A Dragonfly. Součástí testovacího programu bylo znovuobnovení provozu muzeu mezitím předaného druhého prototypu, který byl upraven na standard A-37A.

V srpnu 1967 bylo 25 letounů sloučených do 604. squadrony pokusně nasazeno ve Vietnamské válce. Na základě zkušeností z provozu těchto letounů ve Vietnamu vznikla nová verze A-37B, která měla ještě více zesílený drak. Nově byl na tuto variantu instalován výstražný protisrážkový systém a pevná sonda pro doplňování paliva za letu, umístěná v přední části trupu před pilotním prostorem se dvěma vystřelovacími sedadly s parametry 0-0. Celkem bylo vyrobeno 577 letounů A-37B, jejichž největším uživatelem se stalo letectvo Jižního Vietnamu (VNAF), které převzalo 254 exemplářů. Po skončení války v roce 1975 používalo necelou stovku těchto letounů letectvo Vietnamské socialistické republiky. To poskytlo Polsku a SSSR několik A-37 ke studijním účelům. 16 Dragonfly původně patřících VNAF nacházejících se za hranicemi Vietnamu převzalo letectvo Thajska a 27 Jižní Korea.

Bojové stroje měly nosnost až 1200 kg zbraní a jelikož u nich bylo zachováno zdvojené řízení, bylo je i možné používat k operačnímu výcviku. Pokud letoun prováděl misi předsunutého leteckého návodčího, seděl na druhém sedadle pozorovatel, zatímco když se jednalo o přímou podporu jednotek, letěl se strojem pouze pilot a ušetřená hmotnost druhého člena posádky umožnila nést více zbraní.

Varianty[editovat | editovat zdroj]

  • YAT-37D – prototypy přestavěné z letounu Cessna T-37C.
  • YA-37A – nové označení pro předchozí variantu
  • A-37A – sériová varianta, upravené stroje T-37B, vybavené movými motory J85, novým křídlem s 8 pylony a rotačním kanónem.
  • A-37B – motory J85 výkonnější varianty, nástavec pro doplňování paliva za letu, zvýšená kapacita palivových nádrží a zpevněná konstrukce letounu.
  • OA-37B - 130 kusů přestavěných z varianty A-37B s avionikou upravenou pro předsunuté řízení operací USAF.

Uživatelé[editovat | editovat zdroj]

  • Dominican Republic Dominikánská republika – dodáno 8 kusů, všechny byly zničeny či odepsány do března 2001
  • Ecuador Ekvádor – dodáno 28 kusů (20 stále v provozu)
  • Guatemala Guatemala – dodáno 15 kusů (2 stále v provozu)
  • Honduras Honduras – dodáno 17 kusů (10 stále v provozu)
  • Chile Fuerza Aérea de Chile – dodáno 44 kusů (14 stále v provozu u 12. perutě se základnou na Punta Arenas)
  • South Korea Jižní Korea
  • South Vietnam Jižní Vietnam – dodáno 254 kusů
  • Cambodia Kambodža
  • Colombia Kolumbie – dodáno 32 kusů (v roce 2008 mají být všechny vyřazeny)
  • Peru Peru – dodáno 53 kusů (10 stále v provozu)
  • El Salvador Salvador – dodáno 15 kusů (9 stále v provozu)
  • Thailand Thajsko – dodáno 20 kusů
  • Uruguay Uruguay – dodáno 14 kusů (10 stále v provozu)
  • vlajka USA se 48 hvězdami USA
  • Vietnam Vietnam – při obsazení Jižního Vietnamu bylo zajato 95 kusů jihovietnamských A-37B.

Hlavní technické údaje[editovat | editovat zdroj]

  • Posádka: 2
  • Rozpětí: 11,71 m
  • Délka: 9,79 m
  • Výška: 2,82 m
  • Nosná plocha: 17,1 m²
  • Hmotnost prázdného letounu: 2816,7 kg
  • Max. vzletová hmotnost: 6800 kg
  • Maximální rychlost: 770 km/h
  • Cestovní rychlost: 480 km/h
  • Dostup: 12 700 m
  • Stoupavost: 35,5 m/s
  • Dolet: 1480 km

Pohonná jednotka[editovat | editovat zdroj]

Výzbroj[editovat | editovat zdroj]

  • 1 x 7,62 mm rotační kulomet GAU-2B/A v nose letounu
  • až 1200 kg výzbroje na 8 pylonech

Možnosti podvěsu výzbroje[editovat | editovat zdroj]

  • 30mm kanón DEFA-553
  • 20mm kanón GPU-2/A
  • 7,62 mm rotační kulomet SUU-11/A
  • Raketomet LAU-32A pro 19 neřízených střel
  • Pumy Mk.82
  • Kontejnery s napalmem
  • Kontejnery na submunici SUU-14
  • Řízené střely AIM-9 Sidewinder

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku A-37 Dragonfly na anglické Wikipedii.