Messerschmitt Me 163

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Me 163 Komet
Me 163 B-1a ve skotském muzeu
Me 163 B-1a ve skotském muzeu
Určení záchytný raketový stíhací letoun
Výrobce Messerschmitt AG
Šéfkonstruktér Alexander Lippisch
První let 13. srpna 1941
Zařazeno 1944
Uživatel Luftwaffe
Výroba sériově 1944-1945
Vyrobeno kusů 320

Messerschmitt Me 163 Komet bylo německé stíhací letadlo používané během druhé světové války a prvním operačně nasazeným bezocasým letounem poháněným raketovým motorem. Jednalo se o jednu z nejpozoruhodnějších leteckých konstrukcí druhé světové války.

Vývoj[editovat | editovat zdroj]

Raketový motor HWK 109-509A v berlínském muzeu
Odhazovací podvozek Me 163
Messerschmitt Me 163B v americkém muzeum

Továrna Walter vyvíjela od roku 1936 nový raketový motor R I-203 o tahu 4 kN, který byl zamýšlen jako pohonná jednotka pro Heinkel He 176. Vedením vývoje byl pověřen Dr. A. Baeumker. Po tom, co na základě testování zjistili, že nová pohonná jednotka bude nejlepších výsledků dosahovat v bezocasém letadle, svěřili návrh nového letadla profesorovi A. Lippischovi, který se této oblasti věnoval od dvacátých let 20. století. Na základě jeho návrhu vzniklo v roce 1939 letadlo DFS 194. Později však profesor Lippisch přešel do konstrukční firmy 'Messerschmitt AG' a jeho letadlo bylo přeznačeno na Me 163. Práce na prvním prototypu byly zahájeny v létě 1940 a výzkum probíhal ve výzkumném středisku Peenemünde, kde se nacházelo středisko německého raketového programu. Tam byl do Me 163 zabudovaný motor R I-203 a s tímto pohonem dosáhl později rychlosti 550 km/h.

První Me 163A-V1 s imatrikulaci KE + SV byl vyroben koncem roku 1940. Po úspěšných zkouškách bezmotorového letu na jaře 1941 se uskutečnil 13. srpna 1941 první let s raketovým pohonem. Dne 2. října 1941, poté co byl čtvrtý prototyp s imatrikulaci CD + IM vytažen strojem Bf 110C do výšky 4 000 m, zapnul tovární zkušební pilot Heini Dittmar motor R II-203 a údajně dosáhl na prototypu Me 163 A V3 (CD-IM) rychlosti 1004 km.h−1, ovšem bližší údaje chybí — kupř. způsob měření rychlosti, výška letu, meteorologické podmínky (teplota a tlak vzduchu), aj. (V každém případě toto nesplňovalo oficiální podmínky, nutné k uznání rekordu — patrně i proto tento údajný výkon nebyl nikdy přihlášen k registraci u Mezinárodní letecké federace — FAI.)

V Peenemünde byl v dubnu 1941 dokončen vylepšený model Me 163BV-1 s imatrikulaci VD + EL, na kterém podnikal od května 1941 zkušební lety Rudolf Opitz, protože H. Dittmar se zranil při havárii . Zdokonalený nový motor R II-211 byl instalován do druhého prototypu VD + EL Konečná montáž Me 163 byla po 70 postavených kusech v Řezně přesunuta do firmy Hans Klemm Flugzeugbau v Böblingenu. Tam přicházely jednotlivé díly z dílen z celého Německa a probíhala tam montáž sériových letadel.[1]

Model Me 163C.
Model nedokončeného Me 163D.

Ukázalo se však, že Me 163 nemá během letu dostatečnou vytrvalost, což mělo v roce 1944 vyřešit zabudování nového motoru HWK 109-509 C-1, který měl regulovatelný tah. Zabudován byl do 'Me 163BV 6 a V-18 a ty se měly následně stát vzorem pro sérii modelu Me 163C, který by nesl více paliva a měl větší rozpětí. Motor typu Walter HWK 109-509A spaloval velmi nebezpečnou kapalinu zvanou C-Stoff (30% hydrazinu, 57% methanolu a 13% vody) a T-Stoff (peroxid vodíku). Motor dosahoval výkonu 1 700 kp (16,67 kN). Původní koncepce motoru po jeho zapnutí nedovolovala regulovat jeho výkon, což si vyžádalo další změny v jeho konstrukci. Přestože se Rudolfu Opitzovi podařilo na tomto stroji vyvinout rychlost 1 130 km/h, do ukončení války v Evropě nebyly postaveny více než 3 kusy.

Messerschmitt Me 163 startoval z odhazovatelného dvoukolového podvozku a na přistávání používal lyži, která se hydraulicky vysouvala z pod trupu. Problém mohl nastat při přistávání, kdy už v nádrži nesmělo být žádné palivo, protože bylo velmi citlivé na otřesy a hrozilo nebezpečí výbuchu letadla. Při jednom z tvrdých přistání se údajně pohonné látky vylily na pilota a agresivní peroxid vodíku ho doslova rozpustil. Z těchto důvodů bylo třeba na pilotování těchto strojů určitou dávku odvahy, protože pilota ohrožovalo nejen palivo, ale i létání jako takové. Mnoho nových letců v tomto období totiž nemělo dostatečný letecký výcvik. Cvičili údajně pouze několik hodin (to se týká i Me 262).

Snahou o odstranění nedostatků vznikl Me 163D V- 1 s imatrikulaci DV + PA, který měl trup prodloužený o 0,85 m, zatahovací tříkolový podvozek a křídlem se zabudovanými automatickými sloty. Poháněl ho motor HWK 109-509C- a později byl tento stroj přeznačen na Me 263. Při postupu do Německa ho v Dessau nepoškozené získala sovětská armáda a po převezení do SSSR sloužil při vývoji stroje MiG-270. V létě 1944 byl rovněž navržen dvoumístný cvičný kluzák Me 163 S, určený k výcviku pilotů, který měl místo hlavní nádrže místo pro instruktora a v SSSR byl zkoušen ve vleku za Tu-2. Zároveň byla vyvíjena verze Me 163 C vybavená účinnějšími motory. Byly vyrobeny tři prototypy verze C, které byly ale všechny zničeny, aby je nezískali Sověti. Rovněž se pracovalo na vývoji verze D s prodlouženým trupem a dalšími modifikacemi, která byla základem modelu vedeného později jako Me 263.

Bojové nasazení[editovat | editovat zdroj]

Me 163 ukořistěný Spojenci v roce 1945
Me 163 v muzeu v Berlíně

Jednotkou, která byla jako první vyzbrojena letouny Me 163 B, bylo speciálně vytvořené zkušební výcvikové Erprobungskommando 16 pod vedením zkušeného letce Wolfganga Späta. V září byl zahájen výcvik pilotů na tomto typu. První bojový let na Me 163 B provedl Major Späte 13.května 1944 z letiště Bad Zwischenahn.

V té době se začala formovat nová bojová jednotka Jagdgeschwader 400 (JG 400) vyzbrojená Komety. 16. srpna se její piloti střetli s americkými bombardéry a zaznamenali první dva sestřely B-17 z 305.bombardovací skupiny USAAF, ale zároveň i první ztráty. Začaly se také ukazovat komplikace, se kterými se piloti těchto strojů v boji museli potýkat. Aby je nedostihli nepřátelští stihači, museli piloti Kometů nalétavat na bombardéry s rychlostním rozdílem okolo 500 km.h−1, a na vlastní útok měli jen přibližně 2,5 sekundy.

Na jaře byla na Me 163 experimentálně použita nová vícehlavňová zbraň na principu pancéřové pěsti střílející kolmo vzhůru a spouštěná automaticky v okamžiku průletu pod cílem.[zdroj?] Němcům se takto podařilo sestřelit jeden americký B-17.

Celkově skupina I./JG 400, která byla jedinou operačně nasazenou jednotkou Me 163, zaznamenala 9 vzdušných vítězství a 14 vlastních ztracených strojů, z toho pouze 5 v boji.

V roce 1944 projevili Japonci zájem o koupi licence na stavbu motoru HWK 109-509 A a zakoupili i jeden Me 163B. Ale ponorka, která ho měla převézt do Japonska, byla potopena a do Japonska se dostal jen motor, popis a výkresová dokumentace. Japonská verze kometu, která byla pojmenována J8M1 Šúsui s motorem Toku Ro. 2 (KR-10), však poprvé vzlétla až 7. července 1945. Připravovaly se i další verze, jako např. J8M2 (Ki-202) a MXY 9 Suka s motorem Tsu 11.

Vyrobené stroje[editovat | editovat zdroj]

Celkově bylo vyrobeno 320 letounů Me 163 různých variant, z toho 279 předáno Luftwaffe. Několik se jich na konci války podařilo ukořistit vítězným mocnostem, u nichž byly podrobovány technickému zkoumání a testům. Dodnes se zachovalo asi 10 kusů těchto neobvyklých strojů.

Specifikace (Me 163 B-1)[editovat | editovat zdroj]

Nákre Me 163 Komet

Letouny Messerschmitt Me 163 B byly bezocasé středoplošníky s šípovitými křídly, v jejichž kořenu byly uloženy dva kanóny MK 108 ráže 30 mm. Křídla měla dřevěnou konstrukci, poměrně robustní trup byl potom poloskořepinové konstrukce oválného průřezu vyrobený z lehkých slitin. V jeho přední části se nacházela pilotní kabina, generátor proudu a akumulátor, v prostřední palivová nádrž a vzadu raketový motor - u sériových strojů to byl typ HWK 109-509 A-2. Letoun byl vybavený pevnou přistávací lyží pod trupem a dvoukolovým vzletovým vozíkem, který se odhazoval po startu.

Technické údaje[editovat | editovat zdroj]

  • Osádka: 1 pilot
  • Rozpětí: 9,33 m
  • Délka: 5,70 m
  • Výška: 2,75 m
  • Nosná plocha: 18,5 m²
  • Plošné zatížení: 213 kg/m²
  • Hmotnost prázdného stroje: 1905 kg
  • Vzletová hmotnost : 3950 kg
  • Maximální vzletová hmotnost : 4310 kg
  • Pohonná jednotka:raketový motor Walter HWK 109-509 A-2
  • Výkon pohonné jednotky: regulovatelný tah 1 - 17 kN
  • Palivo: T-Stoff (Peroxid vodíku) + C-Stoff (57% metanol, 30% hydrazin hydrát, 13% voda)

Výkony[editovat | editovat zdroj]

  • Maximální rychlost: 960 km/h ve výšce 3000 m
  • Dostup: 12 100 m
  • Stoupavost: 3666 m/min
  • Dolet: 40 km (8 min)

Výzbroj[editovat | editovat zdroj]

  • 2× 30mm kanón MK 108 (60 nábojů/zbraň) v kořenech křídla

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Časopis Modelář 178, 6 / 1991 str. 18

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • BROWN, Eric. Křídla Luftwaffe. Plzeň : Laser, 1998. ISBN 80-7193-036-9. S. 167–176.  
  • PEJČOCH, Ivo. Messerschmitt Me 163. Praha : Jan Vašut s.r.o., 2007. ISBN 978-80-7236-305-6.  
  • GUNSTON, Bill. Bojová letadla druhé světové války. Praha : Svojtka&Co., 2006. ISBN 80-7237-203-3. Kapitola Německo, s. 234–237.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]