Messerschmitt Me 163

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Messerschmitt Me 163 Komet
Me 163 B-1a ve skotském muzeu
Me 163 B-1a ve skotském muzeu
Určení záchytný raketový stíhací letoun
Výrobce Messerschmitt AG
Šéfkonstruktér Alexander Lippisch
První let 13. srpna 1941
Zařazeno 1944
Uživatel Luftwaffe
Výroba sériově 1944-1945
Vyrobeno kusů 320
Raketový motor v berlínském muzeu
Odhazovací podvozek Me 163

Messerschmitt Me 163 Komet byl prvním operačně nasazeným bezocasým letounem poháněným raketovým motorem. Jednalo se o jednu z nejpozoruhodnějších leteckých konstrukcí druhé světové války.

Me 163 Komet

Vývoj[editovat | editovat zdroj]

Konstruktérem letounu Me 163 byl profesor Alexander Lippisch, který se bezocasými leteckými konstrukcemi zabýval od dvacátých let 20. století.

Práce na prvním prototypu byly zahájeny v létě 1940. Konstrukce probíhala u letecké firmy 'Messerschmitt AG' pod označením Me 163. Po úspěšných zkouškách bezmotorového letu na jaře 1941 se uskutečnil 13. 8. 1941 první let s raketovým pohonem. Dne 2. 10. 1941 tovární zkušební pilot Heini Dittmar údajně dosáhl na prototypu Me 163 A V3 (CD-IM) rychlosti 1004 km.h−1, ovšem bližší údaje chybí — kupř. způsob měření rychlosti, výška letu, meteorologické podmínky (teplota a tlak vzduchu), aj. (V každém případě toto nesplňovalo oficiální podmínky, nutné k uznání rekordu — patrně i proto tento údajný výkon nebyl nikdy přihlášen k registraci u Mezinárodní letecké federace — FAI.)

Po příznivých výsledcích zkoušek byla objednána výroba dalších prototypů a předsériové verze Me 163 B. Na nich probíhaly v létě 1943 letové zkoušky s různým vybavením včetně výzbroje. Po zranění Dittmara létal od roku 1943 s prototypy známý Messerschmittův tovární pilot Rudolf Opitz. Předsériová verze B-1 se montovala v továrně Messerschmitt v Řezně od konce roku 1943, sériová výroba Me 163 B-1a byla zadána firmě Klemm Leichtflugzeugbau GmbH v Böblingenu. První sériové stroje vykazovaly ale značné množství závad, takže skutečná sériová výroba se rozběhla až od února 1944.

Letouny Messerschmitt Me 163 B byly bezocasé středoplošníky s šípovitými křídly, v jejichž kořenu byly uloženy dva kanóny MK 108 ráže 30 mm. Křídla měla dřevěnou konstrukci, poměrně robustní trup byl potom poloskořepinové konstrukce oválného průřezu vyrobený z lehkých slitin. V jeho přední části se nacházela pilotní kabina, generátor proudu a akumulátor, v prostřední palivová nádrž a vzadu raketový motor - u sériových strojů to byl typ HWK 109-509 A-2. Letoun byl vybavený pevnou přistávací lyží pod trupem a dvoukolovým vzletovým vozíkem, který se odhazoval po startu.

V létě 1944 byl rovněž navržen cvičný kluzák Me 163 S, určený k výcviku pilotů. Zároveň byla vyvíjena verze Me 163 C vybavená účinnějšími motory. Byly vyrobeny tři prototypy verze C, které byly ale všechny zničeny, aby je nezískali Sověti. Rovněž se pracovalo na vývoji verze D s prodlouženým trupem a dalšími modifikacemi, která byla základem modelu vedeného později jako Me 263.

Bojové nasazení[editovat | editovat zdroj]

Me 163 ukořistěný Spojenci v roce 1945
Me 163 v muzeu v Berlíně

Jednotkou, která byla jako první vyzbrojena letouny Me 163 B, bylo speciálně vytvořené zkušební výcvikové Erprobungskommando 16 pod vedením zkušeného letce Wolfganga Späta. V září byl zahájen výcvik pilotů na tomto typu. První bojový let na Me 163 B provedl Major Späte 13.května 1944 z letiště Bad Zwischenahn.

V té době se začala formovat nová bojová jednotka Jagdgeschwader 400 (JG 400) vyzbrojená Komety. 16. srpna se její piloti střetli s americkými bombardéry a zaznamenali první dva sestřely B-17 z 305.bombardovací skupiny USAAF, ale zároveň i první ztráty. Začaly se také ukazovat komplikace, se kterými se piloti těchto strojů v boji museli potýkat. Aby je nedostihli nepřátelští stihači, museli piloti Kometů nalétavat na bombardéry s rychlostním rozdílem okolo 500 km.h−1, a na vlastní útok měli jen přibližně 2,5 sekundy.

Na jaře byla na Me 163 experimentálně použita nová vícehlavňová zbraň na principu pancéřové pěsti střílející kolmo vzhůru a spouštěná automaticky v okamžiku průletu pod cílem.[zdroj?] Němcům se takto podařilo sestřelit jeden americký B-17.

Celkově skupina I./JG 400, která byla jedinou operačně nasazenou jednotkou Me 163, zaznamenala 9 vzdušných vítězství a 14 vlastních ztracených strojů, z toho pouze 5 v boji.

Vyrobené stroje[editovat | editovat zdroj]

Celkově bylo vyrobeno 320 letounů Me 163 různých variant, z toho 279 předáno Luftwaffe. Několik se jich na konci války podařilo ukořistit vítězným mocnostem, u nichž byly podrobovány technickému zkoumání a testům. Dodnes se zachovalo asi 10 kusů těchto neobvyklých strojů.

Specifikace (Me 163 B-1)[editovat | editovat zdroj]

Messerschmitt Me 163B

Technické údaje[editovat | editovat zdroj]

  • Osádka: 1 pilot
  • Rozpětí: 9,33 m
  • Délka: 5,70 m
  • Výška: 2,75 m
  • Nosná plocha: 18,5 m²
  • Plošné zatížení: 213 kg/m²
  • Hmotnost prázdného stroje: 1905 kg
  • Vzletová hmotnost : 3950 kg
  • Maximální vzletová hmotnost : 4310 kg
  • Pohonná jednotka:raketový motor Walter HWK 109-509 A-2
  • Výkon pohonné jednotky: regulovatelný tah 1 - 17 kN
  • Palivo: T-Stoff (Peroxid vodíku) + C-Stoff (57% metanol, 30% hydrazin hydrát, 13% voda)

Výkony[editovat | editovat zdroj]

  • Maximální rychlost: 960 km/h ve výšce 3000 m
  • Dostup: 12 100 m
  • Stoupavost: 3666 m/min
  • Dolet: 40 km (8 min)

Výzbroj[editovat | editovat zdroj]

  • 2× 30mm kanón MK 108 (60 nábojů/zbraň) v kořenech křídla

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu

Reference[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • BROWN, Eric. Křídla Luftwaffe. Plzeň : Laser, 1998. ISBN 80-7193-036-9. S. 167–176.  
  • PEJČOCH, Ivo. Messerschmitt Me 163. Praha : Jan Vašut s.r.o., 2007. ISBN 978-80-7236-305-6.  
  • GUNSTON, Bill. Bojová letadla druhé světové války. Praha : Svojtka&Co., 2006. ISBN 80-7237-203-3. Kapitola Německo, s. 234–237.