Hydrazin

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Hydrazin
Hydrazine-2D-A1.pngmodel molekuly
Obecné
Systematický název Hydrazín
Diazan
Anglický název Hydrazine
Německý název Hydrazin
Sumární vzorec N2H4
Vzhled bezbarvá kapalina nebo krystaly
Identifikace
UN kód 2029
Číslo RTECS MU7175000
Vlastnosti
Molární hmotnost 32,045 6 g/mol
50,061 g/mol (monohydrát)
Teplota tání 1,4 °C
-51,6 °C (monohydrát)
Teplota varu 113,5 °C
118,5 °C (monohydrát)
Hustota 1,014 g/cm3 (15 °C)
1,011 g/cm3 (20 °C)
1,03 g/cm3 (monohydrát, 21 °C)
Dynamický viskozitní koeficient 1,21 cP (5 °C)
0,91 cP (25 °C)
Index lomu nD= 1,469 79 (22 °C)
Kritická teplota Tk 380 °C
Kritický tlak pk 1 469 kPa
Disociační konstanta pKb 5,770
Rozpustnost ve vodě neomezeně mísitelný
Rozpustnost v polárních
rozpouštědlech
methanol
ethanol
Rozpustnost v nepolárních
rozpouštědlech
diethylether
aromatické uhlovodíky
Relativní permitivita εr 52,9 (20 °C)
Ionizační energie 8,74 eV
Povrchové napětí 66,7 mN/m
Struktura
Krystalová struktura jednoklonná
Termodynamické vlastnosti
Standardní slučovací entalpie ΔHf° 50,4 kJ/mol
-205 kJ/mol (monohydrát, plyn)
-243 kJ/mol (monohydrát, kapalina)
Entalpie tání ΔHt 395,1 J/g
Entalpie varu ΔHv 1 279 J/g
Standardní molární entropie S° 121 JK-1mol-1
264 JK-1mol-1 (monohydrát, plyn)
Standardní slučovací Gibbsova energie ΔGf° 149,2 kJ/mol
-79,1 kJ/mol (monohydrát, plyn)
Izobarické měrné teplo cp 3,084 JK-1g-1
Bezpečnost
Toxický
Toxický (T)
Nebezpečný pro životní prostředí
Nebezpečný pro životní prostředí (N)
R-věty R10, R23/24/25, R34, R43, R45, R50/53
S-věty S45, S53, S60, S61
NFPA 704
NFPA 704.svg
4
4
3
Teplota vzplanutí 52 °C
Není-li uvedeno jinak, jsou použity jednotky
SI a STP (25 °C, 100 kPa).

Hydrazin (systematický název diazan) je anorganická sloučenina dusíku s vodíkem. Je to bezbarvá kapalina slabého čpavého zápachu, podobného čpavku, jedovatá, silně zásaditá, tedy žíravá. Připravuje se reakcí vodného roztoku amoniaku s roztokem chlornanových solí, např. chlornanu sodného podle rovnice

2 NH3 + NaClO → N2H4 + H2O + NaCl.

Fyzikální vlastnosti hydrazinu jsou velmi podobné vodě (viz infobox), chemické jsou však velmi odlišné. S vodou tvoří krystalický monohydrát, N2H4.H2O.

Použití[editovat | editovat zdroj]

Nejvíce hydrazinu se spotřebuje jako palivo v raketových motorech. Používá se jako jednosložková pohonná látka (monopropelant), kde se využívá jeho rozkladu na vodík a dusík na katalyzátorech podle rovnice

N2H4 → N2 + 2H2,

nebo jako jedna ze složek dvousložkové pohonné látky (bipropelantu), přičemž jako okysličovadlo se nejčastěji používá oxid dusičitý; spalování probíhá dle rovnice

2N2H4 + N2O4→ 3N2 + 4H2O.

(čistá, ale drahá výroba)

Směs hydrazinu s oxidem dusičitým je hypergolická, tj. uvedená reakce započne automaticky po smíchání obou složek pohonné látky. Proto při použití této směsi jsou raketové motory jednodušší, neboť nepotřebují zážehový systém. Méně často se jako okysličovadlo používá dýmavá kyselina dusičná nebo kapalný kyslík.

Vzhledem k vysokému bodu varu hydrazinu se jedná o tzv. skladovatelnou pohonnou látku (na rozdíl např. od kapalného vodíku). Na druhou stranu je nevýhodou jeho vysoký bod tání; proto se často používá jeho směsi s dimethylhydrazinem, která se nazývá Aerozin-50 a tuhne hluboko pod bodem mrazu.

Regulace[editovat | editovat zdroj]

V červnu 2011 byl Evropskou agenturou pro chemické látky zařazen na kandidátský seznam látek vzbuzující mimořádné obavy.[1]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Miroslav Šuta: REACH: 7 nebezpečných chemikálií přidáno na černou listinu, 26. června 2011

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • VOHLÍDAL, Jiří; ŠTULÍK, Karel; JULÁK, Alois. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha : Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5.  
Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu